Lidé na okraji společnosti

[Belbog]

Téma lidí na okraji společnosti nabízí zajímavý způsob oživení (fantasy) světa.

Jaké skupiny lidí byly na okraji společnosti:
1) lidé ohrožení chudobou. Byli to lidé, kteří normálně žili a pracovali, jediný problém (neúroda, válka apod.) však mohl způsobit, že se octnou na samotném dně. Jedná se o velmi širokou vrstvu.
2) skuteční chudí. Ti, kdo nepracovali: nemocní, staří, vdovy a sirotci. Byli odsouzeni k žebrotě. Pro ně byly stavěny chudobince, starobince a hospitaly.
3) falešní žebráci a podvodníci. Žebráci z povolání, zloději, loupežníci.
4) Cikáni (pojem cituji z Rheinheimer 2003). I ve fantasy bývá často jakýsi ekvivalent tohoto etnika, co se pobývání na okraji společnosti týče. Byla s nimi spojena řada pověr (čarodějnictví, věštění apod.). V poněkud jiném postavení, ale taky stranou od ostatní společnosti byli Židé.

Na okraji společnosti byla i nečestná povolání:
1) Ti, kdo pracovali s mrtvými: kat, hrobař aj.
2) Ti, kdo pracovali ve špíně: krysař, pohodný
3) Ti, kdo měli co dočinění s prostitucí
4) Ti, kdo měli samotářskou či potulnou profesi: pastevec, mlynář, kovář, bába kořenářka, potulní kejklíři, prodavači talismanů

Jistá míra nečestnosti padala na všechny, kdo pracovali s penězi: obchodníci, lichváři (lichva byla křesťanům zakázána, provozovat ji směli jen Židé).

K tomu, aby se člověk udržel v rámci normální společnosti, potřeboval:
1) udržet si svou čest
2) udržet si "sociální síť" - společenské kontakty, musel být přijímán svým okolím

Myslím, že tyto informace mohou zlepšit hrani RPG. Pomůžou zpestřit obraz obvyatel města (i venkova) a společenské vztahy mezi jednotlivými skupinami obyvatel i konkrétními jedinci.

-----------------

Ještě stručně jedno téma: postavení dobrodruha v rámci pozdně středověké společnosti.

Teze:
1. Dobrodruh má zbraň a umí s ní dobře zacházet. Zbraň má sice každý, dobrodruh ji ovšem ovládá na úrovni žoldáka (profesionálně).
2. Dobrodruh nepodléhá stálé autoritě. Pracuje buď pro svůj vlastní zájem, nebo se nechává najímat.
3. Dobrodruh obvykle nevlastní statky, které by spravoval - není součástí feudálního či lenního systému, nepodléhá vyšší autoritě.

Závěry:
1. Kdo nevlastní půdu, nemůže dosáhnout vyššího společenského postavení. Klasický fantasy dobrodruh tedy není ani nižší šlechtic.
2. Kdo má zbraň a nepodléhá autoritě, je nebezpečný a je třeba se ho zbavit, nebo napáchá takové škody, jako tlupy nezaměstnaných žoldáků po konci třicetileté války.
3. Dobrodruh se tedy pohybuje na okraji společnosti. Autoritami je spíše pronásledován, některými ovšem najímán.
4. Ad absurdum to vede k tomu, že dobrodruh jako takový neexistoval, což je pravda. (Takže s tou historickou věrností se to nesmí přehánět )

-----------------
Zdroj:
Chudáci, žebráci a vaganti
Lidé na okraji společnosti 1450-1850
Martin Rheinheimer
překlad Vladimír Marek
Vyšehrad 2003

Bezectní lidé
O katech, děvkách a mlynářích
Richard van Dülmen
překlad Josef Boček
Dokořán 2003

[ilgir]

4) Ti, kdo měli samotářskou profesi: pastevec, mlynář

...kovář (!)

[Belbog]

S tím kovářem nevím... Myslím, že za normálních okolností byla kovárna jednak uvnitř osady, za druhé kovář nebyl dlouhodobě mimo kontakt s lidmi, ba naopak.
Pastevec býval valnou část roku sám v horách, jen s ovcemi (a ano, býval podezírán ze sodomie).
K mlynáři sice chodila spousta lidí pro mouku, ale mlýny obvykle stávaly tak trochu stranou lidských sídel.
Spíše jsem zapomněl na ty, kdo neměli stálé bydliště: potulné kejklíře, obchodníky s amulety a podobné podivíny.

[ilgir]

Jen jsem to tam plácnul a důkladně nevysvětlil. Kovář, obzvláště v raném středověku, byl pro svou schopnost "ovládat oheň a železo" považován za něco jako čaroděje. Lidé ho měli v úctě, ale také to mohl odnést, když došlo na nějaké inkviziční hrátky.
A kovárna byla stranou, protože
a) často hořela
b) ten rachot...

EDIT: pohodný, bába kořenářka

[Belbog]

ilgir: Pravda, to mi nedošlo.
Aktualizoval jsem uvedené příklady a vypsal některé podnětné knihy na toto téma.

[Conlai]

Hezké! Oni správní dobrodruhové vlastně stojí za hranou zákona - Conan (ten Howardův, ne Miliusův, u Croma!) byl pirát, zloděj a žoldnéř. Zrzavý Orm byl viking, tedy mořský lupič, drancíř a žoldák. Fafhrd a Šedý Myšilov byli lupiči a floutkové. Sandžuro byl ronin a nájemný strážce a Zatoiči byl hazardní hráč a podvodník...
(ale dobrodruh není nutně hrdina)

Zajímavou částí tohoto tématu jsou zmínění páriové - tedy Židé a Cikáni... A co teprve, vezmeme-li v úvahu "oblíbené" elfy nebo trpaslíky v lidském městě. Ano, jsou nesmrtelní/krásní/zruční/odvážní - ale to je jen důvod nenávisti a zavření do gheta. Idylické mezirasové vztahy jsou utopií. Pořádný rasismus a xenofobie jsou živnou půdou konfliktu.

4) Ti, kdo měli samotářskou či potulnou profesi: pastevec, mlynář, kovář, bába kořenářka, potulní kejklíři, prodavači talismanů

Uhlíř...

[Jerson]

4) Ti, kdo měli samotářskou či potulnou profesi: ... mlynář ... potulní kejklíři ...

Nevím jak kejklíři, měl jsem dojem, že i kdyby necestovali ve skupinách, tak o samotě u nich nemůže být ani řeč.
A stejně tak u mlynářů - všechny mlýny ke kterým jsem se dostal byly spíše větší, protože jeden člověk je na mlýn málo.

Tak jako tak mi konkrétně mlynář nepřijde jako člověk na okraji společnosti. Dost se divím tomu zařazení v knížkách - možná že to pramenilo z toho, že mlynáři byli častěji poněkud podivní lidé.

[Belbog]

Jerson: Nejde o samotu vs. společnost, ale o to, zda byl člověk zakotven v normální sociální síti - ten, kdo žil usedle, byl na očích sousedů a tato blízkost zaručovala dodržování norem - pokud je někdo překročil, ostatní o tom věděli a potrestali ho. U lidí, kteří takovému dohledu nepodléhali, nebyla záruka dobrých mravů a cti (na tyto pojmy se velmi hledělo).
U mlynářů je to tak, že mlýny byly vždy trochu stranou obce, takže "sociální dozor" zde byl menší.

Je třeba si uvědomit, že v případě řemeslníků jde o více či méně počestná povolání, v každém případě to však jsou povolání, o kterých se ví, že je někdo dělat prostě musí. Jakékoliv pohrdání těmito profesemi (zejm. takovým katem) se nedá srovnat s pohrdáním těmi (muži), kdo jsou v produktivním věku a nepracují: tuláci, žebráci... dobrodruzi?

[ilgir]

Jojo, za mlynáři sice furt někdo coural, rozhodně se nedá mluvit o nějaké samotě, ale vždy platili za divné cápky...

[Jerson]

Jestli je to takto, potom nemám námitek. Týkem, který žije i s rodinou někde za vsí u rybníka nebo říčky a kdež nemele, tak je problém, když mele, tak má něco za lubem (jestli víte jak tohle vzniklo?)

I když myslím, že pokud by si mohl vesničan vybrat, zda chce sedět na lavici vedle mlynáře nebo týpka s mečem, bere mlynáře všema deseti.

[sirien]

pokud se neblíží zloději a rebelové

[hugo]

Belbog: Dtto lichva, Oni krestani mohli pujcovat taky, jenze smeli pouze na krestansky urok, na rozdil od zidu, kteri tim vazani nebyli. Jen se me nikdo neptejte kolik byla ta hranice co je jeste krestansky a co uz ne.

[Belbog]

hugo: křesťanský je žádný úrok, protože úrok je poplatek za čas a čas člověku nepatří, čas patří Bohu. (Přesně tuhle otázku jsem měl u zkoušky...)

[hugo]

No nejsim shi jist, jak se to učí, ale tuhle formulaci mám od kamaráda, který je náhodou z židovské rodiny, takže asi ví o čem mluví.

[Bifi]

Súhlasím s Belbogom, venoval som sa chvíľu rôznym filozofickým a náboženským základom ekonomických systémov (dokonca som k tomu vydal na Ekonomickej univerzite skriptum). Vo všetkých "náboženstvách knihy" (judaizmus, kresťanstvo, islam) je úrok zakázaný.