On-line hra: Hostinec "Had Uroboros"

[Valkira]

Když Ignis dopila tekutinu, nebo to, co v poháru bzlo, vezmeme-li v úvahu jeho teplotu, kalíšek zase zčernal. Rudovlasá koutkem oka sledovala pohyb Burnovi ruky, nad jeho slovy se jen pousmála.
"Jestli nějakou duši mám, pak je spřízněna s tebou..."

Trochu se zavrtěla na barpultu, čímž ještě více vykasala rudou hedvábnou sukni, která již před tím z jejích nohou více odhalovala než skrývala. Jednu ruku položila na pekelníkovo rameno, ačkoliv byl zakutý v plátech, její dotyk cítil přímo na kůži... jiskřivý, horký a plný energie. Ignis zaplálo v měděných očích, jakoby se dívala přímo do plamenů ohně. Na chvilku se jen zamyšleně se smyslným výrazem na rtech zadívala ba Burna. Pak pohodila hlavou až se její rudé vlasy zajiskřily. Vyhodila kalíšek od krvavé vysoko do vzduchu, vykřikla jakési slovo, kterému nikdo nerozuměl. Pohárek v ten okamžik explodoval do mnoha zářivých barev malého ohňostroje, který na krátkou chvíli osvítil celou hospodu. Na zem dopadla jen troška popela. Ignis lišácky naklopila hlavu a usmála se na celou společnost.

[Sylvaen]

Skřítci, kteří porcovali zajaté bonbóny na malé kousky se ohlédli a několik z nich se zlostným štěbetáním naklusalo k baru. Chopili se lopatky a smetáčku a smetli popel který zůstal po proměněném kalíšku.
Když pak zase spěchali zapojit se do úklidu vzpurných bonbónů, jeden z nich se otočil, malinkatou pěstičkou zahrozil Ignis a cosi vypískl.

Medris to zaslechl právě ve chvíli kdy polykal panáka Motrijské kterou mu konečně Mitfer nalil a málem se zadusil. Skryl si tvář rukou, takže nebylo poznat jestli se směje nebo kašle.. znělo to tak, že to mohlo být obojí.

[Ebon Hand]

Burn se začal smát na celé kolo, což způsobilo rozpad několika sklenic z tenkého skla v barových policích.
"No myslel jsem to spíš obrazně, paní ohnivá, ale já tu svou stále ještě mám." zazubil se na Ignis.

Burn u Mitfera objednal tři lahve Motrijské, pro sebe, pro Ignis a pro Medrise, také lahev oranžády a nový pohárek pro Ignis.

"Ještě dopijeme tady tu rozpitou vlašku na rozehřátí a pak to rozjedem"
šklebil se na ostatní, byl to pekelnický úsměv.
"A nemyslím si, že já bych byl zrovna ve výhodě." opáčil na Medrise.
"To spíš tady Ignis, ty dušožroute." prohodil vesele.

Burn se nahnul k Ignis.
"Až to tady skončíme, rád bych ti ukázal některý ze zdejších pokojů."
šeptal jí do ucha.
"A objevil jsem i pár ohnivzdorných." řekl rozverně, pokud se to tak v jeho podání dá říci.

[Sylvaen]

Medris se zazubil na Burna. "Tak uvidíme.. Já nepotřebuju být při vědomí, až to skončíme." mrkl na Burna a na Ignis.
Pak poklepal po rameni Vana, který vypadal že je myšlenkami opět někde jinde: "Dej si taky něco, ať nás pak nemusíš moc dohánět." a vyklopil do sebe dalšího panáka, kterého mu Mitfer vzápětí opět dolil z načaté láhve, takže když rudovlasý otevřel po polknutí oči, chvíli se domníval že vlastně vůbec nic nevypil.
Pak se zasmál: "To se mi líbí - dobré pití a rychlá obsluha!"[/b]

[Eleshar_Vermillion]

