[AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

O čem to celé je?
Ač se bude hrát ApocalypseWorld, Nesmrtelní nejsou postapo. Nesmrtelní jsou obyčejní lidé či neobyčejné bytosti, které se kdysi dávno setkaly s Vírem a od té doby jsou s ním svázání. Získali nesmrtelnost - někteří to považují za dar, jiní za prokletí - a my budeme sledovat a odehrávat jejich osudy napříč stoletími.

Moderátoři: MC-AW-Nesmrtelní, MarkyParky

Zamčeno
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

... v blázinci...

".. ještě je živý..."
"... z kterého Špitálu? ..."

Vukmare, jsi zavřený v místnosti s patnactkou přeživších bláznů. Je tam s vámi asi tucet doktorů, kteří usilovně přemýšlí jak se k tobě dostat a svému >>kolegovi<< zachránit život.

Doktorské pláště a košile připomínají bláznům utrpení, které prožili. A tys řekl, že se chceš dostat na univerzitu. Skupinu bláznů vojáci nikam nepustí. Skupinu doktorů by mohli.

Vukmare, blázni se chystají vrhnout na doktory, pobít je, převléct se za ně a odvézt tě na univerzitu. Vyhodnoť si skrze by force za tvůj gang. Kdybys to chtěl vyřešit jinak, tak je budeš muset zastavit pomocí tahu >>První mezi blázny<< (PackAlpha)....
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

... ve Víru...

Potomku, Kinský má ve tváři výraz, jako by dnes poprvé, ne poprvé v životě, co úplně ztratil půdu pod nohama. "Udělám jak říkáš, netopýří paní," pronese tiše a pak dodá, "jen mě prosím vezmi zpět do našeho světa. Tuším, že bys byla skvělou průvodkyní, ale když jsem tě žádal o jednu noc s tebou, opravdu jsem nemyslel tohle," usměje se.

Je stále ještě nejistý, ale na jeho tváři se začíná pomalu objevovat úsměv. "Omlouvám se, pokud jsem si tě spletl s jinou nadpřirozenou dámou tohoto města. To víš, ti netopýři, tvé kouzlo," trochu se otrkal, začíná si tě prohlížet, "zkrátka nediv se, když se v Praze povídá, že v hampejzu paní Großhertzig je mezi dívkámi prý i jedna opravdová upírka."

Nakonec rozhovor uzavře: "Nerozumím všem těm jménům, co jsi na mne vychrlila, ale rozumím světu dost na to, abych věděl, že jsem se připletl k něčemu, co přesahuje obyčejného smrtelníka. Nech si, prosím svůj podivný svět pro sebe a já se postarám o to, aby tvůj Dalibor mohl dál kráčet světem svobodný a s tebou, ať už je to hostinský, doktor nebo vrah bez tváře. Máš mě slovo. A teď mě vrať zpátky do naší drožky, ať dojedeme ke káře s vězněm ještě před šatlavou. A oblečeného, kdybys byla tak laskava, netopýří krasavice," dodá, zatímco si tě naposledy prohlíží.

Co uděláš?
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

... v opeře ...

Fiono, zatímco běží děkovačka, odnášíš pryč mrtvého Fantoma. Herci i kulisáci dělají, že tě nevidí. Že se nic nestalo. Že skončilo představení jako každé jiné. V opeře se občas dějí divné věci, zvlášť pokud má svého Fantoma. Nikdy se nikdo na nic neptá. Tak to prostě je...

Zmizíš z jeviště v zákoutích zákulisí a za sebou slyšíš jen Mozartovo "Já mu to spočítám!"


Co uděláš s tělem? Jak se dostaneš pryč? Co budeš dělat dál?
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
Tibor
Příspěvky: 440
Registrován: 27. 7. 2016, 15:17

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od Tibor »

Lidé tleskají. Umělci na pódiu se klaní. Fiona se klaní. Fiona odnáší Fantóma. Naposledy se za ní podívám a v duchu se s ní rozloučím. Byla to poučná lekce a měla tvrdou ruku. Ale učila mě odpovědnosti a to není to, co chci.

