Re: Hledám hráče: pravidelné živé hraní, okolí Prahy
Napsal: 6. 12. 2020, 08:49
Ano, je to o kontrolujícím DM, o hraní v obruči. Jen jsem si to chtěl ověřit. Rozumný člověk jsem, pokud vím, neodsuzuju hned někoho na základě jeho předsudků/preference na hraní. (Budeš hrát člověka, budeš hrát válečníka jinak vypadni... to neni otevřený přístup)
Ale nový hráč mus být člověk a válečník, jinak vypadni. To není hraní ale skákání křečka v kleci. Jestliže nevidíš základní problém ve svém kontrolujícím hraní, tak bohužel nevím.Ascella píše: ↑5. 12. 2020, 22:09 ..je naší partě šitý na tělo. Jen chci pokračovat ve hře, jaká byla posledních 5 let: nechci snižovat obtížnost bitev a význam zápletek, chci dál rozvíjet hutné a košaté příběhy stávajících postav, chci emoce na doraz, chci prožívat lásku i selhání naplno kdy psychologie postav je nosnou linkou, chci týmovou hru, kdy hráči netají schopnosti svých postav a v bitvách kooperují, chci prohlubovat vrstvy příběhu města v němž se pohybujeme, dál a víc zašmodrchávat vztahy.
Co je šptáného na tom když postava (ze začátku) tají co umí, není ochotná pět minut po setkání s bandou neznámých "spolu-dobrodruhů" zahodit opatrnost a ostražitost za hlavu a ukázat hned všechny svoje karty? Kde je ta počáteční záhadnost a její následné odhalení? I to má svou cenu, i to se dá zahrát/prožít.
To je taky dost velký problém sám o sobě, bohužel. Křečci v kleci co jsou za to šťastní ke všemu.
Všechno co jsi Ascell napsala naznačuje, že je problém ve vás - jak DM tak hráči. Ani jeden nejste schopen a hlavně ochoten hrát mimo určené hranice. Já beru pseudo-hystoricko inspirovaný svět s velkým důrazem na magii. Stále je to ale fantasy a jestliže nový hráč musí dobrovolně si nechat nasadit pouta nebo vlézt do klece kde má vše určeno co může a nemůže, tak pardon ale to je extrémní kontrola.
Neochota DM přizpůsobit obtížnost soubojů s ohledem na kompozici družiny taky hodně vypovídá.
Nechci urážet, jen jsem doufal že pochopíš konstruktivní kritiku a budeš se snažit vyjít vstříc, přízpůsobit. Napravit svoje kontrolující hraní/chování. Moc to nevidim, ale zkusil jsem to. Já byl od začátku ochoten se přizpůsobit, ano stanovil jsem nějaké svoje hranice, ale ty nejsou/nebyli nepřekonatelné (arhetypy byli jen tak hozené do větru, nic definitivního).
Hoj.