Barrowmaze (Forbidden Lands)

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

Den Tlení

Počasí se začíná rapidně zhoršovat. Cesta z Barrowmaze byla hrozná, dobrodruzi se vrátili obalení bahnem, promoklí, a vyčerpaní. Je celkem jasné, že jestli přijdou mrazy, do skal, kde leží elfí ruiny se nepůjde snadno dostat. Cestičky mezi skalami namrznou a Arinský les zapadá sněhem. Jestli se mají do Barowmaze Radnarovi lidé vypravit před zimou ještě jednou, tak rychle.
Jenže poraněná Varashi se potřebuje zahojit, a navíc, v Mudtownu čekají družinu další problémy. Když dorazí do věže, kde je uvítá Vergevil polévkou, a Arnd pivem, dozví se, že Brynde zavedl novou daň! Všichni obyvatelé Mudtownu, kteří žijí za kamennou zdí, která obepíná město, se nyní musí hlásit u Polla, našeho starého známého, a buď pod jeho velením začít pracovat na palisádě na ochranu proti orkům, nebo se vyplatit ze stavby jedním zlaťákem za osobu. Družinu taková drzost pochopitelně rozzuřila. Je jim jasné, že Brynde se z nich jen snaží vyždímat peníze. Turgen se už vypravila na zimu domů, takže prodat kořist se do města nehrnuli, ale přeci jen by potřebovali do Mudtownu ještě před zimou dokoupit nějaké zásoby. Zatímco venku pršelo, popíjeli dobrodruzi medovinu, rozšiřovali svoji pevnost, a radili se, co dělat s Bryndem… (Myslím, že se něco ve věži stavělo, ale už nevím, co přesně. Každopádně tam mají sklep, kuchyň, palisádu a prasečí chlívek.)

Když se družina neměla k odpovědi na Bryndeho požadavky, zareagoval Brynde jako první. Tedy, ne Brynde, ale jeden z jeho lidí. Jednoho večera dorazil do věže Odar, velitel žoldáků, kteří se nechávají najímat na výpravy do Barowmaze, a většinu času kepmí před palisádou. Je to jeden z Bryndeho poručíků, ale nápad s palisádou zjevně nepovažoval za nejšťastnější. Koneckonců, spoustě lidem, kteří pro něj dělali, se taky nechce platit tak velké peníze, nebo marnit čas stavěním palisády, a tak spousta zkušených žoldáků raději odešla, i takhle těsně před zimou. Odar byl tedy k družině velmi vstřícný. V podstatě jim naznačil, že Brynde… Nedělá tak rozumná rozhodnutí jako dřív. A že se chová tak zvláštně proto, že začíná přicházet o svoje příjmy. „Víte, Pollo má poraněnou nohu, a na výpravy už nechodí. Sumcova družina se nevrátila, jenom vy… A vy Bryndemu nic neplatíte – místo toho pašujete svoje zlato přes hradby a nenecháte se proclít.“ „Cože? Taková drzost!“ rozhořčovali se dobrodruzi nad Odarovým (pravdivým) obviněním. Odar byl ale velmi chápavý. Kdo by si nechtěl zachovat co nejvíc zlata, koneckonců. Nakonec se tedy dohodli, že Odar Bryndeho udobří. Družina mu přislíbí loajalitu, a na důkaz své věrnosti (a jako omluvu za „údajně“ neproclené zboží) daruje Bryndemu prsten s rubínem. Odar na oplátku zajistí, že Brynde „zapomene“ vybírat tu nespravedlivou palisádovou daň. Brynde dostane alespoň něco, jeho paranoidní mysl se snad na chvíli uklidní, a družina nebude muset platit nesmyslné sumy. Samozřejmě – Odar těmihle machanicemi riskuje Bryndeho hněv, a také musel být za svoji odvahu kompenzován. Ale uplatit Odara (který si o úplatek v podstatě řekl skoro na přímo) aby to s Bryndem vyžehlil, bylo prostě pořád levnější, než se podvolit Bryndeho vůli a platit mu oficiální daně.

Když bylo tohle vyřešené, a Odar to nějak zažehlil u Bryndeho, nastal svátek Rotday – začátek zimy. Jedná se o zásadní náboženskou slavnost pro následovníky Hadího Boha, neboť had v tuhle dobu vchází do podsvětí, aby se z něj mohl na slunovrat zase vynořit obnovený a oživený. I jiné kulty mají Rotday ve velké úctě, a mrtvý vstávají z hrobu, aby tančili a hodovali se svými živými příbuznými.

Wulfred, Krysal, a Vergevil se rozhodli strávit Rotday v hospodě, ale Varashi s Radnarem se zajímali o místní zvyklosti, a připojili se k oslavám. Na náměstí se sešlo spousta lidu, a hadí kněžka nabízela z velkého kotle doušek posvátného nápoje každému, kdo měl zájem. Radnar si raději nedal, ale Varashi ano. Dunění bubnů jí za chvíli začalo omamovat, a připojila se k průvodu, který vyrazil z Mudtownu ke kraji bažin – kam se pohřbívají místní mrtví. Varashi měla pocit, že je v jiném světě. Mlhy se převalovaly po pláních a po rákosí, a orčka měla pocit, že všechny barvy se kolem ní mihotají a třepotají… Co přesně to v tom nápoji vlastně bylo?

Průvod dorazil ke kraji bažiny, a hadí kněžka předvolala místní mrtvé. Z močálu se vynořilo pár nemrtvých, úpěli, sténali, a začali tančit s lidmi. Společně se točili ve velkém kruhu, za zvuku bubnů a píšťal. Tančil i Brynde. Radnara objala nějaká mrtvá žena, a ptala se ho, jestli je její ženich. Radnar jí jemně postrčil k dalšímu tanečníkovi, a najednou si všiml, že Varashi odchází potácivým krokem pryč.