Když byly letecké bonbóny násilím uklízeny, vrhaly kolem sebe ještě dlouho paprsky, kterými se v mnoha místech skrze síťku propálily, ale utéci se jim nezdařilo narozdíl od dalšího popálení skřítků. Když skřítci a šotek triumfovali a táhli v kroužku síť se šlehajícími bonbóny, dočkaly se nemilého překvapení, útoku ze zálohy obrovského množství normálních bonbónů, co využily chvilky nepozornosti. Boj se rozhořel nanovo. Nakonec byly uvězněné bonbóny osvobozeny další letkou a samy ulétly. Když pokousaní a polepení skřítci utekli, bonbóny je nepronásledovaly a samy se též stáhly. Při tom se velice ošklivě dívaly na Medrise, který se zasloužil o karamelizaci několika z nich. Při tom se od bonbónů nepozorovaně odštípil malý konvoj, co se tajně proplížil pod Medrisovu židli...
Teprve příliš pozdě si Medris uvědomil, co že je to tiché chrustání z neznámého zdroje, protože nahlodaná židlička se pod jeho obrovskou vahou zřítila a práskla s ním o zem, kde byl poskákán několika prchajícími bonbóny mířícími do úkrytu, který začal být pomalu ale jistě opevňován karamelovými minami a jiným ďábelským náčiním...

[Valkira]

Ignis věnovala Burnovi další ze svých planoucích úsměvů. Jak se zdálo, alkohol ani jiné nápoje na ni neměly pražádný účinek. Na důkaz toho upila z dalšího poháru Motrijské, smyslně pomalu si olízla rudé rty. Gestem ruky si upravila pramen neposlušných ohnivě rudých vlasů.


Když ji Burn cosi pošeptal, jen se s povytaženým obočím usmála a stiskla ruku, kterou měl položenou na jejím stehnu.
"Platí, pekelníku. Ale věř, že mě nic neodolá... byť by to bylo sebeohnivzdornější... Jsem Ignis."
Při těch slovech se přiblížila tváří v tvář Burnovi natolik, že na krku ucítil její horký, suchý dech, závan žáru.

[Sylvaen]

Medris se zvedl ze země a oprášil se.
"Teď už těch otravných parazitů mám právě dost." prohlásil nevzrušeně, zahákl špičkou nohu jiné stoličky a přitáhl si ji.
Vrhl na Mitfera omluvný pohled.
Rozhalil si tuniku na hrudi a odkryl tím rudý pulsující drahokam, vrostlý do jeho prsou. Položil na něj dlaň levé ruky a pravou vztáhl ke vzdálenému rohu hostince, kde si bonbóny začaly ve stěně stavět základnu.
Vzduch u Medrisovy dlaně se viditelně zachvěl a tato vlna přelétla místnost, postupně se rozšířila a nakonec udeřila do bonbónů.
V tu chvíli přestala jejich kouzla a zaříkadla působit, protože letka která se právě chystala vyrazit do útoku, těžce dopadla na zem, kde se bonbóny rozkutálely.
Než se na něco zmohly, druhá vlna je zametla zpět do rohu, kde zůstaly ležet a hloupě mrkaly.
Třetí kouzlo, které rudovlasý vyvolal, vytvořilo v rohu čtvrtkruhovou oblast o průměru několika metrů, kde se zjevně něco dělo. Její hranice se zbytkem hostince byla jasně vyznačena stříbřitě se lesknoucí průhlednou plochou. Medris s úsměvem sledoval bonbóny, provádějící různé magické rituály a tanečky. Narozdíl od dřívějška se ale nyní neobjevila žádná světýlka, žádné projevy zvláštních výsledků, což tančící bonbóny zjevně zaskočilo takže zmateně přestaly.

