[AW-EPOCHA] 16. století - Rudolfínská fantasy

O čem to celé je?
Ač se bude hrát ApocalypseWorld, Nesmrtelní nejsou postapo. Nesmrtelní jsou obyčejní lidé či neobyčejné bytosti, které se kdysi dávno setkaly s Vírem a od té doby jsou s ním svázání. Získali nesmrtelnost - někteří to považují za dar, jiní za prokletí - a my budeme sledovat a odehrávat jejich osudy napříč stoletími.

Moderátoři: MC-AW-Nesmrtelní, MarkyParky

Zamčeno
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

[AW-EPOCHA] 16. století - Rudolfínská fantasy

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

1599 n. l. – Zlatá ulička, zázraky a alchymisté, ztracený golem, mor a krysy
Žánr - Rudolfínská renesanční fantasy
Císař Rudolf II. povznesl Prahu ve vzkvétající centrum vědění a umění. Město přestalo růst do šířky a omezeno svými hradbami, začalo se zahušťovat dovnitř. Vyrůstají nové vysoké domy, bohaté paláce a v okolí Prahy tak prudce roste spotřeba dřeva a mýtí se lesy. Jak město bohatne, láká umělce a ti s sebou přiváží renesanční myšlenky. S nimi dorazila do Čech krása i poznání. Pražská města už byla jednou sjednocena, přesto před pár desítkami let došlo k jejich opětovnému rozdělení, avšak na prosperitu a rozvoj to nemá vliv.
Praha.jpg
Dvě rány však přeci jen na vzkvétající město udeřily. Císařova nemoc, která zasáhla jeho rozum. A mor. To první způsobilo, že zakalená císařova mysl začala do prahy místo astronomů zvát astrology, místo alchymistů šejďíře a šarlatány a přestala se starat o chod císařství.
Žánr.jpg
To druhé pak začalo řádit v ulicích a brát radost, blízké, lásky i peníze, které skončily bez většího efektu v rukou ranhojičů i podvodníků vydávajících se za morové lékaře.
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 16. století - Rudolfínská fantasy - příprava

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

Politika
Již 24 let Rudolf II. Habsburský vládne zemím Českým jako král a jen o rok méně sedí na trůnu císařství Svaté říše Římské. Ač zpočátku jeho vláda přinesla do Čech vzdělanost, umění a rozkvět a je respektován jinak rozhádanou českou šlechtou, v posledních letech se jeho duševní stav i schopnosti prudce zhoršují. Postupující sifilitida u něj vyvolává paranoidní stavy a Rudolf II. přestává věřit svým rádcům. Místo toho naslouchá horoskopům, astrologům, alchymistům, ať už se jedná o přesvědčené bloudy, anebo podvodníky.
Politika.jpg
Vládu nad Uhry před časem svěřil svému bratru Matyášovi a teď za každým, kdo s ním nesouhlasí, vidí zrádce usilujícího o královský trůn. Venkov naštěstí královými vrtochy tolik netrpí, díky systému krajů, ovládáných šlechtou, voleným hejtmanům a čas od času pořádaným krajským sněmům. Česká šlechta vyvíjí silný tlak na češtinu jako úřední jazyk a aktivně potírá němčinu. Zároveň si také vynucuje období silné náboženské tolerance a z toho profitují zejména židé, kteří po staletích opět nejsou pouze tolerováni, ale dokonce získávají i určité výsady. I šlechtě však nastávají kruté časy. Stále sice formálně platí dvojí stavy, avšak formální tituly již dávno neznamenají majetek či prestiž. Kdejaký bohatý neurozený měšťan či kupec má víc majetku než někteří zadlužení vyšší šlechtici.

Víra
České země prochází obdobím nezvyklé náboženské tolerance. Přibližně dvě třetiny obyvatelstva jsou protestanti, zejména mezi měšťanstvem a šlechtou. A zbylá třetina populace pak je katolická, zejména v bezprostřední blízkosti císaře. Renesance přinesla do Čech myšlenku, že není špatně užít si světské slasti ještě za života, avšak zejména v protestanských kruzích tahle myšlenka tvrdě narazila a zbožnost je stále kladena na první místo. Období tolerance však neznamená, že je tato doba bez konfliktů. Mezi katolíky a protestanty neustále dochází ke sporům hlavně kvůli malichernostem, jako jsou například rozdíly v liturgii. Právo laiků zpívat v protestantských kostelech je jedním z takových to malicherných a přitom tak silně společností rezonujících témat.

Císař, jako katolík, je pod neustálým tlakem militantních katolických spolků a je žádán o vyhlašování cenzurních nařízení, o předávání pražských farností do katolických rukou a o další rozhodnutí, která by měla vést ke katolizaci země. Je obnoveno pražské arcibiskupství a císař pozval do země řád Tovaryšstva Ježíšova - Jezuity, aby zakládali školy a učili v nich správnému výkladu víry. Protože však káží a učí německy, jejích počáteční nástup se obešel bez většího zájmu veřejnosti.

Ani mezi protestanty ale není naprostá shoda. Různé názorové proudy jsou zdrojem třenic mezi konzervativními ultrakvisty, jednotou bratrskou, luterány a také mnoha malými sektami, které se v náboženský tolerantní zemi vyrojily.
Víra.jpg
Právo
Pomalu, ale jistě končí éra takzvaného odpovědnictví. Šlechta už nemá právo soudit své poddané a přichází o práva jako je vyhlášení osobní války jinému šlechtici. Existuje jen jedno právo a jedna spravedlnost pro všechny. To však platí pouze pro obecné principy, podle kterých je právo vykonáváno. Jinak každé město či kraj vyhlašuje stovky, ne-li tisíce vlastních pravidel, regulací, vyhlášek a nařízení, kterými přímo nebo například skrze řemeslnické cechy upravuje život svých obyvatel. Kromě obyvatel je upravován i život "lido žebravého a nádenního, nemající obydlí svého". Stálí žebráci a nádeníci jsou ve městech tolerováni, dokud dodržují ustanovená pravidla. Tuláctví a cikánství je však tvrdé potíráno. Ke správě země jsou poprvé ve velkém používání úředníci a množství listin a s tím, jak narůstá byrokracie, institualisují a upevňují se i takové věci jako robota či nevolnictví.

Mění se také vztah společnosti k soukromí, města i venkov se však vydávají každý jiným směrem. Zatímco měšťané vedou své první právní spory o zachování a narušení soukromí, lidé na vesnicích jsou nabádání k "nahlížení sousedovi do oken, by se morálka a počestnost udržela".

Protože provoz šatlav ve městech je drahý, prudce narůstá množství hrdelních trestů a to i za banální zločiny. Případně pokud je někdo trestán poprvé, bývá mu uděleno podmínečné odložení hrdelního trestu spojené s podmínkou, že se po určitý počet let nesmí k městu přiblížit, jinak bude trest vykonán. Na vesnicích, kde je potřeba pracovní síly, to funguje jinak. Tresty jsou mírnější, zpravidla pranýře, výprasky, pokuty.
Soud.jpg
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 16. století - Rudolfínská fantasy - příprava

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

Život, bydlení, domácnost
Komíny, pece a kachlová kamna se stala samozřejmostí a do obydlí vtrhlo světlo a čisto. Dostupnost skla a tedy oken pak umožnila teplo udržet doma a tak dřívější nástroje tepelné izolace, jako koberce, tapiséry, závěsy a baldachýny získávají čistě okrasnou funkci.

S tím, jak se zlepšuje správa země a zároveň skočily tuhé zimy a hladomory, vzrůstá bezpečnost země. Domy a statky už nemusí být malými pevnostmi. Za městskými hradbami tak vyrůstají osamocené usedlosti, vzdálené od vesnic u měst, často přizpůsobené svému účelu. Renesanční statky, viničné domy nebo třeba letohrádky. Tvrze a hrady se přestavují na zámky, bohatí si staví zámky na zelené louce - a některé hrady a tvrze také chátrají, protože jejich zadlužení pánové už nemají prostředky na jejich údržbu.

Ve městech je trochu problém. Hradby zabraňují rozšiřování do šířky a i když tu a tam nějaká budova za hradbami povyroste, většina výstavby znamená zahušťování stávající zástavby. Ti opravdu bohatí staví velkolepé renesanční paláce. Velkým vynálezem tohoto období je chodba. Je to vlastně pavlač přesunutá dovnitř domu, ale umožňuje tak obyvatelům získat soukromí. Kdo je chudší, musí se spokojit s přestavbou gotického domu - a drtivou většinu svých prostředků investuje do vzhledu budovy, aby nebylo poznat, že patří k chudší vrstvě než soused. Honosné portály, zdobené zdi, grafity, malba falešného kamene, obdélníková okna i předsazené štíty, to všechno jsou prvky renesančních domů.
Bydlení.jpg
Co se týká vnitřního vybavení, nábytek je zdobnější, křesla jsou polstrovaná, lůžka už nemusí být tak vysoká, neb v místnostech je teplo. Velký rozmach začívají kredence a příborníky, ve kterých majitelé vystavují pro návštěvy své bohatství. Pro ty opravdu zajímavé kusy a sbírky, ať už jde umění či úlovky, se budují kabinety. U méně majetných jde o zvláštní skříně, kde jsou tyto sbírky kuriozit uskladněny a vystaveny na odiv, opravdu majetní lidé ale mají za tímto účelem zpravidla zřízenou samostatnou místnost.

