Nevyžádaná kritika

[York]

Potenciální zákazníky zajímaj jiný informace než autora. Pokud teda si teda jeho dílo neplánujou přepsat po svym

[Korhul]

Já teda ten myšlenkový pochod, že pokud někdo napíše svůj názor na autorem zveřejněné dílo, tak je to negativní jev a takový názor by se neměl zveřejňovat, nechápu. Je to naproso mimoběžné s mým myšlením a dost mě existence takového názoru překvapila.

Žádný autor nikdy nebude mít zajištěné, že jeho dílo, objektivně sebelepší, bude mít úspěch. Vůbec neplatí rovnice víc úsilí = lepší dílo. Autorství je z povahy věci nejistá a nespravedlivá branže. To je můj výchozí úhel pohledu. Neberu nikomu, pokud se na to dívá jinak.

Vidím tu dvě roviny, které se tu ne úplně šťastně prolínají. Zpětná vazba jako pomoc při tvorbě a recenze jako pomůcka pro orientaci čtenáře. Jak tu píšou mnozí, recenze tu nejsou pro autora, ale pro čtenáře, dobře to shrnul Log. Bashování kritiků ze strany autorů, že jim hodnocení vydaných děl škodí, tu máme odjakživa.

Poskytování zpětné vazby je pak úplně jiný problém. Autor by ji měl samozřejmě získávat před dokončením díla, zda veřejně nebo neveřejně je na jeho gustu. Jakmile ale vydá finální dílo, ztrácí nad ním kontrolu a tenhle trend se s přibývajícím časem spíše posiluje. Opět s tím určitě leckdo nebude souhlasit...

Podle mě je skutečnost, že se k vydaným dílům veřejně vyjadřují lidi, všem známá okolnost a nikoho by to nemělo překvapit. Zvlášť v poslední době se může ke všemu veřejně vyjádřit každý a podívat se na to z takového pohledu, že to jako autor nemůžu předjímat ani při své největší poctivosti.

Ještě bych dodal, že cílem tvorby je pro mě dílo samotné, ne recenze a názory, které vyvolává. Což je samozřejmě v dnešní rychloobrátkové době nepraktický postoj. Ale skoro mi přijde, že je to jediný způsob, jak se ze zveřejnění díla nezbláznit.

Trápí mě samozřejmě skutečnost, že kritika se může autora dotknout tak, že přestane tvořit úplně. Pokud se ale někdo hroutí i z poctivého hodnocení díla, tak jak se o něj pokouší třeba Markus ve svém blogu, tak mi to přijde spíše jako problém na straně autora. Jako sorry, ale opravdu to tak citím. Dělat z toho případ kyberšikany, to už je podle mě naprostý úlet.

Ok, možná jsem opravdu nikdy nic netvořil několik let, aby mi pak někdo řekl, že to bylo na nic, tak neznám ten pocit ztráty životní jistoty... Pak se ozvu, jaké to bylo.

[boubaque]

Veřejné recenze/kritiky (dovolím si to spojit, i když v těch mezích, jak jsem to popsal, mají každá trochu jiné cíle) se píšou nejen pro potenciální publikum (=uživatele/zákazníky) nebo autory (ať už mají možnost kritiku zapracovat do současného, nebo až budoucích děl), ale taky pro ostatní tvůrce v dané oblasti (můžou se poučit z chyb, ale i úspěchů ostatních).

A taky se píšou pro ostatní recenzenty/kritiky (protože jsou třeba zvědaví na srovnání nebo se chtějí poučit o názorech a postupech jiných recenzentů), pro laickou i odbornou veřejnost (která chce mít přehled, aniž by dílo musela konzumovat) a pro posměváčky a fanboye (kteří se chtějí utvrdit ve svém vlastním názoru). A někdy i pro obecně pro společnost, aby nějak zapůsobily na její hodnoty (což už se trochu vymyká vlastnímu recenzování/kritice, ale třeba u filmů se o to snaží vcelku často Fila).

