Co se stalo při vašem posledním sezení?

Sekce, v níž se věnujeme našemu hraní. Můžete zde poprosit o pomoc s přípravou kampaně nebo dobrodružství, konzultovat svou postavu, a samozřejmě se podělit o zápisy z her, které už máte za sebou.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 14316
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Markus » 10. 4. 2021, 21:38

Ještě ze jste nezapomněli na růžici.

Uživatelský avatar
Antharon
Příspěvky: 4017
Registrován: 24. 10. 2007, 16:33
Bydliště: Bratislava
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Antharon » 15. 4. 2021, 13:25

Včera sme hrali vampírov a niečo sa stalo. Myslím hráčom. Dostali sme od padlého anjela za úlohu pozrieť sa na prípad iného temného anjela, ktorý nie je až tak úplne na ceste pokánia ako náš priateľ. Dostali sme sa medzi mlynské kolesá dvoch balkánskych mafií a v tej srbskej náš cieľ pracoval. Posadol turka už tak známeho ako násilníka a vraha a očividne si sadli. Rozbehli spolu byznis s predajom orgánov, ktoré získavali z balkánskych imigrantov.

Vydali sme sa tam dvaja. Gerhart je konzervatívny starý pánko, učiteľ histórie, ktorý je správcom v klane tremere. Vlastní dom, kde je umiestnená okultná knižnica a po večeroch sa mu tu stretáva elitársky študentský klub, ktorý je zdrojom krvi pre chantry. Hana je mladá policajtka, ktorá je po útoku v metre lasombra. Zachránil ju však gerhartov nadriadený a odložil si ju do jeho safe housu aby dozrela než príde čas ju sklízet. Gerhart si k nej vytvoril otcovský vzťah a spoločne dúfajú, že raz dosiahne uznanie a príjmu ju do camarilly.

Prieskum objektu šiel hladko, až príliš lahko. Prenikli ku skladisku, vyradili potichu všetky hliadky. Potom sa začal približovať hlavný záporňák s mučenou ženou. Vtedy sme si tak nejak nezávisle od seba povedali, že stále iba plánujeme a pripravujeme akcie, až sa na to vždy nakoniec vykašleme lebo sa bojíme následkov. Dnes to bolo ináč. Povedali sme si, že sme upíri, zapneme si boosty koľko pôjde, skočíme na neho a vysajeme ho až na pokraj smrti a keď bude v bezvedomí, tak démon nebude môcť ovládať jeho telo.

Nemohli sme sa viac mýliť. Démon okamžite prebral kontrolu a začal meniť telo turka na nepoznanie, narástli mu potrhané krídla, ďalšie ruky, jeho koža zhrubla a vyrástol na dvojnásobok. Na druhú stranu už sa nedalo vycúvať tak sme na ňom ostali zavesení a ďalej hrýzli. A kocky prejavili uznanie tomuto bravadu. Nakoniec sa nám podarilo roztrhať démona na kusy a zapudiť ho späť do pekla. Bolo to perfektné. Spontánna akcia a srdcervúci bossfight aký som nezažil už roky. Teraz asi budeme nejakú dobu liečiť aggravated damage :D

Niekedy treba hrať unsafe. Postavy sú lacný resource!
Moaaaar!!!! - [móur] - The provided level of material relevant to my interests is insufficient to meet my personal required needs.

Uživatelský avatar
KDolecek
Příspěvky: 428
Registrován: 2. 11. 2008, 18:38

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od KDolecek » 18. 4. 2021, 03:42

V posledních týdnech jsem jako hráč prošel třemi sezeními v modulu Shadowbrook Manor, což je funhouse v domě zesnulého čaroděje, po kterém zůstaly samé zvláštní místnosti a předměty a nástrahy.

A já do toho šel s tím, že nechci hrát vážnou, cool postavu. Protože to asi ani neumím. Při každé akci a replice si říkám "je moje postava pořád dost vážná a cool?". Tak jsem prachsprostě vykradl postavu z Dragon Age 2 co do jména a povahy a do Shadowbrook Manor se vydala snadno rozptýlitelná zlodějka Merrill.

Hrozně jsem se u toho bavil. Řekl jsem si, že bude velmi bezprotřední a "co na mysli, to v akci". Merrill se nevydala do Shadobrook Manor krást. Jiná z postav, čarodějka Chani mělo želvího familiára, kterého si Merrill zamilovala. To, že se de loupit zjistila až na místě. Její první replika byla zhruba "Co je to za dům?". Rusovlasá, s každým okem jiným, ve žlutém ponču a bosa (na náhodné tabulce mi padl výrazný fyzicky znak, tak jsem si vymyslel heterochromii a pak jsem hledal obrázky :D)

Okamžitě se vrhla na kamenného gnóma, kterého chvíli tahala s sebou, než jí to přestalo bavit. Pak, protože ostatní postavy trávily nekonečně času dohadováním jak se dostat do domu se rozhodla vyšplhat na balkon do druhého patra a nezamýšleně tak způsobila rozdělení skupiny na dvě, což vydrželo po dvě sezení. Otevře dveře a na konci chodba draka! Tak to si dáme úprk ke kostře, protože si musí sáhnout a kůstku vzít!

No bylo tam spousta fajn momentů. Mojí spásou je, že jsme nikdy nedorazili do kuchyně, kde se skrývala sklenice s nápisem "sušenky", ale je v ní ve skutečnosti uvězněný nekromant, který se pokusí posednou toho, kdo sklenici otevře.

A epické bylo finále třetího sezení.
Markus píše:Družina vzbudila mocného nemrtvého rytíře v rezavé plátové zbroji a se zeleně planoucím obouručním mečem. Nejdřív ho vylákali na vnitřní galerii uprostřed domu (kde ve velkém sále visela kostra draka), tam se ho válečníku Poulchovi povedlo zalasovat. Taháním za lano ho pak shodili z galerie (zatímco oni zůstali nahoře) dolů do sálu, takže rytíř upustil planoucí meč, a dál s ním škubali nahoru a dolů, aby se nedokázal vyprostil. Maličká Merrill slezla po dračí kostře dolů do sálu, chopila se planoucího obouručáku a vykuchala nemrtvého jako konzervu sardinek.

„Výborně, dokázala jsi, že jsi mě hodna,“ řekl jí meč. „Teď mě pusť do své hlavy a já tě povedu cestou k moci a slávě.“
Což teda Merrill neudělala, protože meč se jí pořád snažil přesvědčit, že zabíjení je super. Shledala tedy, že ho radši nikomu jinému nedá, aby je meč neukecal a rozhodla se meč převychovat. Vede s ním rozpravy, kde se mu snaží vysvětlit, že takhle by to nešlo. A vždycky, když Merrill pocit, že je meč drzý (což je pořád), tak ho tahá za sebou po zemi.
Z Shadowbrook Manor odchází rusovlasá, s každým okem jiným, ve žlutém ponču a černé buřince, bosa a v závěsu má supermocný zlý meč.

Rozhodně velké díky Winnie, jejíž postava Chani Merrill adoptovala a díky všem ostatním hráčům, že měli trpělivost a snad se u toho také bavili, protože já náramně. Najednou vůbec nebyl problém brát si spotlight :D

Uživatelský avatar
Mizy
Příspěvky: 62
Registrován: 27. 1. 2021, 10:22

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Mizy » 19. 4. 2021, 13:35

Nemůžu si pomoci, ale prostě musím. :D Požádal jsem hráčku, ať napíše zápis do deníku a tohle mi poslala.

