[DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Dungeon World a jeho hranie cez fórum
Zamčeno
Uživatelský avatar
Mor
Příspěvky: 132
Registrován: 4. 9. 2013, 14:40

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Mor »

S úľavou som uvidel, ako otrávená šípka našla svoj cieľ i keď som kvôli zlej pozícii musel nachvíľu opustiť svoj kryt. Ale keď sa proti nám znieslo to mračno čiernych čepelí, pocit úľavy sa stratil tak rýchlo, ako prišiel. Je to len pár krokov, vravel som si, keď sa prvé z motýľov zarezali do môjho plášťa.
Pár krokov...

Defy danger (Dex): 2d6+2-1=6

Vtom som začul Ysoldin výkrik a na okamih som stuhol. Na príliš dlhý okamih.
4d6=11dmg-zbroj
Šľachovitý starý cigán, ktorý za celý život nevidel nič iné ako svoje mesto.
charsheet
Uživatelský avatar
Thaddeus
Příspěvky: 93
Registrován: 1. 10. 2013, 12:27

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Thaddeus »

"Ysoldo!"
Zvolám vyděšeným hlasem a sklopím si hledí na přilbě. Nechci vidět nic jiného, než cíl, který je přede mnou.

Rozeběhnu se, běžím předkloněn se štítem napřaženým před sebou a obsidiánoví motýli naráží do Korvinské oceli, která je pevná téměř tak, jako ocel, ze které je vykován Worrochův trůn.

Tolik jsem Ysoldě chtěl říct. Ale teď už je pozdě.

"Za tohle zaplatíš, elfko!" Zakřičím na ni a rozpřáhnu svým palcátem k úderu.

...
Dmg od motýlů4d6=10 (neprojde štítem)
Hns 2d6+2=6
Svatý bojovník s modře zářícíma očima, jeho krejčí je kovář.
(Charsheet)
Uživatelský avatar
Rudiger
Příspěvky: 173
Registrován: 11. 8. 2013, 16:49

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Rudiger »

Ještě zahlédnu jak se motýli zastaví o Ysoldino kouzlo, ale to se pod jejich náporem skoro okamžitě zbortí a černé mračno zahalí postavu čarodějky.
Když se konečně motýli zvednou leží tam zrkvavená a bezvládná.

Zastavím se a jenom se dívám na nehybné tělo. Historie se opakuje. Znovu si přijdu jako ten malý bezmocný kluk, kterým jsem býval. Teprve bolest, kterou mi způsobují jako břitva ostrá křídla mě přivede zpátky.

Prokleté nehybné Slunce. Prokletí elfové. Všechny je rozsekám a začnu tím mládětem.

Rozběhnu se proti hejnu, přeskočím nízkou zídku a konečně uvidím svůj cíl. Napřáhnu se a celý svůj vztek a sílu vložím do následujího bodu.

Zranění z kouzla 9

DMG elfákovi 8
Vysoký šermíř se zdobeným kopím oblečený do zbroje.
charsheet
Uživatelský avatar
PbP GM
Příspěvky: 87
Registrován: 14. 11. 2013, 22:53

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od PbP GM »

Černý rytíř vyrazil kupředu, hned jak proud skleněných motýlů ustal. Elfské dítě na vás vrhlo překvapený pohled, jako by nemohlo uvěřit tomu, že jste naživu.

Černý rytíř vyrazil kupředu, meč připravený. Mladý elf se na něj soustředil, a zkusil seslat nějaké další kouzlo. Pak zahlédl pohyb, a instinktivně se přikrčil. Jen to zabránilo tomu, aby mu Rudigerovo kopí proletělo hrudí.

Elfské dítě ztuhlo, a pak přepadlo dozadu. Dlouhé vlasy milosrdně zakryly probodnuté čelo.

Thaddeus vyrazil s nimi, ale cestou zjistil, že se ze světa vytrácí barva, a po pár krocích padl na kolena. Původně necítil žádnou bolest, a měl pocit, že magický štít Černého rytíře, a jeho vlastní ocelový štít motýly zastavily. Když se teď podíval dolů, kontrast rudé a bílého sněhu ho překvapil. Padl na kolena.

