[+] [Příběhy Impéria] Střípky

České RPG, které vás zavede do fascinujícího a kouzelného světa 19. století.
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12356
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

[+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Ecthelion »

[Příběhy Impéria] Střípky

Obrázek
Toto je doba Impéria, jaké nikdy předtím nebylo a už nikdy nebude...
Do tohoto tématu patří střípky, drobnosti a další věci, které by mohly ostatním hráčům pomoci při hraní v prostředí Příběhů Impéria.

Pište sem prosím své nápady – zápletky, které vás napadnou, příběhy, které by se zde daly hrát (ať již vaše původní nebo třeba inspirované skutečnou historií, ale i třeba bájí nebo legendou), střípky, postavy, které byste si rádi zahráli nebo vám připadají zajímavé... inspirační zdroje, atmosféra, zajímavé historické události, které mohou být podkladem pro hru, popisy podivuhodných událostí, postav, bitev nebo příběhů... prostě všechno, co vás napadne a vztahuje se k tématu.

Prosím, buďte konkrétní a nebojte se psát! Budeme rádi za každý váš konstruktivní příspěvek!
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12356
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Ecthelion »

Cob O´Redhill

Obrázek

Mezi nejnižší vrstvy a nádeníky v těch nejhorších částech Londýna naleznete především Iry nebo skřety. Cob je skřet a je zároveň i Ir. Má tu smůlu, že patří mezi obě tyto skupiny žijící v nejhorší bídě a chudobě a ta se mu dvojnásobně lepí na paty. Narodil se už v Londýně a popravdě nikdy za celý svůj život město neopustil, ale jeho irský přízvuk je dostatečně výmluvný. Jeho rodiče byli skřeti ze Zeleného ostrova, kteří se do Anglie jako tolik jiných přistěhovali za prací, kterou nenašli. Cobův otec se upil, takže chlapec musel sám již poměrně od útlého dětství živit matku i sourozence sám.

Nejdříve pracoval ve slévárně, ale znelíbil se předákovi, který jej nechal vyhodit. Musel žebrat, aby nějak nakrmil matku i sourozence a teprve hlad jej donutil k činu, který předurčil jeho budoucí kariéru. Cob se vloupal do domu svého bývalého předáka a z prodeje ukradených věcí mohl nakrmit svou rodinu. Zjistil, že jedinou loupeží získá dost peněz, aby jeho příbuzní netrpěli a směle vykročil na dráhu zločinu. Podsvětí v něm záhy objevilo jednoho z nejlepších a nejsmělejších lupičů celého Londýna. Ukázalo se, že pro vykrádání bytů má přirozený talent. Dokáže zlézt nejstrmější a nehladší zdi, které byly postaveny, s lanem a kotvou se dostat na ty nejnepřístupnější místa, a na londýnských střechách je jako doma. Poměrně brzy se k němu připojili jeho tři mladší bratři, kteří nyní pracují s ním. Kromě nejmladšího Tima nemají ostatní nadání svého nejstaršího bratra, proto většinou pracují jen jako hejlové nebo hlídky.

Rodinná skupina začala brzy podnikat stále troufalejší loupeže a počet bytů a domů, které navštívili a vyloupili, se začal povážlivě prodlužovat. Policie byla bezradná, protože sourozenci nezačali nijak spolupracovat se zbytkem podsvětí a proto jí byla síť informátorů a špiclů k ničemu. Teprve soustavné sledování všech známých překupníků přineslo ovoce a po zátahu skončili ve vězení Rob a Tim. Cob s posledním z bratrů provedl ještě několik vloupání, než i oni byli lapeni a odesláni do káznice. Od té doby si všichni bratří odkroutili už několik trestů a po odchodu z vězení vždy pokračovali ve vloupáních. Holbart, poslední z bratrů, byl zabit při hospodské rvačce, ale ostatní – Cob, Rob a nejmladší Tim – byli nedávno propuštěni z vězení, policie tedy předpokládá, že se opět pustí do svých troufalých vloupání.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12356
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Ecthelion »

Dům na Eldenroad 27, Whitechapel

Obrázek

Je to nenápadná budovana Eldenroad, který zvenku nepůsobí nijak zvláštním dojmem. Odrolené cihlové zdivo je porostlé břečťanem a otlučené okenice se houpají ve větru. Přesto je tento dům v mnoha ohledech zvláštní. Místní lidé se mu vyhýbají a tvrdí se, že tam straší. Za okny se prý procházejí duchové mrtvých a o temných nocích se odtamtud ozývá pláč a výkřiky.