Milý deníčku,
„…Co se tady válíš, ty čuně ožralý?“ uvítali jsme s nadšením půlčíka Dandilu. Zvedl se z pangejtu, do něhož předtím byl nablil, a podíval se na nás nevesele.
„To je mi uvítání…A co ty jsi zač?“ upřel očička kamsi za naše záda.
Pohledy nás ostatních se pomalu otočily. Stál za námi skřet, kůži jak ropucha a celej zjizvenej. U skřeta nic mimořádnýho. Ale na hlavě mu seděla kšiltovka, což u střetů zase až taková normálka neni. Představil se jako Hallenbeck a prej, že se chce kamarádit. My teda že jo, nejsme přece rasisti, ale v duchu si snad každej udělal poznámku „důvěřuj, ale prověřuj.“ Zvláště velkými písmeny si ji udělal Dandila.
Obrysy Větrohradu se ponuře rýsovaly proti obloze. Jak jsme se blížili k jeho předsunuté hlásce, začal k nám doléhat zpěv a ve vzduchu to zavonělo kouřem a pečínkou. Neváhali jsme a vstoupili do hlásky. Byla opuštěná a jako útočiště ji teď využíval postarší bard. Byl k nám laskavý, pozval nás k ohni a podělil se i o něco málo k jídlu a pití. Ale když jsme se ho vyptávali na Větrohrad, byl uplně marnej. To já nevím, tam nechodím. A to bylo celé. Zmínil se jen o tom, že nejsme první, koho hrad zajímá a že nedlouho před námi tam vyrazila jiná skupina. Já byl rád, že si můžu v klidu natáhnout nohy, než spadneme do nějakýho průseru, ale to by nebyl Dandila, kdyby nezačal rejpat do faktu, že jsou tu všude okolo nějaký záhadný liány, a Kohnlen, kdyby si do jedný nepajcnul krumpáčem. Hallenbeck se, samo, musel přidat. Liána zaskučela, jako by byla živá, něco z ní vyteklo a pak se celá rozpadla na prach. Bylo po parádě. Ale skoro jsem si krůpnul.
První noc na Větrohradu jsme strávili v relativním bezpečí hlásky. Chtěl jsem se od barda naučit něco nového, ale ty jeho Ančičky s očičky mě brzy začaly nudit. Už jsem pomalu chrápal, když mi dřímotu přetrhl jekot. Nejdřív jsem si řekl, že to tam kolega konečně šoupnul trochu od podlahy, ale kdepak. Sám seděl jak zařezanej a zíral kamsi do stínů. Co to bylo, nevěděl. Nebo neřekl.
Ráno jsem o tom pověděl ostatním. Stejně chtěli jít dál. Kohnlen si ještě před odchodem šťouchnul do liány. Někdo se prostě nepoučí. Čuměl by, kdyby se kolem něho omotala. Ale určitě by se i tak zeptal, jestli pro něj nemá nějakou práci.
Dostat se do hlavní budovy nebylo jen tak. Kolem dokola byla voda, možná někdejší příkop. A pokud někdy vedl přímo od hlásky most, poroučel už převelice dávno do hajzlu. Přeplavat nebo přebrodit nepadalo do úvahy. Odhlédnu-li od faktu, že to, co tam teklo, vypadalo jako obsah žumpy, jsem si jist, že v tom cosi žilo. Jak moc to bylo otrlé, si už každý domyslí. Tomel rozhodla, že se postaví vor, a Kohnlen ho udělal. Naskládali jsme se a vypluli do smrdutých vod. Moje intuice, že tu někde žije Cthullu, byla správná. Jeho překvapivý útok mě nepřekvapil. Když se vynořilo chapadlo, stihl jsem uskočit a ostatní už reagovali rychle. Tomelin přesně mířený šíp netvora usadil.
S úlevou jsme vystoupali nahoru a začali zkoumat budovy a místnosti Větrohradu. Věsměs to bylo jak v muzeu, měl jsem skoro chuť nasadit dikci a jet „a zde vidíte salonek v rokokovém stylu, v němž proběhla poslední večeře, jejíž pozůstatky, jakožto pozůstatky večeřících, můžete obdivovat dodnes.“ Nuda, nuda, šeď, šeď. Zato přechody mezi budovami byly jinačí vzrůšo. Občas se muselo šplhat po řetěze a překonávat příkopy. Nad jedním jsme si všimli, že dole leží cosi jako rozbitý vůz. Dandila a Hallenbeck zavětřili zlato a pustili se dolů. Než se Dandila dostal na zem, měl Hallenbeck plné kapsy. Přesto mu tvrdil, že nic moc nenašel, což půlčíka krklo, ale neměl moc čas to řešit. Terraina totiž otevřela dveře, které měly zůstat zavřené.