Varashi totiž popadl za rameno člen kultu, do kterého byla před nějakou dobou zasvěcena během jednoho svého hýření. „Teď je čas, kdy budeme uctívat Nočního Poutníka! Měsíc je v úplňku a mrtví chodí po zemi!“ Varashi se nechala odtáhnout na ostrůvek uprostřed močálu, kde se připojila k tanci kolem ohně společně s nahou stařenou a dalšími kultisty Nightcrawlera. Nedělo se nic tak hrozného, prostě jen uctívali temného boha, jehož oko je úplněk a jehož poslové jsou cáry mlhy. Radnar je celou dobu sledoval a dával pozor, aby se nic nestalo.
Po intenzivním festivalu, kdy ještě vládlo podzimní počasí a nad Mudtownem se převalovaly mlhy, začalo sněžit. Družina se rozhodla, že zazimují, a letos se už do Barowmaze nevypraví. Nakoupili ještě zásoby mouky, (a postavili si u věže pekárnu,) aby jisto jistě přežili zimu. Mouka už byla dost drahá, ale družina má (zatím) stříbra dost – a ve věži mají stále ještě neprodané poklady z poslední výpravy.

Začíná zima… Podaří se Radnarovi a jeho družině přežít kruté mrazy, které je bezpochyby čekají? A co uprchlíci, tábořící kolem Mudtownu? Co ukřivděný a paranoidní Brynde? Jak se situace vyvrbí…?


Zjizvená Varashi:
160782345_178397317234760_7044294898109133213_n.jpg
160782345_178397317234760_7044294898109133213_n.jpg (12.38 KiB) Zobrazeno 318 x
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 19. 4. 2023, 15:44, celkem upraveno 1 x.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

ZIMA

fimbul.jpg

Tak, po dlouhé době přidávám další zápis – z přezimování. Pokusím se to psát trochu stručněji, už si to taky zas tak dobře nepamatuju. Počítali jsme zásoby, ale přesná čísla už se ztratila. Zima nicméně trvá 3x45 dní – od Dne Tlení do Jarní rovnodennosti. (Springturn.) Jsme daleko na severu, a i předjaří je čas kdy je krajina pustá, studená, a jídla je málo. Celou zimu jsem si rozdělil na 4 úseky, každý cca po 30 dnech, kdy se odečetlo jídlo a děli se události. Mimo jiné každý z hráčů dostal na výběr ze dvou osobních scén.

Družina má tedy zásoby mouky, pekárnu, ve které Radnar peče chleba, má najatého lovce, který vyráží každý den na lov, a konečně deset prasat, které chtějí v případě nouze porazit. Krom Radnara, Varashi, Krysala, Wulfreda a Vergevila ve věži stráví ještě trpaslík Arnd, jeden strážný, jeden slouha, a lovec. (Nedostávají mzdu, pokud aktivně nepracují – jako například lovec, ale musí se nakrmit. Ve věži je plno lidí, práce tam tolik není, ale jídla je všeobecně málo a je vlastně cennější než stříbro, alespoň do jara.)

Počasí se začalo víc a víc zhoršovat. Tráva je posetá jinovatkou a v noci mrzne. Družina se tedy rozhodla, že už se letos do Barrowmaze nevypraví a rovnou přezimuje. Zatím ještě nezačalo sněžit, ale často prší, a ve skalách by déšť určitě zmrznul a těžko by se tam pohybovalo. Brynde nahnal do práce všechny uprchlíky kempující ve stanech a zemljankách před hradbami – mají pod vedením Polla stavět palisádu na ochranu proti orkům. Málo komu se do toho chce. Většina z nich nechce mrznout v dešti, a navíc jsou všichni dost chudí a většinou nemají dost jídla nebo peněz na to přezimovat v pohodlí města. Bohové vědí, kdo z nich přežije zimu… Někteří postupně odchází pryč a vytrácí se v okolní krajině. Odtrhne se i jedna početnější skupina, vedená sveřepým mužem s dlouhými tmavými vlasy, k té se připojí i pár lovců pokladů a dobrodruhů. Ve věži se doslechli, že Brynde byl údajně vzteky bez sebe, když se o tom doslechl, ale na nesmyslné palisádě se málokomu chce ztrácet čas. V Mudtownu ale zůstává spousta žoldáků, kteří se vykoupili ze stavby palisády upsáním dluhu k Bryndemu. Nakonec se kvůli počasí stavba stejně musí přerušit.
Psanci – jak si skupina vedená tmavovlasým mužem (jehož jméno jsem zapomněl) říká, se cestou pryč z města zastavili u Radnarovi věže. Nadávali na Bryndeho a žádali Radnara, aby jim dal nějaké jídlo. Družina jim nakonec, na Wulfredovu přímluvu, dala dvě prasata – s tím, že ať si je vezmou živé a zaříznou až bude nejhůř. Psanci s vděčností odešli.

:arrow? Varashi mezitím navštívila orčí klan Isir, jelikož chtěla zabránit hrozící válce s klanem Roka. Setkala se tam s další kněžkou Varaga, která si od ní nechala vyprávět vše o Barrowmaze, (krom Radnarovy posedlosti) a rozhodla se, že Barowmaze už nebude TABU – ona sama vezme skupinu isirů a orků z klanu roka a na jaře se tam vypraví zastavit a zneškodnit zdroj podivného hadího kultu, který porušuje pravidla války, a který zjevně stále roste na síle. Varashi se dozvěděla, že mnozí isirové odchází od svého klanu a mizí neznámo kam. Některým se také zdají sny plné slizkých chodeb, šupinatých těl, a hypnotizujícího sykotu….
Uplynulo 30 dní. Začalo sněžit. Lovec, který denně nosil zajíce a občas i vysokou se nevrátil z lovu. Den předtím zmiňoval něco o vlčí smečce… Zima konečně nastoupila v plné síle. Krajina kolem Mudtownu je brzy zavátá sněhem a málokomu se chce vylézat ven. Přiblížil se zimní slunovrat, družina zařízne většinu prasat, aby jejich maso nasolila a naložila – nechávají si ale dvě na příští rok. Koná se slavnostní hostina, kde se všichni přecpou jitrnicemi a opijí medovinou.