Podle učenců stojí tento dům přímo na průsečíku magických linií, které proplétají britské ostrovy, a tvoří ohnisko magických sil. Kdysi v dávných dobách tu prý bylo keltské obětiště a země tu hltavě pila lidskou krev, kterou prolévali barbaři, aby usmířili hněv temných božstev dávno a právem ztracených v toku času. Křesťané zde vztyčili klášter, jehož věž byla vidět zdaleka. Po pouhých třinácti letech ale podle pověsti zdejší mniši odmítli přizvat k večeři starého žebráka v hadrech a nenabídli mu nic ke svlažení hrdla. Žebrák se odbelhal, ale další ráno nezvonil v klášteře zvon, a když se místní lidé přišli podívat, nalezli všechny mnichy sedět v hodovní síni. Mrtvi bez života spočívali na vyřezávaných židlích a jejich strnulé oči byly vytřeštěné hrůzou. Jejich tváře byly sněhobílé, protože v tělech neměli ani kapku krve. Vesničané utekli a klášter postupně zarostl břečťanem a zchátral. Přes pověst o chrámovém pokladu, uloženém v některé z podzemních chodeb, se mu lidé vyhýbali. Poslední ránu mu zasadila občanská válka, kdy se o jeho zdi a údajný poklad střetly síly krále a parlamentu. V zuřivé bitvě lehly zbytky kláštera popelem a ani po důkladném překopání nikdo žádné zlato nenašel. Na tomto místě pak mnohem později vyrostla ulice Eldenroad a dům číslo 27.

Nikdo vlastně neví, kdo tam vlastně bydlí, protože přes patnáct let prý nikoho neviděli vejít nebo odejít. Každé ráno ale stojí před dveřmi šest prázdných sklenic od mléka a třináct pencí pro mlékaře, který tam zanechá plné sklenice. Přestože je ve Whitechapelu chudoba a hlad, těch peněz se nikdy nikdo nedotknul. Lidé tvrdí, že tam přebývá ďábel a křižují se, když musí projít kolem.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Hike
Příspěvky: 1203
Registrován: 23. 11. 2006, 06:39
Bydliště: Polička
Kontaktovat uživatele:

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Hike »

Savage

Obrázek
obrázek: FlorenceD

Lord Burroughs se pohodlně opřel do starobylého ušáku. Vytáhl dýmku z koutku úst, požitkářsky vyfoukl kouřové kolečko a zahleděl se na svého hosta.
"Nuže, mister Wallace, co vás ke mně přivádí?"
Oslovený člověk stojící u stěny točil v rukách klobouk a na tváři mu byla vidět nervozita. "Vaše lordstvo už se jistě dočetlo o těch vraždách v East Endu," inspektor Wallace se odmlčel a když lord Burroughs kývl pokračoval. "Mezi lidmi se šeptá, že ty vraždy má na svědomí jakýsi potetovaný divoch."
Burroughs jen tázavě pozvedl obočí a odvětil přezíravým tónem: "Odkdy inspektoři ze Scotland Yardu dají na to, co se šeptá mezi lidmi."
"Já jen ... " zakoktal Wallace a polkl.
Jeho lordstvo v tu chvíli pozvedlo naleštěný mosazný zvoneček a zazvonil.
Dveře do pracovny se otevřely a vstoupil sloužící. Dokonalá nažehlená vesta, vyleštěné manžetové knoflíčky na bělostných rukávech, bílé rukavice, proužkované kalhoty ... obraz dokonalého butlera. Ovšem potetovaná tvář a nepoddajné černé kadeře trčící na všechny strany už byly cizí.
"Váš čaj, pane," promluvil angličtinou se znatelným cizím přízvukem a naservíroval lordu Burroughsovi jeho earl grey.
"Savage, tady inspektor Wallace si myslí, že máš něco společného s nějakými zločiny, co k tomu můžeš říct," otočil se na svého sluhu lord Burroughs.
Černoch odhalil v divokém úsměvu bělostné zuby, během chvíle jeho tvář ztratila jakýkoliv výraz a lehce se uklonil směrem k policejnímu důstojníkovi: "To musí být nějaká mýlka, mister inspektor." Lord Burroughs se povzbudivě pousmál na muže zákona a kývl.
Wallace se koktavě omluvil, že obtěžoval a opustil sídlo Burroughsů.
...
Savage bosýma nohama přeběhl ztemnělou ulici spoře osvětlenou lampami, oštěp v dlani jako vzpomínku na Afriku. Lovit šelmy, to byl jeho život. A teď se vydal na lov škodné v revíru svého pána.
V městě je řád a pro každého práce, buď ještě rád, když huba voněmí.
Může tě hřát, že nejsi na voprátce, nebo že neležíš pár inchů pod zemí.
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12356
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Ecthelion »

Hike: Pěkné... :clap:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12356
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Ecthelion »

Lev Sergejevič Kuzněcov

Obrázek

Lev Sergejevič je ruský honorární konzul jmenovaný carem pro město Porthsmouth, ale velkou část svého času tráví také v Londýně, kde je častým návštěvníkem večírků a společenských událostí. Je to nenápadný a prošedivělý padesátník, který se stále usmívá a mluví pěknou angličtinou jen s jemným ruským přízvukem. Má za sebou vojenskou službu, bojoval v krymské válce proti britským a francouzským vojákům a později po boku prince Barjatinského na Kavkaze proti silám imáma Šamila. Získal zlatý meč za statečnost i kříž svatého Jiří a dámy na recepcích ohromuje válečnými historkami. Po odchodu z armády pobýval nějakou dobu v Polsku a Paříži a pak se přestěhoval do Anglie, kterou si, jak často tvrdí, zamiloval.

Málokdo by podezíral tohoto bodrého chlapíka s červeným nosem a kníry, který vždy zpívá ruské vojenské písně, když se opije, z toho, že je největší hrozbou britskému Impériu a Jejímu Veličenstvu. Lev Sergejevič je ale ve skutečnosti velmi nebezpečný muž, který se pod dokonalou imitací opilého a neškodného Rusa obezřetně rozhlíží a dobře pozoruje své okolí. Je jedním z nejvýše postavených ruských agentů na ostrovech a ostatní carští špioni se hlásí přímo jemu. Stojí pravděpodobně za pokusem uloupit plány nových britských křižníků, únosy několika významných úředníků, podpálením loděnic v Porthsmouthu, stejně jako podporou irských rebelů a plány atentátu na královnu Viktorii. Podařilo se mu vytvořit si rozsáhlou zpravodajskou síť, díky které má informace dokonce i ze zasedání parlamentu. Právě díky němu získal car některé důležité informace a často i přísně střežená vojenská a státní tajemství – k velké škodě britského Impéria.

Tajná služba Jejího Veličenstva o utajené roli tohoto konzula zatím neví, přestože má jistá tušení. Nedávno se jí podařilo zatknout některé Kuzněcovovy agenty, ale žádná stopa zatím nevede přímo k němu. Nikdo z nich totiž neznal jeho přímo osobně a on neváhal ihned odstranit nadřízené zatčených, kteří by jej mohli prozradit. Dva byli nalezeni mrtvi ve svém domě, jeden údajně spáchal sebevraždu a jeden zmizel beze stopy. Tajná služba tak zůstala viset na mrtvém bodě a zatím nemá další indicie.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Hike
Příspěvky: 1203
Registrován: 23. 11. 2006, 06:39
Bydliště: Polička
Kontaktovat uživatele:

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Hike »

