RPG fórum píše povídku :)

Archiv nezapomenutelných diskuzí z Rozličného pokecu, tedy těch nesouvisejících z RPG.
Uživatelský avatar
Lemmy
Master Discussion Killer
Příspěvky: 4135
Registrován: 17. 10. 2008, 09:37

RPG fórum píše povídku :)

Příspěvek od Lemmy »

Takový nápad, na zabití nudy a dlouhého času.

Pojďte stvořit společně příběh - povídku.
Pravidla jsou jednoduchá:
Každý může napsat v příspěvku od jedné věty až po dva odstavce (neměl by to však být příliš dlouhý příspěvek, něco zhruba do 10 řádků). Příspěvky (příběh) na sebe musí logicky navazovat.
Přece jenom, fraška by se z toho mohla stát jednoduše, pokusme se to tedy udržet v nějaké vážnější notě.
O jaký žánr půjde, jaké budou postavy příběhu a o jaký samotný příběh půjde se pozná průběhem...

Když budeme mít štěstí, možná se dobereme i nějakého výsledku :).

Další pravidlo: Pokud napíše někdo příspěvek, musí nechat prostor ostatním - minimálně 1 další příspěvky musí být od někoho jiného.
EDIT: Přidáno pravidlo: Pokud se podívka zasekne na mrtvém bodě (další příspěvek nepřijde do 3 dnů, má právo napsat poslední přispěvatel ještě jeden příspěvek).

A poslední pravidlo: Pokud odešlete příspěvek souběžně s někým jiným, má přednost ten příspěvek, který přijde dřív. Pokud v tomto případě nejste první, příspěvek prosím smažte...

EDIT - přidáno pravidlo:
Další přispěvatel nesmí negovat to co bylo napsáno v příspěvku před ním. Příběh by měl držet kontinuitu.

Přidáno pravidlo: Na konci (pokud se ho dobereme :)) proběhne korektura a případné podivnosti se odstraním.

Přidáno pravidlo: Kdo nechce psát pěkný příběh a pobavit se, ale příběh bořit a záměrně házet ostatním klacky pod nohy, dostane přes čumák ,-)

V příštím příspěvku je souhrn prozatimního příběhu.
Budu ho průběžně doplňovat pro lepší orientaci...

Edit:
Kecat si můžete ve volném pokecu k RPG píše povídku
F
Naposledy upravil(a) Lemmy dne 30. 8. 2009, 07:43, celkem upraveno 27 x.
Uživatelský avatar
Lemmy
Master Discussion Killer
Příspěvky: 4135
Registrován: 17. 10. 2008, 09:37

Re: RPG fórum píše povídku :)

Příspěvek od Lemmy »

První část příběhu:

Byl chladný večer. Ovšem o pouhou polovinu zeměkoule dál bylo vlahé jitro. Věděl, že svět tam, kde nyní vládne Paní tmy už dávno opustil. Stále se však ve vzpomínkách vracel k těm minulým dnům a ke svým přátelům. Tam je klid. Chladná, tichá noc. A zde začíná další teplé ráno. To, ako obvykle v túto ročnú dobu, mohlo znamenať len jedno: vstal, prepláchol si oči a ústa v mise vody, navliekol prešívanicu a schytil ťažkú jednobritú sekerku so zahnutým jaseňovým toporkom. "Ide sa na to," pomyslel si, a vykročil z príbytku.
Ač jej tížila nejen ocelová masa sekery, ale především vzpomínky, vykročil rázně a snad i z vesela. Pokud svou nynejší práci opřímo nemiloval, tak jí rozhodně měl rád. Nemálo k tomu úpřispívali i jeho skvěle vycvičení psi: podsaditý Bragga, skvělý na černou zvěř, mohutný Luppo, jenž se nebál žádného medvěda a starý šibal Lakky, jenž vyčenichal a převezl jakoukoliv škodnou.
Zapískal na ně. "Braggu!" zavolal na rozdováděného čokla a rozesmál se. Tohle byla jeho cesta. Jeho život. Ó bohové, jak jste malicherní. Měli jste se mnou jistě jiné plány. Pohodil se sekerou na rameni. Odplivl si. Malý churavý chlapec, který měl zemřít, dříve než okusil, co to vlastně znamená žít. Nutilo ho to k úsměvu. Parpsky slunce ho hladily po tváři. Smrt překonal již dávno. Co mohlo být horší?
Pokračoval tedy se svým věrným Braggou dále po cestě až volným krokem došel na okraj lesa. Tam se posadil , vytáhl brousek, naostřil svou sekyru a jal se, jako každý den posledních 20 let svého života, kácet stromy. Při tom si spolu s ptáčky v lese pohvizdoval veselý trylek.
Vzhledem k vzhledu jeho hlavy by mohl být považován za trpaslíka - plešaté temeno a k tomu mocný světlehnědý vous, jenže to by jeho kapita nesměla sedět na šest stop vysokém těle. Vypracované svaly poháněly sekeru s pravidelností stroje a silou o nic menší. Avšak jako nebyl trpaslík, nebyl ani barbar.
Když začal ostří do vysokého modřínu, neviděl před sebou dřevo elegantního stromu, ale krky lidí, jenž dříve sťal na rozkaz té, jenž se stala Paní temnot...
Nikomu by nenapadlo, že tento statný muž v stredných rokoch, ani barbar, ani trpaslík, s masívnymi rukami stvrdnutými od roboty a v smradľavej halene, je v skutočnosti potomkom vládcov prastarej a prekliatej Achbanskej ríše.
Posledním potomkem. Ale tento uděl jemu samotnému znám nebyl, jelikož se ve svých myšlenkách stále považoval za dřevorubce. Na představy, které jej provázely při kácení stromů, si již dávno zvykl, ačkoliv ještě před 15 lety byl na pokraji sebevraždy. O tom, že nejde ve sktuečnosti o představy, ale o potlačené vzpomínky, které se derou po ztrátě paměti na povrch, však nevěděl.
Věděli to pouze bohové. Rána. Sval se naplul. Ozvalo se mohutné rupnutí dřeva a strom se začal kácet.
Bohové a ty jejich hry s lidským osudem. Potomek královského rodu, zanechán napospal kruté hře nesmrtelných. Ty jejich intriky... Ale jako každá hra, i ta jejich měla pravidla. V každé hře, i v této se podvádí. A Rigal, jak mu kdysi říkali v té hře podváděl. Aniž by o tom věděl. A podvádět uměl sakra dobře.
"Hej! Chlape! Co tu provádíš?!" Ozvalo se, když dozněl nářek padajícího stromu.
Sebejistým krokem k němu kráčel muž v šatech vévodského úředníka. Jeho kůň stál nedaleko.
"Máš povolení kácet?" Otázku doprovodil křivým úšklebkem. Psi se naježili a začali vrčet.
Toho člověka tu nikdy předtím neviděl. A s úředníky nikdy žádný problém neměl. Bylo na něm cosi divného. Ustal v práci, otočil se čelem k příchozímu a pevně sevřel toporo sekery.
Sám ani nevěděl, kolik mu je vlastně let. Nepamatoval si nic, vůbec nic z doby starší dvaceti let. Sám o sobě věděl jediné, že na nohou nosil zvláštní, prazvláštní znamení. Z prstů, kterými disponovali obyčejní lidé měl pouze palec, zbylá čtveřice byla srostlá tenkou blánou. Právě toté svo podivuhodnosti vdčil za to, že přežil onu aktastrofu, jenž pro něj znamenala ztrátu paměti a vlastně celé minulosti. Právě té se týkala i jeho nejstarší vzpomínka...černočervené kruhy před očima a pad do divokých, slaných vln. Jako jeidný z celé lodi doplaval ke břehu včas. Od té doby ovšem nevkročil do vody, která by saha vyše, než pod kolena...

A teď je ze vzpomínek na nepaměť vythuje jakýsi ouřada...