Nechci být odpovědný. Jiní ať za mne rozhodují, co mám hrát, můj úkol je jediný, hrát pak co nejlépe. Jinak se splní to, co jsem viděl.

Zvednu hlavu a pohlédnu na lešení nad pódiem. Mozart mne provrtává pohledem. Něco křičí, ale skrze potlesk to není slyšet .. snad jen ze rtů odezírám "Já ... mu ... to ... .... čítám."

Za chvíli padne opona a Mozart bude moct slézt. Půjde po mě. Zná operu lépe než já. A někde tu je Gabryas, kterého prostě nesmím ztratit z očí. Můj nový mentor, moudrý muž. Mozart mne nesmí dostat.

Escape a hunter: Tibor:2D6+2 → 12(5 +5 + 2)

Naposledy se pokloním a vyrazím do Amádeovy šatny. Strhnu ze sebe paruku, odhodím dirigentskou hůlku a vezmu ze skříně první kabátec, co mi přijde pod ruku. Vystřelím zpět na chodbu a zahnu do prvního zákoutí. Koutkem oka vidím, jak vybíhá ze zákulisí a míří přímo k šatně. Otočím se a volným, nenápadným krokem projdu ke schodišti do patra. Ohlédnu se, stále je v šatně, a tak vypálím rychlými kroky vzhůru. Pak dvakrát doprava, jednou do leva. Chodby se začínají plnit. Lidé zapáleně diskutují o tom, co viděli. Teď v tom zmatku najít Gabryase.

Read a sitch: Tibor:2D6+ → 11(5 +6 + 0)
• Where’s my best route out of theatre?
• What’s my Gabryas’s true position?
• What should I be on the lookout for?


Gabryase najdu i se Zlatuší na hlavním schodišti směrem k východu. Ti jsou tak nápadní! Připojit se k nim by bylo něco jako vzít si do ruky obrovskou ceduli s nápisem >>Mozarte, tady jsem.<< Na druhou stranu ztratit je nemůžu. Takže nejlepší bude z povzdálí je sledovat, vyplížit se z divadla nepozorován a odchytit je až v chodbách university, kam snad mají namířeno....

Do Something under Fire: Tibor:2D6+2+1 → 11(6 +2 + 2 + 1)

... což se vzápětí podaří.

Zlatuše se s mudrcem loučí, jde si hledat drožku, která by jí v tom nečase odvezla do Infalidenhausu. Gabryas vyrazí do setmělých chodeb Karlo-Josefské University a já se pouštím za ním.

Jak se za námi zavřou dveře, oslovím ho. "Tvá moudrost je velká Gabryasi. Získával jsi ji staletí. Věz, že jsem vyhledal právě tebe, protože jak se dnes večer ukázalo, máš dar správně rozhodovat o tom, jak mám hrát. Vyzkoušel už jsem vyzkoušel kejklíře, čarodějku, šlechtice i tajemnou bojovnici. S každým z nich se stalo něco zlého, jen ta poslední byla sice dost pevná, ale zase příliš tajemná. Pevné věřím, že ty jsi pro mne ten pravý."

Gabryas má moje vodítko.
Pěvec, se stal opravdovým hrdinou.
Deník postavy
Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 748
Registrován: 21. 6. 2016, 22:17

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od Potomek »

... ve Víru ...

Během jeho řeči ze mě postupně vyprchává vztek. Jak ale zmíní Dalibora, že by mohl být vrahem bez tváře, probodnu ho zase zlostným pohledem. "Nedáváš si pozor. Opět pleteš dvě osoby do jedné. Že sis mě spletl s děvkou jsem ti prominula, ale naznačování, že Dalibor může vrahem, nestrpím. Vukmar díky neschopnosti tvých vojáků unikl z cely, může být ještě v blázinci, ale klidně se už mohl pokusit probít ven. Odvezeš mě pro Dalibora a pak ještě k blázinci."