:arrow? Podobné veselí se odehrává i v Bryndeho opevněném domě na malém pahorku uprostřed města. Jeden ze strážných opile klimbá u palisády, starý dědek, na kterého dnes zbyla strážní služba. Vedle něj džbán vypitého vína, ani si tedy nevšimne, že přes palisádu se přehoupl drobný stín šplhající po dřevě hladce jako pavouk. Krysal se opatrně rozhlédne, spící stráž nechá jít, a se svými kouzelnými rukavicemi vyšplhá až do nejvyššího patra – kde jsou Bryndeho komnaty. Nikde nikdo, jen velká postel pokrytá kožešinou, dvě truhly, a o stěnu opřený meč. Goblin po něm natáhne ruku, zaváhá… A pak otevře jednu z truhel. Je v ní šatstvo, druhá má na sobě zámek. Krysal ho obratně vypáčí a otevře víko – v truhle se skrývá v kůži vázaný grimoár. Krysal ho dobře zná… Právě on tuhle knihu před rokem ukradl z pevnosti rezavých bratří – River Keep, jako službu Bryndemu. Teď ji krade pro někoho jiného…

O hodinu později se Radnar omlouvá svým hostům, (dorazilo i pár lidí z města) a odchází s Krysalem do nejvyššího patra jejich věže. Tam mu goblin s úsměvem podává v hadru zabalenou knihu. Radnar bere grimoár do ruky a čte název: „Posedlost z pohledu druhého…“ Ještě toho dne se dá do studia a zjistí, že se jedná o zápis z výslechu démona, kterého zajali a mučili rezaví bratři. Radnar se dozví pár zajímavých věcí… Například to, že démoni mohou obývat několik těl najednou. Potěžká rubín, ve kterém se skrývá elf, který s ním tak hezky rozprávěl, a v hlavě se mu začne líhnout nepěkná myšlenka…

:arrow? O několik dní později se vypraví za elfím lesníkem, nebo spíš lovcem, který sídlí na kraji bažin a kterému se přezdívá Volavka. Má tam malou chýši na jednom z ostrůvků, prostě zařízenou a jednoduchou. V ohništi doutná rašelina, a o stěnu se opírají tři dlouhé šípy a napnutý luk. Volavka s Radnarem dlouho hovoří, a Radnar se mu svěří o svém trápení. Volavka se, jak se zdá, nějakým kouzelným způsobem ujistí, že Radnar ještě není plně posednutý, a pak projeví zájem prohlédnout si kámen. Radnar mu sdělí svoje obavy – co když se démon skrývá i tam? Můžou být přeci na několika místech najednou. Randar nikdy mezi elfy nežil, ale kdo jiný než elf, aby poznal skutečnou elfí duši od démonického impostera? Volavka tedy zkříží nohy, vezme kámen do ruky a zavře oči – a Radnar najednou cítí mocný příval magie. Jenže mu dojde, že ta magie vychází z kamene – nikoliv od elfa! Protikouzlem zastaví cokoliv, co by se mohlo dít, a Volavka otevře oči. Skutečně, v kameni je démon, rubín je stejně tak posednutý jako Radnar. Démon se Volavku chvíli snažil obelstít, ale nepodařilo se mu to. Volavka si s tímhle neví rady, ale poradí Radnarovi, že na ostrově Maidenhold, kde sídlí ti nejmocnější druidky, by mu mohli pomoci. Ať hlavně vezme kámen s sebou – a odevzdá ho do elfích rukou, které by ho mohly očistit, dřív než… Ho démon posedne úplně. Volavka každopádně Radnarovi důvěřuje, že se démona snaží zbavit. Svěří se mu, že kdyby v něm ještě neviděl svobodnou vůli a moc démonovi odolávat, zabil by ho otrávenými šípy, které má opřené o zeď.

:arrow? Vergevil slavil Vánoce jinde – vypravil se, podle svojí víry, do chrámu Železného boha asi dva dny cesty skrze bažinu, do River Keep. Zimní slunovrat je velký svátek pro rezavou církev, a obětuje se mnoho obětí – včetně lidských. Vergevil v River Keep ještě nikdy nebyl, a naskytnul se mu impozantní pohled – z prostřed nyní zamrzlého jezera se tyčí mohutná čtvercová pevnost c cimbuřím a věžičkami na každém ze čtyř rohů. Když není jezero zamrzlé, zjevně se k ní dá dostat jen na lodi! Na břehu je vesnice, s menším chrámem a asi stovkou obyvatel – do samotné pevnosti / kláštera, smějí jen rezaví bratři. Obřad se ale koná na jezeře – vesničané z chrámu pod vedením kněze v žluté róbě vytáhnou modlu Železného boha a jeho ženy Hemy až ke břehu. Z pevnosti vyrazí za zpěvu písní průvod rezavých bratří v různých róbách, se spoustou kadidel, a brzy přistoupí k oběti. Písně se mísí s křikem obětovaných otroků a kvičením podřezávaných prasat. Na dřevěné šibenici brzy visí několik lidských a zvířecích těl a sníh kolem je zarudlý krví. Zvířata se pak vaří ve velkém kotli, ze kterého se všichni dosyta najedí, zatímco mniši káží a provádějí další obřady. Sníh kolem se brzy změní na růžovou břečku. Vergevil si obřad užívá, jak se patří, pije medovinu a láduje se masem, ale v tom k němu přistoupí jeden z kněží. Někdo v pevnosti s ním chce prý mluvit. Oddíl rezavých odvede Vergevila do pevnosti, vedou ho skrze několik poschodí, sklad, mučírnu, a zavřou ho do temné komory, kde ho prý čeká „vyslanec.“
Je ticho. Tma. V temné místnosti cítí Vergevil jen pach železa a krve. Ozve se dunivý hlas. Prorok Zetyra se prý zase začal zajímat o ty staré elfí ruiny… Vergevil, jako služebník rezavého boha, který tam již několikrát byl, jistě přijde vhod… Bude sloužit svému bohu, jak káže prorok? Vergevil je v rozpacích, s rezavými bratry se už v Barowmaze setkal, ale nebylo to úplně přátelské setkání.

Vyslanec ale podle všeho o všem ví… „Nemusíš se bát, Vergevile… Ti, co tam dlí dnes jsem oficiálně prohlásil za kacíře! Je svatou povinností každého z nás je vyhladit do posledního.“ Vergevilovi se notně uleví. Ale hluboký hlas po něm chce přísahu věrnosti – zatím ať pracuje se svou družinou až doposud, ale až nadejde čas, vzpomene si na svou pravou loajalitu! Na znamení oddanosti přijme Vergevil cejch. V temné místnosti se najednou rozzáří žhnoucí železný prut a v jeho světle Vergevil vidí ohromnou postavu v železné masce, mohutných překrývavých róbách, ověšenou řetězy, lebkami… Vyslanec mu vypálí na prsa značku Želzného boha a nechá ho jít zpátky do Mudtownu.

Dalších 30 dní. Zima pořád trvá. Všude je plno sněhu a ve věži nastává děsná nuda. Zásoby postupně ubývají. Slaví se awakening day – všichni jdou prolomit ledy a koupat se ve studené vodě, aby se očistili. Radnara se při tom pokouší posednout démon, ale čaroděj mu odolává.