John Hammond a jeho pes

Obrázek
Obrázek: HonestAnxiety

Jednoho dne, když šel večer John Hammond se sekerou přes rameno lesem domů, zaslechl volání o pomoc. Dobrák John se prodíral mlázím až našel původce úpěnlivého kvílení. Chlapíček ve žluté kazajce a zeleném tralaláčku seděl na mechu a noha mu vězela zacvaknutá do medvědí pasti, tvář zkřivenou bolestí.
"Proboha, to je neštěstí," vyhrkl John a rychle sešlápl obě obruče, aby se past dala rozevřít. Jakmile se sevření želez uvolnilo, chlapíček vyskočil a začal nohou podupávat v mechu. John s prásknutím pustil past a vyvalil oči, medvědí pasti většinou drtily kosti a nezřídka dokázaly i končetinu úplně oddělit a tenhle mrňous tu teď poskakuje jako by se nic nedělo.
"Děkuju ti, Johne Hammonde," řekl chlapík a uklonil se. John se udiveně podíval a hlavou mu probleskly povídačky jeho staré babky o skřítcích a jejich škodolibých kouscích a dlaně se mu zpotily. "Neměj obavy, Johne, jako odměnu za tvoji pomoc ti dám, co budeš chtít."
John dlouho přemýšlel a měl strach si o něco říct, aby to nakonec nebyla nějaká kulišárna, pak vyhrkl: "Chci to, co jako první potkáš až se vrátíš domů."
Mužíček se začal smát až se za břicho popadal až mu vytryskly slzy. A mezi záchvěvy smíchu ze sebe vypravil: "Vy lidé, učíte se od nás, tohle mi snad nikdo neuvěří." Když se vynasmál postoupil k Johnovi a nabídl mu ruku, "Co jsem slíbil, to platí. Dostaneš, o cos požádal. Ruku na to." John stiskl nabízenou pravici a skřítek zmizel.

Když John Hammond přišel domů na prahu jeho chatrče ležel pes. Ale jaký pes, takové pěkné zvíře neviděl ani při honech vrchnosti v jejich smečkách. Pes ho očichal a od té chvíle ho následoval kamkoliv se John hnul. "Jakpak se jmenuješ, psisko?" oslovil Hammond chlupáče, když se s ním mazlil. "Jsem Struburkin a budu ti sloužit než mě sám odeženeš," pronesl v odpověď pes lidským hlasem.
V městě je řád a pro každého práce, buď ještě rád, když huba voněmí.
Může tě hřát, že nejsi na voprátce, nebo že neležíš pár inchů pod zemí.
Uživatelský avatar
Pieta
sofistikovaný troll
Příspěvky: 15020
Registrován: 6. 9. 2006, 19:08
Bydliště: Praha, ale původem jsem z Hostivaře
Kontaktovat uživatele:

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Pieta »

Hike píše:John dlouho přemýšlel a měl strach si o něco říct, aby to nakonec nebyla nějaká kulišárna, pak vyhrkl: "Chci to, co jako první potkáš až se vrátíš domů."
To je boží! (:
Cicho żono, deszczyk padał, ja nie słyszał kto to gadał.
Cicho żono, deszczyk rosił, ja nie słyszał kto to prosił.
Uživatelský avatar
ilgir
pěšák
Příspěvky: 10153
Registrován: 22. 1. 2007, 13:48
Bydliště: nejkrásnější město světa

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od ilgir »

To jo! :lol:
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12356
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Ecthelion »

Bloedrivier

Obrázek

Major Franklin si sundal tropickou přilbu a otřel si rukávem zpocené čelo. Již poněkolikáté vyhlédnul skrze vyschlou trávu do údolí a řece, která se v něm klikatila. Rozmrzele se podíval na svého bůrského průvodce, který ležel ve stínu jednoho z mála stromů, které byly v okolí, a klobouk měl stáhnutý do čela. Vypadalo to, že podřimuje. Major zahnal rukou dotěrné moskyty, kteří se kolem něj rojili, a nervózně zkontroloval svoji brokovnici.