Nesnáším štíry, aby bylo jasno. Nesnášim i pavouky, myši, chapadla a tofu, ale štíři mě uplně sejřej. A když maj půldruhýho metru a půl těla lidský, tak mě sejřej maximálně. Potřebu ho utlouct jsme měli my všichni. Nebyla to sranda, stálo nás to dost úsilí, ale utloukli jsme ho. Kohnlen se ho v tom chvatu uplně zapomněl zeptat, jestli by pro něj neměl nějakou práci. Terraina láteřila, že si o toho ksindla zlomila hůl. Zásadní ovšem bylo, že náš vstup na scénu zachránil život jednomu týpkovi z předešlé grupy. I tak byl dost zraněnej a dost nasranej, protože ho jeho kamarádíčci nechali potvoře napospas, aby mohli zdrhnout. Sliboval nám hory doly a půl království, když ho vezmeme s sebou.
Opustili jsme budovu a přes dvůr se vydali k další. Uvnitř bylo řádně naděláno, veškerý sochy posraný, no hned nás mělo napadnout, že jsme v hnízdě harpyjí. Jen jsme vlezli dovnitř, vrhly se na nás… no jak harpyje. A hned „dej sem dítě, kristepane..“ Hallenbeck a Kohnlen jim chtěli předhodit hobita, ale hobit vykuk sáhl na pytel… tedy do pytle a nabídl jim maso. A ještě usmlouval, že jim ho dá, pokud mu řeknou, kde najde poklad. Poslaly nás nahoru a my šli. Nahoře na ochozu byl katapult. Chvíli jsme se zaobírali tím, koho by byla největší prdel jím vystřelit, zatímco Hallenbeck už zase zkoumal, kde by mohl něco votočit. Sešplhal kamsi do ruin spodního balkonu a vrátil se podezřele usměvavý. Prý našel stříbrňák. To už Dandila vypěnil a nařídil mu obrátit kapsy. Už jsem čekal, že nám nakáže ho spoutat a provede kontrolu tělesných dutin, ale nakonec to nezašlo tak daleko. Hallenbeck pochopil, že je na tenkym ledě. A že pět je víc než jeden. Asi ho trochu nasralo, že mrvíme jeho prospěchářskou solo misi, ale my mu vysvětlili, že komunismus v tomhle koutku světa není až tak přežitej. A že kdo nekrade s náma, krade proti nám.
Rozdělil se s náma o kořist, nebyla špatná, ale zase až takovej vejvar to nebyl. A před náma jen poslední budova. Tam už muselo bejt něco víc než kostlivci, vobludy a zrezlý meče. Taky nebyla tak snadno přístupná. Své o tom věděli bývalí kamarádi našeho raněného společníka, které jsme našli trčet před vstupem. Centrální věž byla oddělená od ostatních, stála na skále a mezi námi a ní byla hluboká propast. Ani Hallenbeck by se přes ni nedostal, předně proto, že dole se nic nelesklo. Trojice cizích dobrodruhů na nás civěla, ruce na zbraních. My zrovna tak. Chvíli se naše konverzace nevyvíjela moc dobře, ale nakonec se dospělo ke konsensu. My byli v přesile, oni měli cenné informace. Přislíbili nám spolupráci, pokud jim jako odměna připadne meč krále Algaroda. Hned nám bylo jasný, že jim ho nenecháme. A jim asi taky.
Teď nás ale všechny čekala výzva. Pod námi propast a vstup do poslední budovy možný jen po padacím mostě, který se zasekl polozdvižený; moc daleko, aby na něj kdokoliv z nás doskočil. Nápadů bylo dost – hodit na druhou stranu hobitem, snést z centrální hlásky katapult, přetnout řetězy šípem nebo ochočit si harpyje, aby nás přenesly. Nakonec Terraina projevila svou znalost útěků z pánských ložnic a vymyslela, že ze svých dlouhých šatů udělá lano, které pak Kohnlen přiváže ke krumpáči a vytvoří tak hák, kterým zachytí padací most. A dílo se podařilo.
Konečně jsme vstoupili do poslední věže. Tak jako všude, i tady byl metr prachu a hromada plesnivých kostlivců. Z toho, jak bylo pod vrstvami všechno nobl, jsme ale jednoznačně poznali, že jsme v komnatách pána hradu. Naši liknaví spojenci si od nás udržovali odstup a my jen čekali na kudlu do zad. Vystoupali jsme po schodech do nejvyšší místnosti. Měla kruhový půdorys a byla rozdělená na dvě části. Ta, do které ústilo schodiště, byla něco jako předsíň. Na zemi tu leželi tři kostlivci v náramně pěkné zbroji. A protože zkušenost je zkušenost a hanobení mrtvol moc pěkný koníček páně Kohnlena, dal se čile do díla. Musím uznat, že kroužkové košile se opravdu lépe sundavají z rozbitých kostí než celé kostry.
Trojice dobrodruhů-konkurentů zděšeně sledovala naše počínání. Když kosti létaly z okna, začali i šuškat. Aby se neposrali. My víme svý. Jistota je jistota.
Pak přišel ten moment. Otevřeli jsme komnatu krále Algadora. Ti tři se nám drželi za zády a jim se pro změnu držel za zády Hallenbeck, který přehodnotil svoje postoje a rozhodl se hrát taky trochu týmově. A v momentě, kdy Kohnlen přistoupil ke králově loži, se to celé dalo do pohybu. Trojice zaútočila. Byl to napínavý a nervydrásající boj a všichni tři v něm epicky skonali. A protože škoda dropu, který padne vedle, trochu jsme si je prošacovali. Ale rozhodně jsme nezapomínali na hlavní důvod naší dnešní návštěvy a pomalu se přesunuli zpět ke králi. Na zdi vedle něho visel obraz nějaké baby. Tvářila se blbě a vypadala, že se na nás chce vrhnout. Tak jsme s Tomel neodolali a ten obraz spálili.
Ukázalo se, že to bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat. Zničením obrazu jsme zničili i nekromantku, která v něm přebývala, a osvobodili tak krále. Zdvořile nám poděkoval a šel si po svém. Svůj legendární meč si odnesl s sebou, což Kohnlen oplakal. Zas jsme měli hovno. Tak jsme alespoň z věže pověsili Dandilovy spoďáry, jako že odteď je to tady naše…
Vrátili jsme se z Větrohradu zpět do Kotlin a zajímalo nás jen víno, ovce a zpěv. Ve vacích jsme si nesli pár užitečných věcí k prodeji a těšili se na teplé jídlo a postel. Dandila a Hallenbeck zůstali na Větrohradě. Hallenbeck tvrdil, že ho pěkně uklidí, což mu věřila maximálně Tomel, a Dandila neměl trenky a bál se bez nich vylézt ven.
Naše první kroky ve vsi vedli do hostince U Tří lebek. Hostinský Yawim nás uvítal s radostí, s jakou by vítal zemědělec kobylky, ale dal nám jídlo i pití. Půlelfka na sebe opět strhla pozornost; ani nemusela tancovat na stole. Z jejích šatů po výrobě lana mnoho nezbylo. Zoufale potřebovala nové a pozornost vesničana číslo tři jí přišla vhod. Chvíli se dohadovali co a za kolik a nakonec se s ním vypařila ven. I o Tomel ten večer projevili zájem, ale úplně jiného druhu. Skupinka Koňomrdů ze severu jí zkusila naverbovat na svoji misi vykrádání hrobek. Tomel upozornila, že má společníky, ale bylo jí řečeno, že jen dobře. Nejsem si jistý, jestli si nás vůbec prohlédli.
V noci nás poctil návštěvou duch hraběnky Uršuly. Byla nasraná, že jí Kohnlen čajznul věci, a rozhodnutá nám to dát všem sežrat. Už jsme rozpalovali loučky, že jí zkusíme trochu porovnat, když padlo rozhodnutí, že tenhle boj je asi trochu mimo naši ligu a Kohnlen se svých pokladů vzdal. Skoro čtyřicet zlatých v loji!
Ráno při snídani dorazila další nevítaná návštěva, jako by se s nima roztrh Dandilův pytel. Tentokrát nešla za námi, ale vyřvávala venku Yawimovo jméno. A jeden jako druhej, všichni trpaslíci. Jawin celej bledej a zaraženej jak prd, bylo vidět, že tuhle situaci řešit nechce. A tak jsme se toho velkomyslně ujali. Šestičlenný komando vedla trpajzlice Oralda. Oznámila nám, že má Yawima odvést, protože se provinil proti zákonům jejich klanu. Zkusil jsem jí to vymluvit přes paragrafy, ale jen ji to krklo. A pak promluvil Kohnlen a ten měl teprv už držet hubu. Jak promluvil, poznala ho. A řekla, že si ho odvede taky, protože je další podělaný renegát. Zatímco jsem tak konstruoval v hlavě, co mohl náš přítelíček udělat divokého, někdo z mých společníků uchopil trpaslici za duši a řekl máme zlato, domluvíme se. A domluvili jsme se. Každýho to stálo pár mincí, ale slíbila, že bude dělat, že nás nepotkala. Nakonec z ní vypadlo, že jen kvůli nám sem cestu nevážila. Že míří na jih, aby vysondovala nějaký průmyslový tajemství. A tak jsme jí nabídli, ať se připojí k nám a koňomrdům. The more the merrier, jak říkají cizozemci.
Když byl klid, vyrazili jsme doplnit zásoby na další dobrodružství. Bralo se jídlo i zbraně. Terraina u selky koupila hedvábné šaty a ke své hrůze zjistila, že jejich cena dalece převyšuje její loot z Větrohradu i včerejší výdělek. Musela si je vzít na sekyru a zapomenout na možnost, že by se sem ještě někdy vrátila. Já, přestože jedinej tu pravidelně makám, mám velký kulový. Jsem rád za chleba. To Kohnlen se umí jinak otáčet. Je ověšenej zbraněmi jak vánoční stromeček. Jsem si ale jistej, že při příští výpravě nám to přijde setsakramentsky vhod.

