Vztahy a/nebo manželství

Archiv nezapomenutelných diskuzí z Rozličného pokecu, tedy těch nesouvisejících z RPG.
Zamčeno
Uživatelský avatar
lotrando
Příspěvky: 586
Registrován: 28. 6. 2007, 09:28
Bydliště: Karlovy Vary
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od lotrando »

já zas nebaštím kapra, mám raději čuníka.

Štědrovečerní tradice je stejně normální komerce. Kapr, stromeček :)

Zpět k tématu. Tvoje máti je asi pěkný číslo. Něco podobnýho mám doma, táta taky mlčel a radši si šel po svejch. Bohužel to vede k tomu, že ta agresivnější strana (stačí slovně), má pocit že když má navrch tak má i pravdu. Když se to nakombinuje s povahou, všechno dělám pro vaše dobro tak je to prostě nádhera :-)= . Bojuji s tím dlouhodobě a neúspěšně. Utěšuju se tím, že to není moje vina, že když se někdo nechá takhle rozjet, tak po dvacetiletech je těžký ho zastavit a donutit tyhle věci si uvědomit.

btw, já luštěniny nejim vůbec, na novej rok čočka je maximum. 8)
Petr "Lotrando" Kulda
maYda
Příspěvky: 2398
Registrován: 19. 4. 2007, 21:15

Příspěvek od maYda »

Lotrando, vydrž.
Podle mých zkušeností takové matce obvykle dojde energie na to, jak řídit život svých bližních k lepším zítřkům, někdy mezi pětasedmdesáti a osmdesáti . :wink:
Uživatelský avatar
Jerson
Inženýr z Ocelového města
Příspěvky: 22593
Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
Bydliště: České Budějovice
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Jerson »

maYda píše:Nic ve zlém, Jersone, ale mám dojem, že i návod k fungování vztahů hledáš v matematických tabulkách.
Odhalila jsi mě docela rychle. Kdybych žil s klukem, tak by mi to fungovalo, protože kluky chápu (většinou).
Protože jsem ale heterosexuální, musel jsem zjistit, že holky prostě myslí jinak a moje představy u nich fungovat nebudou. Takže pracně a pomalu opouštím své mladické názory, že dobrý vztah lze vybudovat na základě rozumu a bez sporů.
Občas vyjedete na partnera jen proto, že na někoho už vyjet musíte, pokud se z toho nechcete zbláznit a nemůžete vyjet na děti (nic neprovedly a nepochopily by to) a nemůžete vyjet na babičku, protože by z toho byla půl roku ukřivděná a vy byte to meli celý ten půlrok na talíři...
TAk vyjedete na partnera, protože ten má všech pět pohromadě a je to dospělý chlap a Váš vztah - na rozdíl od dětí a babičky - to unese.
Nebo přijdete z práce domů, naštval Vás nadřízený a nemůžete ho poslat někam, máte za sebou dlouhý telefonát s životem ukřivděnou neurotickou matkou, kterou taky nemůžete poslat někam, děti doma ječí a perou se a manželka ještě začne nějaké pitomosti, co řekla která slepice na písku nebo co je potřeba doma udělat.
To jsem zvědavá, kdo z Vás by, pánové, nevyjel. Aspoň ať Vám ta ženská dopřeje aspoň pět minut klidu a ticha, když už jste se doploužili, zbiti světem, domů..
A pak záleží jen na jejím momentálním rozpoložení, jestli moudře zmlkne nebo zareaguje nějakým obranným způsobem.
Jestli vyjedu se uvidí až budu ty děti mít. Zatím se ozvu jen občas a spíše plánovitě, ještě dřív než by mě k tomu dohnaly jen emoce. A moje slečna vyjede občas taky, za chvíli se omluví a řekne mi, že zat o nemůžu, že si jen potřebovala ulevit, což mi je už většinou jasné, a jsme v pohodě.

Mnohem horší ale je, když nejsou ani děti, rodiče jsou daleko, holka nevypadá, že by měla nějaké problémy a vyjíždí na mě každý druhý den.

Mimochodem, dřív jsem si myslel, že budu děti vychovávat v demokratickém stylu, bez křiku. Teď mám jasnou představu, že dojde i na násilí slovní i fyzické, jen argumenty budou jiné než u mých rodičů.