Velmi pomalu se vylepšuje hygienická situace ve městech. Městské rady nařizují majitelům domů takzvané uklízení od souseda k sousedu. Začíná se od středu města a každý, kdo má v ulici dům má za povinnost zajistit, že odpad před jeho domem bude jednou za čas odhrabán k sousedovi. Tomu vzdálenějšímu od středu města. Ten pak zajistí odhrnutí odpadu k dalšímu sousedovi a přidá svůj. Pečlivé rozpisy, hlídané městskými úředníky, pak zajišťují, že odpad opravdu končí ve Wltawě nebo v jámách za hradbami.

Ulice jsou budovány tak, aby obsahovaly koryta, svažující se k řece, množství odpadu pak odnese voda z deště. Ještě se to nedá nazvat kanalizací, ale spoň splašky nezůstávají na zemi ležet dlouhé dny. A městské vyhlášky buďto zcela zakazují používání prevétů a vylévání nočních nádob v noci či za mlhy, kdy není vidět, nebo alespoň nařizují varovat měšťany na ulici hlasitým zvoláním, čímž se snaží zamezit tomu, aby jejich obsah končil na hlavách obyvatel. Co nesmyje déšť a neuklidí sousedé, za to město platí rasovi či katovi.

Vodovod přivádí vodu do kašen již po celém městě a některé honosnější paláce mají i vlastní přípojky. Tam, kde budovy stojí moc vysoko a samospád by nestačil, jsou budovány vodárenské věže, hnané náhonem.

Vzhled, oblečení, hygiena
S nástupem levné masové textilní výroby přestává platit, že obyčejný člověk má nejvýše jedny či dvoje šaty. Je běžné mít doma jedny na míru šité šaty sváteční, ale pro běžné nošení střídat několikero šatů dovezených z některé textilní manufaktury na venkově. Oděv se navíc stal odznakem společenské třídy. Různé cechy a stavy nastavují svým členům pravidla oblékání, aby tak vyjádřili, kam ve společnosti jejich členové patří. Občas to ale vede i ke konfliktům, když například při večeři v hostinci hostinský přednostně obslouží řemeslníka v jednoduchém oděvu z drahé látky, zatímco šlechtice v kdysi honosném, ale dnes záplatovaném oděvu vyšší třídy nechá čekat.

Mezi katolíky přichází do módy španělská móda. Hlavními prvky jsou nabírané rukávy, volány, zdobené a řasené límce. Protestanti naopak často dávají na odiv svou názorovou příslušnost nošením kabátu zvaného šuba. Jedná se o svrchní vrstvu oblečení bez rukávů, u žen kratší a téměř vždy zdobenou kůžemi, u mužů delší a kůžemi doplněnou občas. Bez ohledu na vyznání má však móda mnoho společných prvků.

Muži nosí úzké nohavice, které zdůrazňují jejich těla. Rozkrok jim zakrývá "krytí" a zvláště jdou-li na zábavu, vycpávají si ho, aby vypadali mužněji. Vlasi si nechávají zastřihávat rovně kolem hlavy, v polovině uší nebo nad nimi. Pro tento nový účes se vžilo označení >>pačesy<<. Nedílnou součástí oděvů pak jsou hlavně pánské barety, případně jiné zdobené klobouky. Zvláště protestanti si potrpí na zdobení pomocí věnců, které si na hlavu přikládají.

Výrazným motivem ženských šatů se stává úzký pas. Nad ním se rozšiřuje živůtek. U vysoko postavených dam - a prostitutek - často velmi odvážný, s odhaleným dekoltem. U měšťanek či na venkově, které chtějí dát najevo svou ctnost, naopak stažený až ke krku, zmenšující a stahující ňadra. Katoličky mají častů živůtky bohatě zdobené, protestantky, které chtějí symbolizovat svou zbožnost, volí jednoduché, černými živůtky. Zároveň se však nestydí nosti na krku bohaté šperky, ostatně na prostém, tmavém živůtku se stejně vyjímají nejlépe. Pro zdůraznění útlého pasu se používají korzety a pod sukně několik vrstev spodniček, aby se rozdíl mezi pasem a boky zdůraznil. Dalším doplňkem, který má vyjadřovat skromnost svého nositele, je zvyk nosit zástěru - tedy symbol práce - jako svrchní vrstvu oděvu. A opět je tento zvyk poněkud pokřiven tím, že ze zástěry se velmi brzy stal módní doplněk a zvláště bohaté dámy, které se nikdy plotny ani nedotkly, nosí bohaté zástěry z brokátu či jiné drahé látky, zdobené drahými kameny, jako symbol skromnosti. Vlasy si dámy zakrývají rouškou, často nějakým rafinovaným způsobem zpevněnou, aby vytvořila
zajímavý tvar. Je zvykem, že vdaná dáma své vlasy na veřejnosti neodkrývá. Klobouky, čepce a barety jsou u dam také častou ozdobou hlavy a platí za nejdražší a nejzdobenější část oděvů vůbec.
Oděv.jpg
Na nohou mizí dlouhé škorně a nahrazují je praktičtější boty s hranatými či kulatými krátkými špičkami.

Množství zlata, které se do Evropy dostává přes oceán, vytlačí z ozdob stříbrné šperky. Zejména zlaté prsteny se stávají oblíbenou ozdobou a čím více jich na rukou máte, tím váženější a bohatší musíte být osoba. Krom prstenů je druhým nejčastějším šperkem růženec, který opět vyjadřuje zejména zbožnost jeho nositele.

Jako pozůstatek husitské revoluce zůstává v pozadí používání voňavek a líčidel. Místo nich se používají šperky a lidé se často myjí.

Běžný měšťan se ve škopku myje i dvakrát denně a nejméně jednou týdně má velkou koupel nebo navštíví lázně. Mýdlo si našlo cestu do domácích koupelí. Městské a cechovní vyhlášky dokonce nařizují některým řemeslům, jak často se mají mýt a nařizují mistrům, aby platili používání městských lázní jejich učedníky.

Jídlo, pití, zábava
Jídlo už se nemusí kupovat přímo u řemeslníků, kteří je vyrábí. Stále je možné zajít k pekaři či řezníkovi, ale stejně tak je možné navštívit masné a jiné krámy, které ve městech rostou jako houby po dešti. Místo dřívějších stánků na tržištích si trhovci začínají stavět pevné dřevěný přístřešky na stále stejném místě. To mohou udělat, pokud za místo zaplatí rentu městu či majiteli pozemků. A mít stále místo znamená, že se k vám spokojení zákazníci mají kam vrátit. Ač se všemi těmi cechovními regulacemi to má k volnému trhu ještě daleko, začíná se nám rodit kapitalizmus.

Skladba jídla se příliš nezměnila, nejoblíbenější je stále zvěřina, zejména vysoká, jeleni, šlechta také nepohrdne koroptvemi, bažanty, raky. Chudší šlechtici pořádají hody alespoň se zajíci či divočáky. Mezi běžným měšťanstvem roste obliba všelijaké drůbeže. Na stoly se také dostávají polévky, zejména pak vývary, ale jsou považovány spíše za jídlo, které má dodat sílu slabým, starým, nemocným.

Novým objevem je smažení, na másle nebo sádle. Protože koření je stále drahé, zvyšuje se obliba jídel upravovaných na sladko, zejména pak masa. I jídlo zasáhla renesanční okázalost na efekt a tak lecjaký kuchař jídlo přibarvuje, aby na talířích lépe vypadalo a to i na úkor chuti.

Stalo se samozřejmostí, že hostitel poskytne hostům drahocenné příbory. Ne každý jich však doma má dostatek a tak je běžně možné si vybavení na hostinu oproti smlouvě a finanční odměně zapůjčit a to občas včetně kuchaře, který hostinu připraví.

Jak šlechta chudne, snižuje se bombastičnost jejích slavností. Z několika denních turnajů se stávají večerní slavnosti. Z rytířských klání se stávají symbolické hry pod střechou. Skládaná hudba konečně dohnala lidovou tvořivost a tak se objevují hudebníci, kteří mohou hrát vlastní tvorbu na oslavách či při slavnostních příležitostech a tato hudba je polyfonická, rytmická, zpěvná.