Poctivá recenze/kritika vychází z díla, které rozebírá, a snaží se vyhnout vlivu okolností, které s dílem nesouvisejí (třeba osobní vztah recenzenta a autora, i když ne vždy je osobnost autora "mimo" jeho dílo – např. Myfarog). Dobrá recenze/kritika přidává i nějaký kontext, srovnání, případně reflektuje vývoj v tvorbě autora (přičemž to ale není podmínka postačující, ofc). Když staví na jasně formulovaných argumentech, můžete si díky tomu ověřit, jakou má pro vás hodnotu. Protože stejně jako u zdrojů informací o světě (zpravodajství), je potřeba si vybírat svoje recenzenty a znát jejich názor. Kritika/recenze je totiž často nespravedlivá nebo přehnaně přísná. A stejně často je nekritická (třeba i proto, že je zaplacená). Alespoň v některých ohledech.

A že někdo odradí autora od další tvorby? Jako to je asi na jeho svědomí, expertem na to býval třeba Vítězslav Hálek. Ale myslím si, že zvlášť v recenzích je prostor i pro ostřejší slova, přinejmenším když jsou podepřená nějakým argumentem a nemíří na samotného autora (což chápu, že ten autor někdy těžko odliší, protože je často do svého díla silně osobně investovaný).

[York]

Bubák: Tohle jsou všechno ideály, který v praxi nějak nepozoruju, naopak celej život narážím na to, že kritici tvrdě a arogantně prosazujou svoje názory jako jediný správný. Kdysi jsem tady vedl boj proti literární kritice, která v době mýho mládí bezohledně dupala po čemkoliv, co zavánělo scifi nebo fantasy, to už je teda dneska naštěstí minulost. Praktiky ale kritici používaj pořád stejný, včetně vymejšlení a důslednýho používání pejorativních termínů jako "brak", "odpad", "bahno" a frází jako "trpěl jsem, abyste vy nemuseli".

Kdyby opravdu chtěli něčím přispět a obor posunout, psali by něco jako třeba článek, kterej jsi tady nedávno postoval tuším zrovna ty: Jaquaying the Dungeon. Ten se, kupodivu, obejde nejen bez navážení se do autorů a prosazování vlastní zaručeně objektivní pravdy na základě arbitrárně zvolenejch osobních kritérií, ale poskytuje zajímavej přehled o určitejch prvcích designu dungeonů a nechává na čtenáři, ať sám posoudí, jestli na tom něco je.

Takže ne, že by se o hotovejch dílech mluvit nemělo nebo nedalo, jen holt ne každej to umí dělat dobře.

[Korhul]

Tak na to se dá říct, že v zásadě všechno na světě by se mělo dělat dobře. Nechci to nějak banalizovat, ale tohle myslím bylo jasné už od začátku. Teď už se dá konečně diskutovat, aniž by bylo třeba bránit hradby...

[Winnie]

Když přistoupím na premisu, že při kritice bych si měla dávat pozor v prvé řadě na autorovy city. Až to do takové míry, že raději kritizovat soukromě, jakmile to není jen 100% chvála...
Ne, stejně mi to nepřijde jako šťastné řešení. Jakmile svůj názor vyjádřím veřejně, jdu taky s kůží na trh. Autor není na svou obranu sám, mohou se za něj postavit jiní a můj názor rozcupovat. "Zlá" kritika (neřešme, jestli úmyslně nebo neúmyslně zlá) může v soukromí, kde se za kritizovaného nikdo nepostaví, napáchat na křehké dušičce mnohem větší škody. Naopak zveřejněná může vyvolat diskuzi, kde se projeví pluralita vkusu a názorů. Diskuze může posunout nejen autora, ale i kritika a vůbec celou komunitu někam dál.

[Bifi]

Tak sa do tejto horúcej témy zapojím aj ja...

nechává na čtenáři, ať sám posoudí, jestli na tom něco je.

To je mimo, kritika nemá "nechávať na čitateľovi". To je nepochopenie žánru kritiky alebo recenzie (viď Bubák). Práve preto je tu kritik, aby sformovaný názor predložil čitateľovi. Je na čitateľovi, či sa s ním stotožní.