"Dělám to pro své dobro / protože jsem silnější než ty / protože když ses naučil mluvit, musíš se naučit i mlčet / protože to tak chci", a tak dál 8)
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Příspěvek od Argonantus »

Rytíř píše:Začínám mít pocit, že můj život je jedna velká pohoda a selanka bez snahy a námahy.. kterou si snad ani nezasloužím.
Podobnost čistě náhodná; já to zjistil už před delším časem, a jen jsem si říkal, že se něco nutně musí posrat. Takže drobné zádrhele před dvěma lety jsem bral tak trochu jako spravedlivou daň.
Život je vždy takový, jaký si ho uděláme. Zní to pitomě mentorsky...
Je to svatá pravda, s malinkou korekcí; existují zásahy Fortune, které jdou mimo naši vůli. Ne všichni nezaměstnaní jsou neschopní debilové; mohli mít prostě smůlu, stejně jako ti, co si sedli do toho blbého letadla.
jsme se s ženou shodli, že bysme asi nepřežili bydlení pod jednou střechou s nimi.


To skoro každý. Dřívěvá to ti chudáci snášet museli; ale nadšeni tím taky nebyli.
Samozřejmě, že si myslím, že bych byl vzorný rytíř gentleman a zvládl bych to s úsměvem a přehledem! :)
Vůbec o tom nepochybuji.
A ještě poslední věc - jestli snad co píšu vypadá jako názor rádoby odborníka-psychologa, tak mea culpa, velmi se omlouvám a zděšen prchám před tím nařčením!
To mohu taky spolupodepsat. Já su jen bídný amatér.
maYda
Příspěvky: 2398
Registrován: 19. 4. 2007, 21:15

Příspěvek od maYda »

Jersone,
Mimochodem, dřív jsem si myslel, že budu děti vychovávat v demokratickém stylu, bez křiku.
To jsem si taky myslela. :lol: :lol: :lol:
VYdrželo mi to přesně do doby, kdy první dítě dorostlo k tomu, že začalo prosazovat vlastní vůli.
Ale ono někdy zařvání nebo plácnutí přes zadek je pro dítě podstatně srozumitelnější, než rozumný výklad.
Měla jsem takovou známou, která dětem neustále něco vysvětlovala, výsledek byl ten, že děti vnímaly hlas matky jako běžnou kulisu, kterou netřeba se vzrušovat a dělaly si, co samy uznaly za vhodné.
Uživatelský avatar
Joe
Fórový šašek; Moderátor
Příspěvky: 4711
Registrován: 15. 3. 2004, 11:52
Bydliště: Bratislava

Příspěvek od Joe »

Nielenže je "plácnutie po zadku" alebo občasný "krik" zrozumiteľnejšie, je občas nutné. Pozrite sa na takú Ameriku - tam si deti s rodičmi robia, čo sa im zachce a zákon ich pri tom dokonca (často) chráni. Keby som tam na ulici strelil zaucho svojmu (budúcemu 8)) synovi, tak ma najbližší chodci asi zažalujú.

Deti potrebujú skrotiť svoju tvrdohlavosť a presadzovanie svojej vôle od začiatku, aby nezačali rodičom skákať po hlave. Samozrejme, že to nemôže byť neustále vykrikovanie, alebo dokonca nadávanie... Za to nadávanie by som rodičov zatváral, nie za to, že občas na dieťa zakričia alebo mu dajú výchovnú facku.

Dieťa si musí vybudovať pred rodičom rešpekt, ale nie strach. Po potrestaní musí nasledovať uzmierenie a dôkaz, že to neznamená, že ho nemám rád. Len, že niečo zlé spravil.
|-- RPGforum moderátor-editor
|-- Hrám: ... :roll:
|-- Mám rád: Amber Diceless, FATE, Primetime Adventures, Starport
|-- mail - joeyeti (at) gmail (dot) com
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Příspěvek od Argonantus »

Joe:

Šedivá je teorie, a strom žití se zelená, jak naznačuje maYda.

Děti se poněkud liší; některé jsou vzpurné a nezvladatelné, takže se to bez občasného násilí neobejde; a pak jsou děti, kterým to skutečně stačí říct (a velmi vzácně zařvat), na násilí nedojde nikdy.
V dospělém věku pak přijde další překvapení; ukáže se, že rodiče mají na děti daleko menší vliv, než věří. Takže se může ukázat, že ani demokracie, ani násilí nedosáhly vůbec ničeho.
Mohu vás ujistit, že slavný sadistický vrah Straka měl normální milující rodiče a pečlivě vedenou výchovu vzdělaného jedince.

Takže výchovou dětí se vrháte do velmi nepřehledného dobrodružství s nejasným výsledkem, kde univerzální rada neexistuje. Většinou to dopadne docela dobře, ale proč, to je záhada.
Uživatelský avatar
Joe
Fórový šašek; Moderátor
Příspěvky: 4711
Registrován: 15. 3. 2004, 11:52
Bydliště: Bratislava

Příspěvek od Joe »

To jo. Sranda je, že si VŽDY potom uvedomíš, že niektoré veci by si robil inak 8)

Viac či menej (záleží od tých detí a od ich povahy a správania).
|-- RPGforum moderátor-editor
|-- Hrám: ... :roll:
|-- Mám rád: Amber Diceless, FATE, Primetime Adventures, Starport
|-- mail - joeyeti (at) gmail (dot) com
maYda
Příspěvky: 2398
Registrován: 19. 4. 2007, 21:15

Příspěvek od maYda »

Některé děti se liší poněkud, některé víc.
Jsou věci, s kterými nic nenaděláte. To dítě se narodí s určitými dispozicemi a musíte to nějak přijmout. A vybavit ho do života tak, jak to za daných okolností jde, ne tak, jak si představujete.
maYda
Příspěvky: 2398
Registrován: 19. 4. 2007, 21:15

Příspěvek od maYda »

Argonante,
Takže výchovou dětí se vrháte do velmi nepřehledného dobrodružství s nejasným výsledkem, kde univerzální rada neexistuje. Většinou to dopadne docela dobře, ale proč, to je záhada
Jeden manželův kamarád, učitel, vždycky říkal,:
"Já se divím, že ty děti mají rodiče rádi, když po nich ti rodiče chtějí samý nepříjemný věci"
Mějte se, jdu ty moje potomky vyvézt do ZOO, čímž jim zkazím příjemnou představu střídavého povalování u televize a sezení před počítačem.
Rytíř
Příspěvky: 634
Registrován: 28. 2. 2002, 00:00
Bydliště: Osek, Milevsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Rytíř »

Argo: Díky za podporu! :)

ad děti - před pár lety, když kamarádi houfně zakládali rodiny, bylo oblíbeným tématem na pravidelných setkáních probírání nejrůznějších rad a návodů, jak se má dítě vychovávat, co mu ještě dovolit, co už ne.. až mě to jednou dožralo a řekl jsem svůj kacířský názor, že dobrým rodičem se člověk nestane čtením chytrých návodů. Že to v něm prostě je nebo není - respektive, že každý vychovává prostě už tím, jaký je. Navíc mi připadalo naprosto zcestné, když si někdo maloval, jak si v okamžiku, kdy dítě něco rozbilo druhému o hlavu, oba řvou, do toho ještě utiká polívka z hrnce, v pohodě vzpomene na poučku z knihy Kamarád tříletého dítěte, str. 15 - nikdy ho nebijte, když... a fakt se zachová přesně tak, jak je psáno.
Samozřejmě že má cenu na tím trochu přemýšlet, případně se alespoň trochu snažit se dozvědět co možná nejvíc o tomhle světě, než do něj spadnout rovnýma nohama. Ale četl jsem nedávno názor, který mi sedí :)
Stálo tam něco v tomto smyslu: Základní normy chování si člověk vytváří zhruba do tří let věku. Mylná je představa, že je možné tyto normy dítě "naučit". Ono se totiž neučí tím, že by poslouchalo poučky rodičů, ale prostě tím, že je pozoruje a napodobuje jejich vlastní chování.
Asi ani největší odborníci nemají dosud jasno v tom, nakolik je povaha ovlivněná genetikou a nakolik rodinou a výchovou. Když se ale podívám kolem sebe, vychází mi celkem jednoznačně následující - hodní lidi, který se mají rádi, mají pohodové i děti, žádný sobecký fracky.
Existují asi i výjimky, jako vždy a všude, třeba ten vrah Straka.. ale je taky možné, že oni milující rodiče milovali až příliš a rozmazlovali, nebo že jejich výchova směrem ke vzdělání směrovala jen na to vzdělání a kašlala na to, co ten kluk vlastně chtěl. Nevím. Každopádně se toho zatím ještě pořád nebojím, naopak, těším se ;)
Napsal jsem to tak obsáhle ne pro MaYdu a ostatní zasloužilé matky, jimž si opravdu netroufám jakkoli radit, ale spíš pro ty chudáky, které to teprve čeká.. :))
Uživatelský avatar
Joe
Fórový šašek; Moderátor
Příspěvky: 4711
Registrován: 15. 3. 2004, 11:52
Bydliště: Bratislava

Příspěvek od Joe »

Tak ja som podľa teba....!