Bohatí měšťané a šlechtici mají vlastní hudebníky, ti chudší si pak na slavnosti pronajímají služby putujících umělců.

Prudce roste obliba hazardu, kostek, karet.

Novým druhem zábavy však je vzdělání. Slouží jako demonstrace životní úrovně a nabízí témata k dlouhým hovorům. A s nástupem vzdělanosti a volného času nastupují také první koníčky: alchymie, hudba, astrologie, sběratelství.

Objevují se také různé nové druhy zábavy, mnohdy skrývající svůj pravý účel pod zvláštními jmény. >>Tajná bratrstva<< jsou spolky, do kterých se muži chodí bavit mimo dohled svých žen, popít, poklábosit možná i pošpásovat s kurtizánou. >>Šermířské zápasy<< jsou stylizované pouliční turnaje, ve kterých se mladí chlapci učí zacházet s meči a >>Střelba po ptáku<< je zase učí zacházet se zbraněmi.

Divadlo konečné i v Čechách mohlo vytáhnout z ilegality. Dokud bylo stylizované, nebyl problém. V poslední době se však objevuje i snaha pro realistické zvtárnění her. Se zlevněním textilu totiž přichází možnost šít věrnější kostýmy, tvořit lepší kulisy.

Zcela novým druhem zábavy jsou tištěné knihy. Cestopisy, satirická díla kritizující církev i šlechtu, kroniky.

Sex a nahota se, navzdory nevoli značné části protestanstva, opět stává veřejnou zábavou. Přísně se ale rozlišuje, kdo je aktérem. Je běžné mít doma na stěnách neucdné obrazy, poslouchat sprosté písně a i bezúhonný měšťan se může občas projít podívat do kabaretu na nějakou tu žertovnou scénu či svlíkačku, případně navštívit hampejz či dům kurevný. Vše se však musí odehrávat uvnitř stěn těchto vymezených míst. Nahota obyvatelů samotných je něco naprosto jiného a nepřístojného.
Zabava.jpg
U mužů se očekává, že do manželství půjdou jako zkušení milovníci, u dívek se naopak předpokládá čistota a panenství, až jejich manžel má být tím, kdo je zasvětí do tajemství plození dětí. Ano, žádné milování s manželkou, žádná rozkoš, pro manželku je hlavní plození dětí.

Jediným způsobem, jak splnit tyto protichůdné požadavky, je zaučení mladíků kurtizánami. Ty však mají svoje vlastí třídy a kasty, úzkostlivě rozlišované: Úplné dole jsou haldecké ženy, které si vodí muže k haldám dřeva u Wltawy. Věnečnice obchází domy a nabízí svoje tělo pod záminkou prodeje květinových věnců. "Ženy z domku" jsou na tom ještě o trochu líp, zpravidla pracující v menším hampejzu pro svou bordelmamá. Ta je ale velmi často ovládá skrze jejich dluhy. Nejvýše stojí nevěstky. Pěkné dívky z honosných nevěstinců, které slouží šlechtě a smetánce. Ty si leckdy dokáží přijít i na rozumné peníze či získají přízeň nějakého patrona a jak jako jedny z mála nekončí svou kariéru v bídě. I ony však musí na ulicích nosit žlutý šat, který všem ostatním ukazuje, s kým mají tu čest.
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 16. století - Rudolfínská fantasy - příprava

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

Zbraně a válčení
Kombinace nástupu palných zbraní a masové výroby oceli v hamrech zbroje definitivně prohrály své místo na bojišti. Nové dlouhé zbraně - píky a halapartny - upravené pro boj s jízdou umožňují sevřeným formacím pěchoty zastavovat nájezdy těžké jízdy a strhávat jezdce ze sedel. A pro palné zbraně není rozdílu mezi prošívanicí, kterou ušije kterýkoliv řemeslník, kyrysem v ceně dobré jalovice, který vyrobí každý platnéř ve městě a plnou plátovou zbrojí o ceně venkovské usedlosti, kterou zvládne vyrobit jen pár mistrů.

A když přišel vynález doutnákového zámku, bylo rozhodnuto. Člověk se snadno naučí mnohem rychleji střílet z pušky v sevřené formaci - ani nemusí mířit nijak přesně, stačí když střelců bude dost a všichni vystřelí najednou tak nějak podobným směrem. Jedinou jeho nevýhodou bylo, že v noci nebylo možné s hořícím doutnákem vést překvapivý útok. A tuhle nevýhodu vzápětí odstranily zámky kolečkové a křesadlové.

Podobně nadějně to zpočátku vypadalo s vývojem dělostřelectva. Ale ukázalo se, že těžké lité hlavně jsou na bojišti nepohyblivé a jak jízda i pěchota začala odkládat těžká brnění a získala na pohyblivosti, zcela artilérii z bitevního pole vytlačila. Opačně tomu ovšem bylo u obléhání a obrany statických pozic. Tam nejen, že dělostřelectvo zcela nahradilo dobývací stroje a stalo se hlavním nástrojem války, ale dokonce si vynutilo nové závody ve zbrojení a to mnohem nákladnější. Přestavby pevnostních opevnění. Jedna taková se připravuje i v Praze a hradby směrem na Špitálská pole jsou už nyní mraveništěm, které připravuje budoucí stavbu mohutných hradeb schopných odolat i dělům velkých ráží.

Pro účinné rozhenání sevřené pěchoty tak bylo třeba vynalézt novou zbraň a opět byl jako první po ruce střelný prach. Zrodil se ručně vrhaný granát - železná koule naplněná prachem a kusy olova, s krátkým doutnákem. Byla to však těžká zbraň a tak ti nejsilnější a hlavně stateční muži schopní doběhnout na bojišti pod palbou blízko k nepřátelskému oddílu, hodit zapálenou věc, která má každý moment vybuchnout a vrátit se nezraněni mezi své, se stali novými hrdiny bojišť. Říká se jim granátníci.

V chladných zbraní kromě evoluce halapartny a píky došlo ještě k odlehčení mečů. Mezi jezdci získávají na oblibě zahnuté šavle a s tím, jak roste kvalita oceli, objevují se první kordy. Naopak těžké zbraně, jako řemdihy a válečná kladiva, sloužící dříve k prorážení zbraní, se pomalu stěhují do šlechtických sbírek či na stěny paláců jako výzdoba. Okovaný cep, vítězná zbraň husitů, stejně jako vozová hradba, obojí se ukázalo proti čemukliv jinému než těžké jízdě neúčinné a upadají v zapomnění.

Co se týká organizace armády, tak jak z důvodů náboženských půtek, tak díky finančním problémům některých šlechticů přestává fungovat zemská hotovost. Páteří armád se tak stávají námezdní bojovníci - žoldnéři.
Žoldnéři.jpg
Hospodářství a obchod
Po delší zimě, hladomorech a hlavně husitských bouřích se do země vrátil klid a prosperita. Pak však evropskou ekonomiku ovlivnil příliv surovin ze zámoří. Levné zdroje drahých kovů, k tomu doposud nepoznané suroviny, to všechno vedlo k nestabilitě měny a vládci se opět uchýlili ke snižování hodnot mincí. Český zemský sněm nakonec provedl další mincovní reformu, když dovolil v Jáchymově razit stříbrné mince, zvané tolary. Pro obchod mezi obyčejnými lidmi se pak používaly menší stříbrné mince - krejcary a grešle.

1-BARTER = 1 jáchymovský tolar = 70 krejcarů = cca 93 grešlí
3 krejcary = 4 grešle
Tolar.jpg
Tolar.jpg (43.63 KiB) Zobrazeno 2237 x
Šlechta i měšťané, vida jak židé bohadnou na půjčkách, přitlačila na církev a došlo ke změkčení omezení kolem lichvy. To následně vedlo ke vzniku a rozvoji bankovnictví. Obchod v ulicích se přesouvá ze vozíků a tržišť do krámů - dřevěných budek přistavěných podél zdí. A objevují se první kamenné obchody v měšťanských domech. Novinkou je také vynález vzorníku - zákazník si může prohlédnout malý vzorek toho, jak bude objednané dílo proveden, předtím, než si výrobu u řemeslníka objedná.

Začíná hromadná výroba. Na venkově vznikají textilní manufaktury, v Praze se rozjede pouze jedna, nedaleko Klementina, jinak cechy jsou ostře proti. Není se co divit, dovozu hromadně vyráběného zboží nejsou schopni cenově konkurovat. Zatím si ale myslí, že to zastaví vyhláškami, regulacemi cen a podobně. To, co pro oblečení udělala manufaktura, to pro jídlo a ocel udělalo vodní kolo. Mlýny už nejsou osamělé stavby, kde voda žene pouze mlýnské kolo. Hamry i velkomlýny jsou komliplikované stavby, ve kterých důmyslně zpřevodované dřevěné stroje konají práci, kterou dříve musel dělat člověk nebo zvíře.

