[AW-EPOCHA] 15. století - Válečná fantasy
Moderátoři: MC-AW-Nesmrtelní, MarkyParky
- MC-AW-Nesmrtelní
- Příspěvky: 2917
- Registrován: 9. 6. 2016, 14:12
Re: [AW-EPOCHA] 15. století - Válečná fantasy
... na hřebenu Wítkowa ....
Pipo má u sebe šperky (za 3-BARTER).
Pro ošetření máš vyhledat bratra Matěje u brány na Špitálská pole. Přinejmenším ti dá první pomoc (stabilizuje).
Jákob k tobě přichází, zjevně nervózní. "Echm, hml chrchl.... co hledám? No, to není teď ... echmchrchlechm ... důležité. Prostě to tu není," zamračí se.
"Nechci tě moc zdržovat, Marcu," otočí se na tebe potom a hrozně moc si odkašle několik krvavých slin, aby ho kašel nepřerušoval. "My, Jákob, máme trochu jiný úděl, než ostatní nesmrtelní. Vír nám dal sílu vidět budoucnost, sílu manipulovat s ním. Platíme za to ale krutou daň," vysvětluje.
"Vy všichni ostatní, snad kromě Jasny, máte jen jedno tělo. A Jasna, ta má sice mnoho těl, ale mezi nimi přechází jen jednou duší," říká a vidíś, źe už ho zase začíná dráždit kašel a že ho hovor unavuje. "To, že jste stále jedno vám dává dar, který mi chybí - dar vlastních vzpomínek. My se musíme spoléhat na to, co sami sebe naučíme, co sami sobě vyprávíme. A čas od času .. echm ... jako třeba teď ... echm chrrrrrrchl .... je času na předání všech vědomostí málchrrchlclcl."
Odmlčí se a znovu odplivne, v tom množství krve na bojišti se jedna skvrna navíc ztratí.
"Dalibor nám dal trochu času, ale přesto - příliš častokrát v minulosti tenhle čas nebyl. My víme, jak pracovat s Vírem. A víme, že naším úkolem je cosi, co má společného se silou uloženou v tomto kraji. S Bohem a Anděli. Ale zbytek si jen domýšlíme, chrm ... domýšlíme z legend, kterými se staly naše vlastní vzpomínky. Z útržků zápisků deníků, z vyprávění .echmechm, která si předáváme z otce na syna."
Na malý moment se omlčí a odchrchlá si. Nabere dech a tobé dá čas vstřebat, cos mu řekl.
"Ty legendy, které si tradujeme ... chrrrcccl .... hovoří o tom, že náš osud je spjat s římským bojovníkem, co nás zradil a byl námi zrazen. Ne, upokoj se, " brzdí hned tvůj případný hněv, "nemíním té z ničeho ...ehmmchrh... obviňovat. Tak se to mezi námi traduje a proto ti to říkám," dodává spěšně.
"Ty však máš paměť, máš vzpomínky, víš o nás možná víc, než o sobě víme sami. Proto jsme tě chtěli ,... ehrchrchleeeeh .... požádat," a nechá chvilku nevyřčenou otázku viset ve vzduchu, "zda bys nechtěl vstoupit do našeho kultu a nechtěl nám pomoct objasnit záhadu minulosti i naši roli v příběhu tohoto údolí."
Pak se na tebe podívá s nadějí a prosbou v očích.
Co uděláš?
Pipo má u sebe šperky (za 3-BARTER).
Pro ošetření máš vyhledat bratra Matěje u brány na Špitálská pole. Přinejmenším ti dá první pomoc (stabilizuje).
Jákob k tobě přichází, zjevně nervózní. "Echm, hml chrchl.... co hledám? No, to není teď ... echmchrchlechm ... důležité. Prostě to tu není," zamračí se.
"Nechci tě moc zdržovat, Marcu," otočí se na tebe potom a hrozně moc si odkašle několik krvavých slin, aby ho kašel nepřerušoval. "My, Jákob, máme trochu jiný úděl, než ostatní nesmrtelní. Vír nám dal sílu vidět budoucnost, sílu manipulovat s ním. Platíme za to ale krutou daň," vysvětluje.
"Vy všichni ostatní, snad kromě Jasny, máte jen jedno tělo. A Jasna, ta má sice mnoho těl, ale mezi nimi přechází jen jednou duší," říká a vidíś, źe už ho zase začíná dráždit kašel a že ho hovor unavuje. "To, že jste stále jedno vám dává dar, který mi chybí - dar vlastních vzpomínek. My se musíme spoléhat na to, co sami sebe naučíme, co sami sobě vyprávíme. A čas od času .. echm ... jako třeba teď ... echm chrrrrrrchl .... je času na předání všech vědomostí málchrrchlclcl."
