Kohoutovická kampaň - příprava
-
- Příspěvky: 792
- Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
- Bydliště: Brno
Kohoutovická kampaň - příprava
Zápisy
Naposledy upravil(a) fenikso dne 10. 8. 2015, 14:00, celkem upraveno 14 x.
-
- Příspěvky: 792
- Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
- Bydliště: Brno
Re: Kohoutovická kampaň - příprava
Komi:
Jinak mozna bych si priklanela i k nejakemu tomu Fatu pred Archipelagem. Jestli budem pracne vytvaret nejaky komplexni svet, tak u toho Archipelaga je mnohem pravdepodobnejsi, ze to privedem do nejake absurdni situace, brzo zabalime a drina s vymyslenim se nevyplati:-) . Navic me v teto hre dycky strasne tizi ten zavazek, ze postavy musi dosahnout toho destiny poinu, zvlast, kdyz je ten DP hodne nerealny. Jako ne ze by se mi to nelibilo, ale treba bych to prolozila zas necim jinym. Tim ale rozhodne nechci rict, ze jsem neprizpusoblivy obcan!
Jinak z temat co me ted tak napadly, ze by se me libily hrat:
- neco s popletenou realitou - napr. proplitani snu a skutecnosti nebo implantovane vzpominky nebo neco matrixoidniho, ci Dark cityoviteho .... nevyhoda ale, ze to by bylo asi narocne na GMa aby to melo pro hrace tajemnou atmosferu.
- neco hororoviteho - treba stredovekeho, akorat to asi nezvladnem:-). Nekdy bych ale jako jednorazovku zkusila Shadows (je to temer GMless, jednoduchoucka pravidla) a pry to ma strasidelnou atmosferu.
- Vychod Ruska ze zacatku minuleho stoleti, sibir, kde ziji vyhnanci vseho druhu (za poslednich 400 let se tam vyhaneli nepohodlni lidi, aktualne komunisticni revolucionari, driv dekabristi a povstalci z polska, jeste driv staroverci, je tam puvodni obyvatelstvo vyznavajici samanismus) dostat se tam dalo jen v zime na sanich. Nikdo nema cara rad a ted tam nazenou stovky vojaku a trestancu a zacnou stavet transsibirkou magistralu a propojovat to s ostatnim svetem.
- eeee, uz jsem na teto odrazce kurzorem pet minut a nic, tak jdu spat, treba me jeste nekdy neco napadne
Jinak mozna bych si priklanela i k nejakemu tomu Fatu pred Archipelagem. Jestli budem pracne vytvaret nejaky komplexni svet, tak u toho Archipelaga je mnohem pravdepodobnejsi, ze to privedem do nejake absurdni situace, brzo zabalime a drina s vymyslenim se nevyplati:-) . Navic me v teto hre dycky strasne tizi ten zavazek, ze postavy musi dosahnout toho destiny poinu, zvlast, kdyz je ten DP hodne nerealny. Jako ne ze by se mi to nelibilo, ale treba bych to prolozila zas necim jinym. Tim ale rozhodne nechci rict, ze jsem neprizpusoblivy obcan!
Jinak z temat co me ted tak napadly, ze by se me libily hrat:
- neco s popletenou realitou - napr. proplitani snu a skutecnosti nebo implantovane vzpominky nebo neco matrixoidniho, ci Dark cityoviteho .... nevyhoda ale, ze to by bylo asi narocne na GMa aby to melo pro hrace tajemnou atmosferu.
- neco hororoviteho - treba stredovekeho, akorat to asi nezvladnem:-). Nekdy bych ale jako jednorazovku zkusila Shadows (je to temer GMless, jednoduchoucka pravidla) a pry to ma strasidelnou atmosferu.
- Vychod Ruska ze zacatku minuleho stoleti, sibir, kde ziji vyhnanci vseho druhu (za poslednich 400 let se tam vyhaneli nepohodlni lidi, aktualne komunisticni revolucionari, driv dekabristi a povstalci z polska, jeste driv staroverci, je tam puvodni obyvatelstvo vyznavajici samanismus) dostat se tam dalo jen v zime na sanich. Nikdo nema cara rad a ted tam nazenou stovky vojaku a trestancu a zacnou stavet transsibirkou magistralu a propojovat to s ostatnim svetem.
- eeee, uz jsem na teto odrazce kurzorem pet minut a nic, tak jdu spat, treba me jeste nekdy neco napadne
-
- Příspěvky: 792
- Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
- Bydliště: Brno
Re: Kohoutovická kampaň - příprava
S Fatem bych počkal, až bude druhá revize Fate Core, pak klidně. Fate založený na druhé edici (co jsme hráli na začátku) má své mouchy v konfliktech. Doufám, že to bude tak do měsíce. Ale mezi Fate a Archipelagem není až takový rozdíl. Hlavní je uvědomit si, že v obou hrách (a třeba i ve Střepech) mají hráči dost velké vypravěčské pravomoci. Takže když budou chtít absurdní situace a nikdo je nezastaví, tak to dopadne stejně. Ve Fatu je tam od toho vypravěč, v Archipelagu všichni . Takže je třeba vzít trochu zodpovědnost a prostě blbosti zatrhnout. V úterý jsem byl bohužel unavený a bolela mě hlava, tak mi bylo všechno jedno .komi píše:Jinak mozna bych si priklanela i k nejakemu tomu Fatu pred Archipelagem. Jestli budem pracne vytvaret nejaky komplexni svet, tak u toho Archipelaga je mnohem pravdepodobnejsi, ze to privedem do nejake absurdni situace, brzo zabalime a drina s vymyslenim se nevyplati:-).
Ale jinak bych k tomu světu přistoupil takto: Buď vzít nějaký hotový, nebo nastínit základ (jako v Uličkách nebo třeba v Salvation - případně ho rovnou vykrást), ale postupně ho rozvíjet. A přijde mi dobrý nápad z Archipelaga s mapou, jinak ty lokace člověk rychle zapomene.
Ale za to si zase můžeme sami tvorbou nereálných destiny pointů . Třeba druhá vězeňská sešlost vyzněla daleko lépe, protože jsme se prostě krotili. Ve třetím díle jsme si taky příšerně omezili prostor, což je jasné, že není vhodné nejen pro Archipelago, ale ve Střepech to byla bolest taky. Ale třeba když jsem teď hrál ve středu s Chrisem Salvation, v půlce jsme zjistili, že destiny pointy nemáme a ani nám to nevadí. Nevznikla z toho komedie, nebyly tam absurdity.komi píše:Navic me v teto hre dycky strasne tizi ten zavazek, ze postavy musi dosahnout toho destiny poinu, zvlast, kdyz je ten DP hodne nerealny.
Ale na to je opravdu potřeba se domluvit na atmosféře, jakou chceme, a tu držet společně.
Přesně. Pro vypravěče by to bylo náročné, ale šlo by to. Když mu hráči pomůžou .komi píše:-neco s popletenou realitou - napr. proplitani snu a skutecnosti nebo implantovane vzpominky nebo neco matrixoidniho, ci Dark cityoviteho .... nevyhoda ale, ze to by bylo asi narocne na GMa aby to melo pro hrace tajemnou atmosferu.