"Jsem Dřevorubec," odvětil... Dřevorubec, "kácení stromů je to, co dělám. Mým povolením je to, čím jsem."
Sám se podivil, kde se v něm vzala ona slova. V posledních letech mco nemluvil. I když jazyku rozuměl dobře, nemohl se zbbavit těžkého přízvuku. I proto byl rád, že ke své práci mnoho slov nepotřeboval, očištěné kmeny vezila na pilu sama řeka a výplatu mu nechávali u Semionidise v taverně.
Pri spomienke na Semionida se nemohol neusmiať. Po poslednej tancovačke a následnej noci s týmto človekom (navonok neurčiteľného pohlavia ale napriek tomu neodolateľných vnád) si niekoľko dní nemohol sadnúť. Úradník si však úsmev vyložil po svojom.
Byť nezůstal v údivu pozadu... vždy sice žil v pohodlí vyšší vrstvy obyvatel města a o dřevorubectví toho moc nevěděl, ale...
"Proč kácíš stromy válečnou sekerou?!"
"A prečo sa tak priblblo usmievaš? Som ti snáď smiešny?", výhražne dodal úradník, ktorý z nevysvetliteľných dôvodov hovoril zmesou češtiny a slovenčiny.
"Tohle je válečná sekera?" podivil se. Čímž úředníka dokonale vyvedl z konceptu.
Ten vytřeštil oči a dlouze ho změřil pohledem.
Nakonec svraštil čelo a zařval:
"Tohle je panský les!"
Rigal se přestal usmívat.
Lukko vycítil změnu nálady a štěkl na poskoka v šatech barvy vladařského rodu.
Úředník znovu vytřeštil oči, tentokrát na obrovského psa a ze strachu udělal krok zpět.
"Vydej své povolení tady kácet!"
"Dělej"

Když už se rozeštěkali všichni tři psy a dobíhali k poskokovi vladařů, ten rychle změnil svou taktiku.
"Zavolej k sobě ty bestie!" Křičel skoro nepříčetně a z ůst mu odkapávali sliny.
"No tak dělej, neslyšíš!" Cítil v sobě strach.

Rigal se se začal zase usmívat. Ne, ne usmívat. Přímo hurónsky smát. Jeho temná minulost a zlá strana povahy se drala napovrch.
Ne, neslyším," odpověděl smíchem se zalikající dřevorubec Rigal. Luppo a spol. pochopili pánovu náladu a stále pokračovali v dorážení, avšak dávali si pozor, aby nebohému měšťanovi neublížili. Ač statný muž věděl, že bude svého činu nejspíš litovat, napřáhl sekeru směrem k panskému. Ten na nic nečekal a tryskem vyrazil tam, odkud přišel.

Nakonec zvítězila Rigalova dobrá povaha, tak jako vždy. Téměř vždy, opravil se v zápětí. Přemýšlel, ač nemohl vědět, jak se jmenoval před oním neštěstím. Sám by byl nejspíš překvapen, že jeho matka jej pojmenovala právě tak. Rigal. Po nejzáldunějším členovi pantheonu svých předků. Snad právě to mu zachránilo život, to že nad ním držel ochranou ruku tento vypočítavý omnipotent.
Panský se neohlížel. Byl rád, že žije. Ještě teď se klepal.
Těžce dýchal. Na tuhle práci byl už trochu starý.
Nikdo, NIKDO - ani on si nemůže dovolit něco takového. Zavrčel a a tvrdě popohnal koně.
"Nikdo!" Vykřikl do krajiny a ještě jednou kopl do koně. Ten vřískl a vytryskl, jakoby se snažil utéci samotné Bolesti.
To my hořce zaplatí... "Vem pár chlapů - tohle nebude obyčejný zloděj dřeva." Jakoby mu říkal hlas v jeho nitru, který však nepatřil jemu. "Pár dobře vyzbrojených chlapů z gardy dokáže lehce z takovýho drzýho parchanta a jeho čoklů lehce udělat fašírku."

Rigal si oddechnul a poplácal Lukka po hřbetě.
Po chvíli, kdy pohledem brousil zarostlou krajinu se znovu pustil do práce.