Odmlčí se a znovu odplivne, v tom množství krve na bojišti se jedna skvrna navíc ztratí.
"Dalibor nám dal trochu času, ale přesto - příliš častokrát v minulosti tenhle čas nebyl. My víme, jak pracovat s Vírem. A víme, že naším úkolem je cosi, co má společného se silou uloženou v tomto kraji. S Bohem a Anděli. Ale zbytek si jen domýšlíme, chrm ... domýšlíme z legend, kterými se staly naše vlastní vzpomínky. Z útržků zápisků deníků, z vyprávění .echmechm, která si předáváme z otce na syna."
Na malý moment se omlčí a odchrchlá si. Nabere dech a tobé dá čas vstřebat, cos mu řekl.
"Ty legendy, které si tradujeme ... chrrrcccl .... hovoří o tom, že náš osud je spjat s římským bojovníkem, co nás zradil a byl námi zrazen. Ne, upokoj se, " brzdí hned tvůj případný hněv, "nemíním té z ničeho ...ehmmchrh... obviňovat. Tak se to mezi námi traduje a proto ti to říkám," dodává spěšně.
"Ty však máš paměť, máš vzpomínky, víš o nás možná víc, než o sobě víme sami. Proto jsme tě chtěli ,... ehrchrchleeeeh .... požádat," a nechá chvilku nevyřčenou otázku viset ve vzduchu, "zda bys nechtěl vstoupit do našeho kultu a nechtěl nám pomoct objasnit záhadu minulosti i naši roli v příběhu tohoto údolí."
Pak se na tebe podívá s nadějí a prosbou v očích.
Co uděláš?
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
- MC-AW-Nesmrtelní
- Příspěvky: 2917
- Registrován: 9. 6. 2016, 14:12
Re: [AW-EPOCHA] 15. století - Válečná fantasy
... v Potomkově jeskyni ....
Potomku, už dříve jsi si všimla, že kromě širokých chodeb, po kterých se dá chodit, je tvá jeskyně protkaná i úzkými tunýlky, některými pod úrovní podlahy, jinými těsně pod stropem. Občas bývají přehrazené podivnými tvrdými pavučinami, tenkými krápníky či v nich rostou další a další hadi, ale když jednu zvolíš, dostaneš se nad všechny tři vetřelce, nepozorovaná.
Nejzranitělnější je teď chiméra. S výměnou vnitřností má totiž nějaké potíže. Leží tam na kamenné desce, rozplácnutá a nad ní visí v podivných klepetech tři ptačí těla. Kolem je také mnohe víc hadů, než u rytíře a kromě hadů i nějaká žihadla. Když se na ní podíváš, její tělo je otevřené a její vnitřnosti už jsou skoro pryč, uvnitř je jen černé mlhavo. Ale klepeta střídavě zasouvají a vysouvají ta kovová ptačí těla a žádné nesedí, tak jak by mělo. Jako by ta klepeta a hadi byli bezradní. Vojtěch stojí opodál kreslí levou rukou do vzduchu jakési obrazce, zanechávající světelné stopy. Čas od času se néjaké klepeto či žihadlo dotýká jednoho z ptačích těl a při tom létají jiskry nebo se kouří. Občas u toho kus ptáka odpadne, celý proces je ale zdlouhavý. Teď je chiméra zranitelná.
Naopak rytíř zdá se už má vnitřnosti vyměněné. Jiné žihadlo se dvěma klepety mu teď zavírají jeho zbroj a kolem létají jiskry na všechny strany. Na toho si dej pozor. Zdá se, že nemá pravou ruku a místo ní mu rovnou na jeho paži navazuje obrovský meč, který by jinak bylo potřeba popadnout dvěma dlaněmi. Na toho si dej pozor.
Nakonec zkusíš zavětřit ve Víru, hledáš tajemství. A zdá se, že obrovské tajemství, které je zatím urkyto všem ostatním, tu má tvoje Matka.
Co uděláš dál?
Potomku, už dříve jsi si všimla, že kromě širokých chodeb, po kterých se dá chodit, je tvá jeskyně protkaná i úzkými tunýlky, některými pod úrovní podlahy, jinými těsně pod stropem. Občas bývají přehrazené podivnými tvrdými pavučinami, tenkými krápníky či v nich rostou další a další hadi, ale když jednu zvolíš, dostaneš se nad všechny tři vetřelce, nepozorovaná.