Zapsal: Krauser III

Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 14316
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Markus » 21. 4. 2021, 01:13

Mám 1k6+2 životů.

1 už jsem měl ubraný.

Vystřelili na mě tři borci z pistolí.

Všichni tři zasáhli.

Každý házel 1k6 dmg.

Přežil jsem.

Rikejte si, co chcete, ale old school má něco do sebe.

Uživatelský avatar
Nordoslav
Příspěvky: 285
Registrován: 24. 10. 2017, 10:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Nordoslav » 21. 4. 2021, 10:24

Markus píše:
21. 4. 2021, 01:13
Rikejte si, co chcete, ale old school má něco do sebe.
Já ti nevím, já házím úplně naprd v čemkoliv co hraju, levé ruce bych na OSR nesváděl :P
Hraju a tvořím modul pro kampaň Za Ledovou zdí: http://hexcrawl.nord.ninja
Instagram pro Ledovou zeď: https://www.instagram.com/zazdiRPG/
FB pro Ledovou zeď: https://www.facebook.com/zazdiRPG

Uživatelský avatar
Jerson
Inženýr z Ocelového města
Příspěvky: 19920
Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
Bydliště: České Budějovice
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Jerson » 21. 4. 2021, 11:52

Markus píše:
21. 4. 2021, 01:13
Rikejte si, co chcete, ale old school má něco do sebe.
Myslíš to, že občas se dostaneš na okrajovou část pravděpodobnosti, a tak si tu situaci zapamatuješ? :-)

Uživatelský avatar
Quentin
Noob of The Round Table
Příspěvky: 7993
Registrován: 31. 7. 2007, 14:31
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Quentin » 21. 4. 2021, 18:38