Usměju se, když mě označí jako netopýří krasavici, že bych začínala být ješitná? "Pojďme tedy."

Vezmu ho za ruku, jdeme chvilku trávou pryč, dokud nepřijdeme k okraji hluboké propasti. Opatrně se nakloním přes okraj, na dno ale nedohlédnu, místo toho vidím naši drožku a její okolí. Zrovna zastavila u té hospody a kočí se chystá seskočit z kozlíku. Otočím se na Kinského. "Tak rychle, než ztropí povyk, že jsme zmizeli!" Dívá se trochu nešťastně dolů. Mám radost z jeho rozpačitého pohledu. Kdyby tušil, že nikam skákat není třeba a že jej můžu dostat nazpátek kdykoli budu chtít! "Tak hop!" ušklíbnu se. Uděláme spolu tři kroky zpátky, rozeběhneme se a skočíme. Přistaneme v drožce ve stejné pozici, z jaké jsme předtím zmizeli. Vstanu, stále ještě s lehce poťouchlým úšklebkem, a sednu si zase naproti něj. "A teď rychle!"
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

... v klecovém voze ...

Dalibore, máš pocit, že tě brzy bude někde potřeba. A ty jsi pořád svázný, přes půl hlavy nešikovně vytaženou košili.

Vojáci tě vůbec neberou vážně. Máš pravdu, že někde někdo trpí a ty bys tam měl být. Cítíš to skrze Vír. Vír tě nějak táhne, táhne .... ale pořád ne a ne se pořádně otevřít.

Úplně tebou prochází bolest - bolest mnoha trpících, kteří mají otevřené rány, kolébají se na prahu smrti a ne a ne ho překročit. Volají po tvé pomoci, ať už na jednu nebo druhou stranu, ale těch volání je tolik, že jako by Vír nevěděl ke kterému skočit dřív.

....

Potomku, kočí otevírá dveře a Kinský zavelí: "K šatlavě! Ale rychle!"

Kočí zase přibouchne a drožka vyrazí rychlým tempem skrze těch několik ulic ....

....

Dalibore, jste skoro u šatlavy. Vojáci se chystají otevřít klec a vytáhnout tě ven, když tu z vedlejší uličky vyrazí velkou rychlostí drožka a zatočí směrem k nim. Zastaví jen pár kroků od nich a oni sahají po puškách s bodáky, aby klec chránili.

Cítíš tu bolest ve Víru, která tě potřebuje. Naléhavé volání - po smrti nebo uzdravení. Křičí jich tolik, všichni z jednoho místa. Neznámí trpící.

Ze dveří drožky vyskočí kinský. Vojáci skloní pušky a on zavelí: "Rozestoupit!" Za jeho robustní postavou se v drožce objeví hlava Very.

Taková úleva ... by to byla, kdyby volání Víru nebylo tak silné.

Dalibore, už najednou víš kdo trpí. Je jich tolik, bývaly tak krásné a teď leží, rozdrcené a rozsekané v hlubokém hvozdu. Dívky, které zemřely v bitvě a přitom nemohou odejít, neboť je tu drží silnější pouto než smrt.

Vera se k tobě rozeběhne, tvář napůl ustrašenou, napůl rozesmátou, natáhne k tobě ruku a ....
.....

Vero, vystrčila jsi hlavu z drožky a vidíš Dalibora v klecovém vozíku. Je tam v téměř stejné poloze, v jaké jsi ho opustila. Ruce spoutané za zády, košili vyhrnutou na hlavě tak, že pořádně není poznat jeho tvář, jen dírou mezi knoflíky vidíš jeho oči. Ty by sis s ničím nespletla. Přemůžeš chmury, které se ti odráží ve tváři, když vidíš jak s ním zacházeli, usměješ se a s nataženou rukou se k němu rozeběhneš ....