Hromadná produkce se týká i dřevorubectví - na stavbu nových domů a honosnějších paláců je potřeba obrovské množství dřevo a na Wltawě se pravidelně plaví voraři. Lov s použitím střelných zbraní se také stal účinnějším a intenzivní rybníkářství proměňuje podobu celých krajů.

Hamry produkující kvanta kvalitní oceli potřebují hodně uhlí a tak milíře rostou v kraji jak houby po dešti, což dále zintenzivňuje těžení dřeva. Dostupná ocel pak zlevňuje kvalitní zemědělské nástroje, takže každé hospodářství si může dovolit například kosu. Tím prudce stoupnou výnosy.

Poslední rána lesům v českých zemích je velká poptávka po papíru, související s vynálezem knihtisku. Ve městech rostou tiskařské dílny a knižní sortimentáři - obchodníci s nabídkou knih - obchází paláce a domy a nabízí své zboží.

S rozvojem ekonomiky je potřeba rychleji předávat zprávy. Císař nechává zpevnit některé cesty a osázet je alejemi na ochranu proti sněhu a nepřízni počasí. Hrabě Taxis získával pro svou rodinu právo provozovat v zemích Českých poštovnictví a zatímco těžké náklady stále putují zemí na formanských vozech, cennosti, zprávy a bohatí lidé mohou využít pravidelných linek poštovních dostavníků.
Dostavnik.jpg
Vzdělanost
Než Rudolf II. začne podléhat nemocem, na jeho dvoře se schází evropská elita vzdělanosti. Někteří astronomové začínají provádět skutečnou vědu, Johanes Kepler je velmi blízko publikování svých nebeských zákonů.
Není však zatím jak odlišit skutečné učence od šarlatánů, fanatiků a podvodníků.

Těměř všichni měšťané umí a učí své děti číst a psát, zatímco na venkově je většina populace stále negramotná. Čtení a psaní však není považováno za vzdělání - je to něco, co se děti učí doma a do měšťanských škol už se předpokládá, že chodí gramotní žáci proto, aby se tam naučili vyššímu vzdělání - náboženství, latinu, duchovní zpěv, filozifii. Protestanté sice zakládají i elementární školy, kde učí děti chudých gramotnosti, ale není jich mnoho.

Vzhledem k tomu, že vzdělání nábožensko-filozofickým směrem není příliš praktické pro běžný život, stává jedním z dalších prostředků, jak demonstrovat majetek a postavení. "Disputace" se stávají oblíbenou zábavou mezi bohatými a vzdělání, které se bere jako důkazem dobrého původu, otevírá dveře k zajímavých kontaktům.

Pro muže z vyšších či bohatších vrstev bývá nedílnou součástí vzdělávání tzv. kavalírská cesta. Muž vyrazí, zaopatřen, do světa na zaučenou, vybouří se a domů se vrací jako dospělý muž. Některé počestnější rody skrze kavalírskou cestu také řeší problém společenského požadavku na to, aby nastávající manžel byl zkušený milovník, ale přitom nebyl viděn doma v nepatřičné společnosti.
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 16. století - Rudolfínská fantasy - příprava

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

... v uličkách i na tržištích pražských, na návsích i samotách, palácích i zámcích, v chalupách i měšťanských domech ...

Je časně zimní poledne. Padá sníh. Jeden z prvních v tomto roce, ale počasí je chladné a zdá se, že tahle nadílka jen tak neroztaje. Pražané se jako na smilování těší na příkrov bílé krásy, která skryje pod svým milosrdným pláštěm černou smrt. Je tu konečně zima a v zimě mor slábne. Tedy, měl by, v pražských domech tomu však nic nenasvědčuje. Nakažených každým dnem přibývá, jako by tento hrozný boží trest snad neměl nikdy skončit a ani venkovu se nemoc nevyhýbá.

Dokonce sám císař opustil Hrad a utekl před morem do Plzně Je to snad boží trest? Trest za pýchu města, které císař ustanovli srdcem a klenotem Evropy? A nebo uličkami města záměrně někdo mor roznáší a šíří, jak naznačují takzvané Jankovské pamflety, krátké satirické básně a říkanky, které tu a tam je možné najít po městě. Možná by ten tajemný Janek mohl měšťanům něco říct, kdyby jeho letáky nebyly strhávány a páleny členy cechu tiskařů jako nedovolené.

Alchymisty, astronomy, astrology a jiné učence zdá se ale mor neděsí. I bez přítomnosti císaře se dále sjíždějí na Hrad a ať už se jim podaří získat obydlí v pověstné Zlaté uličce nebo bydlí kdesi na Starém či Malém městě, nic je neodradí od zkoumání neznámého. Všichni mají před očima nedávný úspěch dnes již zesnulého rabi Löwa, který dokázal zde, v Praze neživé hmotě vdechnout život a postavil slavného golema. A mezi lidmi se šušká, že kdesi na Hradě je zakopán i samotný Kámen mudrců. Není se tak čemu divit, že i když nemálo učenců má zcela jistě bohulibé úmysly a přichází sem za poznáním, množství dalších by se raději jen zmocnilo ztraceného golema či kamene mudrců, anebo se jedná rovnou o šarlatány a podvodníky, kteří chtějí jen vydělat na příležitosti a již ne zcela zdravém rozumu císaře.

A když píšeme o podvodnících, stejně tak tomu je i s lékaři. Ptačí masky, které se poslední léto vyrojily, leckdy neskrývají tvář moudrého cizince, který si přijel do Prahy vydělat aplikací svých znalostí, ale o ozdobu nějakého pražského podvodníčka či šejdíře, který jen zavětřil příležitost, jak obrat umírající o jejich úspory.

....

... v jeskyni pod Letnými poli ...

Potomku, už od rána jsi měla pocit, že každým dnem Vír znovu zesílí. Dopoledne bylo neklidné, poslouchala jsi netopýry, kteří ti vypráví o tom, že malinkatí tvorečkové zabíjí lidi v dřevěných jeskyních po stovkách. Také tě znervozňuje hučení a mručení, které občas jeskyně vydává.

Hučení začalo před mnoha lety, pár dnů poté, co jsi ochutnala kousek chiméry. Z chiméry tenkrát odtékala nějaká hnusná, zlá a temná tekutina a vylila se kamsi na zem. Ze zvědavosti jsi jí lízla, ale ihned jsi to vyplivla. Chutnalo to zlem a temnotou a sílou a .... no, asi takhle nějak by chutnala Jasna, kdybys uchutnala jí. Nevíš, kde se v tobě tahle myšlenka vzala, ale je tam. Nicméně tekutinu jsi raději nepozřela a za pár dnu už tam nebyla. Možná se vypařila, možná vsákla, zkrátka byla pryč. Ale od té doby se čas od času tohle hučení či mručení projevilo. Jako bys znovu byla v lůně a tvá matka měla zlé sny, které ji nutí se převalovat tam a sem. Několikrát tě to probudilo a tak tvůj odpočinek mezi věky nebyl tak klidný jako dříve.

A dnes dopoledne to hučí znovu a ne a ne to přestat. Potom, kolem poledního, hučení přestane. Chvilku je ticho a pak kus od tebe cosi zasyčí a celá místnost se zaplní bílou mlhou. Drobné kapičky ti naprosto zakryjí tvůj výhled a všechna ta podivná světla z hloubi podzemí je rozzáří, takže jsi skoro oslněna a je trochu problém se orientovat. Netopýři se plaší.

Pak náhle kolem poledního skoro všechna světla zhasnou a v místnosti, ve které Vlci převlékali vnitřnosti, se rozbliká rudé světlo. A všechny chodby se rozezvučí, jako by snad v nějaké velké jeskyni s ozvěnou stál trubač a stále a pravidelně dul na svou troubu jeden dlouhý tón. "Tůůůůůůůůůů, ..., tůůůůůůůůůů ..., tůůůůůůůůůů ....

Vyleká tě to, je to hrubé, tahá to za uši, nemá to konce. Rozhlížíš se, trochu v panice, a pak si všimneš jediného bledého světla v této blikající rudé kakofonii. Ten krápník, co s ním rozmlouvala Fiona. A před ním podivné, průzračné okno, plné symbolů. A zároveň cítíš, jak síla Víru roste.

Potomku, co uděláš?

...

... v kostele svatého Klimenta ...