Voortrekker ani nezvedl klobouk, když cvakly úderníky britské pušky:
„Proboha, pane majore. Nechte tu brokovnici na pokoji nebo se z vás zblázním. Tady nejste na cvičení královských chranátníků.“
„Měli bychom vyrazit, než mě ti komáři sežerou zaživa, Hendriku.“
„Musíte si zvykat, pane majore. Moskyti tuze rádi britské skopové… a říkám vám jen asi po desáté, že musíme počkat na Khuzeho, než vyrazíme dál. Nebo chcete padnout do rukou nějakému zulskému komandu?“
„Říkal jsem, že vyrazit s tím khaffirem je špatný nápad! Vždyť nás může vydat těm ostatním divochům.“
Teď už se Hendrik posadil, zvedl klobouk a zabodl oči do Angličana:
„Zaprvé – Khuze je Xhosa, takže Zulům nás vydá jen těžko. Zadruhé – nerad bych ten výraz, který jste k jeho pojmenování použil, uslyšel ještě jednou. Khuze mě nesl tři dny do civilizace, když mě ve vnitrozemí schvátila zimnice a nemohl jsem jít. Zachránil mi život, a jestli ho tak ještě někdy nazvete, otočím se na místě a můžete si jít hledat ty svoje drahokamy proti proudu Krvavé řeky sám. A to i přes peníze, které mi platíte.“

Brit se zamračil a chystal se něco odseknout, když Bůr zvednul ruku a rychle připravil kulovnici ke střelbě. Major zareagoval rychle, zakleknul a zvednul i svou zbraň, když se mezi vysokou zlatavou trávou objevil mohutný černoch a zvednul asagaj v pozdravu. Hendrik se usmál a stejně zvednul pušku i on.

Pomalovaný černoch rychle přišel k nim:
„Molweni.“
„Molo, Khuze. Jak to vypadá?“
„Ne dobře, Hendrik. Bloedrivier dole Zulu moc a moc a moc a moc, Zwide jít a spát a jít a spát a on Piet být.“
Bůr zaklel a rozčileně se zatahal za kníry. Major Franklin se zmateně zeptal:
„Co to povídal?“
„Podle toho, co Khuze říkal, jde údolím Krvavé řeky velké impi zulských válečníků. Podle toho co jsem slyšel je nahoře v zemi Zulů všechno na nohách. Náčelník Zwide a jeho kouzelníci zburcovali ostatní kmeny a hrozí válkou všem cizincům. Tahle válečná tlupa jde k Pietově obchodní stanici a do dvou dnů tam bude.“
Brit se zamračil a vzpomněl si na vřelé uvítání, jakého se jim od bodrého bůrského obchodníka i jeho celé rodiny dostalo i na vypálené farmy, které cestou minuli:
„Co budeme dělat?“
„Musíme je varovat. Není zbytí, pane majore, nemůžeme přeci jen stát a nechat tu křesťanskou rodinu zmasakrovat. Máme tu dvě dobré pušky a Khuzeho asagaj – pokud se dostaneme na stanici dříve než Zulové, máme šanci ji s Pietem uhájit než přijde pomoc.
Pokud se opozdíme, budeme moci tak maximálně z horkého popela vyhrabat jejich kosti. Vyrážíme, přátelé! Nechte tu všechno kromě zbraní a munice, jídla a vody jen kolik je nezbytně nutné na cestu – Piet je zásoben a nyní je nám třeba spěchu!“
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
PetrH
Příspěvky: 4725
Registrován: 28. 1. 2008, 17:20
Bydliště: Kralupy nad Vltavou

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od PetrH »

