[DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Dungeon World a jeho hranie cez fórum
Zamčeno
Uživatelský avatar
Sogard
Příspěvky: 190
Registrován: 12. 8. 2013, 20:14

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Sogard »

Ludia reaguju na koniec sveta rozne. Niektori kricia, ini rezignuju, dalsi sa snazia zmierit sa svojim Bohomci bozikom. Ini su zase agresivny a snazia sa zachvatmi nasilia uistit samych seba ze este ziju. Vsetko je to prejav strachu a prorok mi hore vo Vrchovine hovoril ako sa s nim vysporiadat. Toto je zjavne nieco ine ako prichod Pana, ale strach tu citit veru bol. Ja som ho necitil, zomrel som uz davno.

Vo mne bol len ladovy pokoj s, moj mozog pracoval za maximalnymi obratkami aby si spomenul na nieco z mytov, piesni a filozofickych traktatov ucencov aby si spomenul na nieco o chladnom, nehybnom slnku. Po prvotnom soku som mal istotu ze tento mrazivoslncovy jav ma obmedzene trvanie, pretoze nech uz ho sposobil lubovolny kult ci bozik, tak naf nimstoja zakony vsehomira a zdravy rozum. Svet patri Panovi a tak ako ho stvoril, tak ho aj pohlti. Viera bola zbytocna, toto bol holy fakt.

"Neboj sa" kyvol som chapavo Rudigerovi "nech sa deje cokolvek, svet nekonci. Mozno sme to my co s tym nieco maju spravit, ale buducnost Panovej zne je nemenna a jej cas este nenastal. Ked sa Tadeas k svojmu bozikovi domodli, podme za carodejom. U neho iste najdeme viac o tom co k tomuto mohlo viest. Iste bol jediny co tu na okoli vedel viac ako len slopat riedke pivo a trtkat ovce."
Uživatelský avatar
Mor
Příspěvky: 132
Registrován: 4. 9. 2013, 14:40

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Mor »

"A mali by sme sa poponáhlať, aby sme predbehli tú elfskú háveď v prípade, že mieri rovnakým smerom," ukázal som na znaky, ktoré našiel paladin a s nechuťou som si odpľul do snehu.
Šľachovitý starý cigán, ktorý za celý život nevidel nič iné ako svoje mesto.
charsheet
Uživatelský avatar
PbP GM
Příspěvky: 87
Registrován: 14. 11. 2013, 22:53

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od PbP GM »

Po nějaké době dorazíte na rozcestí, kterému vévodí balvan velký jako dům. Přední strana je pokrytá rytinami. Některé jsou dost hluboké, aby v nich seděl sníh, ale autoři obrazů a textu jako by s tím počítali. Říká se, že právě takové balvany obsahují příběhy z dob, kdy byl svět mladší.

Sógarde, co je tam psáno?

Slunce se nepohnulo. Podle kněze je věž čaroděje východní cestou.
Uživatelský avatar
Ysolda
Příspěvky: 250
Registrován: 11. 8. 2013, 16:45

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Ysolda »

Opřu se o balvan. Prastaré severské runy už beztak nikdo nepřečte, a malby můžou znamenat cokoli. Jsem unavená, mám hlad, a hlavně nevím, co si mám myslet.

"Možná bychom si měli odpočinout," navrhnu. "Nevím, jak dlouho jsme cestovali, ale mám toho dost."

Po elfech ani stopy, slunce se nehýbe, ta osada vypada vypálená minimálně měsíc, ale možná taky rok a přitom měla být v pořádku a před týdnem tu někdo byl? A z té bouře jsem cítíila magii, a ta kniha je taky podivná.

Zamračím se na nehybné slunce.

"Tady? Trochu jsem prolistovala tu knihu. Je to napůl deník, a napůl příběh. Možná by sis ji chtěl přečíst. Ale asi má nějaký poustevnický kalendář, pokud ji nedopsal o deset let v budoucnosti."
Uživatelský avatar
Thaddeus
Příspěvky: 93
Registrován: 1. 10. 2013, 12:27

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Thaddeus »

"Myslím, že bychom někde rozbít tábor. Všichni potřebují odpočinek. A já čas na přemýšlení. Worroch mi chtěl něco říct a já si nejsem jistý, co mi říkal."