K tomu bych se přikláněl. Hrozně by se mi líbil správně špinavý středověk, tak 12.-13. století, trocha magie založené na vyvolávání a spoutávání bytostí, inkvizice, nižší šlechta a tak. Ale rovnou říkám, že Shadows to nezachrání .komi píše:- neco hororoviteho - treba stredovekeho, akorat to asi nezvladnem:-). Nekdy bych ale jako jednorazovku zkusila Shadows (je to temer GMless, jednoduchoucka pravidla) a pry to ma strasidelnou atmosferu.
Tohle jde mimo mě, takže buď GM někdo jiný, nebo Archipelago a já se budu tvářit, že o tom něco vím.komi píše:- Vychod Ruska ze zacatku minuleho stoleti, sibir, kde ziji vyhnanci vseho druhu (za poslednich 400 let se tam vyhaneli nepohodlni lidi, aktualne komunisticni revolucionari, driv dekabristi a povstalci z polska, jeste driv staroverci, je tam puvodni obyvatelstvo vyznavajici samanismus) dostat se tam dalo jen v zime na sanich. Nikdo nema cara rad a ted tam nazenou stovky vojaku a trestancu a zacnou stavet transsibirkou magistralu a propojovat to s ostatnim svetem.
Naposledy upravil(a) fenikso dne 7. 2. 2013, 19:55, celkem upraveno 3 x.
-
- Příspěvky: 792
- Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
- Bydliště: Brno
Re: Kohoutovická kampaň - příprava
A mě by se líbilo:
-Atmosférické historičtější fantasy, špína, pohani vydávající se za křesťany, kde na krále si nikdo nedovolí, ale potkat jeho družinu někde na cestě se prostě stane, kláštery, loupeživý rytíři, křižáci, a tak (viz výše). A nebo třeba něco severského, elfové, kteří neznají Tolkiena, Odin, Valkýry, a dračí lodě.
-Noční Hlídka od Sergeje Lukjaněnka (kdo nečetl, přečíst, kdo viděl film, zapomenout!). Je to urban fantasy s magií, intrikama a Šerem .
-Nějaké hard sci-fi kde vesmír je opravdu černo černě temný, skrývá děsivá tajemství a vakuum zabíjí. Něco na styl Nighfliers od George R. R. Martina (můžu půjčit, žádný dobrý popis jsem nenašel).
-Nějaké filozofické sci-fi, třeba na styl Transhuman Space nebo Hranice Snů, řešící například otázky typu "co kdyby se dalo zaplatit za nesmrtelnost?".
-Nebo něco jako Bladerunner, možná i ten Shadowrun. Elfové, draci, napalm a doutníky!
-Horror, kde zešílet se dá poměrně snadno, temné síly a fanatické kulty, pro konec světa se nemusí chodit daleko (Call of Cthulu?)
Ale nakonec si říkám, že čím jednodušší koncept, tím možná lépe . Hlavně aby se to dalo rozvíjet a aby prostě každého bavilo něčím malým přispět. A aby nám to chvilku vydrželo. Sorry za anglické odkazy, ale česká wikipedie je v tomto slabá.
-Atmosférické historičtější fantasy, špína, pohani vydávající se za křesťany, kde na krále si nikdo nedovolí, ale potkat jeho družinu někde na cestě se prostě stane, kláštery, loupeživý rytíři, křižáci, a tak (viz výše). A nebo třeba něco severského, elfové, kteří neznají Tolkiena, Odin, Valkýry, a dračí lodě.
-Noční Hlídka od Sergeje Lukjaněnka (kdo nečetl, přečíst, kdo viděl film, zapomenout!). Je to urban fantasy s magií, intrikama a Šerem .
-Nějaké hard sci-fi kde vesmír je opravdu černo černě temný, skrývá děsivá tajemství a vakuum zabíjí. Něco na styl Nighfliers od George R. R. Martina (můžu půjčit, žádný dobrý popis jsem nenašel).
-Nějaké filozofické sci-fi, třeba na styl Transhuman Space nebo Hranice Snů, řešící například otázky typu "co kdyby se dalo zaplatit za nesmrtelnost?".
-Nebo něco jako Bladerunner, možná i ten Shadowrun. Elfové, draci, napalm a doutníky!
-Horror, kde zešílet se dá poměrně snadno, temné síly a fanatické kulty, pro konec světa se nemusí chodit daleko (Call of Cthulu?)
Ale nakonec si říkám, že čím jednodušší koncept, tím možná lépe . Hlavně aby se to dalo rozvíjet a aby prostě každého bavilo něčím malým přispět. A aby nám to chvilku vydrželo. Sorry za anglické odkazy, ale česká wikipedie je v tomto slabá.
-
- Příspěvky: 677
- Registrován: 17. 8. 2012, 19:07
Re: Kohoutovická kampaň - příprava
Jojo, všimla jsem si, že jsi začal zívat o dvě hodiny dřív než obvykle:-)fenikso píše:V úterý jsem byl bohužel unavený a bolela mě hlava, tak mi bylo všechno jedno .
Souhlas, když jsme ji začli dělat tak mi to přislo jako zbytečná otrava, ale pak jsem rychle změnila názor.fenikso píše: A přijde mi dobrý nápad z Archipelaga s mapou, jinak ty lokace člověk rychle zapomene.
No to by byla bolest asi v každém systému, akorát v tomhle systému jsem byla třeba připravena o překvapení jak to vlastně Marco s Natašou myslí, protože když kvůli mému destiny pointu to bylo celkem jasné... No to je vlastně ta věc, co mi trošku vadí na tom Archipelagu, člověk ten příběh postrkává tam, kam musí dojít a moc ho nečekají překvapení. Že to má i světlé stránky samozřejmě nezpochybňuji.fenikso píše: Ve třetím díle jsme si taky příšerně omezili prostor, což je jasné, že není vhodné nejen pro Archipelago, ale ve Střepech to byla bolest taky.
Csss...o Shadows jsem mluvila jako o jednorázovce někdy, když by jsme se nikdy neodhodlali nic strašidelného odehrát, nemyslím si, že by jsme hráli víc sezení, že malé děti šly hledat strašidla pod středověkou postelí Hurá, na něčem se my dva shodnem, tak uvidíme, co ostatnífenikso píše:K tomu bych se přikláněl. Hrozně by se mi líbil správně špinavý středověk, tak 12.-13. století, trocha magie založené na vyvolávání a spoutávání bytostí, inkvizice, nižší šlechta a tak. Ale rovnou říkám, že Shadows to nezachrání .komi píše:- neco hororoviteho - treba stredovekeho, akorat to asi nezvladnem:-). Nekdy bych ale jako jednorazovku zkusila Shadows (je to temer GMless, jednoduchoucka pravidla) a pry to ma strasidelnou atmosferu.
Středověk lízlý fantazy by se mi určitě líbil. O severské mytologii toho zas nevím moc jáfenikso píše:
Atmosférické historičtější fantasy, špína, pohani vydávající se za křesťany, kde na krále si nikdo nedovolí, ale potkat jeho družinu někde na cestě se prostě stane, kláštery, loupeživý rytíři, křižáci, a tak (viz výše). A nebo třeba něco severského, elfové, kteří neznají Tolkiena, Odin, Valkýry, a dračí lodě.