8)
|-- RPGforum moderátor-editor
|-- Hrám: ... :roll:
|-- Mám rád: Amber Diceless, FATE, Primetime Adventures, Starport
|-- mail - joeyeti (at) gmail (dot) com
maYda
Příspěvky: 2398
Registrován: 19. 4. 2007, 21:15

Příspěvek od maYda »

Rytíři,
Mylná je představa, že je možné tyto normy dítě "naučit". Ono se totiž neučí tím, že by poslouchalo poučky rodičů, ale prostě tím, že je pozoruje a napodobuje jejich vlastní chování.
V tom máš pravdu, ale někdy se dítě narodí s určitou indispozicí, kdy má sníženou schopnost odpozorovat, co by odpozorovat mělo.
PAk je skutečně problém do dítěte ty normy "dostat". Samozřejmě ty poučky jsou v takovéhle situaci dvojnásob na obtíž, protože to dítě se chová a reaguje značně odlišně a když si vezmeš na pomoc literaturu, jak vychovávat běžné dítě, výsledek je jen ten, že si začneš připadat jako naprosto nemožnej rodič.
Přitom někdy můžeš pohnout nebem i zemí a je to na nic.
Vedle nás má chalupu rodina - dvě zdravý, inteligentní dcery a mentálně postižený syn.
Syn před časem napadl nožem a pokusil se znásilnit školáka. Protože nebyl zbaven svépravnosti, byl odsouzen. Sice v nejnižší sazbě, byl to jen pokus, navíc se napadenému klukovi vlastně nic, kromě šoku a velmi povrchového zranění nestalo, ale pro rodinu to rozhodně stigma je. Přitom rodiče udělali , co mohli, kluk chodil i do skautského oddílu, kde se mu věnovali.
Než se to stalo, matka oběhala několik psychiatrů že prý se jí některé projevy dospívajícího syna nelíbí a že má obavy, že by se něco takového mohlo stát.
Prý jí řekli, že s ohledem na synovo postižení může mít některé zvláštní projevy, že to k tomu patří a víc to neřešili. A možná , i kdyby řešili, kdo ví, jestli by tomu dokázali zabránit, někdy ani odborník neodhadne, co přeskočí v mozku, který funguje atypicky.
maYda
Příspěvky: 2398
Registrován: 19. 4. 2007, 21:15

Příspěvek od maYda »

Ale jinak, Rytíři, těš se , ono to " nerodičovství" má jen jedinou výhodu - že dokud do toho člověk nespadne, nemá představu, oč přichází. Nejen v tom, jaké nároky to na něj vloží, ale hlavně jaké radosti to přináší.
I když jsem dnes asi stokrát uvažovala, že ty svoje miláčky nabídnu v ZOO, jestli si je nechtěji nechat v opičinci nebo mezi divou zvěří v safari.
Rytíř
Příspěvky: 634
Registrován: 28. 2. 2002, 00:00
Bydliště: Osek, Milevsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Rytíř »

Těším se, těším :))
Ten příběh s postiženým klukem odvedle je hodně smutný. Soucítím s těmi, kdo se musí vyrovnat s jeho chováním a následky.. a jímá mě hrůza při představě, že bych to snad byl nucen někdy prožívat sám. Ale tak na to se nedá myslet, to by fakt neměl děti nikdo. Stejně jako by nikdo nesedl do auta, kdyby myslel jen na nehody... apod.

Napadla mě jiná věc, která by mě zajímala - máte ve svém vztahu jasno, kdo jaké hraje housle? Byly v tomto směru nějaké dohady? :)
U nás to bylo celkem zajímavý, protože když jsme se z panelákové nudy přestěhovali na venkov a do domečku, tak jsme zjistili, že oba automaticky předpokládáme, že vlastníme právo veta. Oba jsme k tomu měli oprávněné důvody a docela chvilku trvalo, než jsme si role rozdělili k oboustranné spokojenosti... respektive chvilku trvalo, než jsem partnerku přesvědčil, že jsem schopen se o něco opravdu postarat :D
V současné době máme vymezené domény, kde kralujeme a jeden druhému nelezeme do zelí - já se jí nijak nesnažím komandovat, kde má mít jaké hrnce a co kde zasadí, ona zase nechá na mě, jak a kdy udělám nový plot.. nebo co provedu s autem :) A pak jsou velké záležitosti, kde se vždycky domlouváme - jak bude vypadat zařízení v místnosti, dům obecně, a tak. Prostě klasický model. Tedy, přijde mi klasický. Je?
Zamčeno

Zpět na „Legendární rozličné diskuze“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 9 hostů