Na Mitferův tázavý výraz Medris vysvětlil: "Složené kouzlo. V té oblasti teď nefunguje žádná magie a žádné nadpřirozené jevy. Kromě toho, jakýkoliv z těch malých šmejdů který opustí vyznačenou oblast, zapomene co měl v úmyslu.." a ošklivě se zasmál.[/i]

[Quasit]

SKřítci se vrhli na bonbóny s novým zápalem, když jim Medris zamezil používání magie. Počínali si nyní opravdu obezřetně, jakmile pochytali pár bonbónů, zapečetili je do malých schránek, označených třemi žlutými trojúhelníky, které odváželi kamsi do sklepení. Také pevně zatloukli prasklinu ve zdi, aby odřízli přístupovou cestu k cukru. Přitom si zpívali bojovou píseň "Roll out the bonbons" v jakémsi obskurním dialektu.

Van se s trhnutím probral ze zamyšlení.
"Co? ...aha, no jo, pijem." Hned do sebe ruče zvrátil pořádnou dávku oranžády, aby nezůstal pozadu. Pohlédl na Ignis s Burnem, kteří byli stále těsněji u sebe.
"Kroťte ten žár vášně, vy dva, ať pod váma nechytne židle." Zazubil se a nalíval další panáky.

[Eleshar_Vermillion]

Bonbóny se rozhodly od své marné činnosti ustoupit a chtěly se vrhnout na skřítky znovu. A jak opouštěly oblast, postupně zapomínaly, co vlastně chtěly udělat. Chvíli koukaly na Medrisovo magické pole, ale pak se jejich hlav zmocnil démonický instikt vtisknutý Gangrelem, a protože skřítci i Jetelín byli zapomenuti, vrhly se všechny bonbóny bleskově na Medrise. I letka paprskových bonbónů vzletla, když se s obtížemi vykutálela z protimagického pole, a začala Medrisovi na kůži vyrábět ze všech směrů a z bezpečné výšky velice malé ale o to svrbivější a otravnější puchýřky. Bonbóny se přehnaly před Medrise ve vlně a nechaly ho okousaného sice velice lehkými ale o to početnějšími rankami. Skřítci se, krom Jetelína, který spíš supěl, začali hihňat protože akt bonbónů v nich vzbudil jejich přirozený revoluční instinkt vůči všemu většímu než čtyři stopy. Bonbóny se stáhly, zanechavše rudovlasého, aby si vyléčil ranky a poradil si s velice obtížně léčitelnými puchýřky, a rychle naskákaly do svého zničeného doupátka, než jich Medris stihl pošlapat a podupat ještě více. Z nepoužitelného doupěte se vrhly přímo do Mitferova cukrovinkového špajzu, odkud, jak zvědaví skřítci zjišťovali svou optickou technikou, chtěly plánovat magickou pomstu těžkého kalibru, ale zjistily, že velká část Mitferových zvláštnějších magických zásob nevydržela obrovo kouzlo a přestala být funkční. Po několika marných pokusech se ke skřítkům přikutálel, ostatními naprosto nepozorovaně, malý bílý bonbón a jal se jim něco tichým hopkáním a otáčením se naznačovat, protože jej démon evidentně neobdařil hlasivkami...

"Jak vidím, pan obr se zapojil do té titěrné války, co je tady vedena," prohlásil se zasmáním bůh, "ty malé hopkavé věci jsou stálá část inventáře? Asi pro pobavení hostů a i těch skřítků... zdálo se, že ti malí trpajzlíci se tím docela dobře baví." Pak ukázal na malou skupinku hospodských skřítků v rohu, kam předtím neviděn přiskákal bílý bonbón.
"A co to tamhle ti kujou, že se tak potutelně smějou a ukazují si na vás?"