Pálím 1 hold za bonefeel.

... abys ucítila slabý závan Víru, drobné mžiknutí před očima, krátký závan větru, který rozvířil slámu ve voze - a Dalibor zmizel.

Kinský, pár kroků před tebou, se zastaví a tiše pronese: "Dneska už se nedivím vůbec ničemu." Doběhneš k němu a on dodá, "zdá se, mladá dámo, že tvůj milý se na smluvené randes-voux nedostavil."

Potomku, co uděláš?

....

Dalibore, když se točení zastaví, ležíš, stále svázaný, stále svou košili zamotanou přes hlavu, kdesi v hlubokém lese. Kolem sebe cítíš utrpení a nepřicházející smrt. Pokusíš se trochu pohnout, převalit a na něco nalehneš. Ruka. Useknutá ruka mladé ženy. Nehty má dlouhé, zdobené rudou barvou, s motivy srdcí. Neodvážíš se ale posunout dál. Jak ses převalil, zjistil jsi, že jsi na kraji nějakého prudkého srázu. Ne, to není sráz, je to jáma. Hluboká, čersvě vyhrabaná jáma, do které tenkými čůrky stéká voda.

Z jámy cítíš Zdroj.

Zde si tě na chvíli odložím, co bude dál se dozvíš, až nám odehraje Marcus.
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
Fiona
Příspěvky: 480
Registrován: 24. 7. 2016, 18:24

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od Fiona »

...pod Operou...
"Tibor by už byl dávno venku. I s tím kusem drátu. Je hrdina."
*Fiona odemyká klec s Chvalem Fantomovým klíčem.*

"Ostatní odemkni. Až odejdu. Dobrou noc."
*Fiona si nasazuje masku. Bere do náručí mrtvého muže, jehož tvář je pokryta zažloutlou kůží. Muži chybí nos, rty, má zapadlé oči a vypadá, jako by už byl mrtvý několik set let. Fiona zmizí jako fantom ve spletitých uličkách zákulisí Opery.*

Fiona odchází vstříc svému epilogu.
Uživatelský avatar
Vukmar
Příspěvky: 255
Registrován: 25. 7. 2016, 20:04

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od Vukmar »

... v blázinci ...

Jsou zmatení a vystrašení. To není dobré. Prostě se na doktory vrhnou a seberou jim oblečení. Možná to zabere a pár z nás se ven dostane.

Seize by force: Vukmar:2D6+3 → 6(2 +1 + 3)
You take definite and undeniable control of it.
Zabiják a žhář.
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

Blázni>Doktoři: 2-HARM(co kde posbírali) => 2-HARM
Blázni>Doktoři: 1-HARM(holé ruce) -1HARM(těla zvyklá na bolest) => 0-HARM


Bylo to zmatené a rychlé, ale když lebka prvního doktora křupla, jak narazila o roh dveří a ruce několika dalších vypáčené vyskočily z rameních jamek, odpor rychle ustal.

O malý moment později už se blázni v doktorských pláštích a kabátcích, Vukmara mezi sebou, vytrácí zadním vchodem nemocnice.

Cesta městem budí trochu rozruchu a rozpaků, ale kdo by si dovolil zastavit doktory, že? Zvlášť když všichni vědí, jak je vojsko ještě před pár hodinami nahánělo k blázinci.

Na universitě už je klid a ticho a proto se i s celou skupinou bez problémů dostaneš až do Gabryasovy laboratoře. Když vstoupíte dovnitř, Zlatuše už tam není. Místo ní tam stojí Gabryas s Tiborem. Gabryas nadšeně Tiborovi ukazuje jakousi obří lyru, velkou jako člověk, mající snad desítky strun a několik pedálů.