Já se necítím vyčerpaný fyzicky. To mi Worroch nedovolí. Spíš duševně - pořád nechápu, proč mě nezprostil slibu nalézt tajemství čarodějnic ve Vaharině, i když jsem tak zklamal, když jsem se rozhodl pomoct lidem tím, že jsem chtěl soudit jednoho z utlačovatelů, abych poznal, jestli je on zodpovědný za jejich utrpení. Vypadá to, že má cesta pořád ještě není u konce.

"Ys, pomůžu nasbírat dřevo, ať, ať se s tím nemusí ostatní tahat, a pak se začtu do knihy."
Co se v ní píše a jaký z ní mám pocit, když se jí bez rukavic pozorně dotýkám?
Svatý bojovník s modře zářícíma očima, jeho krejčí je kovář.
(Charsheet)
Uživatelský avatar
Sogard
Příspěvky: 190
Registrován: 12. 8. 2013, 20:14

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Sogard »

Ten Kamen bol stary. Hned ako som ho zazrel dychol na mna vekmi. Stare sarkofagy svatcov v hlbkach katedral, ktorymi sa klerici pysia starocia. Malby Druhej Strany v jaskyniach Hory smrti mojho ludu, ktorych autori uz davno vymizli aj z mytov. Aj krajina okolo plna pralesov a prastarych jazier za tu dobu co sem niekto postavil Kamen tisickrat premenila samu seba. V ten okamih mi zamrzlo srdce a rytiny aj ked viazli v chladnom kameni sa vpalili do mojich oci. Rozumel som im, poznal ich a septali na mna hlasom Proroka. Vobec neznel ludsky.

Ani som nevedel ako a zacal som rozpravat, opakoval som pribeh co sa mi tlacil do hlavy. Pribeh, ktory uz nikto nemal nikdy pocut. A ktory sa odohrava znovu a znovu.

Muz stojaci v strede s kopijou s sirokym, dlhym hrotom a okolo neho tela. Prepichnute, rozsekane, s polamanymi hnatmi a vazmi. Niektore ozbrojene, ine uplne nahe a pokryte srstou. Na starej rytine to nemohlo byt vidiet, ale ja som citil ako sa ten muz usmieva. Nebol to usmev sialenca, ale niekoho kto dobre odviedol svoju pracu. Kovaca co ukul pluh, hrnciara co vykrutil dzban alebo sudcu co pomeril protistrany. Tych tiel boli tisice, ba tisice tisicov aj ked by sa ich tam nikdy tolko nevmestilo. Muz sa mimovolne naklonil a pripichol jedno z tiel co sa slabo pohlo spat k zemi. Vyzeralo ako muz s kozimi nohami a dokonca som zacul slaby mekavy vzdych. Vytiahol z neho hrot svojej zbrane otriasol ju a vyhodil nad seba tak ako niekto ledabolo odhodi pouzite sparatko. Vietor mu vlnil dlhe vlasy a jeho saty boli nasiaknute krvou.
Na okrajoch pola mrtvych boli stromy. Medzi nimi ludske, neludske ba aj zvieracie tvare co si so strachom sepkali muzovo meno. Nepocul som ho, strasne sa bali a drkotali im zuby. Jedine tri z nich sa triasli o poznanie menej. Cupiaci muz s dlhymi vlasmi a vtacimi pohybmi. Dve nahe zeny mu ovijali nohy. Nemali tvare ale vedel som, citil som ze sa boja rovnako ako muz medzi nimi. Nad trojicou na oblohe viselo nehybne Slnko. Dospeli k nejakemu rozhodnutiu a naraz prikyvli.
Pozreli na mna a bez ust mi povedali kto ich vrazdi, kto lezi pochovany pod Kamenom Vekov.

Meno Kata co stina Svet.
Meno Vraha co pribodava Slnko k oblohe.
Meno Boha co nici Zivot.