(1d10 dmg)

Sklenění motýli nezmizeli s koncem kouzla, bílý sníh je jimi posetý, a jsou stejně ostří jako v letu. Dostatečně šílený bard by mohl složit píseň o té scéně obscénní krásy: jen bílá, černá a rudá pod nehybným sluncem.
Uživatelský avatar
Thaddeus
Příspěvky: 93
Registrován: 1. 10. 2013, 12:27

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Thaddeus »

Když dopadnu na kolena, zadívám se na rudou barvu krve, bílý sníh a černý obsidián. Jako by všechny ostatní barvy zmizely. Ale to důležité zůstalo - světlo, temnota a krev.

Uchopím velký kus obsidiánu, který pronikl skrz mé brnění hluboko do těla a nadechnu se. Zakřičím hněvem a bolestí a vytrhnu jej.
Dmg: 1d10=2

Pak se rozhlédnu po ostatních a mrtvé elfce. Mrtvé elfce.
Je čas uvědomit si, co je doopravdy důležité.

"Ysoldo, slyšíš mě? Hlavně neusínej. Jestli teď usneš, tak už se neprobudíš."
Položím ji na svůj plášť a prohrabu se cestovním vakem. Obvazy jsem utopil u Vahariny, ale mé rituální roucho je čistší, než jakýkoli obvaz. Vždy zašeptám Ysoldě, aby se nebála, že ještě uvidí
západ slunce
rosu v horách
korvinské blázny
i létající města
a vyškubnu úlomek obsidiánu a obvážu ránu cárem z mého roucha. Kněží to možná nepochopí, ale Worroch snad ano. Zavřu oči, abych neviděl, jak se látka trhá přes posvátné symboly Worrochovy církve.
Svatý bojovník s modře zářícíma očima, jeho krejčí je kovář.
(Charsheet)
Uživatelský avatar
Rudiger
Příspěvky: 173
Registrován: 11. 8. 2013, 16:49

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Rudiger »

Zadívám se na tělo elfího dítěte u svých nohou, napřáhnu se a jediným švihem oddělím zbytek hlavy od těla. Teprve potom jsem spokojen a hrozba je snad na chvíli zažehnána.

"Jak je na tom?" skloním se nad zraněnou Ysoldou. Její bledost ostře vystupuje na pozadí krve a černých motýlů.
"Zkus tohle," podám paladinovi lahvičku s lektvarem. Je to silný lék. Obsahuje mocná kouzla a zaříkání, jenom doufám, že si stále udržel svou moc i v tomto světě zastaveného času a dokáže čarodějku zachránit. Musí žít.
Vysoký šermíř se zdobeným kopím oblečený do zbroje.
charsheet
Uživatelský avatar
Ysolda
Příspěvky: 250
Registrován: 11. 8. 2013, 16:45

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Ysolda »

Zamrkám. Něco mě vrátí do světa, světa plného bolesti. Cítím kusy skla v těle. Netušila jsem, že sklo může být tak šíleně studené.

Zvednu se na lokty, a Rudiger a Tadeáš stojí nade mnou. Nevím, proč se rozhodli, že pro jejich identitu je důležité se o mě starat, ale zrovna v tomhle případě jim to asi můžu odpustit.

Zvednu se na lokty, a sleduji, jak lektvar opravuje moje zranění. Nikdy mi nebylo jasné, jak alchymisté dokáží soustředit tolik léčivé síly do jedné lahvičky - napraví to téměř jakékoli zranění, skoro hned a bez jizev. Říká se něco o tekutém ohni z posvátných ohnišť ... ale na to asi teď nemá smysl myslet.

Zvednu se na lokty, a řeknu "Dobrý, jsem v pořádku. Nic mi není." Nemůžu se ale zbavit myšlenky, že tohle obvykle říkají lidé, kteří v pořádku nejsou, a že bych to samé řekla, kdybych umírala. Asi. Nechce se mi to zkoušet.

Zvednu se na lokty, a odstrčím Tadeáše, který na mě zkouší umístit obvazy. Nebo, má to vypadat jako že ho odstrkuji, ale neodstrčila bych ho, ani kdybych chtěla, takže to ani nezkouším. Vlastně se ho spíš chytím, a začnu se zvedat na nohy. Ne, že by mi pomáhal vstát, nebo tak něco. Jenom ho použiji jako oporu.

Zvednu se na nohy a rozhlédnu se. Chci vědět, co se stalo s tím elfským dítětem. Elfským dítětem, které ovládalo starou magii. Snažím se potlačit myšlenku, že pokud se tihle dva vzdali touhy po krvi, a šli mi pomáhat, bude nejspíš na kusy.

