[IC] Vernaj
Když služebná dokončila účes, Rosalie jí poděkovala a mávnutím ruky jí naznačila, že může odejít. Pak se zvedla s křesla a vyšla ven z komnaty. Byla rozhodnutá celou věc trochu blíže prozkoumat, k čertu s plesem.
Zamířila dolů, zpátky do kobek.
Rafi, pokud se chceš náhodou potkat v chodbě, z hlediska literárního nic nenamítám.
Zamířila dolů, zpátky do kobek.
Rafi, pokud se chceš náhodou potkat v chodbě, z hlediska literárního nic nenamítám.
Na jedné ze spodních chodeb potkala Rafiho. Přecházel sem tam, zdánlivě ztracen v myšlenkách. Rychle se ale vzpomatoval a přivítal Rosalii s úsměvem.
"Vidím, že jste se z té nepříjemnosti vzpomatovala rychle." Rozhlédl se kolem a ušimnul si, kam vede chodba kde se nalézají.
"A také že stejně jako já chcete zjistit, kdo se o to vyrušení postaral. Doprovodíte mě?" Pokynul rukou směrem ke kobkám.
"Vidím, že jste se z té nepříjemnosti vzpomatovala rychle." Rozhlédl se kolem a ušimnul si, kam vede chodba kde se nalézají.
"A také že stejně jako já chcete zjistit, kdo se o to vyrušení postaral. Doprovodíte mě?" Pokynul rukou směrem ke kobkám.
Štíhlý mladík s nečesanými vlasy a věčným úsměvem na rtech
"Každé bezbrané děvče by mělo vědět, že ty opravdu ošklivé věci útočí vždy odzadu. Ale pokud na tom trváte ..." Rafi se vydal po schodech dolů.
"Máte mnoho nepřátel? Tihle vypadali na víc, než na odmítnuté ctitele ..." Úsměvem maskoval závažnost otázky.
"Máte mnoho nepřátel? Tihle vypadali na víc, než na odmítnuté ctitele ..." Úsměvem maskoval závažnost otázky.
Štíhlý mladík s nečesanými vlasy a věčným úsměvem na rtech
Schodiště končilo ve vlhkých prostorách hluboko pod zemí a pochodeň byla jedinou záchranou před náručím tmy kolem. Dole za hrubě tesaným dubovým stolem seděl vysoký a svalnatý žalářník a něco zapisoval do hrubé knihy, pravděpodobně stav a počet vězňů. Když zbadal nově příchozí, postavil se a jednou krátce zazvonil na malý gong, který visel na stěně.
Ze šera dlouhé chodby s celami se vynořil další statný strážný s mečem u pasu a přešel ke dvojici.
"Slečno? Chcete někoho vidět?" hlas žalářníka skřípal jako rezivý meč na brousku. Rosalii asi znal, jinak by možná hovořil s Rafim.
Rosalie mu řekla o nejnovším přírůstku jejich cel a druhý strážný je odvedl asi doprostřed chodby. Otevřel dveře a pro jistotu vytáhl meč.
Vevnitř v koutě na troše slámy leželi spoutáni oba cizinci. V jejich očích se odrážela pochodeň v Rafiho ruce. Strážný taky jednu sebral a odpálil si ji od Rafiho.
"Vyslýchaly sme je, ale nic neřekli. Zhola nic neřekli. Ani... po malém políbení oceli a ohně. Jesli víte, jak to myslím..." stručně zhodnotil situaci strážný.
Ze šera dlouhé chodby s celami se vynořil další statný strážný s mečem u pasu a přešel ke dvojici.
"Slečno? Chcete někoho vidět?" hlas žalářníka skřípal jako rezivý meč na brousku. Rosalii asi znal, jinak by možná hovořil s Rafim.
Rosalie mu řekla o nejnovším přírůstku jejich cel a druhý strážný je odvedl asi doprostřed chodby. Otevřel dveře a pro jistotu vytáhl meč.