Sudca. Ten co sudil vsetkych az bol sam sudeny. Worroch.
Uživatelský avatar
Rudiger
Příspěvky: 173
Registrován: 11. 8. 2013, 16:49

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Rudiger »

"Dobrý nápad," souhlasím s Ysoldou a Thaddeusem. V první chvíli mi jako dobré místo k táboření přijde ten kámen. Je velký a dá se za ním schovat, ale když si všimnu Sógarda jak na něj zírá a prohlíží si rytiny začnu mít podezření, že to nebude jen tak a jakmile spustí, podezření se změní v nemilou pravdu.
"Jdu se podívat po lepším místě," pronesu jen co bard se svým příběhem skončí a vyrazím se rozhlédnout po okolí. Nejsem Thaddeus a nepotřebuji mít pod zadkem Worrocha jako on. Chci si odpočinout a ne se obávat co v následující chvíli vyleze ze země.
Vysoký šermíř se zdobeným kopím oblečený do zbroje.
charsheet
Uživatelský avatar
Mor
Příspěvky: 132
Registrován: 4. 9. 2013, 14:40

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Mor »

Sógardov príbeh mi tlačil pred oči obraz Rudigera. Ukrutného, smrtiaceho, kosca, ktorý namiesto kosy zráža k zemi svojou desivou kopijou. Nech som robil, čokoľvek, nech som sa akokoľvek snažil upriamiť myšlienky inam, toho obrazu som sa nevedel zbaviť. Občas som sa prichytil ako strácam niť v bardovom rozprávaní, ako mi unikajú slová a nahrádzajú ich spomienky nedávneho boja v Zlatom pohári. Pri pomyslení na Ernino bezvládne telo mnou prenikla úzkosť.
Worroch.
Toto prazvláštne spojenie rozochvelo moje telo mrazivým strachom. Pocit, že som sa ocitol v udalostiach oveľa väčších a údesnejších, ako by som si kedy dokázal predstaviť, ma prinútil premýšľať o svojom mieste v tejto hrôzu naháňajúcej hre Mocných. Dokážem ochrániť Ysoldu, keď som nedokázal Ernu? Je vôbec možné postaviť sa vôli bohov?
Worroch.
Strnulý v chmúrnych myšlienkach som sledoval postavu odchádzajúceho Rudigera ako niesol svoju mohutnú kopiju. Slnko, ktoré nehybne viselo priamo nad našimi hlavami, ho okradlo o tieň. Ale jeho minulosť a jeho osud vrhali tieň oveľa väčší. Taký, ktorý naháňal strach i keď ho nebolo vidno.
Worroch.
Obrátil som zrak k paladinovi dúfajúc, že neochvejná pevnosť jeho viery v spravodlivosť a dobro, ktorá vždy priam srší z jeho očí, mi dodá nádej a odvahu. No jeho pohľad ponorený do toho divného denníka zrkadlil len prázdnotu a neistotu.
Šľachovitý starý cigán, ktorý za celý život nevidel nič iné ako svoje mesto.
charsheet
Uživatelský avatar
Thaddeus
Příspěvky: 93
Registrován: 1. 10. 2013, 12:27

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Thaddeus »

Když spatřím pohled, kterým se na mě dívá Mor, cítím, že mu dlužím pravdivou odpověď.

"Worroch," řeknu tak trochu pro sebe, "má dvě tváře. Dobrotivou, pro kterou jej nazýváme Naším otcem na nebesích, a nelítostnou, kvůli kterému se mu říká Worroch kat." Povzdechnu si. "Většina učení Worrochovy církve mluví o té nelítostné stránce, o trestání zločinu a udržování řádu. O milosrdenství mluví především apokryfy. To jsou, More, příběhy, které církev označila za neautentické. Když ale Worroch ještě chodil po této zemi, v jeho srdci byly pochyby, která z cest je ta správná. Některé z těch nejkrásnějších žalmů jsou právě o těchto pochybách, někdy ti je zazpívám."

Zadívám se na kámen.
"My ten příběh vyprávíme trochu jinak. Nebo se na něj možná jenom díváme z jiné strany. Je to příběh o tom, jak byl svět souzen a neobstál, když Worroch hledal spravedlivé, ale nenacházel je. Ušetřil jenom několik, kteří se upřímně káli, jako tady ti," řeknu a ukážu na trojici.