Nejzranitělnější je teď chiméra. S výměnou vnitřností má totiž nějaké potíže. Leží tam na kamenné desce, rozplácnutá a nad ní visí v podivných klepetech tři ptačí těla. Kolem je také mnohe víc hadů, než u rytíře a kromě hadů i nějaká žihadla. Když se na ní podíváš, její tělo je otevřené a její vnitřnosti už jsou skoro pryč, uvnitř je jen černé mlhavo. Ale klepeta střídavě zasouvají a vysouvají ta kovová ptačí těla a žádné nesedí, tak jak by mělo. Jako by ta klepeta a hadi byli bezradní. Vojtěch stojí opodál kreslí levou rukou do vzduchu jakési obrazce, zanechávající světelné stopy. Čas od času se néjaké klepeto či žihadlo dotýká jednoho z ptačích těl a při tom létají jiskry nebo se kouří. Občas u toho kus ptáka odpadne, celý proces je ale zdlouhavý. Teď je chiméra zranitelná.
Naopak rytíř zdá se už má vnitřnosti vyměněné. Jiné žihadlo se dvěma klepety mu teď zavírají jeho zbroj a kolem létají jiskry na všechny strany. Na toho si dej pozor. Zdá se, že nemá pravou ruku a místo ní mu rovnou na jeho paži navazuje obrovský meč, který by jinak bylo potřeba popadnout dvěma dlaněmi. Na toho si dej pozor.
Nakonec zkusíš zavětřit ve Víru, hledáš tajemství. A zdá se, že obrovské tajemství, které je zatím urkyto všem ostatním, tu má tvoje Matka.
Co uděláš dál?
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Re: [AW-EPOCHA] 15. století - Válečná fantasy
... poblíž Sukdola ...
Pohlédnu na nataženou ruku a pevněji sevřu kladivo. Jak se vůbec opovažuje.
"Zůstane tady," kopnu ho zezadu do nohy, aby padnul na kolena, chytnu ho za vlasy a zvrátím hlavu dozadu. "Rozumíš? Nehneš se odtud," zaduní z hlubin přilby. Toho kluka jen tak odejít nenechám. Také by se mohl za chvíli vrátit s posilou.
"Ty, starče, to odpřísáhneš," otočím se na Wilhelma. Ten blázen pořád dá na své slovo.
Pohlédnu na nataženou ruku a pevněji sevřu kladivo. Jak se vůbec opovažuje.
"Zůstane tady," kopnu ho zezadu do nohy, aby padnul na kolena, chytnu ho za vlasy a zvrátím hlavu dozadu. "Rozumíš? Nehneš se odtud," zaduní z hlubin přilby. Toho kluka jen tak odejít nenechám. Také by se mohl za chvíli vrátit s posilou.
"Ty, starče, to odpřísáhneš," otočím se na Wilhelma. Ten blázen pořád dá na své slovo.
Zabiják a žhář.
Re: [AW-EPOCHA] 15. století - Válečná fantasy
... v Potomkově jeskyni ...
Tohle je tak neskutečné. Kdybych tu byla sama možná bych si myslela, že sním, ale je tu i Fiona takže to musí být pravda. Skutečně se to děje. Co jsou zač ta ptačí těla plná žihadel? Proč je tu chiméra vyvrhnutá jako srnec? Proč se to děje zde? Jakou spojitost to má s věcí pod horou? Tolik otázek a žádná odpověď.
Vím, že je to nebezpečné, ale nemohu si pomoci. Zvědavost je příliš silná. Potřebuji nahlédnout za to všechno a spatřit pravou skutečnost.
Open brain: Jasna:2D6+2 → 8(4 +2 + 2)
Tohle je tak neskutečné. Kdybych tu byla sama možná bych si myslela, že sním, ale je tu i Fiona takže to musí být pravda. Skutečně se to děje. Co jsou zač ta ptačí těla plná žihadel? Proč je tu chiméra vyvrhnutá jako srnec? Proč se to děje zde? Jakou spojitost to má s věcí pod horou? Tolik otázek a žádná odpověď.
Vím, že je to nebezpečné, ale nemohu si pomoci. Zvědavost je příliš silná. Potřebuji nahlédnout za to všechno a spatřit pravou skutečnost.
Open brain: Jasna:2D6+2 → 8(4 +2 + 2)
Reinkarnující se čarodějka a zmije jedovatá.
- MC-AW-Nesmrtelní
- Příspěvky: 2917
- Registrován: 9. 6. 2016, 14:12
Re: [AW-EPOCHA] 15. století - Válečná fantasy
.... v Sukdole ....
"Co mám odpřísáhnout Vukmare?" zeptá se Wilhelm. "Že to zůstane mezi námi? Vztáhnul jsem snad někdy ruku na někoho z tvých blízkých? Nepočítám-li smrt tvého syna, kterou mi kladeš za vinu, ač za ní můžeš sám, nikdy jsem nic takového neudělal a nikdy nic takového neudělám. Jen ty a já. To ti přísahám, jestli to chceš slyšet," odpovídá zprudka.