[Sylvaen]

Rudovlasý se ohlédl po staříkovi a pak vrhl pohled směrem který mu bůh naznačil. Pokrčil rameny. Pak se mu na tváři objevil soustředěný výraz. Jeho tvář začala měnit tvar, stejně jako zbytek jeho těla. Čelisti mu zesílily a vysunuly se kupředu. Kůže na celém těle se začala kovově lesknout a vzala na sebe strukturu šupin. Z nehtů se staly ostré drápy a když Medris pohnul rukou po baru, ozvalo se zaškrábání.
Obrátil se směrem k bílému bonbónu a napůl vesele na něj zahrozil prstem. Pak se jeho proměna odehrála stejně rychle, ale tentokrát zpět do lidské podoby. Jeho pokožka opět získala přirozeně osmahlou barvu, namísto jasně bronzové, pouze kovový lesk zůstal. Z mnoha ošklivých puchýřků zůstaly jen malé načervenalé flíčky, a některé zmizely úplně.
"Tak pijeme, než si tuhle pro chudáka Vana zase někdo přijde." obrátil se pak Medris zpět a ruka, kterou uchopil svou sklenici už zase měla normální lidské nehty.

[Quasit]

"Jasně, pijem," přikývl Van. Ukázal bradou na láhev motrijské.
"Ale nechápu, jak můžete pít něco tak odpornýho. To vám nevadí, že je v tom krev? Mně to přijde hodně nechutný."

Skřítek chvíli pozoroval bílý bonbón, jak se mu snaží něco sdělit, pak pokrčil rameny a skočil na něj. S vítězným vypísknutím ho přitiskl k zemi a zatímco se ho snažil udržet, zuřivě mával na ostatní, aby přivalili kontejner.

[Eleshar_Vermillion]

V plném bojovém nasazení najednou skřítky zradivší bílý bonbón něco těžkého praštilo přes hlavu... Byla to jedna z jejich krabiček stojící, či spíše hopkající v čele celé vlny zmateně poskakujících kostiček označených červenými trojúhelníčky. Krabičky nebyly těžké, ale skřítkům nebylo nijak příjemné, když jim zrovna nějaká, ač neúmyslně, protože bonbóny skákaly naslepo, spadla na hlavu či nohu. Smůlu měl ale ten bonbón, co ve své krabičce spadl do karamelového zbytku bývalého letéckého bonbónu na podlaze, který ještě nebyl v zápalu boje uklizen. Bonbóny v kontejnerech se začaly pomalu ale jistě organizovat k účinnějším bojovým skupinám. Ačkoli neviděly, jejich slabé kolektivní vědomí panující mezi všemi sladkostmi mnohovesmíru stačilo, aby se trochu synchronizovaly. Brzy byla vytvořena první bojová skupina obrněných bonbónů, pohybující se ve větší krychli tvořené devíti menšími. Časem se objevily další a mezi nimi i dvě těžší, tvořené padesáti čtyřmi a dokonce sto dvaceti pěti cukrovými obrněnci. Těžké obrněné jednotky bonbónů sice ze začátku působily i nějaké ztráty ve vlastních, dosud nezajatých řadách, ale ty se naučily včas se odkutálet, zatímco se na podlaze hromadilo větší a větší množství omráčených skřítků, které tentokráte bonbóny tahaly s obrovským usílím do Mitferovy spíže, do které byla cesta podstatně obtížnější, protože musely po zazdění průnikové škvíry chodit dveřmi trochu dále v chodbách. Přesto se jim povedlo jednoho či dva malé zajatce ukořistit...

[Sylvaen]

Medris se podíval na Vana: "Krev? Ne, nevadí.. hm, řekl bych spíš, že naopak. Ale přiznám se, že skutečnou krev jsem neochutnal už.. no, hodně dlouho. Od té doby, co.. " jeho tvář zakryl stín smutku, který ale rychle zmizel poté, co mu Mitfer opět dolil skleničku.

Ve chvíli kdy se chování bonbónů změnilo z obranného na útočné, přeběhl šotek sál a vyšplhal na bar před Mitfera. Zakýval na něj prstem a když se k němu Mitfer s pobaveným úsměvem na tváři sklonil, zašeptal mu Jetelín něco do ucha.
Mitfer se rozhlédl, podíval se na šotka a na rozzuřené bonbóny a pak s mrknutím přikývl. Sehnul se pod bar a když se narovnal, držel velikou, alespoň dvacetilitrovou láhev s kyselými nakládanými okurkami. Podal šotkovi konec dlouhé hadice. Druhý konec zastrčil do láhve a upevnil jej.

Jetelín seskočil z baru a rozběhl se naproti bonbónům. Cestou uvolnil konec hadice. Z něj vytryskl tenký ale silný proud kysele páchnoucího nálevu a poléval skřítky i bonbóny bez rozdílu. Zatímco skřítkům polití kvasným nálevem nijak neškodilo, na tvářích -pokud se tomu tak dalo říkat- bonbónů se objevil výraz odporu a strachu. Ty z bonbónů, které proud zasáhl, se začaly válet po zemi a jejich ovocná vůně se začala ztrácet. Zároveň s tím pohasínaly jejich žhnoucí oči, až nakonec ze žravého bonbónu zůstal jen bonbón obyčejný, jen strašlivě rozmočený a páchnoucí po nakládaných okurkách.

"Jojo," poznamenal Medris který to celé sledoval, zatímco dopíjel 'předstartovní' láhev Motrijské. "Kyselé okurky a bonbóny, to nejde dohromady.."
V tu chvíli začala většina bonbónů, kterým pach kyselého nálevu zjevně vadil, strašlivě zvracet. Nejhůř na tom byly ty z nich, které se předtím nakrmily vnitřnostmi nemrtvách návštěvníků.

[Eleshar_Vermillion]

Nyní byl sál hostince plný poskakujících bonbónů zvracejících i za letu na všechno pod sebou. Jetelín brzo litoval, že si na sebe nevzal ochranný oděv. Ale když bonbónům došel materiál ke zvracení, byla jim kyselá okurková vůně pouze nanejvýš nepřijemná, stejně jako nový sladkokyselý nálev rozlévající se po celém hostinci a co hůř, pozdě zasychající, takže stačil zatéci i mezi parkety a prkna podlahy.
Hopsající krychle však byly plně kryty a dále pokračovaly ve svém boji s trpasličími uklízeči jen s rozdílem, že každý dopad na zem byl doprovázen plesknutím, které poznamenání pachem okurek rozneslo na ještě další části podlahy.
Nastala poněkud komická situace, kdy i bonbón, co si rozmýšlel svou další akci, musel zběsila hopkat na jednom místě, aby jej okurkový nálev příliš nepoškodil.
Na podlaze ale začala probíhat opět reakce, kterou už Jetelín jednou viděl a jejíž následky se z velké části podílely na tom, jak nyní vypadal. Štěpná charakteristika okurkového nálevu ale malé kreaturky podobné té obří sladké zanechala ve stavu nespojitém, takže z každého bonbónu vznikla jedna malá lepkavá a štiplavá sladkokyselá zrůdička, které díky její amorfitě příliš nevadila rána kladívkem a díky okurkovému nálevu ani mycí prostředky skřítků...
Zatím v Mitferově spíži vznikla malá dobře obrněná oblast, kde se bonbóny za ujídání drobného množství cukru množily a cvičily do boje své nové druhy. Určité množství bonbónů putujících do bitvy skrze kuchyni však sem tam nešťastnou náhodou spadlo tu do nějakého exotického pokrmu, tu do obdobného nápoje, což začalo vytvářet kombinace k vhodnému obohacení chuťového spektra velice zřídka...

[Eleshar_Vermillion]

Boj mezi skřítky a bonbóny trval ještě několik hodin mnoha bojovými prostředky a chvíli se bojové štěstí přiklánělo tam, chvíli zase onam, ale nakonec proud bonbónů ze spíže ustal a bonbóny v sále ubývaly, skřítkům se dokonce s obrovským úsilím a za mnoha ztrát na vědomí dokonce podařilo vyřadit i několik bojových krychliček a dokonce jednu čtyřiapadesátikrychlovou. Když skřítci a okousaný Jetelín začali získávat navrch, ozvalo se to poprvé... takové divné klap. Nejprve si toho všiml Mitfer, za jehož zády zvuk vznikal. Pak následovalo další a další. Pak mohl Mitfer a potom i ostatní hosté spatřit věc řadící se k těm podivnějším v jejich životě. Z kuchyně vystupoval pomalým pochodem, či spíše poskokem dlouhý proud bonbónů v disciplinovaném desetistupu. Zástup se zastavil a několik předních oddílů bonbónů se odpojilo. Ozvalo se zatroubení jakéhosi signálu a v tom se skupina oddílů vrhla do boje na pomoc svým druhům. Skřítci ani s Jetelínem neměly proti bonbónům šanci a rychle byly zatlačeni pryč, efektivita a koordinace bonbónů byla příliš velká, když se skřítci stáhli, ozvalo se další zatroubení, po kterém se lehce prořídlé oddíly stáhly zpět a doprovodily zbylé bonbóny-veterány do bezpečí spíže. Zpoza hlavního voje vystoupila další skupina oddílů, které obklopovaly několik skřítků s rukama slepenýma k sobě a svlečených pouze do spodního prádla. Skupina předešla celý voj a zastavila se před Jetelínem. Ze skupiny se odpojily tři vůdčí bonbóny postavily se vedle sebe a začaly vyhopkávat jakýsi rytmus na podlahu, a když skončily, opět se zařadily a odešly zanechavše zajaté skřítky jejich osudu a jejich druhům.
Voj nabyl brzy plné kompaktnosti a pohnul se dále do sálu směrem ke dveřím. Bonbóny byly rozděleny do oddílů podle barev. V hlavním proudu šly i jiné oživlé cukrovinky a některé sloužily jako tažná zvířata, po chvíli kolem hostů prošlo i několik transportních dortů plně obsazených bonbóny a dokonce i pár obléhacích koláčů na miniaturních nožičkách. Voj ze stran kryly méně početné oddíly elitních černých bonbónů a poskakujících krychlí všech velikostí a ze vzduchu jej obhlížely letécké jednotky s jedním okem. Asi v půlce celého zástupu se šinul obrovský, několikapatrový narozeninový dort obsazený pouze černými bonbóny. Bylo v něm dokonce i pár míst pro menší krychličky a nahoře se nacházela plocha pro letecké bonbóny. Celý voj dlouhý několik desítek metrů se šinul za doprovodu Imperial Candy March ke dveřím, kde skupina tří opět vyťukala cosi do podlahy a dveře se otevřely. Armáda do něj napochodovala se vším svým vybavením a potom se dveře zavřely...

Netrvalo ale dlouho a zjistilo se, že bonbóny neopustily sál rozhodně všechny... Celá spíž byla bonbóny infiltrována, hlídána, těžce obrněna a vybavena všemožnými karamelovými minami a jinými lahůdkami. Když se do ní chtěl Mitfer dostat, dveře se zavřely. Chvíli tahal za kliku a supěl si něco o tom, že je to jeho vlastní hostinec a může si chodit, kam chce a taky k tomu má prostředky. Když se rozhodl ještě chvíli zkusit svou trpělivost, otevřela se nová spodní vrátka na dveřích a několik oddílů bonbñů vytáhlo ven co potřeboval a opět napochodovalo dovnitř. Od tohoto momentu, což se ale oveřilo teprve po pár pokusech, které skončily pokousanými prsty, vydávaly bonbóny potřebné věci malými vrátky ve spodu dveří do spíže, pod kterými jim byl strčen papírek se seznamem ingrediencí.