Druhá část příběhu:
Po celodenní Dřevorubcově práci leželo na zemi tucet podťatých stromů. Vyčerpaný lesní dělník dojídal zbytky svačiny, které si ráno připravil a pomalu se chystal k domovu s pocitem dobře vykonané práce. Zítra se vrátí a pokácené dřevo zpracuje, pomyslel si. Když však vylezl ze stromoví a odhrnul si vlasy z čela, viděl, že vévodský úředník se opět blíží k lesu. Tentokrát v doprovodu tří vévodských gardistů s halapartnami a a kroužkovými košilemi.
"To je on!" křikl úředník spatřiv znaveného amnesiaka, "chyťte ho!"
Dva gardisté vyrazili vpřed, jen Liberopulos se zastavil, neschopen udělat jediný krok vpřed. Byl místní, Rigala znal, dokonce dobře znal. Právě Rigal jej naučil pár užitečných triků s halapartnou, proto dobře věděl, že pokud se jeho dva druhové pokusí zaútočit, tak zemřou.
Panský poskok byl jako nepříčetný řval ze zákrytu kmene na všechny strany:
"To je ten hajzl!"
"Tak děte na něj už!"
"Co sakra stojíííš!!?"
"Kde sou ty střelci!?"
"Ty psy!"
Ozval se štěkot. Psy zvětřili další hrozbu.
Z křovin vyběhli další dva gardisté se samostříli. A holohlavý náhončí vedoucí dva mohutné Krvavé psy.
Liberopulos věděl, že je zle. Jakmile někdo šáhne na Rigalovi psy, jako by smrti rovnou podepsal ortel.
Dřevorubec si ho již všiml. Křikl na své psi. Ty jako by se zázrakem uknili a napřímili.
Nastal moment ticha.
Hromotluk pozvedl svou sekeru. Mrknul na Liberopulose a dvakrát pískl na psi.
Liberopulos věděl, co má udělat.
Tuhle práci stejně nenáviděl. Vždy chtěl utéct k žodlákům. Tak o co jde. Popadl halapartnu a přetáhl s ní dva střelce na solár.
Ve stejném momentě se Rigal vyřítil se sekerou nad hlavou bleskovou rychlostí kupředu. Psy jako by na nic jiného nečekali.
Rigal tak útlocitný nebyl, jeho sekera přeťala druhý krk ještě dříve, než první hlava dopadla na zem. Oba dva Krvaví psové vyrazili za Lakkym, jenž věděl, co si s nimi počít. Bragga, v hustém podrostu téměř neviditelný vrazil vší silou do náhončího. Ten při pádu trefil vlastním čelem jeden starý parež a odebral se do limbu. Pdosaditý pes na nic nečekal a prokousl muži hrdlo.
Úředník chtěl již podruhé toho dne ve spěchu otočit koně, ale tentokráte zvíře neposlechlo. Respektive poslechlo temné zavrčení mohutného hafana stojícího mu v cestě. Jezdec se ještě vztekal, když mu do ledvin pronikl hrot halapartny.
Krví podlité Rigalovy oči se upřeli na vévodského úředníka , kterému hlavice halapartny protrhla břicho (jehož obsah vyhřezl na koňský hřbet), a jejich zornice se rozšířily a obrátily vzhůru. Dřevorubec omdlel, stále drže halapartnu zapíchnutou v nešťastném jezdci, jehož tělo bylo výsledným pádem strženo na zem, k veliké radosti psů. Ti se vrhli na zakrvácené ostatky a jali se z nich tahat různé tělní orgány a přetahovat se o ně jako bláznivá štěňata. Splašený zakrvácený kůň, spatřiv, žesi jej již žádný ze psů nevšímá, vyběhl tryskem k městu.
Když se Rigal probral, bylo po už po všem. Ztěžka se vydrápal na čerstvý pařez a svěsil hlavu do dlaní. Do očí mu vyhrkly slzy. Jeho odvěké noční můry, v nichž kosil krky zpod cizích tváří, se v pouhých několika okamžicích proměnily ve skutečnost.
Liberopulos přistoupil blíž a chlácholivě mu položil ruku na rameno. Když se na sebe oba muži konečně podívali, jejich oči prozrazovaly to, co si ani jeden z nich netroufl říct nahlas: oba věděli, že dnešní krveprolití bylo jen první z mnoha, která je ještě čekají.
"Rigal, spravil si dobre. Ten úradník bol sviňa. Skôr alebo neskôr by ho niekto podrezal. Šikanoval celé okolie. Ľudia z dediny ti budú vďační" povedal Liberopulos a položil ruku na Rigalovo plece. "Ale tu už nemôžeš zostať".
"Rigal? Proč mi tak říkáš?" odpověděl dřevorubec, který své jméno zapomněl stejně jako zbytek své minulosti, ale teď ho udeřilo stejně jako obraz zkázy, který se před ním rozprostíral. Tohle už viděl. Jen nevěděl kde a kdy…
Na Liberopolusově mladistvé tváři se objevil výraz upřímného zmatku: "proč Ti tak říkám? Vlastně nevím, všichni Ti tak říkají, přece..."
Aby odvedl řeč, ukázal na dva omráčené kušníky: "Co s nima? Za chvíli se proberou."
"Nikdo mi tak nikdy neřekl... ale to jméno znám. Odkud ho víš? Kdo jsi"
Liberopulos přestal předstírat zmatek a na tváři se mu rozprostřel arogantní zlověstný úsměv...

Zatímco na pokraji hlubokých Jukských lesů na sebe napjatě hleděli dvě postavy - velký dřevotepec, známý jako Rigal a šlachovitý strážný Liberopulos, na odvrácené straně světa, kde se probouzel den, v námi neznáném a zapovězeném místě, hluboko pod zemským povrchem se dělo něco, co mělo ovlivnit životy všech...

Obří místnost byla prosvětlena bledým zelenavým světlem.
Paní Temnoty, příznačná entita, jen se dá jen těžko popsat slovy vstala ze svého kostěného trůnu.
"Jak je to možné?" ozval se hlas, který jako by patřil několika lidem a stvůrám zároveň. Jakoby vycházel z ůst Paní. Ikdyž Ona - neměla ústa.
Dva vysocí pokroucení tvorové se ještě víc v absolutním podřízení a strachu přikrčili.
Entita se opět posadila na trůn mrtvých.
Jeden z otroků se po chvíli ticha vzpřímil. V jeho očích bylo prázdno. Tvář měl pokroucenou bolestí, hubu plnou tesáků otevřenou, jako by řval... ale všude bylo ticho. Stál rovně a nehýbal se. Jeho tělem však zmítala agonie. Druhý tvor byl stále v poklonu, okem sledoval toto tiché a zlověstné představení a sotva dýchal.
Vpřímenému vytekla černá krev z očí, uší a tlamy. Ozvalo se silné rupnutí - všechny jeho kosti se zlomily.
Paní si vychutnávala pocit pokrčeného. Když už bylo divadla dost, uvolnila svou čarovnou moc a zdevastované tělo otroka se přímo rozsypalo na zem.
Královna zla usedla na svůj trůn a mlčky sledovala chvějícího se tvora. Jeho čas taky nastane - nikdo Ji nezklame více než jednou. Zatím se jí však ještě zrůda hodila, proto ji na čas ušetří.
Přemýšlela. Rigal - ten zatracený jmenovec boha. Nenáviděla je oba z celého srdce.
Jeden ji vzal život a udělal z ní ten stín, kterým musí být. Uvrhl ji do žaláře vlasní bolesti. Kdysi krásná žena, která mohla mít vše, co se ji zachtělo. Snad každý před ní padal na kolena - i samotní bohové se třásli strachem a ani jeden z nich se neopovážil hrát si s jejím osudem. Ani jeden kromě něho. Stále disponuje obrovskou čarovnou mocí, jen proto, že je součástí její duše - ale k čemu je duše bez těla? K čemu je ta moc a síla, když je člověk pouze odraz svého vlastního já?
Druhý ji zradil. Díky němu ztratila naději. Kdysi ji miloval a ona milovala jeho, pokud se vztahu někoho, jako jsou oni dva dá vůbec říkat láska. Ó ano, zabíjel pro ni. Dokázal se postavit všem hrůzám, které šli proti ní. Nikdy by se pro ni však neobětoval. Ne, on ji přece nikdy nemiloval tak, jako ona jeho. Hrál s ní jenom jednu velkou hru plnou lží a intrik. Přitáhl k sobě její srdce, aby ho pak pošlapal a odkopl do dáli. Slíbila mu nový, nesmrtelný život, pokud se pro ni obětuje a ona se opět stane tím, čím v minulosti byla. Vyhrabala by ho ze samotné jámy pekelné, kdyby to pro ni udělal. Jak ho nenávidí! Bude trpět, víc než kdy trpěla ona...

Leprózní kašel pochopa utnul výření myšlenek.
Příznačná entita na něj pohlédla a on strnul. Tiše "promluvila": "Více mě nezklameš. Hledej... hledej a přiveď mi Rigala. Jeho srdce musí tlouci a jeho plíce dýchat. A teď jdi."

Rigal pohrdavě pohlédl na omráčené kušníky. Měl sto chutí po tomhle incidentu vzít ty dva a zařídit, aby je už nikdy nespatřilo světlo světa. Ne. Nemohl si zbytečně dělat nepřátele. Otočil se na Liberopula. "přivážeme je ke stromu, ať si s nimi osud dělá co chce." Liberopulos jen přikývl a vzal jednoho z omráčených mužů za nohy a hrubě ho táhl k nejblžšímu stromu. Při zvuku, které vydávalo tělo tažené po hrbolaté zemi pokryté kořeny, se Rigal jen otočil, podíval se na scénu za sebou a odfrkl si. Liberopulos pokrčil rameny (tedy v rámci možnosí) a stejným způsobem,při kterém se nešťastníkova hlava několikrát střetla s kořeny některého z mnoha stromů, dotáhl nehybné tělo k nejbližšímu aspoň trochu objemnému stromu. Začal muže přivazovat ke kmeni. Rigal se choval k tělu o něco málo něžněji. Dopravil ho k jinému stromu a začal muže přivazovat. Když bylo jejich společné dílo hotovo, podívali se na sebe, mlčky se otočili ke kušníkům a vydali se na cestu. Cestu, která měla pro oba znamenat zásadní změnu v jejich dosavadních životech.
Naposledy upravil(a) Lemmy dne 30. 8. 2009, 14:53, celkem upraveno 9 x.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: RPG fórum píše povídku :)

Příspěvek od Vallun »

Ovšem o pouhou polovinu Zeměkoule dál bylo vlahé jitro.
Naposledy upravil(a) Vallun dne 27. 7. 2009, 13:27, celkem upraveno 1 x.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Lemmy
Master Discussion Killer
Příspěvky: 4135
Registrován: 17. 10. 2008, 09:37

Re: RPG fórum píše povídku :)

Příspěvek od Lemmy »

Věděl, že svět tam, kde nyní vládne Paní tmy už dávno opustil. Stále se však ve vzpomínkách vracel k těm minulým dnům a ke svým přátelům. Tam je klid. Chladná, tichá noc. A zde začíná další teplé ráno.
Uživatelský avatar
Bifi
Motivátor; Moderátor
Příspěvky: 7484
Registrován: 3. 3. 2005, 12:24
Bydliště: hanzové mesto Brémy

Re: RPG fórum píše povídku :)

Příspěvek od Bifi »

To, ako obvykle v túto ročnú dobu, mohlo znamenať len jedno: vstal, prepláchol si oči a ústa v mise vody, navliekol prešívanicu a schytil ťažkú jednobritú sekerku so zahnutým jaseňovým toporkom. "Ide sa na to," pomyslel si, a vykročil z príbytku.
"Modern roleplayers own too many rule books and not enough story books and history books." :arrow? Play the worlds, not the rules
Môj príležitostný Youtube kanál Karpatské bunkre


Obrázek
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: RPG fórum píše povídku :)

Příspěvek od Vallun »

Ač jej tížila nejen ocelová masa sekery, ale především vzpomínky, vykročil rázně a snad i z vesela. Pokud svou nynejší práci opřímo nemiloval, tak jí rozhodně měl rád. Nemálo k tomu úpřispívali i jeho skvěle vycvičení psi: podsaditý Bragga, skvělý na černou zvěř, mohutný Luppo, jenž se nebál žádného medvěda a starý šibal Lakky, jenž vyčenichal a převezl jakoukoliv škodnou.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Lemmy
Master Discussion Killer
Příspěvky: 4135
Registrován: 17. 10. 2008, 09:37