Mňa skôr znepokojuje to, ako v posledných rokoch najmä vďaka digitalizácii došlo k akémusi zrovnoprávneniu konzumentov s kritikmi. Respektíve k erózii expertnej a inštitucionálnej autority, akú by kritik mal mať. Keď stovky ľudí majú možnosť kvôli nejakej blbosti, kontroverznej téme, inovatívnej forme alebo neochote pochopiť sú ochotní dať dielu jednu hviezdičku, neškodí to viac, ako ostrá glosa vzdelaného a intelektuálne poctivého kritika?

Čo ma privádza k ďalšiemu rozmeru kritiky. Kritici bývali verejní intelektuáli, podobne ako fejtónisti a glosátori spoločenského diania. Kúsavosť, cynickosť a ostrosť patria k ich "aure". Avšak poctivá kritika ukáže širší spoločenský kontext diela, súvis s inými dielami, konštruuje historické prúdy a tradície a odhaľuje posuny v umeleckom prístupe. Nie raz sa mi stalo, že som na základe kritiky nejaké dielo vyhľadal, aj keď bola kritika vo viacerých aspektoch negatívna. Lebo rolou kritiky nie je vyselektovať diela, ktoré si konzument má "užiť", ale diela, ktoré človeka vedú k hlbšej skúsenosti a pochopeniu.

To je ideál - problémom je však kritika v oblasti, kde umenie splýva s popkultúrou a masovým entertainmentom či kultúrnym priemyslom. Dokonca je otázne, či (a ktoré) RPG produkty ešte vôbec spadajú do "kultúry". (Hint: bude sa to líšiť dielo od diela, a budú existovať aj diela, ktoré spadajú do oboch, a aj diela, u ktorých sa časom ich rola mení.) A samozrejme v týchto oblastiach bude asi silnejšiu rolu hrať recenzia ako kritika - kvôli orientácii na zákazníka a kvôli častej absencii autority, aká ešte povedzme existuje v inštitucionalizovanom umení.

Mimochodom, "brak" alebo "gýč" sú regulérne zavedené pojmy a zďaleka nemajú v jazyku umeleckej kritiky taký negatívny podtón, aký sa im pripisuje v bežnom jazyku.

[boubaque]

Disclaimer: Vycházím hlavně z literární kritiky, protože tu mám díky svému studiu i nějak teoreticky podchycenou.

Bubák: Tohle jsou všechno ideály, který v praxi nějak nepozoruju, naopak celej život narážím na to, že kritici tvrdě a arogantně prosazujou svoje názory jako jediný správný. Kdysi jsem tady vedl boj proti literární kritice, která v době mýho mládí bezohledně dupala po čemkoliv, co zavánělo scifi nebo fantasy, to už je teda dneska naštěstí minulost. Praktiky ale kritici používaj pořád stejný, včetně vymejšlení a důslednýho používání pejorativních termínů jako "brak", "odpad", "bahno" a frází jako "trpěl jsem, abyste vy nemuseli".

V zásadě jak píše Korhul (a jak nakonec i ty), i kritika se musí umět dělat. Dobrá kritika vyžaduje zvládnuté řemeslo a přehled, a přínosná kritika zřejmě i nějaké umění, a stejně jako v jiných oborech, těch lidí "na vrcholu" je málo a ne vždy se věnují kritice jako hlavní činnosti. Často jsou taky recenzenti buď amatéři, kteří se učí recenzovat samotným recenzováním, nebo elitističtí intelektuálové, kteří tomu rozumí nejlíp. Takže tvoje zkušenosti s kritikou chápu a potvrzuju (ale já současnou literární kritiku moc nečtu, protože pro mě nikdy nebyla moc přínosná). To vymezování se proti braku a kýči (a neschopnost se od toho po revoluci úplně odpoutat) v zásadě rozdělilo české pole na dvě (až tři) skupiny – "hoch" literaturu a fandom (+nenáročná nefantastická literatura), které, řekl bych, se vzájemně nechápou a nesnášejí a vytvořily si vlastní okruhy recenzentů, přičemž, bohužel, na fandom vyšli ti amatéři a na ty hoch věci ti elitáři. Co se týče českého básnictví, nebál bych se mluvit o gatekeepingu, který způsobil, že imho lepší a víc obohacující poezii dneska snáz najdete na Písmáku a Deviantartu než v Hostu nebo Tvaru. (Mimochodem, poznámka k tématu: tahle moje poslední věta je například recenzentský počin a je to dost krutý odsudek!)