Marcu, skláníte se už několikátý týden spolu s Jákobem nad starými svitky. Díky vynálezu knihtisku vám jde práce mnohem rychleji od ruky. Podařilo na ti cestách sehnat výtisky prastarých knih a legend. Výtisky sice trpí tím, že byly několikrát překládány z jazyka do jazyka a zvláště raní autoři si nedělaly rozpaky s věrností přepisovaného, ale teď jich jde sehnat opravdu úctyhodné množství. A kvantita začíná pomalu nahrazovat kvalitu, i když musíte knih nashromáždit úctyhodné množství, než se jejich porovnáváním a zpětnými překlady dostanete k jádru.

Jákob zároveň všechny vaše objevy nejen zapisuje, ale hlavně nechává tisknout v několika kopiích, aby už nikdy nedošlo ke ztrátě již objeveného. Staré svitky vám ovšem až do dnešního dne vzdorovaly. Dnešek je jiný. Od rána máš pocit, jako by vám pomáhal Vír a luštění starých jinotajů vám jde od ruky. Možná jste měli šťastnou ruku při vybírání knih na dnešní ráno, možná vaše mysl byla ostřejší v nastupujícím Víru, každopádně když několik Jákobů přineslo trochu tobě trochu sušeného ovoce a nemocnému otci Jákobovi slepičí polévku k obědu, na papíře před vámi jste právě dokončili malé schéma.

Je to kružnice, rozdělená osami na čtyři kvadranty. A na místech, kde se osy protínají s kružnicí čtyři krátká dvojsloví. Je vám zcela jasné, že slova, která jste napsali, jsou překladem zkreslená, ale to už je detail, který se poddá časem. Po směru hodinové ručičky čtete:
* zde nechť jsou vloženi strážci
* zde nechť jest vložena síla
* zde nechť jsou vloženo moudro
* zde nechť jest vloženo zdraví.
Vprostřed kružnice, v místě kde se osy protínají pak jest napsáno
* komora všemohoucí
a kamsi do schématu patří ještě jeden nápis a to
* kámen smrti.
Ten ovšem nejste schopni umístit, každý ze studovaných svitků a knih jej umísťuje jinam.

Každopádně, Marcu, když odložíš brko, uděláš polední čáru a společně s Jákobem pohlédnete na dokonalé dílo, ani nemáte na přinesené jídlo chuť či náladu. Jákob dokonce vyskočil a málem tě objal, což jsi byl rád, že nakonec neudělal, protože i když jsi Nesmrtelný, nevíš, co by s tebou mor udělal. Zároveň ale cítíte, že Vír sílí. Měli byste vyrazit a s nově nabitými zkušenostmi ta mí místa přinejmenším najít. Tušíte, že jedno z nich je vrch, kde Marcus zemřel a druhé věštírna na Wítkowě. Ale ta další?

Marcu, co uděláš?

...

... v mohyle nedaleko Bohemic ...

Fiono, už dlouhou dobu je ti jasné, že abys mohla vrátit Vlčímu rytíři jeho lidskou podobu, budeš potřebovat něco víc. Čas od času opouštíš svou mohylu a posloucháš, co si povídají lidé. Hodně z nich hovoří o tom, že na Hrad nějaký Rudolf zve mudrce a zvědavce z celého světa. A také o kameni mudrců, o jeho zázračné moci léčit a o jakési Zlaté uličce, pod ní či v jejíž blízkosti by se snad tento kámen měl nacházet.

Občas promlouváš se svým koulatým pomocníkem. Mnoho slovům a jménům úplně nerozumíš, ale jemu je říkáš tak, jak je slyší. A od jisté doby, kdykoliv na ten kámen přijde řeč, máš pocit, že tvůj pomocník je najednou netrpělivý. Jako by tě pobízel abys vyrazila a zajistila pro své potřeby sílu tohoto kamene. Ale doba je divná a mění se hrozně rychle. Konečně jsi začala rozumět tomu, proč se někteří lidé rodí mocnější a mají právo ovládat jiné. Že síla a moc rozhodovat se mezi lidmi předává z otce na syna, podobně jako barva vlasů nebo očí. A když ses konečně rozhodla toho i třeba využít, najednou se ukazuje, že moc se spíše lepí na malé kovové ozdůbky, které si lidé vyměňují, když chtějí něco získat, ať už službu či majetek. I toho svého Boha uctívají každou chvíli jinak a zatímco jednou o tom vedou dlouhé disputace, jindy tahají meče a střelný prach. To je další věc, která je pro tebe novinkou - všechny ty rány a výbuchy, každý hejhula z bambitkou teď dokáže skolit zkušeného bojovníka.

Zkrátka svou cestu za kamenem z legend neustále odkládáš a hledáš jiné způsoby. Dnes ráno se ale stalo něco, co tě přimělo změnit názor. Cítíš, že Vír se brzo probudí a tak jdeš rytíře-Vlka zkontrolovat dříve, než obvykle. A pak vidíš, jak se mu zahýbe malíček. Zprvu si myslíś, že tě šálí zrak, ale tvůj pomocík zběsile poskakuje tam a zpět. Když se mu hne celá ruka, už víš, že to není mámení. Možná jsi cestu odkládala moc dlouho? Začneš přemýšlet, co na takovou cestu bude potřeba a zda by se nehodila pomoc některého z přátel.

Když přijde čas polední, už máš skoro vše promyšlené. Pak ucítíš, jak Vír zesílil a Vlk otevře oči.

Fiono, co uděláš?

...

... na Libeňském zámku ...

Česlave, snídáš spolu s Vlaštovkou, tak jak jste to mívali rádi - ve velkém sále, s roztopeným krbem, na stole ždibíček jelení šunky nadívané jablky, švestkový koláč a čerstvé pečivo plněné tvarohem. Už několik let víš, že Vlaštovka s tebou na tyhle občas vystrojené snídaně chodí, protože ví, že je máš rád a že je pro ní prospěšné, být s tebou za dobře. Doby, kdy jste si vzájemně ukusovali sousta, dobírali si jeden druhého a vzájemné pošťuchování končívalo šarvátkou, která plynule přešla v divoké milování, jsou dávno pryč. Přesto jsi dnes ráno cítil, že tenhle den bude možná trochu jiný, Vír je ráno o něco silnější, než obvykle. Proto jsi dal ustrojit tuhle snídani, a když ukrajuješ plátek šunky, po očku sleduješ Vlaštovku s nadějí, že se něco změní.

Po chvíli se na tebe podívá: "Také to cítím," pronese. Na malý moment ti přeskočí na srdci jiskra a pak Vlaštovka vysvětlí, co cítí. "Vír dnes sílí. Již brzy bude působit na plno. Dnes po dlouhé době přichází den, kdy Jasna bude zranitelná. Je potřeba jí sebrat její dar, aby již nemohla škodit. Aby již nikdy nemohla nechat v něčím srdci prázdno. Půjdeš se mnou, Česlave, a pomůžeš mi s tím?"

Jako by ledová dýka bodla do tvého srdce, když poprvé řekla slovo >>cítím<<, vysnil sis jinou odpověď. Než se ale stihneš rozmyslet a odpovědět, tvůj komoří ti přinese dopis. Má na sobě pečeť Wolfa Rumpfa, jednoho z nejbližších rádců samotného císaře. Když jej otevřeš, čteš:

>>Vážený pane hrabě von Tsaslau,
jak jistě víte, před několika dny z důvodů obav o své zdraví odcestovalo jeho veličenstvo, císař Svaté říše římské, král český, uherský a chorvatský a arcivévoda rakouský, Rudolf II. Habsburský do Plzně. Před svým odjezdem však vyjádřil přání, jehož splnění i důsledky z toho plynoucí bych s Vámi rád probral při osobním slyšení, dnes v odpoledních hodinách na pražském Hradě. Pošlete prosím po mém poslu potvrzení, že se na slyšení dostavíte, budu se těšit na Vaši váženou návštěvu,
ve jménu císaře,
nejvyšší komoří a nejvyšší hofmistr
Wolfgang Siegmund Rumpf von Wullroß<<

Dopoledne strávíš částečně v úvahách, částečně krátkým cvičením šermu. Jsi vlastně docela rád, že tě o něj Vlaštovka požádala, získal jsi tak čas na to si rozmyslet, co dál. S každým dalším duelem však oba cítíte, že Vír sílí a kolem oběda je jasné, že dál nejde otálet. Naštěstí víš, že Jasna se přestěhovala do města a tak máte s Vlaštovkou společnou cestu. Budeš tedy mít ještě chvíli čas, než se rozhodneš, zda jejímu přání vyhovíš.

Česlave, co uděláš?

...

.... v malém domku na Starém městě .....

Jasno, od dnešního rána cítíš, jak síla Víru pozvolna roste. Není to jako dřív, kdy udeřila bez hned se svítáním, bez varování. Díváš se z okna, jak vločky pomalu pokrývají ulici, zprvu tají, ale časem zima získává navrch a i špinavé koryto uprostřed ulice, kterým normálně dešťová voda splachuje do Wltawy splašky a všelijaké jiné tekuté hnusy z měšťanských domácností, se pozvolna barví do šeda a pak do bíla.

