Proč nechcete dělat vypravěče?

[Pieta]

Většina hráčů vypravěče dělat nechce (proč asi?)

Vaše názory, podněty, zkušenosti?

___
Pro mě osobně to jsou z velké části dva důvody.

V typickém RPG je to přílišná komplexnost toho, co jako vypravěč musím sledovat. Pokud jeden hráč sleduje jeden počet životů, jednu polohu a fikční pozici postavy, jednu sadu atributů a zvláštních schopností, tak není nezvyklé, že jako vypravěč musím sledovat deset počitadel životů, deset poloh a fikčních pozic postav, a (pokud nebudou nepřátelé jen hromada nerozlišených klonů, což je nudné) třeba tři sady atributů a zvláštních schopností. V okamžiku, kdy hráčské postavy začínají být příjemně komplexní, na vypravěčské straně dochází k totálnímu zahlcení informacemi.

Dal bych přednost asymetrickým hrám, kde situace na vypravěčské straně je výrazně zjednodušená a cizí postavy jsou mnohem jednodušší, než hráčské, ale taky často vidím, že zrovna tohle jde mnoha hráčům proti srsti, že cizí postavy stavěné fundamentálně odlišně proti hráčským jsou jim nepříjemné. Ani proto neočekávám, že by asymetrie ve hrách nějak výrazně přibývalo - aspoň ne u těch, které mě teď typicky zajímají, čili se složitějšíma hráčskýma postavama.

A druhý důvod je, že jsem introvert, a snažit se kontinuálně vnímat, komunikovat s a bavit tři nebo čtyři další lidi je prostě vysilující. Když do hry přijdu svěží a odpočatý, vím, že mám tak tři hoďky, než z toho budu úplně vyčerpaný. A večer všedního dne po práci svěží a odpočatý nejsem.

[OnGe]

Já jsem introvert a tak vím, že je docela jedno, jestli ty tři nebo čtyři lidi vypravěčuju, nebo s nima prostě jenom hraju. A vlastně mi ani nepřijde, že by toho vypravěč musel sledovat kdovíjak moc, pokud to nechce hrát za hráče. Ale je fakt, že nehraju hry, kde jsou počítadla životů, featy a podobné skopičiny.

No a jelikož jsem v posledních letech vlastně asi jenom vypravěčoval a jako hráč jsem nevystupoval ani nepamatuju, tak to buď dělám moc dobře, nebo to fakt nikdo dělat nechce.

[Jerson]

Chci si zahrát postavu a prožít v její kůži kus života, vytvořit příběh, odhalit nějakou záhadu, o které dopředu nic netuším a která mě překvapí, užít si machrování na ostatní s tím, že se neočekává, že za to dostanu nakopáno do koulí a kulku do hlavy - a za těch mnoho let hraní RPG jsem se k tomu pořádně nedostal, protože Vypravěče dělám prakticky pořád. Pořádnou kampaň jsem hrál vlastně jen jednou a asi rok, takže skončila moc brzy.

A to nemluvím o tom, že většina dostupných RPG měla tak složitá pravidla, že jsem je musel různě fejkovat a očurávat, abych se v nich úplně neutopil, a ještě to tajit hráčům, a ještě ta pravidla hlídat, aby mi neházela traverzy do plynulosti a zábavnosti hry, a to mě fakt nebaví.

[Selhan]

Protože nemám čas na prep, a protože hraní dovede být "relax", zatímco vedení hry je mnohem namáhavější zábava. Ale osobně mi docela vyhovuje mít hru, kterou kterou vedu, a zároveň k tomu mít nějakou, kterou hraju.

Pořádnou kampaň jsem hrál vlastně jen jednou a asi rok, takže skončila moc brzy.

Heh

[Jerson]

V porovnání s mou šestiletou, čtyřletou a třináctiletou kampaní je rok nepravidelného hraní fakt málo

[OnGe]

Ty jsi holt velký fajnšmekr, uspokojit tvé choutky bude vžycky těžké.

[Bajo]

Podle mě (říkam z pozice kdy 94,82% hraní RPG jsem byl vypravěč, takže nemusím být ideální cílovka otázky, ale zase jsem se o tom bavil z většinou hráčů, se kterými jsem hrál delší kampaně).

Je to velká zodpovědnost náročná na určité dovednosti, mající nejzásadnější dopad na zábavu všech (odrazuje - většina lidí to ani nechce zkusit).
Energetický/časový vklad do toho být alespoň průměrný vypravěč vs výtěžnost zábavnosti má mnohem horší poměr, než výtěžnost zábavnosti v roli hráče pod alespoň průměrným vypravěčem (neuspokojuje nenáročným způsobem).
Naučit se být nadprůměrným vypravěčem je náročnější než se naučit být nadprůměrným hráčem.
Požadavky na kvality vypravěče jsou v průměru větší než požadavky na kvality hráče.

Editováno

[Sosacek]

GMovani je prace, hrani je zabava.

GM tradicne dela organizaci, takze dela sekretarku co vsechny obvolava a to je voser.

[Quentin]

GMovani je prace, hrani je zabava.

Gmování je práce, ale taky imo mnohem větší zábava než hraní

Osobně ale GMuju hlavně proto, že jsem špatný hráč

[York]

Osobně ale GMuju hlavně proto, že jsem špatný hráč

Ještě tu o Sněhurce, prosím

Mě tvoje hraní postavy rozhodně bavilo, a to z tebe u mě dělá dobrýho hráče.

[Pieta]

Já jsem introvert a tak vím, že je docela jedno, jestli ty tři nebo čtyři lidi vypravěčuju, nebo s nima prostě jenom hraju.

Tak to u mě je to teda radikální rozdíl. Jako hráč, když je toho na mě moc, vždycky můžu ustoupit do pozadí, nechat ostatní mluvit víc, a vydechnout si. Jako vypravěč rozhodně ne.

[OnGe]

Jaký si to uděláš, takový to máš

[Pieta]

Nevím, nedovedu si dost dobře představit, že bych jako vypravěč nevnímal, jak se ostatní tváří a jak mluví, jestli vypadají spokojeně nebo třeba netrpělivě, jestli se všichni účastní nebo někdo je stranou...

[Jiron]

Protože si myslím, že víc rozvinu zajímavý příběh jako hráč. Jako hráč si můžu hrát se spoustou detailů kolem postavy a související věci co mě napadnou prostě hned použít.

Bohužel už jsem hodně dlouho neměl to štěstí si nějakou zajímavou postavu zahrát tak abych ze sebe měl dobrý pocit ale to už je jiný příběh.

Jako vypravěč jsem sprinter. Dokážu docela slušně utáhnout jeden story arc kterej vyladím pár pěknýma scénama ale po dvou sezenich už vařím z vody a sám sebe už nudím.