Dalších 30 dní. Pořád mrzne, ale už přestává sněžit, a vypadá to, že se schyluje k oblevě. Poslední alkohol mizí, a pomalu začíná být jasné, že docházejí zásoby. Vaří se tedy poloviční porce (polévka alá Frostpunk) a družina se rozhodne vypravit na lov sama. Poslední dvě prasata ještě nechávají na horší časy. Vyráží na tři lovy, jen dva z nich jsou úspěšné, ale vyzáblý jelen a párek zajíců jim vydrží dost dlouho. (K věži je přistavená kuchyně, pekárna…)

Družina dostává nečekanou návštěvu – přichází Pollo a stěžuje si na Bryndeho. Prý dočista zešílel, chová se jako blázen… Navíc už není jídlo, Brynde ho teď vymáhá od lidí v Mudtownu, ale ti ho taky nemají moc… Pollo by se tuze rád najedl… A družina na jeho počest zařízne poslední dvě prasátka a nakrmí jeho i jeho muže. Pollo si dál stěžuje na Bryndeho a domluví se s družinou, že na jaře uspořádají společnou výpravu (ještě s Odarem, dalším Bryndeho poručíkem), odnesou z Barrowmaze co nejvíc zlata a pak… Se uvidí. „Někdo moudřejší by měl panovat Mudtownu,“ kývá moudře hlavou Varashi. „Co třeba ty, Pollo?“ Pollo se spokojeně plácá po břichu a začíná se mu tenhle nápad zamlouvat. Pan Pollo? Vévoda Pollo? Král Pollo? Proč ne?

:arrow? Ledy a sněhy tají. Začíná obleva. Sněženky vykukují ven ze sněhu. Družina je z nejhoršího venku, zima je skoro u konce, ale ani první dny jara nebývají jednoduché. A bude trvat, než sněhy v horách (a ve skalách kde je Barrowmaze) roztají – musí počkat alespoň do Springturn, což bude za pár dní. Wulfred má další nečekanou návštěvu. Přijíždí za ním Aslanďan na koni, že s ním chce prý mluvit Turgen, obchodnice. Jezdec vezme Wulfreda na kraj lesa poblíž jezera Clay, kde má Turgen rozbitý tábor – má tu spoustu koní, několik vozů, všeho všudy asi třicet lidí. Turgen se s Wulfredem vítá, dá mu najíst, a začne s ním mluvit o budoucnosti. „Náš pán z Jantarové hory, si přeje poznat tajemství Barrowmaze. Vypravíme se tam osobně, jen co roztaje sníh. Co myslíš, Wulfrede – naší výpravě by se hodila zkušená družina jako ta vaše, jako průvodci?“ Wulfred si není jistý, musí se poradit s ostatními. Turgen se mu svěří, že čaroděj z Jantarové hory rozdává mocné dary – v dlani se jí náhle zableskne plamínek čarovného ohně! Řekne Wulfredovi, aby dobře zvážil možné spojenectví, a že bude samozřejmě ráda za všechno zlato nebo drahocennosti, které jí přinese na prodej. (Ale nebude už zůstávat ve městě, alespoň dokud bude vládnout Brynde, chce moc velké daně.)

Radnar s Varashi vyráží na tajnou výpravu na sever (o tom příště) – ještě něž „oficiálně“ začne dobrodružná sezóna. (Můžete se těšit na plavbu kánoí, obří žábu, dvoumetrové valkýry, a tak dále…)
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 19. 4. 2023, 15:47, celkem upraveno 1 x.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

ještě obrázek věže (chybí tam nově postavená pekárna)
Přílohy
Untitled.png

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 20870
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od Markus »

Jaj, a já mám resty. Díky, žes to takhle nakopnul a připomněl se. Musím to dočíst :)
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

Intermezzo - Putování do Maidenholdu

c8dcf688078302006c49adff51ce29b0.jpg

Radnar s Varashi se rozhodli vyrazit na samostatnou výpravu ještě předtím, než úplně roztaje sníh nahoře v horských údolích, kde leží Barrowmaze. Na radu elfího lovce jménem Volavka, se kterým se Radnar během zimy potkal, se chtějí dostat na ostrov Maidenhold, a tam požádat o pomoc s Radnarovým démonickým problémem řád kněžek a válečnic Shardmaidens. Cestou se taky hodlají zastavit u Turgen, která teď táboří u jezera Clay, a prodat jí nashromážděný loot. (Nebo alespoň jeho část.) Na cestu si napekli tvrdý cestovní chleba a zabalili sádlo z poraženého prasete.

Cesta k jezeru Clay vede přes rašeliniště, většinou je lepší si najmout průvodce, v nejhorším poutníci sledují kůly zaražené do země, pokud se nechtějí utopit. Končí zima, začíná předjaří. Stojatá voda, rákosí pokryté jinovatkou. Rašeliniště by mělo jít přejít za jediný den. Brzy se ale objevila hustá mlha… A Varashi s Radnarem si uvědomili, že se ztratili.
Po chvíli plácání se zakalenou vodou a snahy najít nějakou cestu, se vyškrábali na ostrůvku pokrytém rákosím. V mlze před nimi se něco pohybovalo. Něco velkého. Všudypřítomná mlha odrážela skřehotání žab, a voda smrděla víc než doposud. Varashi se vydala na průzkum, a po chvilce plížení skrze rákosí se jí před očima z mlhy vynořila obrovská žába. (Tak třímetrová!) Pokrytá bradavicemi a slizem, ohavně páchnoucí, a se zlomyslnýma očima. Varashi se jí rozhodla oslovit s pomocí své druidské magie…
Ale došlo k nečekanému spojení. Do její mysli se vkradl cizí pocit, pocit nepopsatelného, neukojitelného hladu a nenávisti ke všemu co má teplou krev, co leze po zemi, touha topit, trhat, dusit, žrát. Varashi se roztřásla děsem a hrůzou a klopýtavým krokem vyrazila k žábě. „Jídlo?“ zaznělo jí v hlavě. „Pochoutka?“ „Já… Já…“ blekotala Varashi, „přinesu ti lepší, přinesu ti elfí krev, když mě necháš jít.“ „Elfí krev…?“ olízla se mlsně žába. „Dobře. Ale hned. Rychle. Hlad.“

(Neměl jsem připravené staty pro obří žábu, co mám v náhodných setkáních. V bestiáři jsem rychle nalistoval Grey Bear. Pak mi teprve došlo, že to je vlastně brutální démonická bytost, takže došlo k improvizačnímu reskinu obří žáby na brutální démonickou bytost s telepatickými schopnostmi. Varashi blbě hodila kouzlo Mluvení se zvířaty, a padlo jí že dostává mental trauma. Rozhodl jsme se to interpretovat tak, že se napojí na alien mysl obří žáby. Hráč Varashi úžasně zareagoval a hned začal úslužně vymýšlet obětování druhé postavy. Krásná situace, a stala se úplně náhodou! Emergent content!)