Ty si chceš konečně zahrát to temné fantasy, co se nám před 3/4 rokem zvrtlo!
Hlídky jsem četla a z naší hry hlídek bych měla trochu strach, by vypadala určitě úplně jinak než knížky. Knížky mě trochu rozčilovaly tím filozofováním furt o tom samém, ale asi mě to nerozčilovalo tak moc, když jsem tu sérii přečetla myslím i celoufenikso píše: Noční Hlídka od Sergeje Lukjaněnka (kdo nečetl, přečíst, kdo viděl film, zapomenout!). Je to urban fantasy s magií, intrikama a Šerem .
To by chtělo asi víc specifikovat, v mém životě je vesmír taky černočerný a vakuum zabíjí (aspoň předpokládám, osobně jsem nezkoušela), přesto bych nebyla příliš zábavnou hráčskou postavou (Nighfliers teda neznám)fenikso píše: Nějaké hard sci-fi kde vesmír je opravdu černo černě temný, skrývá děsivá tajemství a vakuum zabíjí. Něco na styl Nighfliers od George R. R. Martina (můžu půjčit, žádný dobrý popis jsem nenašel).
prolistuju, jak budu mít chvilkufenikso píše: Nějaké filozofické sci-fi, třeba na styl Transhuman Space nebo Hranice Snů, řešící například otázky typu "co kdyby se dalo zaplatit za nesmrtelnost?".
Atmosféra bladerunneru se mi líbí (viděla jsem film), akorát když to je takový celkem komorní příběh, tak svět bychom museli stejně dělat sami, teda né že by to nějak vadilo . Kombinace scifi a fantasy mě poněkud děsí, ale ne dost abych se bránila to zkusit....fenikso píše: Nebo něco jako Bladerunner, možná i ten Shadowrun. Elfové, draci, napalm a doutníky!
No, od Lovecrafta jsem četla nějaké soubory povídek, se mi vesměs líbily, ale jinak ten jeho svět moc neznám. Zrovna kutululu povídka mi moc hororovitá nepřišla. Určitě by se mi to líbilo, pokud bych neměla být sprostý nevědoucí hráč, musela bych toho asi načíst víc.fenikso píše: Horror, kde zešílet se dá poměrně snadno, temné síly a fanatické kulty, pro konec světa se nemusí chodit daleko (Call of Cthulu?)
-
- Příspěvky: 47
- Registrován: 27. 8. 2012, 11:22
Re: Kohoutovická kampaň - příprava
Hard sci-fi hmm... co takhle:
Samanta Clarke si promnula oči a opět přitiskla čelo k průzoru. Pocítila slabou závrať, když Cesta Naděje dokončila svůj obrat a v jejím průzoru se konečně objevil drobný oranžový disk plynného obra. Samanta věřila, že na oranžovém pozadí vidí i ještě drobnější nazelenalou tečku, jejich velký cíl, nový domov, Mandaru. Je to už 80 let, co Cesta Naděje opustila Zemi, aby se vydala na dlouhou pouť k Tau Ceti a Samanta strávila celých 41 let svého života na její palubě. Posledních pět jako kapitán a matriarcha.
Téměř nikdo z 500 probuzených na palubě její vůdcovství nezpochybňoval, ale teď vždy klidná Samanta nervózně dýchala a přemýšlela co dál. Dvanáct let staré zprávy, vyslané laserem odněkud z Australie, které před pár minutami shlédla, jí na klidu nedodaly. Když laser před deseti lety umlkl, obávali se probuzení nejhoršího, teď opět vysílal a zprávy nebyly o nic příznivější než jindy v průběhu jejich osm dekád dlouhé cesty, o nic příznivější, než ve chvíli, kdy Cesta Naděje, půl kilometru dlouhá konstrukce, z zaplněná tisíci jaderných bomb z arzenálu pozemských mocností, opustila na vlně atomových explozí orbitu Země. Zdevastovanou Zemi sužují války a hladomory, kosmické lety kvůli troskám na orbitě nejsou možné, i kdyby to někdo ještě chtěl zkoušet a v Australii došlo ke krvavému převratu, prý zorganizovanému imperiální Indii a starostlivá a mírumilovná Čína nyní se svým vojenským kontingenty zajišťuje pořádek a mír. Prý proto neměli celých deset let zprávy. Samanta moc dobře věděla, co si má myslet i proč Čína stále prahne po zbytcích kdysi tak obrovského nerostného bohatství Australie. Tohle jí ale starosti nedělalo.
Rozrušil jí pohled na obyčejná těla, mrtvá těla. Stovky mrtvých, na pobřeží vyplavených těl z lodi Evropských uprchlíků, kterou, prý v domnění ,že jde o pašeráky, potopila válečná loď Africké unie, vyhladovělé děti z americké konfederace a ohořelé zbytky kostí po sabotáž jedné z mála funkčních fúzních elektráren - prý ji zapálili teroristi s názvem "děti Země".
Byla i Samanta a 500 bdících na palubě "dítětem Země"? Věřila, že ne. Na palubě nedošlo po celé generace k žádnému zločinu, k žádnému násilí. Možná za to mohl fakt, že jakákoli vzpoura na palubě by mohla znamenat smrt všech, možná to, že Samantini prarodiče a předci všech ostatních bdících, patřili na Zemi k elitě. Pečlivě vybraní, naprosto zdraví, naprosto vyrovnaní, geneticky co nejvíc různorodí, přizpůsobiví a mírumilovní lidé ze všech koutů Země.
To stejné se ale nedalo říci o mumiích. Těla dalších 10 000 kryogenicky zmražených "pasažérů" byla ukryta po obou bocích Cesty Naděje. Kryogenicky zmražená těla, jen pár stupňů nad absolutní nulou, patřila úplně jinému druhu elity. Byli to bohatí a mocní, lidé s ostrými lokty, lidé s vlastními armádami, majitelé celých států. Prokleté mumie.
Všechno by bylo v pořádku nebýt Jamese a těch jeho zatracených teleskopů. Mumie měli spát ještě mnoho dalších měsíců, nejdřív měli přistát, Samanta by něco vymyslela. Teď už to ale ví všichni. Na Mandaře někdo je. A ten někdo jsou nejspíš lidé, lidé z Věčné Svobody, archy, vyslané generaci před Cestou Naděje ke stejnému cíli. Archy, která přestala vysílat poté, co dosáhla oběžné dráhy Mandary před třiceti lety. Archy, kterou všichni považovali za ztracenou.
Cesta Naděje prováděla každých šestnáct hodin obrat. Přestala vyhazovat jaderné bomby a obrátila své seznory a teleskopy v přední části směrem ke svému cíli, aby skrz slabé oblaky z atomových explozí provedly přesné měření. Po krátké údržbe a kontrolách se obrátila do původního směru a pokračovala v chrlení bomb za svůj zadní deflektor, musela ještě hodně zpomalit, než za tři měsíce dosáhne oběžné dráhy. Při posledním obratu ale James něco zjistil, na noční straně džunglí pokryté Mandary, našel svítící body, "Je to jasné, spektroskop nelže, je to excitovaný sodík, žádný požár. Na Mandaře jsou města!", vykřikl nadšený James a Samanta od té chvíle nespala.