Re: RPG fórum píše povídku :)

Příspěvek od Lemmy »

Zapískal na ně. "Braggu!" zavolal na rozdováděného čokla a rozesmál se. Tohle byla jeho cesta. Jeho život. Ó bohové, jak jste malicherní. Měli jste se mnou jistě jiné plány. Pohodil se sekerou na rameni. Odplivl si. Malý churavý chlapec, který měl zemřít, dříve než okusil, co to vlastně znamená žít. Nutilo ho to k úsměvu. Parpsky slunce ho hladily po tváři. Smrt překonal již dávno. Co mohlo být horší?
Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 18505
Registrován: 18. 6. 2003, 21:31
Bydliště: Praha

Re: RPG fórum píše povídku :)

Příspěvek od Eleshar_Vermillion »

Pokračoval tedy se svým věrným Braggou dále po cestě až volným krokem došel na okraj lesa. Tam se posadil , vytáhl brousek, naostřil svou sekyru a jal se, jako každý den posledních 20 let svého života, kácet stromy. Při tom si spolu s ptáčky v lese pohvizdoval veselý trylek.
Ne croyez pas que les antisémites se méprennent tout à fait sur l'absurdité de ses réponses. Ils savent que leurs discours sont légers, contestables ; mais ils s'en amusent, c'est leur adversaire qui a le devoir d'user sérieusement des mots puisqu'il croit aux mots ; eux, ils ont le droit de jouer. Ils aiment même à jouer avec le discours car, en donnant des raisons bouffonnes, ils jettent le discrédit sur le sérieux de leur interlocuteur ; ils sont de mauvaise foi avec délices, car il s'agit pour eux, non pas de persuader par de bons arguments, mais d'intimider ou de désorienter. Si vous les pressez trop vivement, ils se ferment, ils vous signifient d'un mot superbe que le temps d'argumenter est passé.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: RPG fórum píše povídku :)

Příspěvek od Vallun »

Vzhledem k vzhledu jeho hlavy by mohl být považován za trpaslíka - plešaté temeno a k tomu mocný světlehnědý vous, jenže to by jeho kapita nesměla sedět na šest stop vysokém těle. Vypracované svaly poháněly sekeru s pravidelností stroje a silou o nic menší. Avšak jako nebyl trpaslík, nebyl ani barbar.
Pohledem zkontroloval svou tříčlennou smečku a pak zaťal ostří do vysokého modřínu. Neviděl před sebou dřevo elegantního stromu, ale krky lidí, jenž dříve sťal na rozkaz té, jenž se stala Paní temnot...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Bifi
Motivátor; Moderátor
Příspěvky: 7484
Registrován: 3. 3. 2005, 12:24
Bydliště: hanzové mesto Brémy

Re: RPG fórum píše povídku :)

Příspěvek od Bifi »

Nikomu by nenapadlo, že tento statný muž v stredných rokoch, ani barbar, ani trpaslík, s masívnymi rukami stvrdnutými od roboty a v smradľavej halene, je v skutočnosti potomkom vládcov prastarej a prekliatej Achbanskej ríše.
"Modern roleplayers own too many rule books and not enough story books and history books." :arrow? Play the worlds, not the rules
Môj príležitostný Youtube kanál Karpatské bunkre


Obrázek
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 18505
Registrován: 18. 6. 2003, 21:31
Bydliště: Praha

Re: RPG fórum píše povídku :)

Příspěvek od Eleshar_Vermillion »

Posledním potomkem. Ale tento uděl jemu samotnému znám nebyl, jelikož se ve svých myšlenkách stále považoval za dřevorubce. Na představy, které jej provázely při kácení stromů, si již dávno zvykl, ačkoliv ještě před 15 lety byl na pokraji sebevraždy. O tom, že nejde ve sktuečnosti o představy, ale o potlačené vzpomínky, které se derou po ztrátě paměti na povrch, však nevěděl.
Ne croyez pas que les antisémites se méprennent tout à fait sur l'absurdité de ses réponses. Ils savent que leurs discours sont légers, contestables ; mais ils s'en amusent, c'est leur adversaire qui a le devoir d'user sérieusement des mots puisqu'il croit aux mots ; eux, ils ont le droit de jouer. Ils aiment même à jouer avec le discours car, en donnant des raisons bouffonnes, ils jettent le discrédit sur le sérieux de leur interlocuteur ; ils sont de mauvaise foi avec délices, car il s'agit pour eux, non pas de persuader par de bons arguments, mais d'intimider ou de désorienter. Si vous les pressez trop vivement, ils se ferment, ils vous signifient d'un mot superbe que le temps d'argumenter est passé.
Uživatelský avatar
Lemmy
Master Discussion Killer
Příspěvky: 4135
Registrován: 17. 10. 2008, 09:37