Kopnu do kamínku, který udeří o stélu.
"Worroch pak svého soudu litoval a téměř zešílel smutkem. Čtyřicet dní a čtyřicet nocí se toulal světem a učil lidstvo - nebo co z něj zbylo - kultuře a umění. Pak se odebral na nebesa a už nikdy nesestoupil."

"Je to ale legenda, More, mluvící v podobenství. A jako u každé legendy nelze určit, jestli se stala v dávné historii, teprve se stát má, nebo se děje právě v tomto okamžiku. Obzvlášť u Worrocha, který je pánem dne a noci, života a smrti, začátku i konce a všech věcí, co se opakují v cyklech. Teď mne ale prosím omluv, musím se modlit."

Nejdříve se modlím u kamene a rozjímám nad příběhem. Ten konec Sógardova příběhu je zvláštní. Žádná z knih, ani apokryfní, jej tak nepopisuje.

Pak se začtu do deníku.
Svatý bojovník s modře zářícíma očima, jeho krejčí je kovář.
(Charsheet)
Uživatelský avatar
PbP GM
Příspěvky: 87
Registrován: 14. 11. 2013, 22:53

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od PbP GM »

Deník byl psaný chaoticky, a těžko čitelným písmeny. Mluvil o pohybu souhvězdí i o pohybu zažívacího traktu, autor vzpomínal na písně i na jídla, která nejedl už roky, i na dávné bitvy a války, včetně map.

Asi ve třetině knihy si autor všiml, že se svět mění. Uvědomil si, že se blíží konec. Popsal, jak se slunce zastavilo, a začal vyprávět svůj příběh.

Poustevník byl kdysi mužem víry. Pak ho ale jeho bratr ho zradil kvůli ženě, kvůli nešťastné lásce. Musel bratrstvo opustit. Pak ale selhal, vydal se nesprávnou cestou, podle svých slov "zapomněl na hlas svého srdce". Když svého bratra potkal, nedokázal mu odpustit, protože zapomněl, co je důležité. Ztratil svého boha, a nedokázal splnit úkol, který mu byl svěřen. Kniha nepsala, o jaký úkol se jednalo.

V příběhu byla vložena spousta pasáží o podstatě víry. Pravý věřící není podle autora někdo, kdo věří, že nějaké věci jsou pravda, ale někdo, kdo _je_ správným způsobem. Podstatou víry není pochopit, víra pochopení nesnese. Podstatou pravé víry je žít, tak jak je správné, a doufat.

Jaký je rozdíl, když někdo svého boha slyší v hlavě, a když ne? Pravá víra není podmíněna zázraky, pravá víra je podmíněna jejich nepřítomností, protože jinak by šlo jen o fakta. Taková vášeň je ale mrtvá a bezcílná, jen když člověk touží po něčem, co je mu těžko dostupné, je jeho vášeň pravá. A protože pravá víra je paradoxní a nemůže být pochopena, je největší vášní. A jen takový život má smysl vést.

Poustevník tak, podle svého názoru, našel pravou víru, toužíc po ženě, která si vzala život, toužíc po odpuštění bratrů, kteří padli při ochraně něčeho, na čem mu záleželo, myslíc na boha, který ho kdysi provázel, ale nakonec ho opustil, ve světě, který končí.

Posledních pár stran knihy se autor omluval za svoje hříchy, za svoji slabost a zbabělost. Žádal čtenáře, nečtenáře, lidi, nelidi, aby nebyli jako on. Prosil je, aby odpouštěli, věřili a mysleli na to, co je důležité. Na lásku a přátelství, na to, aby i bez víry žili životy tak, aby činili co nejvíc dobra.

Na poslední straně se poustevník přiznal, že ví, že cítí, že jeho konec je blízko. Prosil bohy o odpuštění, a litoval, že neuvidí skutečný konec světa, když už ho způsobil.
Uživatelský avatar
Thaddeus
Příspěvky: 93
Registrován: 1. 10. 2013, 12:27

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Thaddeus »

Když jsem dočetl poustevníkův deník, zavládl v mé duši neklid. Rozhodl jsem se svěřit se ostatním. Počkal jsem, až se usadí, a ať se tvářili jakkoli, donutil jsem je vyslechnout životní osudy poustevníka.
Poté, co jsem převyprávěl obsah a opustil jsem objektivní, a snad trochu pedantský, způsob výkladu, který mne od mých studií v řádu stále ještě neopustil, svěřil jsem se jim se svými pocity.