Po očku sice vidíš, že neustále pozoruje toho mladého chlapce, ale většinu pozornosti věnuje tobě. "Tak čiň, proč jsi přišel, toho smrada, jak říkáš, nech jít a bojuj! Anebo zanech věčného sváru a táhni, tvou domnělou křivdu už ti mí lidé už tisíckrát splatili svou bolestí," pokračuje čím dál přísnějším hlasem.
Co uděláš?
"Co mám odpřísáhnout Vukmare?" zeptá se Wilhelm. "Že to zůstane mezi námi? Vztáhnul jsem snad někdy ruku na někoho z tvých blízkých? Nepočítám-li smrt tvého syna, kterou mi kladeš za vinu, ač za ní můžeš sám, nikdy jsem nic takového neudělal a nikdy nic takového neudělám. Jen ty a já. To ti přísahám, jestli to chceš slyšet," odpovídá zprudka.
Po očku sice vidíš, že neustále pozoruje toho mladého chlapce, ale většinu pozornosti věnuje tobě. "Tak čiň, proč jsi přišel, toho smrada, jak říkáš, nech jít a bojuj! Anebo zanech věčného sváru a táhni, tvou domnělou křivdu už ti mí lidé už tisíckrát splatili svou bolestí," pokračuje čím dál přísnějším hlasem.
Co uděláš?
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Re: [AW-EPOCHA] 15. století - Válečná fantasy
... v potomkově jeskyni...
"Prosím, dávej si pozor, dítě," šeptám. "S těmi bytostmi se nedá bojovat a nedají se porazit. Sají sílu země, sílu hvězd a sílu Víru. Necítí bolest, necítí lásku, necítí soucit. Musíme přerušit jejich napojení na zdroj, ale nesmíme na ně udeřit, dokud jsou přímo v něm; nejdřív je někdo musí odlákat. Udělám to, ale dej mi signál, až budeš připravena."
Připravím se k boji. Legendy vypráví o zabití jednoho vlka přímo ve zdroji. Bojoval proti němu celý můj národ. Zabili jsme jej, ale za jakou cenu! A co hůř, zabili jsme jej, ale nezvítězili. Proč se to dovídám po tolika staletích?
"Prosím, dávej si pozor, dítě," šeptám. "S těmi bytostmi se nedá bojovat a nedají se porazit. Sají sílu země, sílu hvězd a sílu Víru. Necítí bolest, necítí lásku, necítí soucit. Musíme přerušit jejich napojení na zdroj, ale nesmíme na ně udeřit, dokud jsou přímo v něm; nejdřív je někdo musí odlákat. Udělám to, ale dej mi signál, až budeš připravena."
Připravím se k boji. Legendy vypráví o zabití jednoho vlka přímo ve zdroji. Bojoval proti němu celý můj národ. Zabili jsme jej, ale za jakou cenu! A co hůř, zabili jsme jej, ale nezvítězili. Proč se to dovídám po tolika staletích?
- MC-AW-Nesmrtelní
- Příspěvky: 2917
- Registrován: 9. 6. 2016, 14:12
Re: [AW-EPOCHA] 15. století - Válečná fantasy
Jasno, Potomku, překvapivě Fioně rozumíte bez nutnosti přemýšlet nad jejími krátkými štěky. Že by s tím měla něco společného magie tohoto místa? Ale teď není moc času o tom přemýšlet, či to nějak řešit. Prostě to tak je, přijdete tomu na kloub později.
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
- MC-AW-Nesmrtelní
- Příspěvky: 2917
- Registrován: 9. 6. 2016, 14:12
Re: [AW-EPOCHA] 15. století - Válečná fantasy
Jasnina vize
Jasno, vidíš hvězdy, nic než hvězdy.
Uslyšíš tiché zvuky rohů. Vždy krátce za sebou hluboký, o něco vyšší a pak ještě o kousek vyšší - ten zazní dvakrát ...... a dvě vydechnutí pištce, vysoké a nižší.
Opakuje se to a hvězdy se před tebou pomalu stáčí, až do tvého pohledu vstoupí měsíc. Tedy, myslíš si, že je to měsíc, ale podivný. Je obrovský, jeho okraje se jemně třepí, je modrý a zelený a bílý a ... je hrozně blízko, jako bys byla u něj a přitom hrozně daleko, dál než cokoliv cos kdykoliv viděla.
Rohy stále hrají. Pokaždé jiné tři rohy, a pokaždé jiné tři tóny. A když jeden nastupuje přes druhý, neutichají a splývají ve společný, harmonický souzvuk. Už jsi párkrát slyšela kejklíře či mnichy zpívat vícehlas, ale tohle je jiné. Když spívají kejklíři a mniši, jen málokdy zazní víc než dvě melodie, které se doplňují. Ale tady jednu melodii hraje více rohů, postupně začínající a končí jeden přes druhý.
Náhle uvidíš měsíc, ten opravdový. Vychází za tím obrovským zeleným a vypadá tak, jak ho znáš, jen se ti zdá větší a skvrny na něm prokreslenější. A pak zahlédneš i slunce - slunce na nočí obloze, zářící mezi hvězdami. Je den i noc zárověň.
Pak se přidá další zvuk, který začne podkresluje rohy. Zpočátku si myslíš, že je to jen šumění vody nebo bzučení včel, ale je to harmonické a není to náhodný zvuk, lahodně doplňuje trojice tónů hraných na rohy i pištcova písknutí. Jako by stovky Tiburů hráli na své fiduly, ale ne nahlas, ne hlavní melodii. Jako by potichu, stovkami, ne tisíci kraťoulinkatých tahů jemně rozeznívaly struny. A stejný podkres pak zazní i s pištcem na tónech vysokých.
V tu chvíli zahlédneš na povrchu modrozeleného měsíce jakýsi bod. Tečku. Ne, kruh, který se blíží. Malinkatý prstýnek.
Náhle hudba zrychlý. Rohy přestane hrát trojice tónů a stovky fidul, které doposud jen podkreslovaly zvuk, začnou hrát divokou melodii. Zdá se být veselá, celá se nese v podivném rytmu. Znáš staré tance i lidové písně, při kterých lidé tančí. Dvě nohy, dvě doby, dva údery bubnu k jednomu kousku melodie, tak tomu bylo od nepaměti.
Ne teď. Ta hudba je uspořádána jinak. Zvláštně, jako by snad tvor, který na ní má tančit měl mít tři nohy. Vždy nejprve fiduly jednou zaberou a s nimi zazní jeden souzvuk rohů, a pak cítíš jako by měly hrát právě ještě dvakrát, ale ony stihnout rychlou zpěvnou melodii. Několik tónů, aby se za moment vše zopakovalo. Raz - rohy a hlasitý tón, dva, tři - jemná melodie, stále dokola, zrychluje zrychluje, jako k tanci nějaké třínohé obludě.
Z prstýnku už je náramek, Šedý, leskne se v tom podivném nočním slunci. A i měsíc se zvětšil, jako by chtěl pohltit celý tvůj výhled.
Pak hudba dvakrát utichne a hrají jen fiduly. Rozdělí se, část hraje dlouhé klesající jemné tóny a druhá část však pokračuje v divoké, veselé melodii.
Náramek se mění v kolo od vozu, to se mění v mlýnské kolo a mlýnské kolo se mění v ... už nemáš přirovnání. Je to tak obrovské, šedý lesklý kotouč se čtyřmi loukotěmi a jádrem velkým jako vůz, ne jako dům, ne jako hrad ...
Hudba se rozehrála naplno. Už nedokážeš dále sledovat jednotlivé nástroje, je toho příliš a každý hraje svou odlišnou melodii. Různé rohy a trouby, fiduly a píšťaly, bubny a hluboké i vysoké nástroje, které jsi nikdy neslyšela. Přesto máš pocit, že se vše slévá v jednu, společnou ideu. Že ve všech těch střídajících se zvucích slyšíš něco podobného, co jsi slyšela na začátku. Nízký tón, vyšší tón a pak dva ještě o kousek vyšší, následované ne dvěma, ale čtyřmi vysokými tóny, podobnými těm co hrál pištec, jen teď dva vysokké, dva nižší. A také jsou tentokrát rozložené mezi všechny ty nástroje. A to se stále, pravidelně opakuje, vždy s malou obměnou, zatímco obrovské loukoťové kolo se před tobou točí, velké jako město a zelenomodrý měsíc za ním již pohltil celé tvé zorné pole.
Ta třínohá hudba je neskutečná. Přestala zrychlovat a byť občas trochu změní tempo, ustaloje se v klidném, plynoucím rytmu, jako bys plula na krásné modré řece. Kolo nabylo velikosti pražské souměstí, dál roste a stále se točí, snad na tu hudbu i tančí. Ne, neroste, bylo takové od počátku, to jen ty se k němu pomalu přibližuješ! Jak daleko jsi od něj musela být? A jakou rychlostí letíš? Či padáš? Co to vlastně je?