Stue, policista skotský

Obrázek
zdroj: i.telegraph.co.uk

Noční mlha padala k říčce, když se Stue vyškrábal na strom. odsud měl vždy dobrý přehled, kdo kde a kam. Ostatní se mu ze sboru posmívali, že takto lapí leda bačkoru. Ale on moc dobře ví, že trpělivost růže přináší. Teda aspoň toto si přinesl ze své služby v Indii. Mimo zmrzačené pravé ruky.
O to více se ale snažil si bystřit svůj důvtip a úsudek, rovněž tak jako své nohy. Naposled honil McDounella mezi poli a vřesovišti dobrou půl míli. A to je mu přes padesát a stejně mu ten mladý holomek neutekl a byl zadržen pro krádež 12ti vajec. Za což tento mladý skotský skřet dostal pár za uši a byl propuštěn. Tedy zapomněl se do hlášení zmínit i o těch dvou kuřatech, štoku slaniny, několik liber brambor v batohu nepočítaje. Jedno se v armádě naučil. Pokud můžes, pomož každému on pomůže tobě.
Je mu tady v Califeru naprosto dobře. Je daleko z očí a jeho odvěký rival plukovník Dagon je na míle daleko, lidé jej mají rádi a on se rád prochází zdejším okolím. Jen kdyby se sem nestáhla ta cházka z Edinburku. Tam jsou jim ulice momentalně děsně horké a tak si museli vybrat pro úkryt zrovna jeho rajon. Ale jemu si na kobylku nepřijdou, on je válečný veterán, co překonal malárii, ziminci, střepinu z nálože lodního děla.
Při zaslechnutí zašustnutí listí nedaleho, uhasil rychle dýmku. Do levačky chytil svůj starý revolver přimhouřil oči a čekal. Napínal svoje krablatý uši, vítr mu tančil ve zbytcích šedivých vlasů.
Dočkal se. Bože vždyť toho znám, to je syn mé sestřenky. nemohl jeho rezavé vlasy nepřehládnout. Bože kluku do čeho jsi se to zapletl. Pod ním si skupina čtyřech mládenců začla dělit peníze, co měl rezatec v batohu. Očividně někde udělali kasu a teď se sem chystají zašít.
Stue hlasitě zavolal: "Stůjte, skotská policie."
Mladící se ryhle vyšvihli na nohy.
Prásk a jeden se s krvavou dírou v v lítku bolestivě krouti na zemi.
Další znejistěli.
Stue změnil hlas a zavolal. "Jménem policie stujte."
To je úplně rozhodilo.
Stue pomalu začal slézat ze stromu.
Když zbylí tři lupiči viděli, že je tu sám starý napůl chromý muž v otrhané policejní uniformě, okamžitě na nic nečekali a vyrazili s noži proti nim.
Hloupá to chyba.
Stue se usmál, lehce zvedl pravou ruku vůči nim s obuškem a chvíli vyčkával. když byli asi dva metry od něj, rychle zvedl levačku a dvakrát vystřelil.
Předním stál jen vyděšený příbuzný a dva jeho komplicové, co se drželi za rány a naříkali v bolestech.
Rezoun jen vydechl: "strýčku, jak? Pak u to došlo. to matka, že je, nedá si pokoj a nedá... pořád si myslí, že mě může ochraňovat."
Stue se na něj podíval a snažil se číst v jeho očích. Velice pozdě zahléhl lesk vrženého nože.
Dopadl tupě na zem, v očích skelný výraz a na jazyku jen tiché...
Naposledy upravil(a) PetrH dne 5. 12. 2009, 18:57, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32254
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Vallun »

jen taková drobná poznámka...Ve skutečném Londýně 19. století by příslušník chudiny chycený podruhé při vloupání skončil bez milosti na šibenici...Viktoriánská Anglie v tomhle byla nesmlouvavá..
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12356
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Ecthelion »

Obrázek

Na fóru existuje starší obecné support fórum pro viktoriánskou éru. Najít ho můžete zde.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
PetrH
Příspěvky: 4725
Registrován: 28. 1. 2008, 17:20
Bydliště: Kralupy nad Vltavou

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od PetrH »

Vallun píše:jen taková drobná poznámka...Ve skutečném Londýně 19. století by příslušník chudiny chycený podruhé při vloupání skončil bez milosti na šibenici...Viktoriánská Anglie v tomhle byla nesmlouvavá..
proc ne, tak mam napad;) pojd mezi nas a zkus nam ty nastinit takovy pribeh imperia...
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32254
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [+] [Příběhy Impéria] Střípky

Příspěvek od Vallun »

PetrH - tahle éra není má silná stránka, ale to nejzásadnější, co vim jsem napsal do toho Viktoriánského odkazu;) Jednoduše řečeno - Ken Follet - Kolo osudu, fakt doporučuju, extravýborná četba! (on Follet píše vůbec výborně inspirativně pro tvorbu settingů - zahrnuje mnoho dob od katedrál po závod o měsíc:)

Navíc - jistá nespravedlivá spraveldnost byla, žel docela typická, chudina mohla skončit na šibenici skoro za cokoliv, nejvyšší šelchta skončila maximálně ve vyhnanství v Paříži...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Odpovědět

Zpět na „Příběhy Impéria“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 hosti