Přemýšlíš o tom, co Vír udělá se zajatým vlkem ve Fionině mohyle, přemýšlíš o Vlaštovce a o tom, zda opět má svou sílu a přemýšlíš také o tajemné jeskyni, kterou jsi navštívila těsně před tím, než za husitských válek Vír zeslábl a o tom, co jsi v ní viděla.

Pak kdosi zabuší na dveře. "Jasno, otevři, honem, nezdržuj. To jsem já, Janek!" ozývá se z ulice. Opatrně otevřeš a dovnitř vchází Janek. Je celý promrzlý, přes ramena jen tenký plášť a kruhy pod očima, jako by celou noc nespal. Ale hned jak vstoupí, okamžitě spustí na celé kolo. "Já viděl co udělal, já viděl, co udělal. Na vlastní oči," vykřikuje. "On žije a je tu někde mezi námi," blekotá chvatně dál a je k nezastavení, "jenže jak to uděla, aby lidé věděli, že jsem to zjistil já?" podívá se na tebe. "Ti zatracení tiskaři, strhávají a pálí moje pamflety a informace, které na nich vyvěšuji, sami přetiskují v těch svých novinkových listech. Všechno vždycky odedřu a oni slíznou všechnu smetanu, proradníci!"

Chvilku to trvá, než ho dokážeš uklidnit. Uvaříš mu trochu bylinkového čaje, přihodíš pár polen do kamen a teprve když se zahřeje a začnou na něj působit uklidňující látky, cos do čaje přisypala, začne ze sebe soukat trochu víc informací.

"Golem žije! Jenže je to velké neštěstí. Byl jsem kus od židovského města a viděl, co provedl se zdí kláštera! A s jeptiškami. Ach jasno, taková škoda, takové utrpení." V jeho tváři vidíš, jak spolu bojují dva lidé. Janek-člověk, který lituje nebohých jeptišek, ať už je potkalo cokoliv. A Janek-autor pamfletů, který ve vší té smrti a zhoubě vidí prostředek, jak se vrátit na výsluní lidské přízně."

"Přežila jen jedna a hned se jí františkáni ujali, třeba by nám mohla něco povědět," vysvětluje ti dál, "a já ti slubuju, že když mi pomůžeš, tak příště, až budeš chtít něco napsat do mých pamfletů, máš to předplacené," dodává. "Ale tomu golemovi musíme přijít na kloub. Musíme ho chytit. A musíme zjistit, jakto, že tak náhle ožil!" upřesňuje.

Tobě to zas až tak divné nepřijde, než ti to všechno vypověděl, přiblížilo se poledne. A Vír zesílil.

Jasno, co uděláš?

...

.... v kostele svatého Klimenta .....

Dalibore, zatímco Marcus a Jákobem si zase luští ty své knihy, ty strávíš celé ráno péčí o pacienty. Cítíš, že Vír sílí, ale prozatím tě tihle nemocní potřebují víc, než Vír. Pročetl jsi množství učených knih, ale to, co se děje v Praze neodpovídá průběhu žádné jiné morové rány, o které jsi četl.

Moc nevěříš těm žvástům, že je to boží trest, spíš se domníváš, že to celé bude mít nějakou objektivní, vysvětlitelnou příčinu. Ale ta data prostě nesedí. Když skončíš s raní obchůzkou, sedneš si znovu ke knihám. Procházíš si zprávy z Frankfurtu, Paříže, Benátek, Londýna. Ať už to bylo tam či tam, všude platilo jedno. Když přišla zima a chlad, intenzita nemoci poklesla, jako by se lépe šířila dokud je teplo. Ale v Praze je tomu jinak.

Procházíš znovu své zápisky, v posledních dnech ses pacientů začal vyptávat i odkud jsou, kdy se u nich nemoc začala projevovat a kde předtím byli. Inspiroval jsi se Marcem a Jákoby a pořídil sis mapu města, do které si všechno poctivě zaznamenáváš. A pomalu se ti začala před očima rýsovat hrozivá skutečnost. Ať už se nákaza vyskytla v některé z městských čtvrtí nebo zabrousila na venkov, když pospojuješ ta místa, navazují jedno na druhé v téměř pravidelných vzdálenostech. Jistě, jsou tam nepravidelnosti, například na venkově se to pohybuje mnohem rychleji od usedlosti k usedlosti, než ve městě přechází mezi ulicemi. A občas jeden či dva dny není žádný nový nakažený. Ale jinak je to čím dál zřejmější - ohnisko nemoci, které ji dál rozsévá, se pohybuje po městě a okolí.

Minulý týden jsi dokonce dokázal určit dvě pravděpodobná místa, kde mor udeří. Tušil jsi, že to bude někde v okolí staroměstského rynku a jen jsi přemýšlel, zda onemocní lidé ze staroměstské radnice či návštěvníci kostela naší krásné paní z Týnu. V průběhu celého týdne jsi pak s hrůzou na nových případech sledoval, že tvá předpověď se naplnila, většina nově nemocných si byla vyřídit něco s městskými úředníky.

Věnoval jsi několik dnů zpřesnění svého odhadu a dnes dopoledne, po obchůzkách, když tvou mysl zostřila vzrůstající síla Víru, jsi konečně přišel na to, kde dnes tajemný roznašeč moru udeří. A tak zatímco z Jákobových komnat se ozývá radostné jásání Marca a otce Jákoba, ty kreslíš brkem na mapě křížek v místě Kolégia Pražské univerzity. V místě, kde dnes večer má Chval uvádět pro vážené a zvané občany tohoto města novotu přivezenou až z daleké anglie, tragédii života Richarda III, od jistého Williama Shakespeara.

Dalibore, co uděláš?

...

.... na Wiitkowě vrchu ....

Vukmare, dnes jsi opět na svém oblíbeném místě. Malý lesík na severním svahu Wiitkowa vrchu je vynikajícím místem pro občasný výdělek. S nelibostí sice sleduješ, jak ſſpitálská pole zvolna zarůstají předměstskými domky, které by brzo mohly dosáhnout až sem, k tvému oblíbenému místu. V duchu ale víš, že nebude trvat dlouho a zase přijde nějaká ta válka, co lidi naučí, že není rozumné stavět domy za hradbami.

S dnešním dopolednem jsi spokojený. Jednak roste síla Víru a ty už tak nějak víš, že ti to určitě dá příležitost opět připomenout Wilhelmovi jeho staré hříchy. A druhak jsi před chvílí na cestě chytil velmi zajímavou kořist. Císařského posla.

Normálně tyhle hejsky necháváš jít, jen málokdy nesou něco cenného, ale zrovna dnes ti snad Vír našeptal, že bys ho měl zastavit a vyslechnout.

Teď leží kousek od tebe v křoví a ještě budeš muset vymyslet, co s jeho popálenou mrtvolou, protože ke Grgurovi je to daleko. Ale podráždit mu chodidla, břicho i tvář pochodní se vyplatilo. Nebude to prý trvat dlouho a pan hrabě von Tscheslau - tedy Česlav - pojede prý po cestě do města. A je nanejvýš pravděpodobné, že v tom vozem s ním pojede také skorohraběnka von Schwalbe. A jestli nepojede s ním, tak zůstane sama doma.

Takže ať je to tak, nebo tak, duch pomsty ti přeje a ty přemýšlíš, zda je vhodnější věnovat se Wilhelmovi či si zpříjemnit odpoledne tím, že téhle dámě vrátíš jisté pokoření, které ti způsobila před víc jak třemi sty lety. Možná by se, než Vír opět zeslábne, dalo zvládnout obojí.

Vukmare, co uděláš?
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
Dalibor
Příspěvky: 843
Registrován: 10. 6. 2016, 18:59

Re: [AW-EPOCHA] 16. století - Rudolfínská fantasy - příprava

Příspěvek od Dalibor »

... ve špitále chrámu svatého Klimenta...
A mám to! Udělám na mapě křížek a pak jej zakroužkuji. Pokud zpětně propojím trend ohnisek epidemie, ta následující je zřejmá. Někdo ji cíleně roznáší. Zprvu jsem očekával, že se vyskytl nějaký bacilonosič neohrožený nemocí, který ale nákazu roznáší po celém městě. Někdo, kdo cíleně vyhledával vždy místa, kde se schází co nejvíc lidí. Musím to jít vypátrat.

Vše ale popořadě. Nejdřív sejdu do katakomb chrámu, v jejichž výklenku jsem si pořídil malou, ale dobře vybavenou laboratoř. Podle pohledu na mé výdaje bych mohl říct, že má dávná chudá minulost je pryč a žiji si na vysoké noze, při bližším pohledu je jasné, že tolik peněz utápím v tom, abych nemohl myslet na ni.