Pak se něco zlomí, kolo se začne třást. Kolem loukotí i obruče se objevuje pára a slabá rudá záře. Hudba začne skřípat, je to falešné. Mění se to v hrůznou kakofonii, možná i agónnii, rotaze kola se zpomaluje celé se zahuluje v rudém ohni. Odpadávají z něj kusy a prudkou rychlostí, zabalené v žáru vylétají proti tobě. Ucítíš, že měsíc, doposud tak vzdálený, tě začíná táhnout k sobě a do tváře tě udeří slabý závan. Jenže hudba už je tak strašně rozladěná a nepříjemná, tak plná bolesti a utrpení, že vizi nedokážeš dál sledovat.
Probouzíš se v jeskyni.
Co uděláš?
Jasno, vidíš hvězdy, nic než hvězdy.
Uslyšíš tiché zvuky rohů. Vždy krátce za sebou hluboký, o něco vyšší a pak ještě o kousek vyšší - ten zazní dvakrát ...... a dvě vydechnutí pištce, vysoké a nižší.
Opakuje se to a hvězdy se před tebou pomalu stáčí, až do tvého pohledu vstoupí měsíc. Tedy, myslíš si, že je to měsíc, ale podivný. Je obrovský, jeho okraje se jemně třepí, je modrý a zelený a bílý a ... je hrozně blízko, jako bys byla u něj a přitom hrozně daleko, dál než cokoliv cos kdykoliv viděla.
Rohy stále hrají. Pokaždé jiné tři rohy, a pokaždé jiné tři tóny. A když jeden nastupuje přes druhý, neutichají a splývají ve společný, harmonický souzvuk. Už jsi párkrát slyšela kejklíře či mnichy zpívat vícehlas, ale tohle je jiné. Když spívají kejklíři a mniši, jen málokdy zazní víc než dvě melodie, které se doplňují. Ale tady jednu melodii hraje více rohů, postupně začínající a končí jeden přes druhý.
Náhle uvidíš měsíc, ten opravdový. Vychází za tím obrovským zeleným a vypadá tak, jak ho znáš, jen se ti zdá větší a skvrny na něm prokreslenější. A pak zahlédneš i slunce - slunce na nočí obloze, zářící mezi hvězdami. Je den i noc zárověň.
Pak se přidá další zvuk, který začne podkresluje rohy. Zpočátku si myslíš, že je to jen šumění vody nebo bzučení včel, ale je to harmonické a není to náhodný zvuk, lahodně doplňuje trojice tónů hraných na rohy i pištcova písknutí. Jako by stovky Tiburů hráli na své fiduly, ale ne nahlas, ne hlavní melodii. Jako by potichu, stovkami, ne tisíci kraťoulinkatých tahů jemně rozeznívaly struny. A stejný podkres pak zazní i s pištcem na tónech vysokých.
V tu chvíli zahlédneš na povrchu modrozeleného měsíce jakýsi bod. Tečku. Ne, kruh, který se blíží. Malinkatý prstýnek.
Náhle hudba zrychlý. Rohy přestane hrát trojice tónů a stovky fidul, které doposud jen podkreslovaly zvuk, začnou hrát divokou melodii. Zdá se být veselá, celá se nese v podivném rytmu. Znáš staré tance i lidové písně, při kterých lidé tančí. Dvě nohy, dvě doby, dva údery bubnu k jednomu kousku melodie, tak tomu bylo od nepaměti.
Ne teď. Ta hudba je uspořádána jinak. Zvláštně, jako by snad tvor, který na ní má tančit měl mít tři nohy. Vždy nejprve fiduly jednou zaberou a s nimi zazní jeden souzvuk rohů, a pak cítíš jako by měly hrát právě ještě dvakrát, ale ony stihnout rychlou zpěvnou melodii. Několik tónů, aby se za moment vše zopakovalo. Raz - rohy a hlasitý tón, dva, tři - jemná melodie, stále dokola, zrychluje zrychluje, jako k tanci nějaké třínohé obludě.
Z prstýnku už je náramek, Šedý, leskne se v tom podivném nočním slunci. A i měsíc se zvětšil, jako by chtěl pohltit celý tvůj výhled.
Pak hudba dvakrát utichne a hrají jen fiduly. Rozdělí se, část hraje dlouhé klesající jemné tóny a druhá část však pokračuje v divoké, veselé melodii.
Náramek se mění v kolo od vozu, to se mění v mlýnské kolo a mlýnské kolo se mění v ... už nemáš přirovnání. Je to tak obrovské, šedý lesklý kotouč se čtyřmi loukotěmi a jádrem velkým jako vůz, ne jako dům, ne jako hrad ...