Teď by měla postupovat podle starých pravidel, počítajících s touto eventualitou, probudit některé dávno zapomenuté mumie a předat velení skutečným "dětem země". Lidem, kteří celý život žili na planetě, již nikdo z bdících nikdy neviděl, skupině lidí v čele s miláčkem davů, Robertem Čengem. Zprávy o jeho strašných zločinech, o jeho utajené genocidě, začali přicházet až dvacet let po odletu Cesty Naděje.
Samanta se odlepila od skla a proplouvala zpět do rotující části lodě, ještě než se jí zmocnila gravitace ji z myšlenek vyrušil ostrý hlas Marca, mladého inženýra zodpovídajícího za ledový příkrov chránící přední část lodi. "Kapitáne, nespíte? To musíte vidět! Přijďte prosím na můstek! Tohle je důležité!". Samanta si povzdechla, Marco byl pečlivý pozorovatel, ale dělal vždy ukvapené závěry, doufala, že ji neruší s nějakým nesmyslem, jako je nález podezřelého lesklého kamínku v kráteru uprostřed čelního ledového krunýře.
Když vystoupala do části s umělou gravitací zamířila ihned na můstek. Celý strop můstku zdobila obrovská freska, zobrazující krajinu na Mandaře. Oranžové slunce, panenská příroda plná nádherných rostlin a barevných motýlů, veselí lidé ... Motýlů, pche, nikdo nevěděl, jak vypadá povrch Mandary, vědělo se jen, že na ní jsou rostliny, menší oceány a atmosféra je dýchatelná, víc se ze Země zjistit nedalo. Někdo teď o Mandaře toho ale ví daleko víc, jestlipak už stačili část pralesů vykácet? A proč mlčeli a mlčí? "Samanto!" gestikuloval vzrušený Marco a ukazoval na sérii snímků před sebou. "To jsou záběry Mandary, podle nízkého rozlišení několik týdnů staré, že ano?", odvětila klidně Samanta. "Podívej!", Marco ukazoval sérii snímků, kde byl patrný nezřetelný flek který se časem rozplynul. "Je to ionizovaný plyn, a infračervená radiace, nejmíň 4000K, někdo vyslal z oběžné dráhy raketu, jdou nám naproti!", chrlil ze sebe Marco. . "Ale Marco, tohle přece může být cokoli a proč by za námi někoho posílali, mužou zavolat, až si všimnou jak brzdíme s pomocí deseti atomovek za minutu, jistě nás zkusí konta.... ", ještě než stačila větu doříct, zbarvila se celá místnost rudě a její hlas přehlušila siréna. Oba okamžitě klesli do svých křesel a bleskově se připoutali tisíckrát nacvičeným pohybem. Úhybný manévr před kosmickým smetím patřil k běžnému folkloru, oba ihned pocítili silný tlak když počítač zažehl manévrovací trysky na celé levé straně lodi. Samanta náhle vytřeštila oči a praštila do velkého červeného tlačítka před sebou. "Co to sakra děláš!", vyděsil se Marco. Samanta hbitě uchopila zaprášenou páku a přímo do jejich zorniček začal laser ihned vykreslovat prostor v okolí lodi. Na displejích můstku blikal červený nápis: "nebezpečí kolize" a pod ním: "manuální řízení". Samanta nevěděla co přesně dělá, ale jednu věc věděla jistě: palubní počítač nikdy nebyl navržen na únik před řízenou střelou.
Žánr: hard sci-fi, mysteriozní thriller
Téma: přežití na zalesněné planetě plné záhad, nebezpečných tvorů a ještě nebezpečnějších lidí. Boj o moc, přízraky z minulosti a morální dilema, panenská divočina i moderní technika.
Samanta Clarke si promnula oči a opět přitiskla čelo k průzoru. Pocítila slabou závrať, když Cesta Naděje dokončila svůj obrat a v jejím průzoru se konečně objevil drobný oranžový disk plynného obra. Samanta věřila, že na oranžovém pozadí vidí i ještě drobnější nazelenalou tečku, jejich velký cíl, nový domov, Mandaru. Je to už 80 let, co Cesta Naděje opustila Zemi, aby se vydala na dlouhou pouť k Tau Ceti a Samanta strávila celých 41 let svého života na její palubě. Posledních pět jako kapitán a matriarcha.
Téměř nikdo z 500 probuzených na palubě její vůdcovství nezpochybňoval, ale teď vždy klidná Samanta nervózně dýchala a přemýšlela co dál. Dvanáct let staré zprávy, vyslané laserem odněkud z Australie, které před pár minutami shlédla, jí na klidu nedodaly. Když laser před deseti lety umlkl, obávali se probuzení nejhoršího, teď opět vysílal a zprávy nebyly o nic příznivější než jindy v průběhu jejich osm dekád dlouhé cesty, o nic příznivější, než ve chvíli, kdy Cesta Naděje, půl kilometru dlouhá konstrukce, z zaplněná tisíci jaderných bomb z arzenálu pozemských mocností, opustila na vlně atomových explozí orbitu Země. Zdevastovanou Zemi sužují války a hladomory, kosmické lety kvůli troskám na orbitě nejsou možné, i kdyby to někdo ještě chtěl zkoušet a v Australii došlo ke krvavému převratu, prý zorganizovanému imperiální Indii a starostlivá a mírumilovná Čína nyní se svým vojenským kontingenty zajišťuje pořádek a mír. Prý proto neměli celých deset let zprávy. Samanta moc dobře věděla, co si má myslet i proč Čína stále prahne po zbytcích kdysi tak obrovského nerostného bohatství Australie. Tohle jí ale starosti nedělalo.
Rozrušil jí pohled na obyčejná těla, mrtvá těla. Stovky mrtvých, na pobřeží vyplavených těl z lodi Evropských uprchlíků, kterou, prý v domnění ,že jde o pašeráky, potopila válečná loď Africké unie, vyhladovělé děti z americké konfederace a ohořelé zbytky kostí po sabotáž jedné z mála funkčních fúzních elektráren - prý ji zapálili teroristi s názvem "děti Země".
Byla i Samanta a 500 bdících na palubě "dítětem Země"? Věřila, že ne. Na palubě nedošlo po celé generace k žádnému zločinu, k žádnému násilí. Možná za to mohl fakt, že jakákoli vzpoura na palubě by mohla znamenat smrt všech, možná to, že Samantini prarodiče a předci všech ostatních bdících, patřili na Zemi k elitě. Pečlivě vybraní, naprosto zdraví, naprosto vyrovnaní, geneticky co nejvíc různorodí, přizpůsobiví a mírumilovní lidé ze všech koutů Země.
To stejné se ale nedalo říci o mumiích. Těla dalších 10 000 kryogenicky zmražených "pasažérů" byla ukryta po obou bocích Cesty Naděje. Kryogenicky zmražená těla, jen pár stupňů nad absolutní nulou, patřila úplně jinému druhu elity. Byli to bohatí a mocní, lidé s ostrými lokty, lidé s vlastními armádami, majitelé celých států. Prokleté mumie.
Všechno by bylo v pořádku nebýt Jamese a těch jeho zatracených teleskopů. Mumie měli spát ještě mnoho dalších měsíců, nejdřív měli přistát, Samanta by něco vymyslela. Teď už to ale ví všichni. Na Mandaře někdo je. A ten někdo jsou nejspíš lidé, lidé z Věčné Svobody, archy, vyslané generaci před Cestou Naděje ke stejnému cíli. Archy, která přestala vysílat poté, co dosáhla oběžné dráhy Mandary před třiceti lety. Archy, kterou všichni považovali za ztracenou.
Cesta Naděje prováděla každých šestnáct hodin obrat. Přestala vyhazovat jaderné bomby a obrátila své seznory a teleskopy v přední části směrem ke svému cíli, aby skrz slabé oblaky z atomových explozí provedly přesné měření. Po krátké údržbe a kontrolách se obrátila do původního směru a pokračovala v chrlení bomb za svůj zadní deflektor, musela ještě hodně zpomalit, než za tři měsíce dosáhne oběžné dráhy. Při posledním obratu ale James něco zjistil, na noční straně džunglí pokryté Mandary, našel svítící body, "Je to jasné, spektroskop nelže, je to excitovaný sodík, žádný požár. Na Mandaře jsou města!", vykřikl nadšený James a Samanta od té chvíle nespala.
Teď by měla postupovat podle starých pravidel, počítajících s touto eventualitou, probudit některé dávno zapomenuté mumie a předat velení skutečným "dětem země". Lidem, kteří celý život žili na planetě, již nikdo z bdících nikdy neviděl, skupině lidí v čele s miláčkem davů, Robertem Čengem. Zprávy o jeho strašných zločinech, o jeho utajené genocidě, začali přicházet až dvacet let po odletu Cesty Naděje.
Samanta se odlepila od skla a proplouvala zpět do rotující části lodě, ještě než se jí zmocnila gravitace ji z myšlenek vyrušil ostrý hlas Marca, mladého inženýra zodpovídajícího za ledový příkrov chránící přední část lodi. "Kapitáne, nespíte? To musíte vidět! Přijďte prosím na můstek! Tohle je důležité!". Samanta si povzdechla, Marco byl pečlivý pozorovatel, ale dělal vždy ukvapené závěry, doufala, že ji neruší s nějakým nesmyslem, jako je nález podezřelého lesklého kamínku v kráteru uprostřed čelního ledového krunýře.
Když vystoupala do části s umělou gravitací zamířila ihned na můstek. Celý strop můstku zdobila obrovská freska, zobrazující krajinu na Mandaře. Oranžové slunce, panenská příroda plná nádherných rostlin a barevných motýlů, veselí lidé ... Motýlů, pche, nikdo nevěděl, jak vypadá povrch Mandary, vědělo se jen, že na ní jsou rostliny, menší oceány a atmosféra je dýchatelná, víc se ze Země zjistit nedalo. Někdo teď o Mandaře toho ale ví daleko víc, jestlipak už stačili část pralesů vykácet? A proč mlčeli a mlčí? "Samanto!" gestikuloval vzrušený Marco a ukazoval na sérii snímků před sebou. "To jsou záběry Mandary, podle nízkého rozlišení několik týdnů staré, že ano?", odvětila klidně Samanta. "Podívej!", Marco ukazoval sérii snímků, kde byl patrný nezřetelný flek který se časem rozplynul. "Je to ionizovaný plyn, a infračervená radiace, nejmíň 4000K, někdo vyslal z oběžné dráhy raketu, jdou nám naproti!", chrlil ze sebe Marco. . "Ale Marco, tohle přece může být cokoli a proč by za námi někoho posílali, mužou zavolat, až si všimnou jak brzdíme s pomocí deseti atomovek za minutu, jistě nás zkusí konta.... ", ještě než stačila větu doříct, zbarvila se celá místnost rudě a její hlas přehlušila siréna. Oba okamžitě klesli do svých křesel a bleskově se připoutali tisíckrát nacvičeným pohybem. Úhybný manévr před kosmickým smetím patřil k běžnému folkloru, oba ihned pocítili silný tlak když počítač zažehl manévrovací trysky na celé levé straně lodi. Samanta náhle vytřeštila oči a praštila do velkého červeného tlačítka před sebou. "Co to sakra děláš!", vyděsil se Marco. Samanta hbitě uchopila zaprášenou páku a přímo do jejich zorniček začal laser ihned vykreslovat prostor v okolí lodi. Na displejích můstku blikal červený nápis: "nebezpečí kolize" a pod ním: "manuální řízení". Samanta nevěděla co přesně dělá, ale jednu věc věděla jistě: palubní počítač nikdy nebyl navržen na únik před řízenou střelou.
Žánr: hard sci-fi, mysteriozní thriller
Téma: přežití na zalesněné planetě plné záhad, nebezpečných tvorů a ještě nebezpečnějších lidí. Boj o moc, přízraky z minulosti a morální dilema, panenská divočina i moderní technika.
-
- Příspěvky: 677
- Registrován: 17. 8. 2012, 19:07
Re: Kohoutovická kampaň - příprava
Licho: hmm, to vypadá dobře!
Proč nevymýšlíš příběhy i pro Zero K
Asi tu budu muset být aspoň 300 let, abych stihla odehrát všecko co mě láká ....
Proč nevymýšlíš příběhy i pro Zero K
Asi tu budu muset být aspoň 300 let, abych stihla odehrát všecko co mě láká ....
-
- Příspěvky: 47
- Registrován: 27. 8. 2012, 11:22
Re: Kohoutovická kampaň - příprava
Jak moc dobre vis, muj boj - o dusi Zero-K uz jsem prohral
http://www.youtube.com/watch?v=9IP1mp3cgRo
http://www.youtube.com/watch?v=9IP1mp3cgRo
-
- Příspěvky: 792
- Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
- Bydliště: Brno
Re: Kohoutovická kampaň - příprava
OK, píšu si. Příště totálně překroutit destiny point tvé postavy naprosto zvrhlým způsobem .komi píše:...akorát v tomhle systému jsem byla třeba připravena o překvapení jak to vlastně Marco s Natašou myslí, protože když kvůli mému destiny pointu to bylo celkem jasné...
Když jsem hrál s Chrisem, tak jsme v půlce hry zjistili, že destiny pointy nemáme. Naopak jsme měli postavy původně vytvářené pro Fate, takže jsme měli nachystaný trochu jiný rámec. A tak mě napadla kacířská myšlenka: Co tak vyměnit destiny point za cíle postavy? Ony ty destiny pointy tam jsou hlavně proto, aby držely nějakou strukturu těch příběhů. Ale věřím, že když se budeme trochu více snažit a více používat "Zkusme to jinak", když nám něco nebude sedět, tak je ani potřebovat nebudeme.komi píše:No to je vlastně ta věc, co mi trošku vadí na tom Archipelagu, člověk ten příběh postrkává tam, kam musí dojít a moc ho nečekají překvapení. Že to má i světlé stránky samozřejmě nezpochybňuji.
Tak hororová atmosféra je prostě něco, o co se musí snažit všichni. Nevěřím, že to jakýkoli systém zachrání. To jsem tím myslel. Ale zkusit můžeme.komi píše:Csss...o Shadows jsem mluvila jako o jednorázovce někdy, když by jsme se nikdy neodhodlali nic strašidelného odehrát...