Kdyby opravdu chtěli něčím přispět a obor posunout, psali by něco jako třeba článek, kterej jsi tady nedávno postoval tuším zrovna ty: Jaquaying the Dungeon. Ten se, kupodivu, obejde nejen bez navážení se do autorů a prosazování vlastní zaručeně objektivní pravdy na základě arbitrárně zvolenejch osobních kritérií

Nesouhlasím. Zaprvé, tohle není recenze ani kritika, to je řekněme návod, komentovaná tvorba, a možná ještě spíš tvůrčí manifest. Ve skutečnosti je to něco jako Poeova Filosofie básnické skladby (PDF). A za druhé jasně že se naváží do autorů, jen je nejmenuje (a jinak si dává pozor, aby vyzdvihl svoje řešení, "jacqauying", před lineárním řešením, místo aby přímo kritizoval lineární řešení):

Some would argue that this sort of linear design is “easier to run”. But I don’t think that’s actually true to any appreciable degree.

...

On the other hand, the railroad-like quality of the linear dungeon is not its only flaw. It eliminates true exploration (for the same reason that Lewis and Clark were explorers; whereas when I head down I-94 I am merely a driver). It can significantly inhibit the players’ ability to make meaningful strategic choices. It is, frankly speaking, less interesting and less fun.

---

Mňa skôr znepokojuje to, ako v posledných rokoch najmä vďaka digitalizácii došlo k akémusi zrovnoprávneniu konzumentov s kritikmi. Respektíve k erózii expertnej a inštitucionálnej autority, akú by kritik mal mať. Keď stovky ľudí majú možnosť kvôli nejakej blbosti, kontroverznej téme, inovatívnej forme alebo neochote pochopiť sú ochotní dať dielu jednu hviezdičku, neškodí to viac, ako ostrá glosa vzdelaného a intelektuálne poctivého kritika?

Well... ano a ne. Zároveň žijeme v době, která trpí (a tohle slovo jsem zvolil záměrně) nadprodukcí a není možné se ve všem zorientovat, mít o všem přehled, byť jen v jednom oboru umění. I v oblasti RPG jsme už v situaci, že celosvětovou produkci prakticky nikdo z nás neobsáhne, a vzhledem k decentralizaci česko-slovenského prostředí se nemůžeme tvářit, že víme o všem ani my, kteří se o to víc zajímáme (i když bychom se určitě mohli zajímat mnohem víc). V tu chvíli je kritik v nelehkém postavení, pokud chce být skutečně autoritou, a musí se spolehnout na to, že ví o všem důležitém ve svém oboru, a od tohoto přesvědčení je jen malý krok k aroganci a jeden malý další ke gatekeepingu.

Mimochodom, "brak" alebo "gýč" sú regulérne zavedené pojmy a zďaleka nemajú v jazyku umeleckej kritiky taký negatívny podtón, aký sa im pripisuje v bežnom jazyku.

No a nakonec ještě poznámku k tomuhle – opět vycházím hlavně z podoby literární kritiky. Neexistuje snad žádná obecně přijímaná definice kýče (všechny, co vím, mají nějaké závažné problémy – mj. i proto, že by pak bylo nutné označit i výš zmiňovaného Hálka za kýč jak bič), ale zase nemám pocit, že by se to nějak frekventovaně používalo v hodnocení literatury (mj. proto, že když už něco označím za kýč, tak je to takový odsudek, že už k tomu asi nechci nic moc dalšího psát). A brak taky nemá nějakou moc jasnou definici (nekryje se dokonale s "triviální literaturou", což je terminus technicus, a ne odsudek!), navíc je postupně a opakovaně rehabilitován (od Váchalova Krvavého románu, přes Čapkovu obhajobu detektivky, k dnešnímu přijetí fantastické literatury, oddechové četby a komiksu), i když v akademickém prostředí a mezi tvůrci české "hoch" literatury je to spíš tolerované (ale v próze už nějaké překryvy jsou, i díky přijatelnosti prvků magického realismu a postmoderny).

[York]

Zaprvé, tohle není recenze ani kritika, to je řekněme návod, komentovaná tvorba, a možná ještě spíš tvůrčí manifest.

Přesně!

Autor se navíc nesnaží hodnotit díla jako celek, zabývá se jedním konkrétním designovym prvkem a rozebírá, jak funguje, jaký to má dopady a jak by dal použít i v dílech, kde se nevyskytuje. Jasně, že si myslí, že to je lepší cesta - celý to dělá proto, že se snaží design dungeonů vylepšit a posunout. Tohle je práce s hotovými díly, která má smysl.

Obdobně by se dalo mluvit o tom, jak kompilovat informace pro potenciální zákazníky, to je zas úplně jiný téma (a nechám ho na jinejch) - kritika to rozhodně není.

Zbytek jste s Bifim napsali za mě. Kritika vytváří arbitrární vzdušný zámky, do kterejch vynáší vybraný autory a ostatní shazuje dolů. A pro inovativní autory je pak obrovskej problém je zbořit.

[Bifi]

Yorku, ty si to zásadne nepochopil.

[Aegnor]

York: A jaké informace teda zajímají zákazníky a nezajímají autora (a naopak)?

A přijde mi zajímavé, že varianta "zmíním chyby, které vidím" je dle tebe horší než "vnucuji autorovi řešení".

[boubaque]

Autor se navíc nesnaží hodnotit díla jako celek,

Ano, protože je to text, který je určený tvůrcům. S čím se běžně setkáváš, jsou spíš recenze, jejichž hlavním cílem je dát doporučení (zda tomu věnovat čas/energii/peníze, nebo ne, nebo za jakých podmínek).

Obdobně by se dalo mluvit o tom, jak kompilovat informace pro potenciální zákazníky, to je zas úplně jiný téma (a nechám ho na jinejch) - kritika to rozhodně není.

Ano, to je totiž recenze. (Blbý je, že slovo kritika má několik významů, a já si nejsem jistý, který myslíš.)

Ale zpět k prvnímu odstavci:

zabývá se jedním konkrétním designovym prvkem a rozebírá, jak funguje, jaký to má dopady a jak by dal použít i v dílech, kde se nevyskytuje. Jasně, že si myslí, že to je lepší cesta - celý to dělá proto, že se snaží design dungeonů vylepšit a posunout. Tohle je práce s hotovými díly, která má smysl.

A tlačí tě do jedné vybrané cesty, kterou vyzdvihuje a ostatní shazuje dolů. Můžeš tvrdit, že tady je to vyargumentované, ale to se dá tvrdit i o mnohých kritikách/recenzích. Navíc si všimni, že bere cizí dílo, které "opravuje", dělá lepší – přesně to, co mně vyčítala Sparkle, když jsem sepsal ty čtyři nápady, jak vylepšit úkoly od Slamander guild.

A pro inovativní autory je pak obrovskej problém je zbořit.

Jako jo. Má to ovšem dvě ale: Můžeš potkat kritika/recenzenta, který v tobě ten talent objeví, přestože má třeba osobně radši mainstream (tohle byl třeba F. X. Šalda pro směry jako dekadence, expresionismus apod.). A statisticky máš velmi malou šanci, že jsi inovativní autor a neděláš tu inovaci špatně.

[Markus]

Problém české RPG scény není ten, že jsou tu příliš zakonzervované nějaké normy a standardy, na kterých lpí konzervativní kritici, kteří neprávem shazují mladé talentované autory a vytvářejí efekt gatekeepingu.

Problém české RPG scény je, že žádné standardy nemá.

[York]

Omlouvám se, příliš jsem se rozvášnil a nechal jsem se vyprovokovat k rantu o společenskym problému, kterej sem nepatří.

Chtěl jsem hlavně apelovat na uživatele RPG fóra (a pokud možno i Kostky, ale tam je to nejspíš marnej boj), aby trochu víc přemejšleli nad dopady toho, co píšou a jak to píšou. Před několika lety jsme takhle totálně odehnali autory i komunitu kolem Končiny. Výsledkem je, že hráči Končiny na RPG fóru o svý hře přečtou leda tak mnoho stránek hejtu, nedostanou tady vůbec žádnej support k RPGčku, který hrajou, a vlastně nemaj žádnej důvod sem chodit. Teď to samý předvádíme s Dračí hlídkou. Místo abychom komunitu spojovali, tak ji rozdělujeme. Můžeme za to my a dokud nezmírníme svoji aroganci, nic se na tom nezmění.

[Jerson]

Přemýšlel jsem, jestli ten přístup "nekritizuj to co nehraješ" má znamenat, že vlastně nemůžu kritizovat nic, protože nehraju fantasy a pro pre-war Cthulhu toho moc nevychází.

Ale hlavně jsem se zamýšlel nad paradigmatem takového přístupu.
Tedy, pokud někdo uznává oprávnění psát kritiku na jakékoliv zveřejněné dílo, tak jeho postoj funguje i na jeho okolí. Když napíše "kritickou" recenzi nebo tedy kritické pojednání, ve kterém popíše chyby a nevhodné přístupy, tak jeho recenze je sama o sobě dílem, které podle výchozího paradigmatu může být také kritizováno. Tedy pokud Markus zkritizuje nějaký modul, tak musí přijmout možnost, že Sparkle zkritizuje jeho kritiku. Vše funguje.

Protikladné paradigma je, že člověk nemá oprávnění kritizovat věci, které nejsou v jeho záběru, protože by tím mohl uškodit autorům. Nicméně pokud někdo takové paradigma zastává, pak nechápu, jak se může cítit oprávněn vyjadřovat se k něčí kritice, když ta je zjevně určená pro jiný okruh čtenářů, takže by ji sám dotyčný kritizovat neměl - a už vůbec ne veřejně, protože by tím autora kritiky mohl demotivovat - nejen k psaní dalších kritik, ale také k další tvorbě. Tedy tento druhý přístup ke kritice mi při jeho používání vychází v rozporu sám se sebou.

Navíc v důsledku vede k tomu, že když někdy zveřejní fakt nežádoucí věc, tak by tito ne-kritici vlastně měli mlčet a neprotestovat.
Jenže - co případ víl a satyrů v Končině, který měl slušně nakročeno k možnosti vrhnout špatné světlo na všechny hráče RPG u nás? Bylo řešením říct si "takový setting není pro nás (a naše děti), takže nemáme právo se k němu vyjadřovat?
A nebo bylo řešením se k němu vyjádřit, dost jednoznačně, hromadně a veřejně (tedy na veřejných fórech, nikoliv v úplně veřejném prostoru), a tenhle nápad zadupat do země?

Jasně, je to do jisté míry extrémní situace - ale pokud nebudou blbé nápady označené za blbé a nebudou zadupávány, a občas i s jejich autory, může to mít negativní vliv na všechny, kteří se v dané oblasti pohybují.

Takže ať ro rozebírám jakkoliv, tak mi jako jediný dlouhodobě fungující způsob vychází, že nevyžádaná kritika je potřeba, i když to není bianco šek pro to, aby kdokoliv mohl psát jakkoliv tvrdé odsudky na jakékoliv dílo a jakéhokoliv autora. Nicméně použití přístupu nevyžádané kritiky umožňuje vytvořit zpětnou vazbu jak směrem k tvůrcům, tak směrem k příliš horlivým kritikům.

Použití přístupu pouze vyžádané kritiky či kritizování pouze kategorie, ve které se kritik zcela jistě pohybuje, bez jakýchkoliv přesahů, tuhle možnost zpětné vazby vylučuje.

A výsledkem klidně může být záplava produktů nízké kvality a špatné použitelnosti, protože se takové věci vytváří snáze a rychleji než věci vyladěné, otestované a upravené.

Opět tenhle rozbor nepíšu jako zjevenou pravdu, ale jako logický řetězec úvah, ke kterému jsem došel a ve kterém nevidím žádnou chybu. Takže proto ho předkládám ke kritice, zda nepřehlížím nějakou souvislost, při které by byl i "nekritický" přístup funkční.

Edit - York mě předešel. Za sebe říkám, že jsme velmi rád, že svět Končiny nebyl vydán v původní podobě, i když to nejspíše nebyla tak úplně naše zásluha.