Hudba se rozehrála naplno. Už nedokážeš dále sledovat jednotlivé nástroje, je toho příliš a každý hraje svou odlišnou melodii. Různé rohy a trouby, fiduly a píšťaly, bubny a hluboké i vysoké nástroje, které jsi nikdy neslyšela. Přesto máš pocit, že se vše slévá v jednu, společnou ideu. Že ve všech těch střídajících se zvucích slyšíš něco podobného, co jsi slyšela na začátku. Nízký tón, vyšší tón a pak dva ještě o kousek vyšší, následované ne dvěma, ale čtyřmi vysokými tóny, podobnými těm co hrál pištec, jen teď dva vysokké, dva nižší. A také jsou tentokrát rozložené mezi všechny ty nástroje. A to se stále, pravidelně opakuje, vždy s malou obměnou, zatímco obrovské loukoťové kolo se před tobou točí, velké jako město a zelenomodrý měsíc za ním již pohltil celé tvé zorné pole.
Ta třínohá hudba je neskutečná. Přestala zrychlovat a byť občas trochu změní tempo, ustaloje se v klidném, plynoucím rytmu, jako bys plula na krásné modré řece. Kolo nabylo velikosti pražské souměstí, dál roste a stále se točí, snad na tu hudbu i tančí. Ne, neroste, bylo takové od počátku, to jen ty se k němu pomalu přibližuješ! Jak daleko jsi od něj musela být? A jakou rychlostí letíš? Či padáš? Co to vlastně je?
Pak se něco zlomí, kolo se začne třást. Kolem loukotí i obruče se objevuje pára a slabá rudá záře. Hudba začne skřípat, je to falešné. Mění se to v hrůznou kakofonii, možná i agónnii, rotaze kola se zpomaluje celé se zahuluje v rudém ohni. Odpadávají z něj kusy a prudkou rychlostí, zabalené v žáru vylétají proti tobě. Ucítíš, že měsíc, doposud tak vzdálený, tě začíná táhnout k sobě a do tváře tě udeří slabý závan. Jenže hudba už je tak strašně rozladěná a nepříjemná, tak plná bolesti a utrpení, že vizi nedokážeš dál sledovat.
Probouzíš se v jeskyni.
Co uděláš?
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
- MC-AW-Nesmrtelní
- Příspěvky: 2917
- Registrován: 9. 6. 2016, 14:12
Re: [AW-EPOCHA] 15. století - Válečná fantasy
.... v Malých Holešovicích ....
Odnesl sis sebou...rybu. Asi ti vklouzla někam do oblečení, když jsi byl ve vodě. A teď se ti pod oblečením mrská a svíjí.
Odnesl sis sebou...rybu. Asi ti vklouzla někam do oblečení, když jsi byl ve vodě. A teď se ti pod oblečením mrská a svíjí.
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Re: [AW-EPOCHA] 15. století - Válečná fantasy
Sakra, tahle mrcha mě prozradí! A přitom už jsem v jámě na odpad a Vlaštovka si všimla, že tu nejsem a začíná mě hledat.
A do toho po cestě zas přijíždí nějaký jezdec.
S rybou je potřeba udělat krátký proces, než mě prozradí. Vytahuju dýku a ...
Sucker someone:Grgur:2D6+1 → 9(4 +4 + 1)
Hm, to jsem zvědav, co ta ryba udělá....
A do toho po cestě zas přijíždí nějaký jezdec.
S rybou je potřeba udělat krátký proces, než mě prozradí. Vytahuju dýku a ...
Sucker someone:Grgur:2D6+1 → 9(4 +4 + 1)
Hm, to jsem zvědav, co ta ryba udělá....
Potřebujete útočiště a nemáte na zaplacení nic než své tělo? Chcete se stát hrobníkem? Potřebujete si najmout nemrtvé? Grgur, nemrtvý šerif s Mrtvopolí, k službám.
Deník postavy
Deník postavy
- MC-AW-Nesmrtelní
- Příspěvky: 2917
- Registrován: 9. 6. 2016, 14:12
Re: [AW-EPOCHA] 15. století - Válečná fantasy
Ryba volí • Get the hell out of your way., s mlasknutím ti vyklouzne z ruky a pleskne sebou do sr-...čehokoliv bohem zatraceného, co v té odpadní jámě je.
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
Re: [AW-EPOCHA] 15. století - Válečná fantasy
Mrcha šikovná, šupinatá! Poslední dobou tohle slovo trochu nadužívám, ale co taky jiného, když ony jsou? Ale toho by se dalo využít. Teď bude dělat kravál v odpadní jámě. Rychle přeběhnu pod rouškou tmy do křoví nedaleko a až bude Vlaštovka prohlížet jámu, tak se odplížím pryč.