Nějaká moje část okomentuje chlad, se kterým situaci sleduji, a navrhne, že mě asi kus toho studeného černého skla zasáhl do srdce, a usadil se tam. Řeknu jí, ať mlčí. Tohle není pohádka. Trefit mě do srdce, budu studená, a ne chladná.
Uživatelský avatar
Mor
Příspěvky: 132
Registrován: 4. 9. 2013, 14:40

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Mor »

Zomlelo sa to príliš rýchlo. Na chvíľu som si myslel, že som sa ocitol v búrke z britiev, ktoré ma musia rozsekať na kusy. Ležal som na bruchu snažiac sa rukami zúfalo ochrániť hlavu a krk. No tak náhle, ako sa čepele zdvihli, zase klesli k zemi. Bol som dorezaný na mnohých miestach, ale žiadna z rán, nebola taká hlboká, ako som sa bál. Opatrne som sa zodvihol a obrátil pohľad k svojim druhom. Napätie, ktoré sa ma zmocnilo pred pár okamihmi, nepoľavilo. Že by stále, niečo hrozilo? A kto je tamten?

Našľapoval som opatrne, vyhýbajúc sa obsidiánovým motýľom na zemi. A potichu, aby ich roztrieštené telá či vŕzgajúci sneh pod mojimi nohami príliš neupriamili na mňa pozornosť, kým som sa priblížil k rytierovi.

Vytasil som rapier a druhou rukou som si ho pridržal na čepeli. Hrot som priložil pod okraj helmy, k miestu, kde sa mu nad ramenom spájal nákrčník.
"Prudký pohyb ťa bude stáť život," precedil som medzi zuby: "Opatrne si zlož prilbu z hlavy!"
Šľachovitý starý cigán, ktorý za celý život nevidel nič iné ako svoje mesto.
charsheet
Uživatelský avatar
Sogard
Příspěvky: 190
Registrován: 12. 8. 2013, 20:14

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Sogard »

Chybali asi dve siahy. ZLomok sekundy a sekerou by som narusil pradivo jeho kuzla. Teda aspon podobne v piesni o Zeleznom Kromovi hrdina zastavil bosorkinu kliatbu. Utne jej prsty ktorymi na neho robi zlovolne gesto.

Mal som spravit nieco podobne a nie si vyberat strom ktory bol dalej. Motyle vzlietli ako cierna burka a ich mrak sa o mna cestou otrel. Moji suputnici to mali zrejme spocitane. Hodil som sa na zem a zavrel oci. Nechcel som vidiet tu rezanku co zostala za mnou. Bolest motylich kridel som ani necitil.

Damage 2d6=3-1 = 2

No mylil som sa. O chvilku som zacul dupot noh, svistanie cepele a jej skripavy stret s kostou. Elfi hlas ticho a kratko vzdychol ako vtaca. Nadvihol som sa na lakti a videl skrvaveneho Rudigera ako vytahuje kopiju z detskej hlavy. Prave dokomunikoval jedinym sposobom akeho bol schopny. Vstal som.
Vzadu bol pohyb, takze zrejme prezili aj dalsi.
Prisiel som k mrtvole a ukradomky prezeral cierneho rytiera. Jeho rec tela mi bola tak nejak povedoma.
Woroch nasledne ako mesar utal elfovi hlavu. Ake barbarstvo! Aj ked som stare tradicie klanu odvrhol ako nepotrebny balast, mal som hlboko vzitu uctu k mrtvym bez ohladu na stranu ku ktorej patrili kym boli zivi.

"Niet nad bezpecnost co Rudiger?" trpko som komentoval jeho cin.
"Na druhej strane tej pri carodejoch asi nikdy nie je dost. Dufajme vsak ze vo vezi nema maminku."
Rytier vsak neposobil akoby cakal z veze utok ani nevyzeral ze sa chce pustit do nas. Sklonil som sa a zatlacil prekvapene detske oci.
Vtedy som si vsak opat spomenul na Kroma. Ked od zmrzacenej bosorky ziskal vestbu, po ktoru k nej prisiel, rozsekal ju za odmenu na kusy. Na konci dlhej balady vsak obzivnuta bosorka Oeketrä spieva zalm nad Kromovou mrtvolou .

Vysypal som z jedneho vaku obvazy, zavinul do nich elfiu hlavu a vlozil ju do uprazdneneho vrecka.
"Zakopme ju radsej niekde daleko, carodeji maju kdejake neprijemne vlastnosti. Niekedy aj prezit zjavnu smrt a to by som fakt u tohoto elfaka nechcel zazit. A Balady su plne zlych koncov hrdinov."