Alembiky bublají na ohni, podle jednoho šíleného Araba by teď měly být jako Krkavec, jenž létá bez křídel ve vzduchu a křičí, aby mohl přelétnout přes ho­ru. Až oheň dohoří, měl by pomalu vychladnout, takže mám spoustu času.

Kámen mudrců musí navíc počkat. Jsou tady dvě naléhavější věci. Můj tajný projekt, který bych rád dokončil, než se opět pokusím najít Vojtěcha, a epidemie.

Nejdříve zkontroluji aparaturu. Díky Veře jsem dokázal mrtvé chiméře odebrat spoustu Vlčí krve na experimenty. Spoustu jsem spotřeboval, než jsem zjistil, že za vhodných podmínek je schopná transmutace a je schopná se obnovovat. Prapodivné a neméně znepokojující! Cítím, že mé studium alchymie přeci jenom přináší plody. Jsem na stopě substance, která by mohla ubližovat Vlkům!

Hledám materiál, který by Vlkům ubližoval a díky kterému bychom vůči nim získali výhodu. Mám Vlčí krev (to je tělo, na kterém budu pracovat) a slušně zásobenou alchymistickou laboratoř (bojím se, že kdybych zemřel, Jákobové ji prodají za cenu, kterou jsem jim řekl, že stála). MC, vyber mi prosím něco ze strany 27.

Musím si ale ještě nechat projít hlavou, co chybí. Vyjdu na vzduch, abych přišel na jiné myšlenky. Vlaštovky nedávno odletěly, stejně ale nikdy nezapomenu zkontrolovat, jestli se už nevrátily. Strašně mi chybí.

Vyrazím k univerzitě. Čekám, že tam vypukne nová vlna moru a rád bych obhlédl terén.
Když tam ale dorazím, přepadne mě zlý pocit. Instinktivně šáhnu po meči. Jako by to proti nemocem pomáhalo.
Dalibor:2D6+3 → 10(2 +5 + 3)#sharp
What should I be on the lookout for? What’s my enemy’s true position? Who’s in control here? What or who is the source of the most pain or fear here?
Dalibor, muž s přátelskou tváří, starostlivýma očima a nadšeným hlasem.
Kdysi doktor, pečovatel o Zdroj a jeho lid, a nyní šiřitel zpráv.
Deník postavy
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 16. století - Rudolfínská fantasy

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »


Dalibore, prozatím:
• you’re going to have to take NĚKOHO S VLČÍ KRVÍ KDO NENÍ VLKEM apart to do it. - přesněji stačí ti pár kapek takové krve a
• the best you’ll be able to do is a crap version, weak and unreliable;
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
Potomek
Příspěvky: 748
Registrován: 21. 6. 2016, 22:17

Re: [AW-EPOCHA] 16. století - Rudolfínská fantasy

Příspěvek od Potomek »

Mnohokrát jsem na ten krápník sahala, mluvila na něj, opírala se o něj čelem tak jako Fiona. Zkoušela jsem jej olíznout a neúspěšně se snažila si kousek z něj ukousnout, jen malý kousíček. A nikdy nic. Teď najednou ožije.

Krčím se u něj a snažím se ovládnout nutkání utéct. Mám pocit, že se mi snad celá jeskyně zřítí na hlavu. Prsty sahám na svítící místa, jak jsem to viděla dělat Fionu, světýlka a symboly se občas pod mýma rukama rozzáří, občas přesunou. Jak jsem vystrašená, tak jsou mé třesoucí se ruce výrazně rychlejší než hlava. ''Co se to tu děje?' nešťastně zakňourám
Thing speaks: 2d6+2 = 12
What’s wrong with this, and how might I fix it?
Who made this?
What words have been said most recently nearby this?
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy
Uživatelský avatar
Jasna
Příspěvky: 409
Registrován: 12. 6. 2016, 22:24

Re: [AW-EPOCHA] 16. století - Rudolfínská fantasy

Příspěvek od Jasna »

... Staré město ...

Tohle vše je strašně zajímavé. Sama se o golema zajímám. Mohla by z něj být dobrá zbraň proti Vlkům a Janka mi seslalo samo nebe. Golem se objevil, teď ho jenom najít a naučit se ovládat. Pak ať se Vojtěch třese!

"Máš pravdu," přitakám. "Potřebujeme zjistit co a jak. Zde jsme otáleli dost dlouho. Ostatní jsou jistě také v pohybu," připomenu mu, že nejsme jediní nesmrtelní a i ostatní mají jistě zájem o golemovi a o tom co víme. Obléknu se, vezmu si vše o čem jsem přesvědčena, že budu potřebovat a vyrazíme.

"Proč vlastně nejsi v cechu tiskařů?" vyptávám se ho po cestě k františkánům. "Už jsi mohl být dávno v jejich čele. Všechno by ti patřilo a nikdy by si nedovolil zpochybňovat tvá slova."
Reinkarnující se čarodějka a zmije jedovatá.
Uživatelský avatar
Fiona
Příspěvky: 480
Registrován: 24. 7. 2016, 18:24

Re: [AW-EPOCHA] 16. století - Rudolfínská fantasy

Příspěvek od Fiona »

... v mohyle...
Fiona:2D6+1 → 6(4 +1 + 1)#minulost
Fiono, přežila jsi v mohyle, kdes byla zavřená, abyste přečkali věky mimo čas a jednoho dne povstali a bojovali s Vlky.

Ale byla to jediná cesta? Mohli jste bývali Vlky zastavit?


"Pojď sem, maličká! Musím ti rychle něco říct, než to znovu zapomenu," říkám orbu. Má jméno a je čímsi důležitá, zatím jsem si ještě nevzpomněla jaké, a jaká je její role. "Vlka necháme spát, a aby se mu líp spalo, řeknu mu pohádku o tom, jak jsme bojovali s Vlky dříve, než se naši nepřátelé stali skutečnými vlky a jak ten boj přivedl na svět Vlka prvního."

Tehdy ještě byla naděje, protože mezi námi byli tací, co Vír nemilovali. První mezi nimi byla Sidheag, nejvyšší kněžka. V nejbezpečnějších, nejhlubších a nejtišších chodbách, kde ten strašlivý hluk hodin nepřehlušil zvuk jejich srdce, vedli svůj tajný, stínový sněm, na kterém hovořili o čemsi na hranici vnímání, o čemsi kvílícím, všudypřítomném, plném nenávisti a hrůzy, o podivné apatii druidského kruhu a mnoha dalších věcech. Na tom místě přísahali prastaré sliby svému lidu a zavázali se zastavit zlověstný vliv Víru.

Pozvedli své meče, které se třpytily svitem hvězd, a vydali se svrhnout druidský kruh, aby svůj lid očistili od těch, kteří uctívali Vír. Jejich vzpoura však neuspěla. I když prokláli většinu členů druidského kruhu, láska Sidheag k Ciarnovi byla příliš velká a ona nedokázala v osudnou chvíli zasadit smrtící úder. Byla poražena a proměněna. Z ní vznikla první ze zrůd, kterým na její památku říkáme Vlci.

Pokusili jsme se Vír zastavit, a přitom přivedli do našeho světa Vlky.

...

Navzdory pohádce, nebo právě kvůli ní, Vlk otevřel oči. Něžně jsem jej pohladila. "Počkej, počkej, pomalu, ještě nejsi úplně zdravý!" říkám rychle a pomůžu mu na nohy. "Jsi pořád velmi nemocný a i přes svou magii tě nedokážu vyléčit zcela. Pojď se mnou ven, sehnat pomoc. Pak budeš silný jako dřív." Na chvíli se odmlčím a pak se mu podívám do očí. "Jak se vlastně jmenuješ?"

Manipulate, Fiona:2D6+1 → 10(4 +5 + 1)#hot, chci, aby vůči mě nebyl nepřátelský a vyrazil se mnou ven pátrat po Kameni.
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 16. století - Rudolfínská fantasy

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

.... u Univerzity ...

Dalibore, měl by sis dát pozor, abys sám nechytil mor. Ve špitále s tím umíš chodit, jenže tohle bude divadelní představení. Úplně jiná pravidla toho, jak se lidi chovají, co dělají. Ale máš nějaký čas si to obhlédnout, představení bude až večer. Navíc, doposud sis z moru moc nedělal, protože jsi Nesmrtelný. Ale dnes je Vír silný a v takových momentech se dějí divné věci.

Tvůj nepřítel asi nebude mezi hosty. Dnes se hraje novinka až z daleké Anglie. Na představení určitě půjdou jen pozvaní a Chval si určitě na seznamu hostů dal záležet. Takže přijde někudy jinudy než hlavním vchodem.