Do Something Uder Fire:Grgur:2D6+2 → 12(6 +4 + 2)
Tak, Vlaštovice mě hledá ve sr-.... čemkoliv bohem zatraceném a já se pomalu plížím pryč. Zůstanu někde opodál, kochat se tím, jak se vzteká.
Do Something Uder Fire:Grgur:2D6+2 → 12(6 +4 + 2)
Tak, Vlaštovice mě hledá ve sr-.... čemkoliv bohem zatraceném a já se pomalu plížím pryč. Zůstanu někde opodál, kochat se tím, jak se vzteká.
Potřebujete útočiště a nemáte na zaplacení nic než své tělo? Chcete se stát hrobníkem? Potřebujete si najmout nemrtvé? Grgur, nemrtvý šerif s Mrtvopolí, k službám.
Deník postavy
Deník postavy
- MC-AW-Nesmrtelní
- Příspěvky: 2917
- Registrován: 9. 6. 2016, 14:12
Re: [AW-EPOCHA] 15. století - Válečná fantasy
Česlave, přijíždíš do Malých Holešovic. Všichni obyvatelé jsou zalezlí doma, jako by se něčeho báli.
V odpadní jámě za jedním z domů něco hledá Vlaštovka.
Co uděláš?
V odpadní jámě za jedním z domů něco hledá Vlaštovka.
Co uděláš?
10. léta 21. století Apokalyspy přichází
- Marcus Flavius
- Příspěvky: 294
- Registrován: 11. 6. 2016, 10:02
Re: [AW-EPOCHA] 15. století - Válečná fantasy
... na hřebenu Witkowa...
"Musím říci, že jsi mě skutečně překvapil, Jákobe. Máš pravdu, v minulosti jsme nebyli zrovna přáteli. Kdybys už tenkrát přišel, mohli jsme spolu mluvit a vše mohlo být jinak. Nu, víc to nemusíme rozvádět...
Říkáš, že váš osud je spjat s římským bojovníkem, co vás zradil a byl vámi zrazen. Jde skutečně o jedinou osobu? Já sám jsem byl zrazen Římanem. Co když vaše legendy mluví o dvou různých osobách? Možná, pokud se budete soustředit na dvě osoby, nikoli na jednu, dokážete ho najít. Pokud ho chcete najít, pomohu vám."
"Musím říci, že jsi mě skutečně překvapil, Jákobe. Máš pravdu, v minulosti jsme nebyli zrovna přáteli. Kdybys už tenkrát přišel, mohli jsme spolu mluvit a vše mohlo být jinak. Nu, víc to nemusíme rozvádět...
Říkáš, že váš osud je spjat s římským bojovníkem, co vás zradil a byl vámi zrazen. Jde skutečně o jedinou osobu? Já sám jsem byl zrazen Římanem. Co když vaše legendy mluví o dvou různých osobách? Možná, pokud se budete soustředit na dvě osoby, nikoli na jednu, dokážete ho najít. Pokud ho chcete najít, pomohu vám."
Římský centurion, vyslaný do střední Evropy zastavit kult, který se snaží ovládnout Řím. Zrazen, zabit, znovuzrozen.
Osobní deník
Osobní deník
Re: [AW-EPOCHA] 15. století - Válečná fantasy
... v jeskyni pod Letnými poli ....
Chvíli přemýšlím, jestli máme šanci utéct, pokud Vlky na sebe upozorníme. Pak usoudím, že asi jo, určitě jeskyni neznají tak dobře jako já a když budem prolízat malými tunely, tak je snad zmatem.
Tiše se vrátím k Fioně a Jasně. Kývnu na Fionu: "Zkusím zblbnout chiméru, třeba poškodí tu věc, která je opravuje." Tiše prolezu nazpátek tunelem.
Zahledím se na chiméru: "Chtějí tě zase spoutat kouzlem, braň se, kopej, kousej!"
Brain whisper: 2d6+2 = 10
Chvíli přemýšlím, jestli máme šanci utéct, pokud Vlky na sebe upozorníme. Pak usoudím, že asi jo, určitě jeskyni neznají tak dobře jako já a když budem prolízat malými tunely, tak je snad zmatem.
Tiše se vrátím k Fioně a Jasně. Kývnu na Fionu: "Zkusím zblbnout chiméru, třeba poškodí tu věc, která je opravuje." Tiše prolezu nazpátek tunelem.
Zahledím se na chiméru: "Chtějí tě zase spoutat kouzlem, braň se, kopej, kousej!"
Brain whisper: 2d6+2 = 10
Nová, zdokonalená verze Potomka, která se zkouší vyrovnat se vzpomínkami svého předchůdce. Deník postavy
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 hostů