Varashi doklopýtala zpátky k Radnarovi, který čekal opodál. Varashi vypadala hrozně, třásla se, koulila oči, a její vlasy měly bílou barvu! Radnar s údivem otevřel pusu a chystal se něco říct, ale Varashi ho přerušila… „Rychle, potřebuju trochu tvojí krve. Věř mi Radnare!“ Po chvilce dramatického přemlouvání Radnar svolil, pustil trochu krve do poháru, ten Varashi popadla a odnesla žábě. Žába otevřela ohromnou tlamu, z ní se vynořil svinutý, dlouhý jazyk zakončený zubatou přísavkou, a vysála nabídnutou krev. „TO NENÍ ELFÍ!“ zaječela žába telepaticky. „PODVOD! ZRADA! ŽRÁT!“

Žába zaútočila na vyděšenou Varashi, která se konečně trochu vzpamatovala, tasila šavli, a začala se bránit. Brzy přiběhl Radnar. Žába v jednu chvíli vystřelila jazykem a popadla Radnara za ruku a začala si ho přitahovat k sobě. (A zubatou přísavkou ho zároveň drásala.) Varashi se podařilo obří jazyk přeseknout šavlí! V tu chvíli žába hrozivě zařvala, a to tak, že to otřáslo dokonce i myslí, nejen ušima, obou dobrodruhů. Radnar psychický výkřik ustál, ale Varashi bezvládně svěsila paže. Žába však v tu chvíli skočila někam do mlhy a za notného šplouchání zmizela.

Oba dobrodruzi byli v hrozném stavu, Varashi v totální depresi a apatii, (empathy broken,) Radnar poraněný a pokousaný. Varashi hrůzou zbělely vlasy, a dokázala sotva chodit. Radnarovi se podařilo oba odvézt na kraj bažiny, kde rozložil provizorní tábor. Už se stmívalo, a oba dva si museli odpočinout. Nicméně byli pořád ještě příliš blízko bažin, takže je celou noc trápili komáři a nikdo se moc nevyspal, až nad ránem, když se kousek přesunuli. (Špatný hod na dělání tábora.)

Ráno, spíš v poledne, se oba cítili o něco lépe, ale bylo jim jasné, že toho moc neujdou. Dostali se akorát do River Keep, kde sídlí rezaví bratři. Poprosili o nocleh v chrámu rezavého boha ve vesnici na břehu, a mnich ve žluté róbě je tam nechal přespat a nakrmil je kaší se slaninou. Prý zná jejich přítele Vergevila a ví, že Železný bůh v nich má zalíbení. Ani Radnar ani Varashi sice nejsou moc velcí fanoušci tohohle kultu, ale potřebovali bezpečný úkryt a vzpamatovat se ze setkání s žábou.

Ráno si ve vesnici koupili kánoi, a přepluli na druhou stranu jezera, kde podle Wulfreda měla tábořit kupčice Turgen. Skutečně brzy našli tábor Aslanďanů, kteří si rozložili stany na protilehlém břehu. Mezi kameny obrostlými mechem, se plazili raci, a Turgen se právě chystala k obědu. Radnar s Varashi u ní zůstali až do večera, prodali jí několik cenností uloupených z hrobek, a společně povečeřeli. Turgen Radnarovi zopakovala svoji nabídku – taky se chystá vypravit do Barrowmaze, a jestli chce, ráda si ho najme jako průvodce. Radnar by ale raději zůstal i tak nezávislý. Varashi se mezitím bavila s jezdci doprovázející Turgen… Zaslechla něco o Jantarové hoře, kde prý žije mocný čaroděj a prorok vulkanického boha Roha – ale podrobnosti se jí zjistit nepodařilo.
Druhý den vstali brzo, nasedli na loď, přepluli jezero, minuli jezerní pevnost trčící z ranní mlhy, a zapluli do koryta řeky mířící na sever. Pluli celý den, dobrým tempem. Krajina kolem nich se změnila na rozlehlé pláně, nad hlavou jim kroužili ptáci, a břehy koryta lemovalo rákosí. Jelikož měli oba dva dojem, že ztratili spoustu času, pluli až do hluboké noci – to možná ale byla chyba, jelikož narazili na peřeje! Loďka sebou začala divoce smýkat mezi kameny a hrozilo, že se převrhne. Varashi jí udržela v klidu jen s vypětím všech sil, a nakonec se jim podařilo dopádlovat ke břehu. Vytáhli loďku ven a ustlali si rovnou ve studeném písku. Varashi držela hlídku jako první. Bylo jasné, že to nebude příjemná noc.

Nad ránem Varashi zaslechla zaržání koně. Opatrně se vyškrábala z písčitého břehu o kousek výš, kde byl dobrý výhled na planinu kolem. Blížil se k nim zchvácený kůň, a vezl kymácejícího se jezdce. Kůň pohodil hlavou, zaržál, a jezdec se svezl na zem. Varashi chvíli váhala co dál, ale nakonec vzbudila Radnara, a společně vyrazili k neznámému blíž. Sténal, byl zjevně zraněný. Kůň se splašil, Varashi z Radnarem zjistili, že jezdec je mladíček zdobený havraním peřím, a z nohy mu trčí šíp. Po chvíli křísení ho Varashi vyléčila kouzlem, a dozvěděli se od něj, že se snaží varovat vesnice na jihu, kde žije havraní lid. Přes řeku prý vyrazili otrokáři a chystají se lovit. Varashi mu ještě dala napít, společně uklidnili koně, a mladík s díky pokračoval v cestě na jih. Hnal se co mu síly stačily.

K snídani, na kouřícím ohni, si ohřáli trochu sádla a škvarku a snědli ho společně s tvrdými plackami, které si napekli na cestu. Celý den pluli dál na sever, oči na stopkách, jestli neuvidí otrokáře. Nikde nikdo, jen prázdné pláně. K večeru dorazili do vesnice u řeky, kde bylo kotviště, palisáda, a hospoda. Taky chrám, kde hnízdilo spoustu havranů. Osada se jmenovala Koracia, a hostinská Mera jim vyprávěla o problémech s otrokáři žijící kolem ohromného opuštěného mlýna (kde melou kosti svých obětí) na severozápadě odsud. Varashi s Radnarem se ale nehodlali zaplétat do místních záležitostí a ráno hned vyrazili dál na severozápad.
Řeka je vedla dál, do svého ústí, kde se hlavní řečiště řeky Elya roztříštilo do mnoha menších koryt a proudů – čekala je další cesta bažinou. Tenhle močál byl o dost živější než rašeliniště u Mudtownu, všude rostla nějaká vegetace, všude létalo ptactvo, a voda se hemžila hmyzem, rybkami, a pulci. Kvákání žab ale ani jednomu z cestovatelů na klidu nepřidalo. Odpoledne se Varashi s Radnarem ztratili v mlze, a museli rozbít tábor na malém ostrůvku, kde byla trochu pevnější půda. Varashi se zdálo, že zahlédla nějakou postavu podobnou obřímu ještěru. Naštěstí je nikdo nepřepadl, a ráno zase našli jedno z větších koryt. Během dne začali narážet na barevně pomalované kůly zabodnuté v mělčinách. Sledovali vyznačenou cestu, a asi po hodině narazili na pomalovanou loďku, která plula opačným směrem.

V barevné kánoi seděla půlefka v bílé říze, která cestovatele pozdravila zdvižením ruky a dala se s nimi do řeči. Jenže jakmile připluli blíž, poznala, že Radnar je půlelf, co vyrůstal u lidí. Z toho nebyla příliš nadšená. („Váš rod jsou všichni černokněžníci, co tady pohledáváš, přišel jsi zase pokřivit zemi, co…?“) Nakonec se dohodli, že je vezme do vesnice za vrchním druidem, a ten rozhodne co s nimi. Společně dopluli do vesnice na kůlech, (s pomalovanými a vyřezávanými dřevěnými domy) v jedné zátočině, a zakotvili. Varashi s Radnarem museli odevzdat zbraně a snášet divné a podezíravé pohledy místních. Děti se ustrašeně krčí za sukněmi svých matek atd. (Všichni místní byli půleflové.) Vrchní druid, vysoký kostnatý muž s bílým vousem v bílé říze, je usadil na rohože v jedné z největších místností, prohrábl uhlíky v kovovém brazieru, a začal je vyslýchat. Co tu pohledávají? Proč hledají Maidenhold? Copak nevědí, že cizinci tam mají zapovězený přístup? Půlčlověka o orčici tam určitě nikdo nepustí. Zrádce a otrokyně na posvátném místě, to určitě! Atd, atd… Radnar se rozhodl být upřímný, ukázal druidovi kámen, dokonce mu i pověděl o tom, že je posednutý démonem a hledá řešení. To samozřejmě vyvolalo velkou paniku, (a debatu jestli nebude lepší Radnara radši rovnou zabít,) nicméně druid ocenil upřímnost, a svolil, že je dopraví na Maidenhold, kde Shardmaidens rozhodnou co s nimi. (A s kamenem, ve kterém je vězněná elfská duše a kousek démona.)

V noci cestovatelé přespali v malé místnosti v hlavní dřevěné budově. Radnar se vzbudil uprostřed noci, cítil, jak se ho démon pokouší posednout. Soustředil se na vůni kožešin, na dřevo kolem sebe, na pach kouře, a podařilo se mu odolat… Všiml si, že někdo odtáhl závěs zakrývající dveře, a pozoruje ho s lojovou lampičkou v ruce. Druid… Zjevně se rozhodl nad svými hosty bdít a ujistit se, že nedojde k žádnému nečekanému překvapení.

Ráno, (zbraně zůstaly ve vesnici) Radnara s Varashi odvezli na kánoích na kraj delty, kde přesedli na větší veslici a vyrazili na širé moře. Tříšť, mořská pěna, racci… Pro oba z nich to bylo poprvé, co viděli moře! Brzy se přiblížili k ostrovu Maidenhold – vysoké útesy, kamenné břehy, pokrytý vřesovišti a lesy. Zde se má tedy nacházet chrám, kde snad najde Radnar léku.
Veslice zakotvila v úzkém zálivu mezi strmými útesy. Na kamenité pláži čekala skupinka žen, a za nimi se ve svahu klikatily kamenné schody vedoucí kamsi nahoru, obrostlé mechem. Druid křepce vyskočil z lodi, chvíli se brodil vlnami, a vřele se s nimi uvítal. Všechny panny měly v čele zasazený kousek zeleného kamene – kousky původně rudého drahokamu jejich paní, který je chrání před démonickými vlivy a dává kouzelnou moc. Jejich velitelka, velmi vysoká žena se zlatými vlasy spletenými do copu, si oblékla plátovou zbroj. Na Radnara s Varashi se nikdo netvářil příliš přátelsky. „Nerady vidíme na svatém ostrově cizince. Ale víme, proč jste tady. Vyslechneme vás nahoře v chrámu.“ S tím byl čaroděj a orčka obklopeni ozbrojenými pannami, a odvedeni po schodech nahoru na útesy.

Tam se, mezi vřesem bičovaným mořskými větry, tyčil ohromný chrámový komplex. Oběma přecházely oči, jen Varashi to asi dávala víc najevo. Kopule, věže, fontány, skleněná okna… Takhle úchvatnou krásu nikdy neviděli – snad jen jako zbořené ruiny kdesi na svých cestách. (Stylově tyhle elfí stavby vypadají jako barokní, ale ne tak úplně. Mají podobné prvky, ale není to stoprocentní shoda – vztahují se k barokní architektuře podobně jako třeba některé indické chrámy – podobnost, ale ne úplná…)

Obrněná shardmaiden je odvedla do velkého sálu, kam dopadalo odpolední světlo skrze vitřáže v oknech, lámalo se a tříštilo v neskutečných barvách. Čekala tam stařena v bílé róbě, s páskou přes oči, která se představila jako Siemon. Radnar se jí svěřil se svým trápením, a s trápením elfí duše v kameni, který nosí, a kterou sužuje stejný démon. Siomon nechala Radnara pokleknout, a jemně se dotkla jeho tváře. Byla cítit magie. Pak něco podobného udělala s kamenem. „Žel, skutečně v sobě ty i rubín nesete démonickou poskvrnu. Tobě pomoci nedokážu. Démon je příliš hluboko v tobě. Ale bylo by možné zachránit tu nebohou duši v kameni. Obávám se však, že budu potřebovat vaši pomoc. Nebudu riskovat kontakt s démonem, ani moje sestry. Vy ale můžete do kamene vstoupit během exorcismu, a pomoci nám ho očistit. Bude to ale riskantní… Můžete zemřít, nebo tě démon může plně ovládnout.“ Radnar ale dlouho neváhal. „Tušil jsem, že ani tady nenajdu léku. Ale když uvidím, že ten démon jde porazit, bude to další krok k tomu, abych se ho zbavil i já.“

Varashi mezitím nervózně postávala stranou. Ozbrojené panny jí sice imponovaly, ale zároveň trochu děsily. Čekala vřelejší uvítání, ne že se k ní i tady budou chovat jako k otrokovi, lůze. Ale souhlasila, že Radnarovi pomůže. Proto přeci přišla.
Exorcismus se bude konat brzy, na den jarní rovnodennosti. Do té doby zbývá jen pár dní…

velkamapa.jpg

Krásné sezení. Viděli jsme konečně trochu širšího světa! Se zápisem jsem si nedal moc práce, ale stejně se musím naučit psát je kratší, ať se to dá číst. Přidávám i mapu, červená šipka jsou obvyklé cesty do Barrowmaze, modrá výprava do Maidenhelmu. (Pořád píšu Maidenhold, ale jsem líný to opravovat, sorry.)


EDIT:

Exorcismus jsme nakonec odehráli - Radnar a Varashi vstoupili do elfího kamene, procházeli zvláštními různě barevnými místnostmi kde byly všemožné divy, a nakonec našli duši nebohého elfa, který si myslel, že se ještě pořád nachází v Barrowmaze, a že zradil svoje druhy a nechal je zemřít. To nebyla ovšem pravda - jen lež krutého démona. Varashi s Radnarem během putování v kameni totiž viděli skutečnou vzpomínku, a přesvědčili elfa, že nebyl zrádcem, nýbrž obětí, a že se musí s nimi dostat ven. To se, i přes pronásledování démonem, nakonec podařilo. Elf byl zachráněn a přesunut do jiného rubínu, a Varashi za odměnu naučili následovnice Shardmaiden pokročilou léčitelskou magii.
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 19. 4. 2023, 15:55, celkem upraveno 2 x.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

Plánování velká expedice

d6ik537-a4a2910e-7ab0-41e1-b9a6-d5ea955fe7dd.png

Exorcismus jsme ještě neodehráli. Co přesně se stalo odehrajeme ve flashbacku. Tak jako tak, Radnar se vynořil z mlhy, zablácený a špinavý, opírající se o svou hůl, kousek od Mudtownu večer jarní rovnodennosti. Unavený a otřesený, nechtěl příliš mluvit o tom, co se stalo. (Dozvíme se prostě později.) Varashi, (která chtěla zůstat v Maidenholdu a naučit se nějaká kouzla) dorazí později.

V Mudtownu se slaví jarní rovnodennost. Rituálně se orá první pole, vynáší se smrtka atd. Družníky zajímala především hostina u Kulatého Chlapa, kde se jednak mohli nalévat pivem, a především se zde měli setkat s Odarem a Pollem – dvěma kapitány paranoidního Bryndeho, který vládne tomuto městu, a se kterým, zvlášť přes zimu, začalo být víc a víc potíží. Očividně nejen pro družinu, jelikož Odar a Pollo si na Bryndeho velmi stěžovali – hlavně na jeho lakomství. Raději by jiného pána… Pollo, který potom co mu orkové poranili nohu kulhá, notně ztloustl, a nezapomněl, že se s ním družina podělila o jedno ze svých prasat, když byla nouze. Odar zase působí, jakoby ztrácel důvěru v Bryndeho autoritu a schopnosti.

Dohodli se s družinou, že uspořádají výpravu společně a rozdělí si zisk za Bryndeho zády – nakonec se dohodli, že celková kořist se rozdělí na sedm částí, družina dostane čtyři díly, a Pollo s Odarem tři. Družina sice riskuje život, ale Odar a Pollo budou mít na starost organizaci žoldáků, tábora, zásobování, atd – což bude taky dost práce.

Na výpravu jsou potřeba finance, samozřejmě, aby se nakoupili zásoby, a hlavně na mzdy žoldákům. Chvíli se zvažovalo, jestli nedělit kořist i mezi „mužstvo,“ ale v zásadě všichni se rychle shodli na tom, že to není dobrý nápad, a že bude lepší žoldáky prostě platit ve stříbrňácích. (Třeba taková zlatá soška se blbě dělí mezi dvacet lidí.) Žoldáci budou placení každý den – o něco víc když budou mít strážní službu (2 stříbrné za den), o něco méně, když se budou jenom starat o tábor (1 stříbrný za den). Za každou jednotlivou výpravu do Barrowmaze dostanou žoldáci zaplaceno ještě štědrý bonus navíc, (1 zlaťák, tedy 10 stříbrných.)

Pollo a Odar jsou schopní zorganizovat dohromady asi 40 lidí, většinou spíš náhodné trhany/hledače pokladů, ale 10 chlapů se umí doopravdy ohánět mečem. Družina váhala, jestli se vůbec vyplatí dělat takhle velkou výpravu, ale Odar tvrdil, že to bude jistější, kdyby se je náhodou někdo pokusil přepadnout v lese, nebo cestou zpět. Takhle si můžou být jistí, že většinu útoků odrazí – můžou rozbít tábor někde kousek od Barrowmaze, střídat se ve výpravách, a postupně naloupit malé jmění.

Do tohohle projektu se tedy nakonec nasypalo 250 stříbrných. To vystačí na jídlo a mzdy pro 40 lidí na dva týdny. Pollo s Odarem zacálovali dvě třetiny výdajů, družina zbytek. (Po různých vyjednáváních.) Družina neměla pocit, že by se je Odar snažil nějak ojebat, ale taky si stál za svým, a nenechal se úplně vytlačit ze svých pozic. Tohle uspořádání nakonec tak nějak vyhovuje všem.