Tak by se udělal nějaký výcuc. Ne, že bych já na to byl zrovna odborník. Ale Lokiho od Odina poznám . Pěkná kniha s tímhle settingem byla Zlomený meč.komi píše:Středověk lízlý fantazy by se mi určitě líbil. O severské mytologii toho zas nevím moc já
To je to tak poznat?komi píše:Ty si chceš konečně zahrát to temné fantasy, co se nám před 3/4 rokem zvrtlo!
Už jsem v tom světě vypravěče dělal. Sice při hraní po netu, pravda, na živo by to bylo těžší. Ale když by si každý přečetl alespoň první díl, neměl by to být problém.komi píše:Hlídky jsem četla a z naší hry hlídek bych měla trochu strach, by vypadala určitě úplně jinak než knížky.
Tak jako příklady třeba Vetřelci, Horizont události, Battlestar Galactica, Firefly. Co naopak není hard sci-fi, Star Wars, Star Trek, Červený trpaslík .komi píše:To by chtělo asi víc specifikovat, v mém životě je vesmír taky černočerný a vakuum zabíjí (aspoň předpokládám, osobně jsem nezkoušela), přesto bych nebyla příliš zábavnou hráčskou postavou
Já to nečetl. Ale kamarád by do toho fanatik, a ten když dělal vypraveče, tak jsme všichni vždycky skončili móc špatně (většinou obětovaní nějakými kultisty). Ale taky jsme se na to těšili.komi píše:No, od Lovecrafta jsem četla nějaké soubory povídek, se mi vesměs líbily, ale jinak ten jeho svět moc neznám. Zrovna kutululu povídka mi moc hororovitá nepřišla. Určitě by se mi to líbilo, pokud bych neměla být sprostý nevědoucí hráč, musela bych toho asi načíst víc.
-
- Příspěvky: 792
- Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
- Bydliště: Brno
Re: Kohoutovická kampaň - příprava
Licho: Pěkné. Sice mi tam pár věcí nesedí, ale určitě pro ně máš vysvětlení . Spíše mi ale není jasné, jak by se to hrálo? Kde by začínal příběh? Až na planetě? Dala by se tam zapojit nějak ta vesmírná loď? Hmmm, co třeba ve flash-backách?
Každopádně by to bylo výborné pro Archipelago (ať už originál nebo kacířsky hacknuté). Obrovský prostor s možnostmi postupně svět rozvíjet, mé RPGčkářské srdce zaplesalo :>;o) (toho škodolibého smajlíku si nevšímejte). Jen bychom se teda museli posnažit, ať z toho nemáme toho Červeného trpaslíka .
Ještě mě napadlo, že bychom se mohli vrátit i k Londýnským uličkám. Ty postavy byly fajn a určitě ještě mají potenciál. Něco jako "o rok později". Jen vyměnit systém. Fate Core druhý draft by měl být ke konci února. Na ten se těším tak, že klidně něco povyprávím. I když to já asi kdykoli...
Každopádně by to bylo výborné pro Archipelago (ať už originál nebo kacířsky hacknuté). Obrovský prostor s možnostmi postupně svět rozvíjet, mé RPGčkářské srdce zaplesalo :>;o) (toho škodolibého smajlíku si nevšímejte). Jen bychom se teda museli posnažit, ať z toho nemáme toho Červeného trpaslíka .
Aspoň máme dost materiálu. Stačí jen vybrat, co bude znít většině zajímavě, a postupně rozpracovávat.komi píše:Asi tu budu muset být aspoň 300 let, abych stihla odehrát všecko co mě láká ....
Ještě mě napadlo, že bychom se mohli vrátit i k Londýnským uličkám. Ty postavy byly fajn a určitě ještě mají potenciál. Něco jako "o rok později". Jen vyměnit systém. Fate Core druhý draft by měl být ke konci února. Na ten se těším tak, že klidně něco povyprávím. I když to já asi kdykoli...
-
- Příspěvky: 47
- Registrován: 27. 8. 2012, 11:22
Re: Kohoutovická kampaň - příprava
Nejasnosti jiste vysvetlim
Zacinalo by se jeste na lodi, ale nektere postavy by mohly byt klidne uz na planete.
Flashbaky by mohly byt do historie na zemi nebo i na planete ale nejsou ani nutne.
Postavy by mohly byt z nekolika "ras". treba:
- mumie - ze stare zeme, bohati a slavni nebo naopak velmi prohnani zlocinci, tezko poznat kdo jak dospel ke svemu bohatstvi a vlivu. Prisli zit svuj sen o novem uzasnem domove a nikdo jim v tom nebude branit.
- bdici - posadka lodi, fyzicky zchatrala, mirumilovna, jedna velka rodina, nechce nic mit s mumiemi a vetsina by je nejradeji ani nerozmrazovala a nekteri jsou mozna odhodlani opustit svou mirumilovnost ve snaze nepredat moc mumiim.
- poslove - bdici z prvni archy, maji pod kontrolou puvodni archu a stanici na obezne draze. Maji pocit, ze je potreba zabranit kontakut se zemi, obdrzeli zahadne poselstvi pote, co dorazili jako prvni na obeznou drahu planety, ti zasveceni do nejvyssiho kruhu znaji jeho obsah - je potreba z Mandary odstranit vsechny lidi, jinak bude sterilizovana Zeme. Tajne sbiraji sily k drtivemu uderu.
- obcan - "puvodni" obyvatel, tj. 30 let na Mandare zijici mumie z prvni archy. Obvykle vlastni dum, farmu a zastava ridici pozice. Jedna se o jakousi formu aristokracie. Obcanstvi se da ziskat zaplacenim poplatku vsem stavajicim obcanum. Protoze je to velmi nakladne, obvykle obcanstvi "zdedi" pouze jeden potomek, jestli vubec nejaky. Krome zvlastnich prav - napr. prava volit ma take povinnost ucasti v armade (spise policii) a take povinnost platit dane.
- svobodny - osoba, ktera nemuze nic vetsiho vlastnit. Je odkazana na obcany, casto bydli v jejich domech a pracuje na jejich polich a v jejich dolech. Ma ale zajistenu svobodu pohybu (tj. muze kdykoli odejit) a nema povinnost platit dane nebo slouzit v armade. Existuji i male vesnicky svobodnych. Nekteri z nich byly kdysi obcany a ted touzi po pomste.
- mutant - clovek, ktery prisel do kontaktu s divokou prirodou. Mnoho lidi slysi casto hlasy, ktere je lakaji dal do neprostupne dzungle. Biologie planety ale neni s tou lidskou plne kompatibilni a uzky kontakt s mistni faunou muze zpusobit nektere nechtene mutace. Po planete se ted prochazeji lide s supinami, lide kteri vidi ve tme lip nez kocka, lide, kteri slysi tajemne hlasy daleko zretelneji nez druzi a lide, kteri dokazi rozpoznat umysly ostatnich. Mutanti se sice teoreticky mohou pohybovat kdekoli, podobne jako ostatni svobodni, v praxi se ale radeji drzi dale kvuli vice ci mene skryvanemu odporu ostatnich.