Zatím to vypadá, že má Chval vše pevně v rukou. Vidíš mnoho lidí z jeho bandy, jak přináší kusy kulis, kostýmy, shání po celé Univerzitě lavice pro hosty, zkrátka je ve svém živlu. Vypadá, že díky panu Shakespearovi se alespoň na pár let zase nenudí.

Stejně ale je v celé Univerzitě cítit ta podivná, morová atmosféra. Všude jsou cítit silná koření, která prý mají mor odpuzovat, ostatně i felčaři si je dávají do zobanů svých masek. A lidé si jeden druhého prohlížejí než si podají ruce či spolu promluví, hledají ve tvářích a na dlaních známky nemoci. Mor je zdrojem toho největšího utrpení.

Co budeš dělat dál?
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 16. století - Rudolfínská fantasy

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

... v jeskyni pod Letnou plání ....

Potomku, když jsi kdysi zde v jeskyni otevřela mysl, v době kdy si Vojtěch vyráběl tělo, cítila jsi svou jeskyni jako své vlastní tělo. Hlavou ti tenkrát běželo mnoho myšlenek týkajících se tlaků, zdrojů, převodů, sil, energie a dalších pojmů, které pro tebe tenkrát byly jen pocity. Jen pocity, ale dokonale jsi jim rouměla.

Teď je to přesně naopak. Místo pocitů slyšíš slova, přesná slova. Jsou v cizím, prastarém jazyce, ale z nějakého důvodu jim rozumíš. Horší je to z jejich významem. Ale snad, trochu, i díky předchozí zkušenosti, nakonec porozumíš i významu.

"Dítě. Do mého těla vstoupila Vlčí krev. Musím se jí zbavit. Musím se očistit. Prozatím jsem si uzavřela žíly, zpomalila dech. To snad abych nákazu zpomalí. Ale sama ji nezastavím. Ne, potřebuji sílu, která mě té krve zbaví. Někoho. Něco.

Byla jsem stvořena. Kdysi dávno. Ne na tomto světě. Na jiném. Mí Stvořitelé byli krásní a mocní a čistí a moudří. Příchod na tento svět pálil a trhal. Myslím, že jsem zemřela. Znovu mě přivedli k životu lidé tohoto světa. Nebyli jako Stvořitelé a mnoho věcí změnili. A já se probudila. Ne všichni lidé však chtěli, abych jim sloužila.


Poslední slova co zde zazněla již zněla dlouho. Zněla takto: >>Chiméra je mrtvá, máš pravdu. Nepřežila proces přeměny. Přesto ale byla Vlk. A její krev...... Nevím, co se stane! Nepamatuju si to! Vzpomínám si jenom, že tak to všechno začalo!<<"

Co budeš dělat dál?
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 16. století - Rudolfínská fantasy

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

.... Staré město ....

"Nechci být v žádném cechu, Jasno," odpovídá ti Janek. "Když jsem za husitských válek třel bídu s nouzí, nemohl jsem psát pravdu. Chápeš to? Oni šli na bitevní pole, mysleli si, že umírají za pravdu jako jejich mistr Hus a přitom jim většinu myšlenek nakukal pisálek, který jen napsal cokoliv, aby ukojil svou touhu psát. A taky aby ukojil hlad a žízeň," povzdechne si.

"Už mě to prostě nebavilo, sžíralo mě to a zařekl jsem se, že i kdybych se měl svíjet hlady, zasvětím své srdce pravdě," vysvětluje dál. "Jenže to je proti pravidlům cechu. Třetí pravidlo cechovního řádu zakazuje tiskařům odmítnout zakázku, jen protože s jejím textem nesouhlasí. Pořídil jsem si tedy tiskařský stroj a zkoušel tisknout potajmu, bez toho abych byl členem," udělá krátkou pauzu.

"Asi ti nemusím popisovat, jak to dopadlo. Stroj mi rozbili, tiskařským pomocníkům nechali zlámat ruce. Tak jsem se vrátil k tomu, co umím nejlépe a kam moc cechu nesahá. K písařství," dodá nakonec, když přicházíte ke zdem kláštera sester svatého Františka.

Klášterní zeď je na dvou místech proražená, jako by tamtudy projel těžký vůz a nezastavil. Na západní straně, směrem k židovskému městu a na severní straně, směrem k řece. V zahradě je několik vyvrácených stromů a pod jedním z nich, vysokým topolem, leží několik těl, částečně překrytých lajntuchy. Zatím se nepodařilo přikrýt je úplně, strom překáží a protože někteří z nich jsou pacienti, ten kdo to dělal se tím moc nezdržoval, aby se nenakazil morem.

Několik bratří z mužské části kláštera zápasí s obrovskou pilou borovkou, kterou si kdoví kde půjčili a snaží se dostat ke kmeni topolu a pořezat ho na menší části.

Na Západ, směrem k Židovskému městu je jasně sledovatelná stopa, kudy Golem přišel - skrze ploty a stěny domů, napříči ulicemi, zahradami i síněmi. Stopa míří ke Staronové synagoze.

Na sever k řece je stopa jen krátká, vede k prvnímu poříčskému velkomlýnu a pak mizí ve vodách Wltawy.

Co budeš dělat?
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Uživatelský avatar
Dalibor
Příspěvky: 843
Registrován: 10. 6. 2016, 18:59

Re: [AW-EPOCHA] 16. století - Rudolfínská fantasy

Příspěvek od Dalibor »

... v kolegiu Karlovy univerzity...
"Ne, Chvale, ty poslouchej mě! Já vím, že je to důležité představení, ale MUSÍTE se přesunout z Velké auly do Malého sálu. Vlezete se tam všichni, přenosit kulisy stihnete... Omšelé? Cože! Když tam mohli promovat mě, vám to na hru musí stačit... Drž hubu, Chvale! Je tady mor a Aula má špatný vzduch, zeptej se těch šašků v ptačích maskách! Malý sál je menší, líp větraný, okna má vysoko a dokážeš jej snadněji uhlídat... Chceš snad, aby Janek napsal pamflet o tom, že místo kultury šíříš mor!?!"

Manipulate, Dalibor:2D6+1+2 → 12(3 +6 + 1 + 2), chci donutit Chvala, aby přesunul představení jinam, do bezpečnějšího - líp kontrolovatelného - místa a pokud je má teorie o tom, že někdo mor šíří úmyslně, abych jej vylákal z úkrytu kvůli změně plánu.

Je mi líto, že tady není Vlaštovka. Uvítal bych její přítomnost a navíc by také mohla být užitečná. Ale když se ohlédnu zpátky, dvakrát jsem ji přinutil mi pomáhat, když chtěla dělat něco jiného a dvakrát se vydala konat spravedlnost navzdory tomu, že jsem jí to rozmlouval. Nějaký mor a pomáhání lidem ji stejně nikdy moc nezajímalo a já ji nikdy nechtěl do ničeho nutit. Snad je teď po boku Česlava šťastnější, on jí určitě rozumí víc než já.
Dalibor, muž s přátelskou tváří, starostlivýma očima a nadšeným hlasem.
Kdysi doktor, pečovatel o Zdroj a jeho lid, a nyní šiřitel zpráv.
Deník postavy
Uživatelský avatar
MC-AW-Nesmrtelní
Příspěvky: 2917
Registrován: 9. 6. 2016, 14:12

Re: [AW-EPOCHA] 16. století - Rudolfínská fantasy

Příspěvek od MC-AW-Nesmrtelní »

.... v mohyle ....

Fiono, poté, co jsi ho probudila, otevřel i ústa.

"Mé číslo je Pět. Jmenuji se Ludwing von Schwaubarche. Doveď mě zpět k Vlčici, obnoví funkce mého těla. Hrozně mě bolí hlava, netušíš prosím tě, kde to jsem? Odpor je marný. Stejně se tam dostanu. Můžeš mi prosím tě pomoct?"

Když ho vyvedeš ven z mohyly a může se konečně nadechnout čerstvého vzduchu, znovu promluví.

"Vzduch, děkuju, už je mi o něco lépe. Jdeme správnou cestou, není důvod k zakročení. Jen mám pocit, jako bych snad ani neměl své tělo. Veď nás k Vlčici. Odpor je marný. Neznáš nějakého doktora? Připadám si, jak by mě někdo komplet vykuchal a zase poskládal dobromady. Vlčice mi dá nové tělo. Ona musí. Já jí to nakážu."

V tomto duchu rozhovor pokračuje, zatímco se blížíte k Bohemicím. I chování rytíře se pravidelně mění, chvilku jde opatrně, jako muž v neznámém prostředí na hlídce a chvilku pevně, jako socha kráčející za svým vytyčeným cílem.

Co budeš dělat dál?
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Zamčeno

Zpět na „[AW] {PbP} Nesmrtelní“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 14 hostů