Jerson píše:
21. 4. 2021, 11:52
Myslíš to, že občas se dostaneš na okrajovou část pravděpodobnosti, a tak si tu situaci zapamatuješ? :-)
such drama, much fun :D
http://2k6goblinu.blogspot.cz/
“Questions are gameplay”-Chris McDowall, The ICI Doctrine, 2018
Player Agency (n.): “the feeling of empowerment that comes from being able to take actions in the [virtual] world whose effects relate to the player’s intention” -Mateas, 2001

Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 14316
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Markus » 21. 4. 2021, 19:05

Ano, přežil jsem navzdory pravděpodobnosti, což je prostě super pocit, který mi nějaká hra, co řekne třeba „uspěl jsi, popiš jak“, prostě nedá. :)

Uživatelský avatar
Jerson
Inženýr z Ocelového města
Příspěvky: 19920
Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
Bydliště: České Budějovice
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Jerson » 21. 4. 2021, 19:35

Novější hry přeci taky mají takto malé pravděpodobnosti na úspěch, to není jen výsada oldschoolu.

Uživatelský avatar
boubaque
bubák; Moderátor
Příspěvky: 6077
Registrován: 2. 10. 2006, 19:49
Bydliště: Brno/Ostrava
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od boubaque » 21. 4. 2021, 20:42

Jerson píše:
21. 4. 2021, 19:35
Novější hry přeci taky mají takto malé pravděpodobnosti na úspěch, to není jen výsada oldschoolu.
What he^ says.
Když se kácí les, lítají kopí — sv. Vojtěch
Bezejmenný hrdina (vlastnoruční komiks)last.fm
Hraju/vedu: FATE / Příběhy Impéria, DnD5e; Další, oblíbené hry: Primetime Adventures, Mountain Witch
Hrstka: Star Wars – pilot Aliance Grraugh (Stř: 3 (-1dluh), Pil: 3 (-1dluh), Osob: 2, Voj: 1); R5-K9 (motory, střelba, skok); rolz.org

Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 14316
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Markus » 21. 4. 2021, 21:26

Ale když nemají 1k6 +2 hitpointů a proti tomu 3× 1k6 dmg, tak to nějak není ono. 8)

Uživatelský avatar
Antharon
Příspěvky: 4017
Registrován: 24. 10. 2007, 16:33
Bydliště: Bratislava
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Antharon » 21. 4. 2021, 21:52

Markus píše:
21. 4. 2021, 21:26
Ale když nemají 1k6 +2 hitpointů a proti tomu 3× 1k6 dmg, tak to nějak není ono. 8)
mozno by bol tento uspech epickejsi keby si spisal zapis a dostal zan 50xp...
Moaaaar!!!! - [móur] - The provided level of material relevant to my interests is insufficient to meet my personal required needs.

Uživatelský avatar
Nordoslav
Příspěvky: 285
Registrován: 24. 10. 2017, 10:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Nordoslav » 22. 4. 2021, 13:40

Markus píše:
21. 4. 2021, 21:26
Ale když nemají 1k6 +2 hitpointů a proti tomu 3× 1k6 dmg, tak to nějak není ono. 8)
To jo, monhé jsou i epičtější - v GURPSech by to bylo 3*2k6 vs 10 hitpointů - a teď někdo spočítejte co má měnší šanci na přežití :P
Hraju a tvořím modul pro kampaň Za Ledovou zdí: http://hexcrawl.nord.ninja
Instagram pro Ledovou zeď: https://www.instagram.com/zazdiRPG/
FB pro Ledovou zeď: https://www.facebook.com/zazdiRPG

Uživatelský avatar
Mizy
Příspěvky: 62
Registrován: 27. 1. 2021, 10:22

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Mizy » 22. 4. 2021, 13:49

No já myslím, že když v mojí druhé skupině ZZ při prvním sezení, kouzelník poprvé zakouzlil, padla magická nehodá a po ní následně 66, tak byl taky srandy kopec. :D

Odpovědět

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 hosti