"Když jsem pohřbíval poustevníka, slíbil jsem mu, že promluvím na jeho obhajobu, až bude jeho duše souzena Worrochem. Z různých důvodů - vy, kdo se mnou putujete už déle, o mých problémech s Worrochovou církví víte nejlépe - ale možná nebudu moct před Worrochou tvář předstoupit. Proto bych vás chtěl požádat - poprosit - jestli byste se neujali mé povinnosti, kdyby to bylo nutné."

"Jeho osudy jsou mi blízké, a jeho názory sympatické - sám jsem o víře tímto způsobem také uvažoval, ale neměl jsem čas tyto myšlenky rozpracovat do takové hloubky. Takové názory jsou ovšem... poněkud na hranici." Řeknu a lehce se usměji tomu vtipu, který jsme si jako novici tak rádi říkali. Později nás ovšem smích přešel.

"Několik věcí tam ale nesedí. Časově je ten deník zasazen do... budoucnosti. Zajímavé. Věštecké schopnosti jsou mezi svatými muži běžné, ale nevím o žádném, kdo by dosahoval takové jasnosti vizí. Až bych řekl, že je to neuvěřitelné. Nevím, co si o tom mám myslet."

Po mém dlouhém monologu mi vyschlo v hrdle. Poohlédl jsem se po svém vaku s vodou. Pak jsem si ale vzpomněl na svůj slib Worrochovi - nespočinout, dokud neodhalím tajemství čarodějnic ve Vaharině. Vylil jsem vodu a naplnil vak čerstvou vodou z bystřiny, kdybych potkal žíznivého poutníka. Prosím pochop, Worrochu, že jsem tehdy musel pomoct přátelům v útěku.
Svatý bojovník s modře zářícíma očima, jeho krejčí je kovář.
(Charsheet)
Uživatelský avatar
Rudiger
Příspěvky: 173
Registrován: 11. 8. 2013, 16:49

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Rudiger »

"Pokud jsou ti ty myšlenky blízké tak je dotáhni do konce a konečně ze sebe svrhni ta pouta řádu. Stejně tě ti páprdové jenom využívali a když už se jim nehodíš tak tě odeženou jako prašivého psa," promluvím do ticha které se rozhostilo po Thaddeusově vyprávění.
"Nic jim nedlužíš. Ani jim ani Worrochovi. Udělal jsi toho pro ně dost a dost tak konečně přestaň nastavovat hřbet a děkovat za každou ránu kterou do něj dostaneš," znechuceně zavrtím hlavou a přihodím další dřevo do ohně na kterém se nám vaří jídlo.
"Sógard si to aspoň užívá, ale ty se pořád jenom snažíš žít podle všech těch pravidel. Určitě doufáš, že když budeš dostatečně dlouho klečet tak budeš moci přilézt zpátky, co? Začni už jednat podle sebe a ne podle toho co i nakáží ostatní nebo hlasy v hlavě."
Vysoký šermíř se zdobeným kopím oblečený do zbroje.
charsheet
Uživatelský avatar
Ysolda
Příspěvky: 250
Registrován: 11. 8. 2013, 16:45

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Ysolda »

Když Rudiger mluví o užívaní, nedokážu se ubránit se smutnému úsměvu. Tadeáš si taky uměl užívat, ale už je to dávno. Vlastně to není zas tak dávno, ale připadá mi, jak kdyby to bylo v jiném životě. Nevím, co jsem od své "rodiny" čekala, ale odměnu za mou hlavu asi ne. Kdybych nepotkala A., asi bych se do Vaharíny nikdy nedostala.

Zavrtí hlavou, a zkusím se soustředit na to důležité. Něco na tomhle místě dělá moc snadné utápět se ve vzpomínkách, ať už je to tou sněžnou plání, nehybným sluncem, nebo čím.

"Zápisy jsou z budoucnosti," řeknu pomalu. "To je dost strašidelná budoucnost, vypálené vesnice s očištěním světa od lidí, nehybné slunce a Worroch ničí svět. Ale nemám nejmenší tušení, jak bychom se sem dostali."