Re: RPG fórum píše povídku :)

Příspěvek od Lemmy »

Věděli to pouze bohové. Rána. Sval se naplul. Ozvalo se mohutné rupnutí dřeva a strom se začal kácet.
Bohové a ty jejich hry s lidským osudem. Potomek královského rodu, zanechán napospal kruté hře nesmrtelných. Ty jejich intriky... Ale jako každá hra, i ta jejich měla pravidla. V každé hře, i v této se podvádí. A Rigal, jak mu kdysi říkali v té hře podváděl. Aniž by o tom věděl. A podvádět uměl sakra dobře.
Uživatelský avatar
ilgir
pěšák
Příspěvky: 10160
Registrován: 22. 1. 2007, 13:48
Bydliště: nejkrásnější město světa

Re: RPG fórum píše povídku :)

Příspěvek od ilgir »

"Hej! Chlape! Co tu provádíš?!" Ozvalo se, když dozněl nářek padajícího stromu.
Sebejistým krokem k němu kráčel muž v šatech vévodského úředníka. Jeho kůň stál nedaleko.
"Máš povolení kácet?" Otázku doprovodil křivým úšklebkem. Psi se naježili a začali vrčet.
Toho člověka tu nikdy předtím neviděl. A s úředníky nikdy žádný problém neměl. Bylo na něm cosi divného. Ustal v práci, otočil se čelem k příchozímu a pevně sevřel toporo sekery.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: RPG fórum píše povídku :)

Příspěvek od Vallun »

Sám ani nevěděl, kolik mu je vlastně let. Nepamatoval si nic, vůbec nic z doby starší dvaceti let. Sám o sobě věděl jediné, že na nohou nosil zvláštní, prazvláštní znamení. Z prstů, kterými disponovali obyčejní lidé měl pouze palec, zbylá čtveřice byla srostlá tenkou blánou. Právě toté svo podivuhodnosti vdčil za to, že přežil onu aktastrofu, jenž pro něj znamenala ztrátu paměti a vlastně celé minulosti. Právě té se týkala i jeho nejstarší vzpomínka...černočervené kruhy před očima a pad do divokých, slaných vln. Jako jeidný z celé lodi doplaval ke břehu včas. Od té doby ovšem nevkročil do vody, která by saha vyše, než pod kolena...

A teď je ze vzpomínek na nepaměť vythuje jakýsi ouřada...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 18505
Registrován: 18. 6. 2003, 21:31
Bydliště: Praha

Re: RPG fórum píše povídku :)

Příspěvek od Eleshar_Vermillion »

"Jsem Dřevorubec," odvětil... Dřevorubec, "kácení stromů je to, co dělám. Mým povolením je to, čím jsem."
Ne croyez pas que les antisémites se méprennent tout à fait sur l'absurdité de ses réponses. Ils savent que leurs discours sont légers, contestables ; mais ils s'en amusent, c'est leur adversaire qui a le devoir d'user sérieusement des mots puisqu'il croit aux mots ; eux, ils ont le droit de jouer. Ils aiment même à jouer avec le discours car, en donnant des raisons bouffonnes, ils jettent le discrédit sur le sérieux de leur interlocuteur ; ils sont de mauvaise foi avec délices, car il s'agit pour eux, non pas de persuader par de bons arguments, mais d'intimider ou de désorienter. Si vous les pressez trop vivement, ils se ferment, ils vous signifient d'un mot superbe que le temps d'argumenter est passé.
Zamčeno

Zpět na „Legendární rozličné diskuze“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 8 hostů