Blázni tě vnesou dovnitř a položí do jednoho z křesel. Gabryas se otočí, vlasy se mu zježí hrůzou a okamžitě jim nakáže, ať tě přenesou do té části laboratoře, kdy jsi byl odpoledne stabilizován. Vezme jehlu, nabere trochu tvé krve a rozmíchá jí s nějakými tekutinami. Dívá se na výsledky, potom chvilku štrachá ve skříni, vytáhne sklenici s rudou tekutinou a tenkou hadičkou ti jí zavede do ruky.

Pozorně tě sleduje. Když je polovina sklenice pryč, začínáš se cítit lépe.

Gabryas ti vyléčil 1-HARM a stabilizoval tě. Co uděláš?
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 748
Registrován: 21. 6. 2016, 22:17

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od Potomek »

... před Šatlavou ...

Stojím jako opařená. Co to? Rozhlédnu se kolem, jestli náhodou neuvidím někoho, kdo tohle udělal. Přemýšlím, bříšky prstů si přejíždím nevědomky po čele. Myslela jsem, že tohle umím jen já a Jasna. No pak zjistím, co se stalo.

Otočím se na Kinského: "Nedostavil....To by mě sakra zajímalo, co se to tu děje! Každopádně tohle byl Dalibor. Musíme do blázince. Za Vukmarem! Hned!" A skočím znovu do drožky. Během cesty sleduju okolí, jestli někde nezahlédnu hlouček divně se pohybujících postav nebo podezřelého doktora. Před blázincem jakmile drožka přibrzdí, vyskakuju, pískám na netopýry a běžím dovnitř.

Zevnitř se ozývá bolestný nářek, ale nic co by nasvědčovalo zápasu. Podle zvuků nepoznám, co se děje ani náhodou, tady se stejné naříkání ozývá už pěkných pár let.

"Vukmar! Najděte Vukmara!" křičím na netopýry, kteří se ihned rozlétnou do všech stran. To není dobré. Krev ze zraněného Vukmara by ucítili na dálku a vyrazili by všichni střemhlav k němu. Zpomalím, zastavím, počkám na Kinského. "Jdeme pozdě." Procházíme blázincem, všude je celkem klid, dveře od cel zamčené. Tedy dokud nedorazíme na ošetřovnu. Skupinka polonahých chlapů ošetřuje jiné polonahé chlapy, kteří posedávají na zemi nebo leží na lehátkách. Za jiných okolností by to byl asi zábavný pohled. Šrouby tu nikdo nemá, Vukmar tu taky není. Poslechneme si co se stalo a odcházíme. Naštěstí jen jeden vážně zraněný, Vukmar teď asi opravdu není ve své kůži.

Venku před blázincem se rozloučím s Kinským. "Omlouvám se, že jsem na tebe tak vyjela, myslím že mi dokonce i uklouzlo pár slovíček, která by dáma říkat neměla." zasměju se, protože co dáma má a nemá dělat, je mi naprosto u prdele. "Ale když jsi po mě ty tak vyjel, tak jsem neměla moc jinou možnost. " chvilku se odmlčím. "Myslím, že co se dneska událo nemusíme nikomu vykládat, bude to naše malé tajemství". Pak se mi znova objeví úsměv na tváři a ztiším hlas až do šepotu. Přifouknu trochu ego pana hraběte. "Tak když nevyzrazujeme ta tajemství, řeknu ti rovnou ještě jedno: za jiných okolností bych se asi rozmýšlela, jestli ti to s tou upírkou mám vyvracet nebo jestli si mám přibrousit špičáky a jít do toho" udělám asi příšerně připitomělý škleb s vyceněnými horními zuby a znovu se zasměju. Tohle mi připomene Dalibora, ne ten dementní škleb, ale to vtipkování, úsměv zmizne. "Musím běžet. Kdybys někdy sháněl nějaké informace, zastav se U kamene."