Vevnitř v koutě na troše slámy leželi spoutáni oba cizinci. V jejich očích se odrážela pochodeň v Rafiho ruce. Strážný taky jednu sebral a odpálil si ji od Rafiho.
"Vyslýchaly sme je, ale nic neřekli. Zhola nic neřekli. Ani... po malém políbení oceli a ohně. Jesli víte, jak to myslím..." stručně zhodnotil situaci strážný.
"Zavoláme vás, až tady skončíme," prohlásila Rosalie a jednoznačným gestem vykázala strážného ven.
Pak se obrátila na Rafiho. "Zkusím jeden takový trik, co mě naučila maminka," mrkla na něj.
"Dávejte mezitím pozor."
Nevšímala si Rafiho tázavého výrazu a přešla k prvnímu vězni. Klekla si u něj na podlahu a položila mu ruku na čelo.
Pak se obrátila na Rafiho. "Zkusím jeden takový trik, co mě naučila maminka," mrkla na něj.
"Dávejte mezitím pozor."
Nevšímala si Rafiho tázavého výrazu a přešla k prvnímu vězni. Klekla si u něj na podlahu a položila mu ruku na čelo.
Oči cizinců Rosalii netknutě sledovaly a pohled byl přerušen jenom občasným žmurknutím jejich víček. Nehýbali se, stejně se všemi těmi provazy neměli jak.
Rosalie se soustředila na jednoho z nich a pocítila jistou beriéru. Zatím nevěděla, jestli je silná nebo ne, ale byla tam. Zatím na ni nic mentálně nezaútočilo, ani necítila příméí nebezpečí.
Rosalie se soustředila na jednoho z nich a pocítila jistou beriéru. Zatím nevěděla, jestli je silná nebo ne, ale byla tam. Zatím na ni nic mentálně nezaútočilo, ani necítila příméí nebezpečí.
Mysl na druhé straně se vzpouzela a muž se viditelně začal třást. Oči měl zavřené a na čele se mu perlil pot. Ovšem pak bezhlesně něco jakoby prasklo a odpor byl zlomen. Rosalie si vnitřne oddechla a najednou postřehla některé informace, které se její protivník snažil ukrýt. Zjistila, že cizinec přijel právě za ní, že jí pomocí jakéhosi malého kouzla byl schopen vystopovat a že na ní čekal již od rána, ukrývajíc se různě v okolí vernajského zámku. Nebyl ovšem zaměřen na její jméno, nebo tvář. Jako by byl zaměřen...
...na její původ?
...na její původ?
Rosalie se zhluboka nadechla a vydechla. Uvolnila celé tělo, její tvář získala prázdný výraz.
A její mysl se změnila. Už to nebyl ostrý hrot dýky soustřeďující velký tlak na jedno místo, byla to síť. Síť, která pokryla cizincovu mysl, připravena odchytit jakýkoliv zárodek myšlenky, jakoukoliv asociaci, kterou vyvolá její otázka.
"Kdo tě poslal?"
OffDef 90:10
Snažíc se zachytit jakoukoliv stopu, nechce Rosalie snižovat svou citlivost bariérou. Na jeden přesně vypočítaný moment je téměř úplně nekrytá, předpokládajíc že cizinec nestihne zareagovat.
A její mysl se změnila. Už to nebyl ostrý hrot dýky soustřeďující velký tlak na jedno místo, byla to síť. Síť, která pokryla cizincovu mysl, připravena odchytit jakýkoliv zárodek myšlenky, jakoukoliv asociaci, kterou vyvolá její otázka.
"Kdo tě poslal?"
OffDef 90:10
Snažíc se zachytit jakoukoliv stopu, nechce Rosalie snižovat svou citlivost bariérou. Na jeden přesně vypočítaný moment je téměř úplně nekrytá, předpokládajíc že cizinec nestihne zareagovat.
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 hosti