Ta myšlenka by mě měla asi děsit, ale uvědomím si, že se mnou nic nedělá. Pokud jsme se nějak dostali ze správného času do budoucnosti, můžeme se dostat zpátky. A i kdyby ne, A. už stejně nikdy neuvidím, a všichni ostatní, které bych mohla chtít s sebou na takovou cestu, jsou tady.

"Uměla bych poznat, jaký je rok podle hvězd, asi, ale má to drobný problém," zamračím se na slunce na obloze. "Ale třeba nám ten čaroděj poradí?"

Pokud od něj někdo neočistil svět.
Uživatelský avatar
Sogard
Příspěvky: 190
Registrován: 12. 8. 2013, 20:14

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Sogard »

Bol som otraseny tym co som videl na freske. Dennik a Tadeasove vysvetlovanie neotupili ostrie vizie. Nepochyboval som ze je pravdiva, pravdivejsia ako dnes prezentovany nanos staroci cirkevneho ucenia. Upravili si mytus a skutocnost tak ako sa im to hodilo, len aby ziskali moc na ludmi. Tadeas sa mylil.
"Ziadna milosrdna stranka v tom sialencovi z fresky nebola. Bol to len vrah a zabijak co zabijal pre potechu zo svojich cinov. A keby aj bol sudca. Co mu dava pravo odsudit cely svet? Je to cire sialenstvo bez priciny, nech si to pre seba zaobalis akokolvek." Nemal som chut na soleninu co Rudiger varil v kotliku. Bol vojak a tak aj jeho recepty boli vojenske, zasytili ale chutne neboli. Pri tych ingredienciach sa ani niet co cudovat. Asponze sa do masa zatial nedali cervy, aj ked jemu by to asi nevadilo. Varil by ich dlhsie.
Nabral som si do svojej misky a naplil aj Ysoldinu. V tom prostredi zuflastva, konca sveta a beznadeje predsalen treba zachovat dzentelmanske dekorum. A aspon som sa chvilu zamestnal niecim inym ako myslienkami na Boha niciaceho svet. Myslienky na Pana Hladu nejak nepomahali, slova Proroka sa mi zdali zrazu vzdialene a nedavali jasny zmysel.

"Vies ze worrochovci dole na juhu obcas v nabozenskom osiali vypalia a zmasakruju inovercov? Oznacia ich za heretikov, pohlusia hodne neprijemnymi sposobmi a vylupia co sa da ako kompenzaciu za ich namahu. Cirkevni predstavitelia sa tvaria ze nic sa nedeje a niekedy este ocenia ludi z tvojho radu co sa na tom podielaju ako svatych muzov.Takze ta Spravodlivost a Zlocin o ktorej hovoris je casto len v ociach samozvaneho kata."
Asi som nemusel tak pritlacat na jeho vieru, fanatikov sa neodporuca drazdit rovnako ako nasratu parrsku kobru. Tak nejak som cakal ze ma schmatne za vlasy a rozmlati mi hlavu o Kamen tyciaci sa nad nami.
"To co je zvlastne ze na tej freske v kameni nema Worroch mec, ci kladivo ako ho vy casto zobrazujete ale Rudigerovu kopiju. Takze bud je Rudiger jeho dedicom, alebo novym Worrochom podla toho v ktorom case to teraz zijeme." Uskrnul som sa na Ysoldu, tie skazky o zmene casu na zaklade dennika akehosi pustovnika som fakt nebral vazne.

Dojedol som bravcovinu a vytiahol drevenu truhlicku, prstami sledujuc vrypy a ryhy mnohych umelcov co sa na nej podpisali. Postavy lesneho muza a zien bez tvari dominovali rezbam. Nesepkali a boli uplne nehybne. Nastastie.
"A tito s tym vsetkym nejak suvisia. Ako je mozne ze som o nich nikdy nepocul?" povedal som si skor sam pre seba.
Uživatelský avatar
Thaddeus
Příspěvky: 93
Registrován: 1. 10. 2013, 12:27

Re: [DW-IC] Session 4: Ztracený svět

Příspěvek od Thaddeus »

"Nepopírám, co jsi viděl, Sogarde. Když vezmu v úvahu Ysoldino vysvětlení, tak to vypadá, že jsme ve světě, ve kterém se stala - nebo se má stát - ta verze legendy, ve které Worrocha přemůže jeho hněv. Co mi přijde zvláštní, je to kopí. Máš pravdu, že Worroch, bůh oceli, je zobrazován většinou z mečem. I když existuje několik legend, ve kterých je popisován jeho souboj s drakem, při kterém používá právě kopí, tak tyto legendy zřejmě nejsou původní."

