[IC] - Amberský hrad
"Ne, nezačali. Posaď se, Bernarde. A Benedikte, přines mi prosím taky skleničku něčeho ostrého. To je jedno čeho. Budeme potřebovat taky tvůj důvtip." pokynula Fiona oběma mužům a počkala, než jí Benedikt skleničku přinese. Ten se poté usadil do posledního křesla kolem stolu a přeložil si nohu. "Tady má sestra má jisté podezření. Na Amberu se to ale většinou rovná přímo obvinění, není-liž pravda, Fiono?"
"Ano. Něco mě před několika minutama napadlo. A sice to, že cílem útoků jsem já sama. Dopisy sice přišli několika členům rodiny stejné, ale i tak je hrozba směřována na mě. A potažmo na mé potomky, pokud mám vyjádřit svá podezření uceleně."
"Ano. Něco mě před několika minutama napadlo. A sice to, že cílem útoků jsem já sama. Dopisy sice přišli několika členům rodiny stejné, ale i tak je hrozba směřována na mě. A potažmo na mé potomky, pokud mám vyjádřit svá podezření uceleně."
"Ano, Isabelo, máš bohužel - nebo bohudík? - pravdu. Je spousta lidí, kteří nemají to štěstí, že se o ně zajímá tolik potenciálních přátel. Nebo nepřátel, což je mnohdy zajímavější, ale i nebezpečnější." Fiona se mírně usmála, moc radostné to ovšem nebylo. Najednou si člověk mohl všimnout i několika vrásek na jejím čele. To u pěstované Fiony již něco značilo.
"Bernard má pravdu, že paranoja je denním chlebem amberského dvora. To nepopírám a kdyby situace nezačala být tak vážná, tak bych tomu nevěnovala o nic víc pozornosti, než-li občasné projížďce na koni. Ovšem Random..." Fiona na chvíli utichla a hleděla zamyšleně (a pokud jste se podívali pozorně, tak i trochu smutně) do své poloprázdné skleničky. Pak si z ní odpila a zvedla oči k ostatním. "Random mi bude chybět a jelikož předpokládám, že jej má na svědomí někdo zvenčí a žádný z mých bratří nebo sester svou ruku k dílu nepřiložil, budu to považovat za neoddiskutovatelné." Fiona udělala téměř dramatickou pauzu, ovšem nebylo znát, jestli váhá s další větou, nebo své posluchače jen napíná.
"Cítím za tím vším Wylerna."
"Bernard má pravdu, že paranoja je denním chlebem amberského dvora. To nepopírám a kdyby situace nezačala být tak vážná, tak bych tomu nevěnovala o nic víc pozornosti, než-li občasné projížďce na koni. Ovšem Random..." Fiona na chvíli utichla a hleděla zamyšleně (a pokud jste se podívali pozorně, tak i trochu smutně) do své poloprázdné skleničky. Pak si z ní odpila a zvedla oči k ostatním. "Random mi bude chybět a jelikož předpokládám, že jej má na svědomí někdo zvenčí a žádný z mých bratří nebo sester svou ruku k dílu nepřiložil, budu to považovat za neoddiskutovatelné." Fiona udělala téměř dramatickou pauzu, ovšem nebylo znát, jestli váhá s další větou, nebo své posluchače jen napíná.
"Cítím za tím vším Wylerna."
"Ne, Bernarde. Není to příbuzný. Alespoň ne ve tvém slova smyslu." Fiona se na židli mírně přesunula.
"Asi jej nezná nikdo z vás, možná z výjimkou tady Benedikta..." obrátila pohled na bratra, ale ten jenom odmítavě pokýval hlavou. "Inu dobrá, asi jej neznáte opravdu nikdo. Jednoduše řečeno byl to můj... amant. Již dávno. Byly to bouřlivé časy, tehdy jsem byla celkem oblíbená a mohla jsem si své nápadníky vybírat po tuctech. Jedním z nich byl i Wylern. Tehdy to byl pohledný a vyspělý muž, žádný roztoužený mladík. Zalíbil se mi, já se mu taky líbila. A asi víte, jak to pokračovalo."
Fiona nevypadala, že by kvůli vyprávění o svém milostném životě byla nervózní. Inu, co čekáte od několika set let žiícího člověka?
"Asi jej nezná nikdo z vás, možná z výjimkou tady Benedikta..." obrátila pohled na bratra, ale ten jenom odmítavě pokýval hlavou. "Inu dobrá, asi jej neznáte opravdu nikdo. Jednoduše řečeno byl to můj... amant. Již dávno. Byly to bouřlivé časy, tehdy jsem byla celkem oblíbená a mohla jsem si své nápadníky vybírat po tuctech. Jedním z nich byl i Wylern. Tehdy to byl pohledný a vyspělý muž, žádný roztoužený mladík. Zalíbil se mi, já se mu taky líbila. A asi víte, jak to pokračovalo."
Fiona nevypadala, že by kvůli vyprávění o svém milostném životě byla nervózní. Inu, co čekáte od několika set let žiícího člověka?
"Takřka nic. Možná vás jenom zná jako mladší členy dvora. Nevím, co se s ním stalo po našem... rozchodu. Nebylo to nic příjemného, byla v tom kapka alkoholu, něco vyhrůžek a poraněný kůň. Víc jsem ho neviděla, ani o něm nemám žádné zprávy. Jednoduše jsem jej pak pustila z hlavy."
Fiona zakroužila sklenicí a vypila poslední doušek. Chtěla natáhnout ruku k Benediktovi, ale ten byl rychlejší a již jí naléval další. Pak se znovu usadil do křesla.
"Jak říkám, rozešli jsme se ve zlém, ale nijak se od té doby nepokusil na mě sáhnout nebo vůbec se nějak projevit. Až teď mám takový pocit, jako by ve vzduchu bylo cítit jeho... pach. Esenci. Něco. Zkoušela jsem trochu experimentovat a také vykládat taroky. Vše se znovu vrací k němu, jakkoli se na to podívám."
Fiona zakroužila sklenicí a vypila poslední doušek. Chtěla natáhnout ruku k Benediktovi, ale ten byl rychlejší a již jí naléval další. Pak se znovu usadil do křesla.
"Jak říkám, rozešli jsme se ve zlém, ale nijak se od té doby nepokusil na mě sáhnout nebo vůbec se nějak projevit. Až teď mám takový pocit, jako by ve vzduchu bylo cítit jeho... pach. Esenci. Něco. Zkoušela jsem trochu experimentovat a také vykládat taroky. Vše se znovu vrací k němu, jakkoli se na to podívám."
"Není proč se zlobit, Bernarde. Ne, není z Amberu. A ze kterého stínu přesně je, to nevím ani já. Hodně cestoval, ale nikdy ne nadlouho. Ale nejčastěji se sdržoval na jihu v Caladonu. Potkávali jsme se ale různě, někdy poblíž Amberu, někdy zase v odlehlejším stínu. To víte, soukromí..." Fiona se pousmála a upila si ze sklenice.
"Isabelo, proč jsi tak zasmušilá?" Fiona obrátila svou pozornost směrem k dívce.
"Isabelo, proč jsi tak zasmušilá?" Fiona obrátila svou pozornost směrem k dívce.
"Počkej, počkej, Fiono, zadrž." praví naléhavě. "Mohla bys některé informace osvětlit? Vím, že mé znalosti Stínu a různých těch podivných věcí nejsou tak hluboké jako tvoje ale myslel jsem, že Stínem mohou cestovat jen ti z královské krve Amberu. Vyprávíš nám tady o svém incestním vztahu?"
Mladík vojenského držení. Tmavé vlasy a knír. A na bandalíru kord.
"Nemyslím si, že je vhodný čas na tajnosti. Tvůj bratr je mrtvý a jestli s tím má tento muž něco společného tak o něm potřebujeme vědět co nejvíc!" Bernard dal průchod svému vzteku a začal téměř řvát. "Nezapomínej, že bezpečnost Amberu je absolutní priorita nás všech!"
Mladík vojenského držení. Tmavé vlasy a knír. A na bandalíru kord.
Benedikt se ve křesle napřímil a řekl: "Nerozčiluj se, Bernarde. Co se týče bezpečnosti, jsem tu já a také tvůj otec v Ardenu. Tak to laskavě nech na nás. Pokud chceš pomoct, jsi vítán. A nech svou tetu domluvit."
Fiona pohlédla krátce a možná vděčně na Benedikta a pak zpátky na Bernarda a Isabelu.
"Bernarde, synovče. Myslíš si, že za Randomem nesmutím? Myslíš si, že mi není líto, že mezi náma již není? V tom se šeredně mýlíš! Já chci jeho smrt pomstít stejně tak, jako ty. Ale právě pro tvou bezpečnost ti nemohu říct víc, než už jsem řekla. Radím ti, aby ses do toho moc nepletl. Pokud ovšem chceš dělat něco na vlastní pěst, nemůžu ti bránit. Taky proto, že celkem chápu tvůj vztek..."
Fiona pohlédla krátce a možná vděčně na Benedikta a pak zpátky na Bernarda a Isabelu.
"Bernarde, synovče. Myslíš si, že za Randomem nesmutím? Myslíš si, že mi není líto, že mezi náma již není? V tom se šeredně mýlíš! Já chci jeho smrt pomstít stejně tak, jako ty. Ale právě pro tvou bezpečnost ti nemohu říct víc, než už jsem řekla. Radím ti, aby ses do toho moc nepletl. Pokud ovšem chceš dělat něco na vlastní pěst, nemůžu ti bránit. Taky proto, že celkem chápu tvůj vztek..."
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 hostů