"Casto zly koniec stretne aj ludi co nechu odpovedat na otazky." pozrel som do tmavych priezorov ciernej prilby. Bol som rad ze stary cigos zije a nestratil nic zo svojho ostria.
Uživatelský avatar
PbP GM
Příspěvky: 87
Registrován: 14. 11. 2013, 22:53

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od PbP GM »

Černý rytíř vrátil meč do pochvy. Pomalu si odepnul přilbici, a upustil ji do sněhu. Skrývala tvář, která by měla patřit mrtvému. Byl vyhublý na kost, měl nezdravě bledou barvu, a žádné vlasy nebo vousy, a nespočet jizev. Měl ve tváři dost únavy na několik životů.

Slunce zajiskřilo, vítr zahvízdal mezi rampouchy, a na chvíli jste spatřili jak možná kdysi vypadal - majestátního rytíře v blyštivé zbroji, s vlasy barvy slámy a sličným obličejem. Laskavý úsměv, ale tvrdé rysy, slibující milosrdenství i spravedlnost. Muž, pro kterého ostatní rádi zemřou.

Vítr zafoukal a přelud byl pryč, místo rytíře se vrátila zubožená troska. Jedna věc se ale nezměnila. Blankytně modré oči byly stejně plné odhodlání.

"Neslyšel jsi snad, starče?" řekl chladně. "Nemůžu zemřít, dokud mi to můj bůh nedovolí. Vyhrožovat mi, je ztráta času."
Uživatelský avatar
Mor
Příspěvky: 132
Registrován: 4. 9. 2013, 14:40

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Mor »

Keď som svoj meč pomalým pohybom vrátil späť do pošvy, necítil som strach. Skôr obdiv a rešpekt. K mužovi, ktorému sa poslušnosť nedá odoprieť, pretože si ju zaslúži.

V cigánskych rodinách sú deti vychovávané k viere vo Večných, v bohov, ktorých si treba vážiť a ctiť ako ich tých, ktorých sa treba báť a udobrovať si ich. Keď deti dorastajú do dospelosti, s drzosťou a sebadôverou sa v nich bázeň k bohom stráca. A na sklonku života, keď sa smrť blíži a vlastné skutky sa javia byť banálne a malé, nachádzajú v sebe mnohí cigáni to, čo v mladosti stratili.

Rytier v čiernej zbroji ma naplnil presne takou oddanosťou a úctou, ako som k bohom cítil ako chlapec. Aj keď by jeho telo sotva prežilo, ak by som bodol.

"Kto si?" prehovoril som takmer šeptom, prekvapený svojou vlastnou opatrnosťou.
Šľachovitý starý cigán, ktorý za celý život nevidel nič iné ako svoje mesto.
charsheet
Uživatelský avatar
Rudiger
Příspěvky: 173
Registrován: 11. 8. 2013, 16:49

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Rudiger »

Prohlédnu si rytíře a uvažuji zda mu mám závidět nebo ho litovat. Je to požehnání nebo prokletí? Nekdy je totiž smrt pro bojovníka jediná možnost jak dát vše do pořádku.

Zavrtím hlavou abych z ní dostal podivné myšlenky a otočím se k ostatním zády. Jdu si prohlédnout věž. Kvůli ní jsem tady a uvnitř snad bude něco co nám dá nějakou odpověď na prapodivné události které nás pronásledují.

Opatrně nahlédnu dírou kde dřív bývala brána.
Vysoký šermíř se zdobeným kopím oblečený do zbroje.
charsheet
Uživatelský avatar
PbP GM
Příspěvky: 87
Registrován: 14. 11. 2013, 22:53

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od PbP GM »

Rytíř potřese hlavou. "Jsi první po mnoha letech, koho to zajímá," řekne unaveně. Jeho hlas je hrubý, a jakoby zněl z velké dálky.

"Jsem hříšník, který byl potrestán. Nezemřu, dokud mi ten, komu jsem ublížil neodpustí. Ten někdo je dávno mrtvý, budu tady do konce světa, a možná i po něm."

Na chvilku se odmlčí.

"Mé jméno je Augustine. Slyšel jsem mýtus o Posledních lidech, a přišel jsem se na ně podívat. Měl jsem vás potkat až u Hřbitova Hrdinů, ale tohle dítě mě zdrželo."

Nevypadá, že by nad rozsekaným elfem cítil nějakou lítost.
Zamčeno

Zpět na „Play-by-post Dungeon World“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti