Hraní různorodých postav

Obecné diskuze nezávislé na herním systému či světě.
Uživatelský avatar
Vaarsuvis
Příspěvky: 689
Registrován: 15. 2. 2008, 10:42

Re: Hraní různorodých postav

Příspěvek od Vaarsuvis »

Jiron: I já na tom jsem obdobně, můj herní a RP styl by se dal vyjádřit jako "zákonně dobrý léčitel/support" (hrál jsem druida, klerika, theurga, alchymistu ...). Trochu to vyplývá už ze zažité dynamiky ve skupině, nedokážu "překřičet" ostatní členy, a tak mi spíše vyhovuje pasivní způsob hraní, což mi introvertní léčitel umožňuje.
Jediná výraznější výjimka byl veselý francouzský šermíř, který byl pravý opak. Tady si myslím, že mi pomohlo jej hrát s výrazným přízvukem. Tím to pro mě byla přítomná audio připomínka jeho osobnosti a dokázal jsem se díky tomu líp ponořit do jeho role. Ale hrál jsem jej jen dvakrát, takže bych možná sklouzl zase k tichému léčení :)
Uživatelský avatar
Vitus
Příspěvky: 2664
Registrován: 21. 7. 2006, 09:03
Bydliště: Kladno

Re: Hraní různorodých postav

Příspěvek od Vitus »

Upřímně řečeno, mně pomohlo hrát něco, co vlastně vůbec nejsem - to mne pak nutilo vždycky nad tím přemýšlet, jak vlastně taková postava přemýšlí.


Tohle se pak snažím přenášet i do hraní, coby PJ, když se ve hře objeví nějaká důležitá cizí postava. Zkusím nahodit několik příkladů (a jsou to vlastně spolery pro moji bývalou družinku):
- postava, co byla vymyšlená od začátku prvoplánově stejně, byl "barbar" Bourgasz O´Maha (jedna z mála postav, co byla jako "recurring" vymyšlená rovnou), ten byl původně mojí hráčskou postavou v úplně první kampani DrD1.1 nebo DrD1.2 v roce 1992 a protože nejsem žádný bijec ani rváč ani nic podobného, právě proto jsem si tehdy tohoto prvoplánového barbara vybral
- postava, co naopak byla jen náhodná figurka pro dobarvení vztahu Aršanů v Grattaru k Urům ("jsme loajální ke králi, ale císařští mají peníze"), byla původně náhodně vzniklá scéna s baronem Wolfenem de Leevre, co se snaží vydobýt si možnost přenocování v Purkrabském dvoře (opevněný týn, spíš malý hrádek, patřící králi, uprostřed města), což se mu (k překvapení hráčských postav) podaří - později se mi postava arogantního, nadřazeného, ale férově jednajícího urského šlechtice, jenž stále ctí nepsaný rytířský kodex, hodila do příběhu, ale protože charakterem je to opět někdo jiný, než jsem já sám, musel jsem o jejích pohnutkách přemýšlet
jinak
- stejně tak náhodně vznikla postava "adjutanta" Pitera de Vries, jenž byla opět bezvýznamnou epizodní postavou ("podržtažkou" výše zmíněného barona), jenž se navzdory svojí na první pohled změkčilé servilnosti, postupně vybravil jako postava poněkud sadistická (dělání bolesti jiným mu dělá dobře), jenž pak (vedena jinými externími pohnutky) došla až do stavu, kdy se pro hráčské postavy stala synonymem nepochopitelného zla (hráčské postavy stály v jedné menší válce na straně urských, stejně tak jako tato postava, ale na rozdíl od hráčských postav, se k nepříteli chovala jako komando SS nebo NKVD v týlu nepřítele) a opět jsem musel přemýšlet nad tím, co se asi děje v hlavě někoho, kdo si na rozdíl od svého nejlepšího přesvědčení, nejdříve nechce a pak ani už nemůže pomoct...
Uživatelský avatar
Jiron
Rytíř
Příspěvky: 2321
Registrován: 16. 10. 2004, 16:34

Re: Hraní různorodých postav

Příspěvek od Jiron »

Vitus, je pravda, že jsem dříve hrával postavy víc mi nepodobné. Zkusím to pro svou další postavu.
Jeden moudrý muž kdysi řekl: "To, ze mas na něco právo, neznamená ze nejsi č***k, když to uděláš."
Uživatelský avatar
Lorwyn
Příspěvky: 783
Registrován: 30. 8. 2011, 13:17
Bydliště: Krajina snů

Re: Hraní různorodých postav

Příspěvek od Lorwyn »

Asi ti trochu rozumím. Lehce podobnou věc řeším na larpech.

První co bych zmínila je "larpový humanismus". Hodně to vídám na hrách, občas i u sebe. Lidi mají tendenci při delší hře sklouzávat k tomu, že morálku fikční doby/světa nahrazují svou současnou morálkou. Hodně zápletek to úplně pokládá, ale hlavně je to pokládá vždycky stejně (například na larpu zasazeném do roku 1918 na Sibiři, kde hráči hrají legionáře je pro hru několika zajatců zásadní šikana. No a hráči ji většinou fakt dost zevlí). Na tohle mi pomáhá si občas dát pauzu a ujasnit si, jaké je základní morální (amorální?) přesvědčení mé postavy a co je pro mě zásadní. Pomohlo mi to hrát potavy zrůdné, ale stále lidské.

Druhá věc je takový...zaokrouhlování. To co míníš tím, že to jak hraješ, nehledě na start vypadá stejně. Tady zkus rozdělit co na hraní je zásadní pro tvou zábavu jako hráče a toho se drž. Pro mě je to třeba možnost se na larpech zapojit se do akce, když se děje, neintrikovat, jednat. Když tohle máš, změň jak se k tomu dostaneš, změň všechno co není tohle jádro. Pořád budeš schopný tu postavu hrát, ale bude jiná.

Vyber si výrazné rysy, které tě budou "nutit" do hraní odlišností. Nech postavu složit přísahu, dej jí závislost, prostě něco co se samo upomíná když se potkáš se spouštěčem. Aspekty jsou na tohle dobrý, ale i bez stystémové opory to bude fungovat. Tyhle věci ale nesmí kolidovat s tím, co je to tvoje jádro, jinak nebudou fungovat.

Nenuť se do toho, co vidíš kolem sebe a nesedí ti. Experimentuj s žánry. A nikdy si neříkej, že bys něco "neuhrál", nehraj jen to co tě nezajímá. Jiné hranice nejsou.
Ne, nezemřelo to, co věčně odpočívá,
a dlouhý věků běh i smrtí smrti bývá.
Odpovědět

Zpět na „O hraní obecně“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Ahrefs [Bot] a 11 hostů