Sogardovy urážky přejdu. Příliš často jsem taková slova slýchával od lidí, kteří si v klidu svých domovů popírali boha a hledali špínu na církevním zřízení. Přejdu je ale mimo jiné proto, že tohle není ten typ člověka, a v tomto má navíc pravdu.

"Rudigere. Máš pravdu." Prudce vstanu. Odhodím svou helmu a štít nechám ležet na zemi. "Vem za mě prosím hlídku. Musím si jít něco vyříkat s Worrochem." Snažím se přitom nedívat na oblohu, jestli má odkud přijít nečekaný blesk.

Nedívám se, jak se ostatní tváří, vezmu si ze svých věcí modlitební roucho a odejdu kus po proudu, kde jsem viděl, že bystřina vyhloubila malou tůňku. Jediným mocný úderem palcátu jsem roztříštil led zakrývající její hladinu, odložil své brnění, vstoupil do tůně a provedl rituální očistu. Protože jsem nebyl v civilizaci, nemohl jsem si dopřát vonné masti a oleje, ale hrst sněhu je na vydrhnutí těla snad ještě lepší.

V prosté rituální róbě jsem odnesl své brnění a palcát do tábořiště, položil je na své místo a beze slova odešel se slavnostní náladou.

"Worrochu," řekl jsem u rituálního kamene, "nechci zrušit svůj slib tobě a vydám se Vaharinu očistit od zla hned, jak se odsud dostanu. Uvědomil jsem si ale několik věcí.

Neschopnost cítit hlad, žízeň a únavu není požehnání, ale prokletí. Protože ze člověka činí nelidský stroj, přesně to, co chce církev, která ti slouží, i když legendy říkají, že ty jsi býval člověk jako my. Pověz mi, že se k tomu vztahuje i přísaha střídmosti, kterou mě donutili složit?

Prosím tě o něco jiného, o hlas, který zní napříč jazyky. V tomto podivném čase a podivném místě si nemůžu být jistý, že se pravda neschovává někde, kde jsem ji nečekal. A musíme se odsud dostat pryč, abych mohl pokračovat ve svém úkolu.

Ale žádám tě, abys mě zprostil mého slibu chrabrosti, protože pod tímto krásným slovem se ve skutečnosti jenom zakrývá nepřítomnost soucitu. Chci se totiž poučit ze svých chyb. Hans si zasloužil soud. Ale ve chvíli, kdy jsem zjistil, že jeho vina není zcela jasná, měl jsem se slitovat a nechat jej jít. Ale můj slib mi to zakazoval, i když mé svědomí mi říkalo něco jiného. Měl jsem jej tehdy neuposlechnout, protože by to tak bylo správné. A chtěl bych se poučit i z tvých chyb, Worrochu. Legendy mluví o tom, jak jsi soudil svět, a o tom, jak jsi toho později litoval. Tvá církev ale mlčí o tvé lítosti a tvé touze svět znovu napravit. Já chci pokračovat právě v těchto stopách. Nevím, proč ses v tomto čase rozhodl svět zničit. Ale vím, že je tady možnost se nad ním slitovat a cykly znovu obnovit.

Věřím, že tohle jsi zamýšlel, když jsi mi dal vizi toho, co musím vykonat. Dovol, abych ze sebe mohl setřást církevní doktrínu, která mě nutí jednat proti tvé vůli."

...

Doklopýtám do tábora. "Jsem. Strašně unavený." Řeknu a sesunu se k ohni, abych usnul tvrdým spánkem. Můj poslední pohled patřil Ysoldě.
Svatý bojovník s modře zářícíma očima, jeho krejčí je kovář.
(Charsheet)
Zamčeno

Zpět na „Play-by-post Dungeon World“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti