Herní svět jako zeměpisná příručka, kampaň, zápletky... nebo jak vlastně?

[Markus]

Pro srovnání základní sada Planescape:

planescape.jpg

Zatím to sem hážu jako infodump, ani jsem to nezkoumal, natož abych měl názor. Je to fakt patnáct let, co jsem něco z toho četl.

[Vitus]

Hm, mně to přijde obsahově stejné, tedy vezmu-li Markusův výchozí článek a jeho kritické hodnocení "splatbooků", tak bych měl říct, stejně chudé ?

[Black Adder]

to alladjex: já tedy budu dělat reklamu Warhammeru
Je zde oproti většině rozdíl v začátku, kdy jsi obyvatel říše (od právníků, přes umělce, apatikáře, sluhy, špehy, buřiče, vyhazovače, žoldáky, vesničany a měšťany až po žebráky) a dobrodružství tě v podstatě potkalo, spíš než bys ho dobrovolně vyhledával. No a na tobě/vás je jestli ho přežijete nebo ne, jako, že spíš ne

[Markus]

Dostal jsem chuť se na ty světy po letech opět podívat a posoudit je dnešním pohledem – jestli je třeba Planescape skutečně tak inspirativní, jak mi přišel dřív.

alladjex: Ze světů, co mi přišly zajímavé, to kromě Planescape byly ještě Dark Sun (pouštní postapo fantasy) a Ravenloft. Naopak mě nikdy moc nezajímaly generické světy jako Greyhawk nebo Mystara. Warhammer je samozřejmě super. Ale to jsme fakt před 20–30, z hlediska světů jsem dál ustrnul a nijaké další nezkoumal. Mám dojem, že tahle éra vážně tak vesměs skončila – ale klidně mě opravte.

Dneska je víc důraz na dobrodružství a přímo hratelné věci. Když bych měl volit svět, aby bych si vzal nějaký minisvět/hexcrawl, který už má rozpracované lokace, a do toho bych zasazoval dobrodružství. Četl jsem dobré ohlasy třeba na Blackmarsh (zdarma tady), ale ještě jsem ho nezkoumal. Zajímavá cesta je taky ta, kterou šly Zapovězené země: generátory, náhodná setkání atd. A pak jsou oldschoolové produkty na pomezí světa a kampaně, třeba Ultraviolet Grasslands. To je vlastně podobná koncepce jako ta kampaň Enemy Within pro Warhammer – je to svět, ale podaný formou rozsáhlého dobrodružství, které tě tím světem provede.

Markusi, dotaz, jestli jsem to pochopil dobře, pak způsob, jakým vycházeli příručky Taria pro DrD (vždy vlastně určitý počet dobrodružství nějak zakomponovávající něco o oblasti, kde se odehrávají) je spíše blíže tomu Tvému preferovanému způsobu, než ty "splatbooky" ?

Ano, Taria se svým konceptem svět + dobrodružství, která ho ukážou, mi zní použitelněji. Akorát já sám ji neznám, kdovíproč mě nikdy nezaujala dost na to, abych si ji pořídil a aspoň přečetl. Měl jsem dojem, že je to vesměs univerzální generické fantasy, které se může odehrávat kdekoli, takže ten "svět" tam vlastně není (respektive je, ale stejný jako všechny ostatní). Já mám radši divnější věci. Možná mě ale někdo vyvede z omylu.

Zmínku taky zaslouží Neviditelná kniha, která, pokud se nepletu, na to jde tak, že vlastně nepopisuje svět jako zeměpisná příručka. Místo toho dává propracované cizí postavy a náměty na zápletky. Opět ale neznám, mám k tomu stejně vlažný postoj jako k jiným generickým věcem. Možná líp popíše někdo jiný.

Ale místo, abych louskal celou knihu Planescape - Campaign Setting, tak jsem se mrknul na dobrodružství a rozečetl Eternal Boundary a najednou jsem zjistil, že mi samovolně naskakuje způsob jak to vést, co bych upravil a že místo aby si všichni z družiny četli 200 stran úvodu do Planescapu, tak začnou v nějaké zapadlé "plane" a při příchodu do Sigilu se teprve přes setkání, pozorvání a zkušenosti začnou seznamovat se světem, fakcemi atd.

Šel bych na to úplně stejně. Vzal bych si Planescape Campaign Setting bez rozšiřujících příruček (to už by bylo moc textu) jako takový stylový manuál popisující téma a ladění kampaně. A pak bych prostě bral hotová dobrodružství z jiných her a světů a zasazoval bych je do Planescapu – trochu poupravit tak, aby tam sedly, změnit příšery a trochu to provázat s frakcemi a je to. Planescape snese leccos.

[Sparkle]

Zmínku taky zaslouží Neviditelná kniha, která, pokud se nepletu, na to jde tak, že vlastně nepopisuje svět jako zeměpisná příručka. Místo toho dává propracované cizí postavy a náměty na zápletky.

Je to přesně tak. Svět samotný je schválně co nejvíc generický, aby se ty zápletky a NPC daly co nejjednodušeji přendat do jiného.

[Vitus]

Ano, Taria se svým konceptem svět + dobrodružství, která ho ukážou, mi zní použitelněji. Akorát já sám ji neznám, kdovíproč mě nikdy nezaujala dost na to, abych si ji pořídil a aspoň přečetl. Měl jsem dojem, že je to vesměs univerzální generické fantasy, které se může odehrávat kdekoli, takže ten "svět" tam vlastně není (respektive je, ale stejný jako všechny ostatní). Já mám radši divnější věci. Možná mě ale někdo vyvede z omylu.

Mně vždycky ty dobrodružství přišly dobře uchopitelné (ale už je to taky hodně let, co jsem se do nějaké díval, takže bych si je asi měl oživit, zda pro změnu opět nekecám ), ale taky jsem vypozoroval, že máš raději divnější věci (jinak by tě asi nebavilo DCC, které je podle mne už lehce za hranicí bizáru).

[alladjex]

Za posledních pár dní jsem si pročetl několik různých knih kolem RPG plus vstřebal nové informace tady přes RPG fórum a některé YT kanály. Prošel sem si český překlad Call of Cthulhu, přečetl Průvodce hráče pro Planscape plus rozečetl jedno dobrodružství, rozečetl Zapovězené země, porůznu nahlédl tam a tady.

Proč to sem píšu? Protože by mě vlastně zajímalo, jak se vlastně teď hraje? Je jasné, že každá skupina hraje jinak, každý má jiné představy a nároky. Ale přesto dá se shrnout nějaký obecný trend?

Protože v době kdy jsem k RPG přičuchnul (20 až 25 let zpět) jsme neměli k dispozici nic jiného než pravidla DrD. Potom jsem narazil na knihy světů pro DnD. Nakonec jsme ale skončili hraním bez pravidel a bez nějakých příruček.

Osobně jsem žil v milné představě, že svět tímto směrem pokračoval dál a kdybych se v současnosti podíval, co je v RPG nového, uvidím obrovské knihovny plné detailních popisů světů. Musím ale říct, že tenhle thread a hlavně článek od Markuse mi v jistém smyslu otevřel oči. Líbí se mi způsob představení světa pomocí dobrodružství. Stejně tak mě přijde zajímavý přístup Zapovězených zemí na jejichž hraní se po novém roce chystám.

Hraje se víc podle připravených dobrodružství než dřív a nebo je to prostě jen dané současnou dostupností u nás a tím, že už "všichni" umíme anglicky? Je tu příkladn k hotovým dobrodružstvím kvůli "nedostatku času" a touze po instatní zábavě, aniž bych to myslel nějak zle nebo negativně. Nebo je tu stále touha spíš po popisu světou, v nichž si tvořím vlastní dobrodružství.

Osobně se orientuju v deskovkách a vidím v nich velký posun v preferencích hráčů, zpracování, pravidlech atd. Snad to do tohohle threadu taky patří, když mě tyhle myšlenky článek a diskuze přivodily

[York]

Protože by mě vlastně zajímalo, jak se vlastně teď hraje? Je jasné, že každá skupina hraje jinak, každý má jiné představy a nároky. Ale přesto dá se shrnout nějaký obecný trend?

Obecnej trend je diverzifikace herních stylů, pomalu každej hraje jinak. Stále úspěšně přežívá herní styl Dračího doupěte z devadesátek, DnDčkaři se snaží obnovit ještě starší styl hraní DnD ze sedmdesátých a osmdesátých let a k tomu se postupně nabalila spousta dalších. Výběr je opravdu širokej, což je super, ale značně to komplikuje hledání spoluhráčů, pokud nechceš hrát nějakou mainstreamovou hru.

[Markus]

Ostatní mě určitě doplní nebo opraví, ale stručně, jak to vidím já:

Během devadesátých let se rozmohlo hraní, kdy vycházely extrémně podrobně popsané světy, ve kterých hráči nějak vymýšleli dobrodružství, aniž by k tomu měli jasnou podporu ze strany pravidel. Tj. to, co popisuješ. Publikovaná dobrodružství byly zpravidla brutální railroady*, což vedlo k tomu, že lidi, kteří nemají railroad rádi, se od nich odvraceli a nějak si to bastlili po svém – aniž by nutně věděli, jak na to, takže válčili s nedostatkem vhodných materiálů. To nakonec po přelomu tisíciletí vedlo ke vzniku dvou silných směrů:

Příběhové/vyprávěcí hry (storygames), ve kterých sama pravidla hry pomáhají generovat obsah a strukturovat příběh. Operují s různými vypravěčskými pravomocemi a většinou počítají s tím, že hra je vesměs nepřipravená a vzniká improvizací, takže se to snaží pravidlově podporovat.

Znovuzrození kvalitních dobrodružství v tradičních hrách - tohle souvisí s old school renesancí kolem roku 2010, která to nakopla, ale od ní se to přeneslo mnohem dál, včetně dnešního mainstreamového D&D. Můžeš snadno hrát v režimu "tradičních her", kdy pravidla neřeší žádnou strukturu příběhu ani vypravěčské pravomoci a slouží jen k vyhodnocování, zatímco hru pevně vede GM s připraveným světem/dobrodružstvím. Rozdíl oproti dřívějšku je v tom, že design a chápání toho, co dělá herní produkt dobrým, dnes pokročily natolik, že máš k dispozici spoustu kvalitních dobrodružství** i jiných herních nástrojů a materiálů, které tenhle styl hry podporují.


* Tady pozor na ten Planescape. Je to devadesátkovej produkt a ta dobrodružství pravděpodobně budou nic moc a railroadová (nečetl jsem).
** V angličtině. V češtině je to pořád bída, jak je vidět třeba na mých recenzích. Česká herní scéna dodnes z velké části žije v devadesátých letech.

Jak to vypadá na poli herních světů, to si nejsem jistý. Ale mám dojem, že obecně se dnes málo dělají světy ve smyslu "čistý popis světa". Víc se dělají světy, které už jsou přímo propojené s mechanikami konkrétní hry (kdy třeba pravidla pomáhají ten svět vytvářet - viz Apocalypse World) nebo jsou přímo napojené na konkrétní kampaň/dobrodružství (takhle v zásadě fungují třeba i Forgotten Realms v D&D 5e).

EDIT: Tady je můj osobní výběr dobrodružství, která by podle recenzí měla být dobrá (drtivou většinu jsem ovšem nečetl).

[Vitus]

Já si dovolím Markuse ještě doplnit a upozornit na jeden aspekt, který nezmínil - skoro všechna původní RPG měla zabudována růst (vývoj) postav alias zkušenosti a zvyšování úrovní, což vedlo k tomu, že doplňky původně šly "do výšky" (složitější dobrodružství pro postavy na vyšší úrovni) a návazně pak i "do šířky" (uplatnění třeba sociálních dovedností postav v "okolí jeskyně"). (A můžeme s nadsázkou říct, že ty "splatbooky" jsou vlastně informace "dál do šířky").

Postupně se začaly objevovat RPG hry bez zabudovaného růstu postav (já teda mám nastudovanou jen Stare Trek Adventures, ale byl jsem upozorněn na to, že podobných her je povícero a že nejstarší jsou snad ještě z 80. let), což odbouralo tlak na dobrodružství "do výšky", ale přineslo tlak na kvalitu směrem "do šířky" (nový problém, nový fenomén, nové chování nepřátel a podobně) a tedy mi i připadá, že posunulo nutnost dát těch "splatbooků" více hratelného materiálu. Ale mohu se mýlit.

EDIT: Ještě mi to nedá, ale musím tu dát malý disclaimer, Markus píše:

Znovuzrození kvalitních dobrodružství v tradičních hrách

Ovšem to platí pouze pro ty, kdo se v tom "oldchoolu" našel, samozřejmě někdo, kdo jej naopak nemusí by mohl stejně tak napsat:

Znovuzrození nekvalitních dobrodružství v tradičních hrách

Ale to je samozřejmě věc osobního názoru, náhledu a vkusu

[Markus]

Ovšem to platí pouze pro ty, kdo se v tom "oldchoolu" našel, samozřejmě někdo, kdo jej naopak nemusí by mohl stejně tak napsat:

Znovuzrození nekvalitních dobrodružství v tradičních hrách

No ale takovému člověku vadí spíš to "tradiční hry" s tradičním rozdělením rolí (a bude tíhnout ke storygames nebo nějakým mixům obojího) než to "dobrodružství". Že jsou dnes dobrodružství designově kvalitnější (v průměru), než bývala třeba v těch devadesátých letech, to je prostě fakt. Plus spousta jiných materiálů, generátorů, pomůcek atd. pro hraní tradičních her.

[Jerson]

Hraje se víc podle připravených dobrodružství než dřív a nebo je to prostě jen dané současnou dostupností u nás a tím, že už "všichni" umíme anglicky? Je tu příkladn k hotovým dobrodružstvím kvůli "nedostatku času" a touze po instatní zábavě, aniž bych to myslel nějak zle nebo negativně. Nebo je tu stále touha spíš po popisu světou, v nichž si tvořím vlastní dobrodružství.

V Česku se ještě pořád nejvíc hraje tak, že si PJ vymyslí dobrodružství jako předpokládaný sled scén, a hráče jimi protáhne. Nebo si ten sled nevymyslí, jen tuší, jakým směrem by se hra měla odvíjet, a hráče dějem protáhne.
Občas (no, možná dost často) je třeba použít ilusionismus.

Vedle toho, nebo možná i současně s tím se rozpracovávají podrobné světy s podrobnými mapami, sepisují se dávné historie světů, ras a říší, které nemají žádný vliv na samotnou hru, případně se vytváří různé frakce a NPC.

Naproti tomu někteří hrajou víceméně bez přípravy jen z toho, co si vymyslí, což je dost často vaření z vody, hra nemá žádný spád a postavy se placatí odnikud nikam. Občas se tento styl spojuje i s pečlivou přípravou světů, kdy svět vypadá krásně z vesmíru na papíře, ale hrát v něm není co.

Pak jsou styly, které Markus popsal jako Příběhové / vyprávěcí, a nepřesně uvedl, že příběh vzniká improvizací - on ve skutečnosti vzniká skládáním vlivů všech hráčů včetně Vypravěče, přičemž improvizovaného není skoro nic.

Plus jsou k tomu různé další možnosti, třeba ty náhodné generátory všeho možného, nebo spojování více skupin do jednoho světa (či využívání jednoho světa více skupinami), a atd. Rozhodně se možnosti spíše rozšiřují, než aby hraní konvergovalo k jednomu stylu.

[Vitus]

Ovšem to platí pouze pro ty, kdo se v tom "oldchoolu" našel, samozřejmě někdo, kdo jej naopak nemusí by mohl stejně tak napsat:

Znovuzrození nekvalitních dobrodružství v tradičních hrách

No ale takovému člověku vadí spíš to "tradiční hry" s tradičním rozdělením rolí (a bude tíhnout ke storygames nebo nějakým mixům obojího) než to "dobrodružství". Že jsou dnes dobrodružství designově kvalitnější (v průměru), než bývala třeba v těch devadesátých letech, to je prostě fakt. Plus spousta jiných materiálů, generátorů, pomůcek atd. pro hraní tradičních her.

Já to samozřejmě myslel jako nadsázku a trochu jsem chtěl vědět, jestli se ozveš, ale abych nebyl za škarohlída a navázal na to, psal Jerson, pak možná by bylo možno doplnit asi takto:

Boom nekvalitního materiálu v tradičních i netradičních hrách - vznik myšlenky Open Licence (SRD) a její rozšíření do většiny komerčních systémů v návaznosti na e-shopy jako je https://www.drivethrurpg.com/ přinesl skutečně nepřeberné a velice nepřehledné množství jak "splatbooků" (včetně těch bez herního materiálu), tak i dobrodružství jejichž kvalita je přinejmenším pochybná.

[Markus]

Jasně. Toho materiálu jsou tuny, spousta toho je nuda nuda šeď šeď a vyznat se v tom není snadné. V tom naprosto souhlasím.

[Bifi]

Ešte by som doplnil, že mnohé modernejšie herné systémy (od 4. edície DnD, ale vidno to aj v menších, nezávislejších produktoch) preberajú niektoré prístupy podobné deskovkám alebo 8-bitovým PC hrám a mechanicky štrukturujú možnosti postáv - či už do šírky (aké akcie má postava k dispozícii) alebo procesne (ťahy, spôsob vyhodnotenia, mechanické ukotvenie následkov a pod.).

Zároveň sa experimentuje s rozšírením mierky mechaník nad rámec jednej postavy a modeluje sa tím/družina (napr. synergické efekty viacerých špecializovaných postáv), základňa postáv, organizácie a ich zdroje, vývoj technológií a pod. V klasickom hraní z 90. rokov toto všetko bolo čisto v kompetencii GMa, hráči herný svet ovplyvňovali len na mikroúrovni prostredníctvom svojich postáv (aj keď v niektorých systémoch ako napr. Storytelling System od White Wolf postava mohla nakupovať nejaké backgroundy a zdroje, ale mechanika neposkytovala hráčovi žiadnu kontrolu nad nimi alebo príbehovú imunitu).

Ale snáď úplne najkľúčovejší dizajnový posun je dôraz na player agency a mechanické nástroje v rukách hráčov (ktorý inak aj vidno v predchádzajúcom bode). Toto vidno na jednej strane na dizajne dobrodružstiev, ale vidno to aj na dizajne systémov. Ak by človek preto hral v novom systéme staré dobrodružstvo (alebo naopak), tak to môže viesť k nečakaným výsledkom.