- krisk - tvor, podobny opici, ma 3 pary koncetin a ocas. Je velmi hbity v korunach stromu, chuze po zemi mu zpusobuje problemy. Kriskove ziji casto pobliz lidskych obydli a zivi se zbytky. Jsou nesmirne zvedavi a casto zpusobuji potize tim, ze proniknou do domovu lidi a delaji si z nich hriste. Zajima je vsechno co blika, sviti, vrci a pohybuje se. Kriskove se daji vycvicit na jednoduche prace, napr. sber plodu a vypadaji roztomile a proto jsou obvykle dobre tolerovani. V poslednich letech se objevuji kriskove, kteri dokazi komunikovat temer lidskou reci pomoci nekolika zakladnich slovicek.
Za rychlou promenou krisku z obycejneho pralesniho zvirete na tvora s temer lidskou inteligenci je jedno tajemstvi ktere lidem zatim unika - co vi jeden krisk, dozvi se driv nebo pozdeji vsichni. Kriskove spolu komunikuji na dalku, v barve, se zvukem i cichem a neustale.
Zacinalo by se jeste na lodi, ale nektere postavy by mohly byt klidne uz na planete.
Flashbaky by mohly byt do historie na zemi nebo i na planete ale nejsou ani nutne.
Postavy by mohly byt z nekolika "ras". treba:
- mumie - ze stare zeme, bohati a slavni nebo naopak velmi prohnani zlocinci, tezko poznat kdo jak dospel ke svemu bohatstvi a vlivu. Prisli zit svuj sen o novem uzasnem domove a nikdo jim v tom nebude branit.
- bdici - posadka lodi, fyzicky zchatrala, mirumilovna, jedna velka rodina, nechce nic mit s mumiemi a vetsina by je nejradeji ani nerozmrazovala a nekteri jsou mozna odhodlani opustit svou mirumilovnost ve snaze nepredat moc mumiim.
- poslove - bdici z prvni archy, maji pod kontrolou puvodni archu a stanici na obezne draze. Maji pocit, ze je potreba zabranit kontakut se zemi, obdrzeli zahadne poselstvi pote, co dorazili jako prvni na obeznou drahu planety, ti zasveceni do nejvyssiho kruhu znaji jeho obsah - je potreba z Mandary odstranit vsechny lidi, jinak bude sterilizovana Zeme. Tajne sbiraji sily k drtivemu uderu.
- obcan - "puvodni" obyvatel, tj. 30 let na Mandare zijici mumie z prvni archy. Obvykle vlastni dum, farmu a zastava ridici pozice. Jedna se o jakousi formu aristokracie. Obcanstvi se da ziskat zaplacenim poplatku vsem stavajicim obcanum. Protoze je to velmi nakladne, obvykle obcanstvi "zdedi" pouze jeden potomek, jestli vubec nejaky. Krome zvlastnich prav - napr. prava volit ma take povinnost ucasti v armade (spise policii) a take povinnost platit dane.
- svobodny - osoba, ktera nemuze nic vetsiho vlastnit. Je odkazana na obcany, casto bydli v jejich domech a pracuje na jejich polich a v jejich dolech. Ma ale zajistenu svobodu pohybu (tj. muze kdykoli odejit) a nema povinnost platit dane nebo slouzit v armade. Existuji i male vesnicky svobodnych. Nekteri z nich byly kdysi obcany a ted touzi po pomste.
- mutant - clovek, ktery prisel do kontaktu s divokou prirodou. Mnoho lidi slysi casto hlasy, ktere je lakaji dal do neprostupne dzungle. Biologie planety ale neni s tou lidskou plne kompatibilni a uzky kontakt s mistni faunou muze zpusobit nektere nechtene mutace. Po planete se ted prochazeji lide s supinami, lide kteri vidi ve tme lip nez kocka, lide, kteri slysi tajemne hlasy daleko zretelneji nez druzi a lide, kteri dokazi rozpoznat umysly ostatnich. Mutanti se sice teoreticky mohou pohybovat kdekoli, podobne jako ostatni svobodni, v praxi se ale radeji drzi dale kvuli vice ci mene skryvanemu odporu ostatnich.
- krisk - tvor, podobny opici, ma 3 pary koncetin a ocas. Je velmi hbity v korunach stromu, chuze po zemi mu zpusobuje problemy. Kriskove ziji casto pobliz lidskych obydli a zivi se zbytky. Jsou nesmirne zvedavi a casto zpusobuji potize tim, ze proniknou do domovu lidi a delaji si z nich hriste. Zajima je vsechno co blika, sviti, vrci a pohybuje se. Kriskove se daji vycvicit na jednoduche prace, napr. sber plodu a vypadaji roztomile a proto jsou obvykle dobre tolerovani. V poslednich letech se objevuji kriskove, kteri dokazi komunikovat temer lidskou reci pomoci nekolika zakladnich slovicek.
Za rychlou promenou krisku z obycejneho pralesniho zvirete na tvora s temer lidskou inteligenci je jedno tajemstvi ktere lidem zatim unika - co vi jeden krisk, dozvi se driv nebo pozdeji vsichni. Kriskove spolu komunikuji na dalku, v barve, se zvukem i cichem a neustale.
-
- Příspěvky: 792
- Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
- Bydliště: Brno
Re: Kohoutovická kampaň - příprava
Myslel jsem, že vzhledem k tomu, že Cesta Naděje už nikam nepoletí, tak že abychom si naplno užili ten hard sci-fi element, tak by mohly flashbacky z cesty být dobrý nástroj, jak vysvětlit motivace a vztahy lidí v její posádce.
A jinak já bych byl spíše pro rozdělení do "komunit", než "ras". Zkusil bych to trochu jinak, například: Když moduly Archy přistály na Mandaře, kolonisté se úplně nedohodli, jak začít. Ano, měli na to sepsané postupy, ale tváří v tvář mandarské realitě přišly většině k ničemu. Rozdělili se tedy podle svých záměrů:
1. skupina získala průmyslová zařízení a vytvořila komunitu podobnou divokému západu. Jsou schopní vyrábět nástroje, jednodušší zbraně, farmařit, vyrábět alkohol a rozjet pár manufaktur. Také trochu povrchově dolovat a hlavně se postarat o to, aby jejich komunita a okolní vesnice byly centrem obchodu.
2. skupina získala moderní lovecké zbraně z Archy a zmizela v pralesích. Stali se z nich průvodci po nehostinné džungli, loví nebezpečná zvířata. Na mnoho let přerušili s ostatními komunitami kontakty, ale v poslední době jejich vybavení začíná selhávat a tak musí stále více obchodovat s ostatními, aby je nahradili.
3. skupina se vydala prozkoumat ruiny chrámů a měst starobylé civilizace. Vybaveni počítači, knihami a jiným vědeckým vybavením se tam zabydleli, zažrali se do objeveného náboženství či filozofie a obecně jsou velmi divní. Ale moudří a umí zacházet s lékařským vybavením přivezeným z Archy.
4. skupina se drží původního kolonizačního plánu. Získali těžební a stavební roboty. I když pro jejich obsluhu nemají dost lidí, žárlivě je střeží. Budují v pustině z omezených zdrojů dovezených na planetu geotermální elektrárnu, hlubinný vodní vrt, zavlažovací systém.
5. skupina zůstala na orbitě v Arše. Jejich cíle (kromě raketového uvítacího systému), motivace a tajemství jsou nejasná - viz. Licho a jeho skupina nihilistů s atomovkama .
Všechny skupiny mezi sebou mají kontakt a více či méně spolu obchodují a jinak interagují.
No a do toho všeho přiletí Cesta Naděje se svými Bdícími a Mumiemi, pořádným jaderným arzenálem a čerstvými informacemi ze Země. Zakotví někde na odvrácené straně měsíce nebo tak někde (aby ji Archa nemohla hned sestřelit z oblohy) a bude se snažit navázat kontakt s ostatními. S Archou třeba pomocí rádia, za ostatními může poslat nějaký ten výsadkový raketoplán.
A jinak já bych byl spíše pro rozdělení do "komunit", než "ras". Zkusil bych to trochu jinak, například: Když moduly Archy přistály na Mandaře, kolonisté se úplně nedohodli, jak začít. Ano, měli na to sepsané postupy, ale tváří v tvář mandarské realitě přišly většině k ničemu. Rozdělili se tedy podle svých záměrů:
1. skupina získala průmyslová zařízení a vytvořila komunitu podobnou divokému západu. Jsou schopní vyrábět nástroje, jednodušší zbraně, farmařit, vyrábět alkohol a rozjet pár manufaktur. Také trochu povrchově dolovat a hlavně se postarat o to, aby jejich komunita a okolní vesnice byly centrem obchodu.
2. skupina získala moderní lovecké zbraně z Archy a zmizela v pralesích. Stali se z nich průvodci po nehostinné džungli, loví nebezpečná zvířata. Na mnoho let přerušili s ostatními komunitami kontakty, ale v poslední době jejich vybavení začíná selhávat a tak musí stále více obchodovat s ostatními, aby je nahradili.
3. skupina se vydala prozkoumat ruiny chrámů a měst starobylé civilizace. Vybaveni počítači, knihami a jiným vědeckým vybavením se tam zabydleli, zažrali se do objeveného náboženství či filozofie a obecně jsou velmi divní. Ale moudří a umí zacházet s lékařským vybavením přivezeným z Archy.
4. skupina se drží původního kolonizačního plánu. Získali těžební a stavební roboty. I když pro jejich obsluhu nemají dost lidí, žárlivě je střeží. Budují v pustině z omezených zdrojů dovezených na planetu geotermální elektrárnu, hlubinný vodní vrt, zavlažovací systém.
5. skupina zůstala na orbitě v Arše. Jejich cíle (kromě raketového uvítacího systému), motivace a tajemství jsou nejasná - viz. Licho a jeho skupina nihilistů s atomovkama .
Všechny skupiny mezi sebou mají kontakt a více či méně spolu obchodují a jinak interagují.
No a do toho všeho přiletí Cesta Naděje se svými Bdícími a Mumiemi, pořádným jaderným arzenálem a čerstvými informacemi ze Země. Zakotví někde na odvrácené straně měsíce nebo tak někde (aby ji Archa nemohla hned sestřelit z oblohy) a bude se snažit navázat kontakt s ostatními. S Archou třeba pomocí rádia, za ostatními může poslat nějaký ten výsadkový raketoplán.
-
- Příspěvky: 47
- Registrován: 27. 8. 2012, 11:22
-
- Příspěvky: 677
- Registrován: 17. 8. 2012, 19:07
Re: Kohoutovická kampaň - příprava
No, oni se možná ani tak nerozdělili podle záměrů když přistáli, ale nejsilnější a nejagresivnější skupina pobrala zbraně a všecko co považovali za důležité (jídlo co zvládli odvést a odnést, léky a podobně) aniž by s ostatníma něco řešili, přece se nebudou dělit! Později jim došlo, že si toho ale vzali příliš málo a nerozpakovali se útočit a okrádat ty zbylé, pak ale opravdu začly zbraně chátrat a už jim poněkud padá hřebínek.
Zbytek opravdu začal podle plánů na kolonizaci. Robotů a zařizení je ale málo, než se vytvoří elektrárna, zavlažovací systém a podobně, bude to chvilku trvat. Tak vy dostanete motyky (roboty potřebujem na důležitější práci) a zatím se starejte ať máme co jíst, do čeho se oblíkat, opravujte nářadí, jo taky potřebujem nějaké minerály, ukážem vám kde je naleziště. Nebojte se, jednou se vám to vrátí a moc se neflákejte protože jenom my máme doktory, umíme vyrobit postřiky, hnojiva, špatně by se vám bez nás vedlo. Tak se vydělily ty westernové městečka.
Ti co šli prozkoumat ruiny tak se občas ukážou kvůli obchodu, je neuvěřitelné, že mají vždy dostatek zlata, platiny nebo bůhvíčeho, co je tam cenné. Není neobvyklé, že se mladí odvážlivci k nim vypraví, aby zjistili původ toho bohatství, ale říká se, že se ještě nikdo nevrátil. Pokud jsou tito lidé ještě někdy viděni, tak až po delším čase a jsou už dostatečně divní, asimilovaní.
Nějaké ty mutace bych tam klidně nechala, ale žádné xmany, co by tam pobíhali, něco střízlivějšího: opravdu tam k mutacím dochází výrazně častěji než na Zemi, ale 99,9 % mutací je špatných nebo neutrálních, jen občas se stane haluz, že se objeví i něco užitečného, ale při výrazné mutaci zůstane stejně člověk neplodný, tak se to dál nepředá.
Zbytek opravdu začal podle plánů na kolonizaci. Robotů a zařizení je ale málo, než se vytvoří elektrárna, zavlažovací systém a podobně, bude to chvilku trvat. Tak vy dostanete motyky (roboty potřebujem na důležitější práci) a zatím se starejte ať máme co jíst, do čeho se oblíkat, opravujte nářadí, jo taky potřebujem nějaké minerály, ukážem vám kde je naleziště. Nebojte se, jednou se vám to vrátí a moc se neflákejte protože jenom my máme doktory, umíme vyrobit postřiky, hnojiva, špatně by se vám bez nás vedlo. Tak se vydělily ty westernové městečka.
Ti co šli prozkoumat ruiny tak se občas ukážou kvůli obchodu, je neuvěřitelné, že mají vždy dostatek zlata, platiny nebo bůhvíčeho, co je tam cenné. Není neobvyklé, že se mladí odvážlivci k nim vypraví, aby zjistili původ toho bohatství, ale říká se, že se ještě nikdo nevrátil. Pokud jsou tito lidé ještě někdy viděni, tak až po delším čase a jsou už dostatečně divní, asimilovaní.
Nějaké ty mutace bych tam klidně nechala, ale žádné xmany, co by tam pobíhali, něco střízlivějšího: opravdu tam k mutacím dochází výrazně častěji než na Zemi, ale 99,9 % mutací je špatných nebo neutrálních, jen občas se stane haluz, že se objeví i něco užitečného, ale při výrazné mutaci zůstane stejně člověk neplodný, tak se to dál nepředá.
-
- Příspěvky: 792
- Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
- Bydliště: Brno