Poodejdu o pár ulic dál. Vybavím si znovu ten pocit, když Dalibor zmizel z klece, ten závan větru a to mírné zesílení Víru.
Open your brain: 2d6+3 = 9
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy
Uživatelský avatar
Fiona
Příspěvky: 480
Registrován: 24. 7. 2016, 18:24

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od Fiona »

...v mohyle...
"A to je všechno, co jsem slíbila, že ti ukážu, drahý fantome. Je to jenom část z nezměrného bohatství, které má říše ukrývá spolu s mým spícím lidem. Snad mi Conchar pomůže zbytek odkrýt. Věřím mu, býval moudrý, ale stejně nedokázal ochránit sám sebe před tím, aby byl téměř zničen. Snad mi řekne, co se mu stalo. Teď mu pomáhá orb v Ciaranově síni léčení. Vidíš ten jasný, rudý paprsek? Nevadí. Věř, že dokazuje, že ten rubín je dokonalý. S ním bude Conchar úplný. Ráda bych se dozvěděla, jak se orb jmenuje, ale nechce se mnou mluvit, jenom dělá, co po něm chci. Myslíš, že mu něco je? Aspoň na tebe ale nebude žárlit. Nestihla jsem se zeptat, jak se jmenuješ, promiň. Počkej zatím tady, na kameni, orb se o tebe mezitím postará."

Položím fantoma na kámen a vydám se za Jákoby. Orb zatím nadzvedne fantomovu hlavu, aby měl přístup k jeho týlu. Když odcházím, ozývá se vrčivý zvuk.

"Jákobe, jsi připraven? Ne, nic neříkej, spi. Právě jsem odemčela Síň moudrosti, abych ji mohla ukázat fantomovi, jak jsem mu slíbila. Číst v ní je složité, ale ty to zvládneš. Připravila jsem ti první část toho, co musíš věděl, abys mi tam venku byl užitečný. Neboj, budeš pouze spát a budou se ti zdát sny, ze kterých se dozvíš vše, co budeš potřebovat. Nebolí to, opravdu. Je toho ale příliš mnoho a já to nemůžu všechno projít sama. Naštěstí mám vás. Jste šlechetní, že mi s tím pomůžete. Dnes jsem se v Opeře hodně dozvěděla. Pokud zůstane vše na mě, dosáhneme věčnosti, ale neuspějeme. Budu potřebovat pomoc z venku. Začnu u vás. Ale ne dnes. Už tě nebudu rušit, máš toho mnoho k snění. Sladké sny!"

Ještě políbím zářící bariéru mezi mnou a ním a odejdu zpátky za fantomem.

"Tak jsem zpátky, fantome. Vidím, že jsi připravený. Jenom je mi líto, že jsi dopadl takhle. Ano, vím, že jsi říkal, že jsi odvážný. Nejodvážnější! Ale byl jsi tak milý. Byla bych ráda za společnost někoho jako jsi ty. Nenechala bych Eónana, aby si tě vzal tak, jako si odnáší duše těch nejlepších z nás. Ale říkal jsi, že jsi nejodvážnější, budu to respektovat. Ráda bych, aby se mnou někdo zazpíval i druhý hlas duetu, který jsem zpívala v opeře. Ale nikdo ho tam neznal. Tibor někam odešel a ty jsi mrtvý. Byla bych jako Sidheag, ty jako Ciaran, ještě předtím, než se utkali v souboji. Třeba bych si i vzpomněla na druhou část, ve které následuje věštba o Beathag. Co teď?"

Přestanu si s ním povídat a začnu s pomocí orbu zapojovat žíly a provazce vedoucí od Eónana k hrdinům. Aby se stal jedním z nich. Fantomova mrtvá tvář se zašklebí v grimase strachu a hrůzy, ne nepodobná našim mrtvým hrdinům. Abych přišla na lepší myšlenky, začnu si zpívat svou píseň z opery.

Prosím tě, vrať se, Ciarane
miluji tě, to víš
staň se hluchým k víru
a vrať se do mé náruče

O to mě nežádej, Ciarane
vlčice hrdá jsem, to víš,
ale ctím mrtvé bohy
i jejich prázdná těla

Milovat tě budu, Ciarane
Navěky budeme žít, to víš
ale k čemu to?
vždyť mrtví jsou bozi

Budu s tebou, Ciarane
vždyť tvoje jsem, to víš,
ač oni mrtví jsou, naše láska
jim dá život a nám sílu.
Uživatelský avatar
Marcus Flavius
Příspěvky: 294
Registrován: 11. 6. 2016, 10:02

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od Marcus Flavius »

... Dawelský vrch ...
Hypnotická Květoslava MarcusFlavius:2D6-1 → 2(1 +2 - 1) (+1xp)
Získá na mě 3 hold

Svět kolem se zastavil. Vlci, Víry, Kulty, Bohové, vše se zdálo nepodstatné. Jediné, co mělo význam, byla vášeň. Čistá, nezpoutaná, smyslná. Byl to pouhý okamžik. Nekonečně dlouhý okamžik. Okamžik, který neměl nikdy přestat. Z našich těl stoupala pára, po kůži nám stékaly krůpěje potu.

Oba +1 forward

"Jen kvůli tobě jdu stále po správné cestě, jen pro tebe chci tento svět zachránit, jen s tebou po boku budu kráčet po zbytek našich dní."

...........................................................
Prohlédnu těla mrtvých upírek. Vypadá to, že Česlav nelenil. Po Jasně také ani stopy. Ti dva určitě neodešli spolu. To, co říkal Česlav, se mi ale vůbec nelíbilo. Znal jsem takové, kteří chtěli stádo, aby ho mohli chránit. A běda, pokud někdo stádo opustil. Zatoulané ovce, tak jim říkali, když jim nasazovali oprátky a napichovali je na kůly. Začínám mít o Česlava strach. Vydáme se spolu s Květoslavou a Golemem po jeho stopách.
Římský centurion, vyslaný do střední Evropy zastavit kult, který se snaží ovládnout Řím. Zrazen, zabit, znovuzrozen.

Osobní deník
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

Marcu, vyrážíte s Květoslavou z kopce, prozatím směrem ke Kameni, abyste se vyptali kam se Česlav vydal. Jak dojedete na hranu svahu, vidíš, že se proti vám o holí belhá osamělá postava. Grgur.

Potom uslyšíš lehké žuchnutí od jámy, kterou vykopaly upírky. Ohédneš se, ale ve tmě, prosvětlované pouze očima golema není vidět víc než obrys zkrouceného těla, které se z ničeho nic objevilo na kraji jámy.

Co uděláš?
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

Dalibore, podařilo se ti opatrně opět posunout košili, aby ses mohl rozhlédnout. Jsi v nějakém lese. Kolem tebe je hromada rozdělených a rozbitých dívčích mrtvol. Ze tmy se k tobě blíží dvě ohnivě rudé oči.

A v jámě pod tebou je Zdroj, jen je takový..... jiný.

Co uděláš?
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
Marcus Flavius
Příspěvky: 294
Registrován: 11. 6. 2016, 10:02

Re: [AW-EPOCHA] 18. století - Barokní fantasy

Příspěvek od Marcus Flavius »

...na Dawelském vršku...
Grgur, a nevypadá dobře. Snad se mu ti jeho Vlci..., vlastně Psi, neutrhli z vodítka. Rozejdu se k němu, když za sebou slyším podivný zvuk. Česlav asi nebyl tak důkladný, jak si myslel. Nebo že by něco úmyslně přehlédl? Ne, těch myšlenek nejsem hoden, také jsem se zabýval něčím, řekněme, příjemnějším, než jsou mrtvoly na svahu.

"Květoslavo, pomoz prosím Grgurovi. Goleme, jdeme se podívat k jámě."
Římský centurion, vyslaný do střední Evropy zastavit kult, který se snaží ovládnout Řím. Zrazen, zabit, znovuzrozen.

Osobní deník
Zamčeno

Zpět na „[AW] {PbP} Nesmrtelní“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 hosti