Co se uskladnění pokladu týče, rozhodlo se, že se někde schová/zakope, a to mimo tábor. Nemusí to být hned, ale jakmile bude v táboře trochu víc zlata, bylo by lepší, aby byl někde v bezpečí. Následně se všechny cennosti prodají Turgen.

Expedice může vyrazit! Tedy, trvalo ještě pár dní, než Odar a Pollo všechno zařídili. Dohoda zněla, že přibližně do týdne se všichni zájemci, (všech 40 lidí) sejdou na kraji Arinského lesa poblíž uhlířské osady. Všem je jasné, že tahle výprava bude mít následky… Brynde se o ní dřív nebo později dozví. Ale Odar tvrdí, že nejlepší způsob jak přesvědčit Bryndeho lidi na svojí stranu, je ukázat štědrost.

Družina se vypravila hledat vhodné místo na velký tábor, nakonec našli skalní ostroh kousek od Barromaze, asi půl dne cesty, který by se dal dobře bránit, a byl dostatečně prostorný pro 40 lidí. Jediné, co chybí, je zdroj vody, ten je bohužel asi dvě hodiny cesty stranou. Družina sem dovedla zbytek expedice, a začal se stavět tábor – stany, ohniště, latríny atd. Brzy začaly vydatné deště… Ale tábor byl připravený, a družina se rozhodla vypravit se – poprvé od zimy – do zlověstného podzemí. S sebou si vzali 5 žoldáků (kteří jsou trochu schopnější bojovníci) a 5 hledačů pokladů.

(Používáme teď pravidla na oddílové bitvy – viz https://forbiddenlandsopentable.obsidia ... ass-combat)

Osmá výprava do Barrowmaze


barrowmaze mapa.png

:arrow? Družina, v doprovodu 10 svých nohsledů, se rozhodla podívat, co se skrývá za velkými bronzovými dveřmi na jihu, odkud viděli kdysi dávno vycházet skupinku rezavých bratří s kostlivci. Prošli tajným vchodem skrytým v kamenném sarkofágu, prošli chodbou vedoucí k bronzovým dveřím (a povšimli si, že v místnostech lemujících chodbu se skrývají nějací tvorové, ale snaží se ani nedutat, tak je raději nechali být,) a připravili se na litý boj s rezavými bratry.

Družině bylo jasné, že s tak početným doprovodem nemají šanci na úplně překvapení, ale přesto nehodlali jen tak bez rozmyslu vtrhnout dovnitř. Radnar si nachystal svoje kamínky s paralyzačními runami, a postavil se těsně před dveře. Plán byl je rychle otevřít, paralyzovat kohokoliv kdo za nimi číhá a zaútočit.

Krysal s Vergevilem rozrazili dveře a celá výprava v mihotavém světle pochodní spatřila velký sál s černým obeliskem veprostřed, momentálně plný rezavých bratří a kostlivců. Družina byla kompletní (Radnar, Varashi, Vergevil, Krysal, Wulfred) a měla 10 ozbrojenců, (5 elitnějších žoldáků, 5 prostých vykradačů hrobek). Na straně rezavých byl nekromancer, 5 akolytů, 10 kostlivců, a 1 rytíř zakutý v masivní páchnoucí rezavé a zašpiněné zbroji. Rytíř, který čekal za dveřmi, to schytal paralyzační runou, ale zbytek rezavých se částečně skrýval za obeliskem. Družina se nahrnula dovnitř a strhl se lítý boj – oddíl kostlivců na sebe navázali najatí žoldáci, Radnar si vyměňoval kouzla s nekromancerem, a Vergevil se střetl s obrněným rytířem, který se oháněl mohutným obouručákem. Vergevilova sekera prorazila rytířovu zbroj a málem mu přesekla nohu, ale ohavně páchnoucí rytíř přešel do brutálního protiútoku a poslal Vergevila do bezvědomí. Když se mu chystal zasadit finální ránu, Radnar s Wulfredem ho na poslední chvíli zaneprázdnili (Wulfredova létající dýka zde přišla vhod,) a dorazili. Krom tohohle dramatického duelu byla bitva jednoznačně ve prospěch družiny – kostlivci zatlačení do kouta rychle padli, nekromancer se pokusil kouzlem zastavit Radnarovi srdce, ale omylem zasáhnul sám sebe a svezl se k zemi mrtvý, a zbytek akolytů uprchl dveřmi na jih, do dlouhé temné chodby. Po chvíli se odtamtud začal ozývat vřískot a jekot a pak nastalo hrobové ticho. Vítězství – a bez jediné ztráty na životech.

Nicméně, Vergevil nebyl v nejlepším stavu, družina tedy vylootila mrtvé rezavé bratry, (krom zbrojí, zbraní, a několika málo zásob v místnosti nic moc nenašli,) a rozhodla se vrátit prozatím na povrch. Radnar se rozhodl sundat rytířovi helmu z hlavy, (neboť zbytek jeho zbroje vypadal jako že je spíš zatavený dohromady,) ale neustál ohavný pach hoven a hniloby. (Rytíř skončil tedy ještě poblitý.) Nakonec se někomu podařilo přilbu servat, ale spolu s ní strhnul i většinu kůže z obličeje – vypadalo to, jako by ta zbroj k rytíři doslova přirostla. Žoldák Hanevil si vzal rytířův obouruční meč.

:arrow? Výprava se tedy vrátila stejnou cestou, jakou přišla, zraněný Vergevil byl ošetřen, a druhého dne se (tentokrát za vydatného deště,) stejné složení dobrodruhů vydalo pokračovat v rabování půleflích hrobek. Do místnosti s obeliskem, kde včera bojovali, se dostali bez komplikací, a začali systematicky rabovat místnosti okolo. (Krom jižní chodby.) V malých výklencích vysekaných do zdi bylo krom kostí docela dost cenností, rubíny, mince atd. Ve východní místnosti ještě došlo ke střetu s černým slizem, který byl ale nakonec zabalen do pytle a částečně upálen a umlácen. Během lootění zaslechli hlídky umístěné u bronzových dveří od severu nějaké zvuky, (a viděli skrze dveře světlo pochodní.) Družina se chystala k boji, ale skrz dveře neprošli rezaví bratři, jak se všichni obávali, ale parta otrhaných mužů, vedených podmračeným vlkočlověkem. Nikdo se nechtěl zbytečně zabíjet, a skupinka psanců, (jak si říkali,) se dohodla, že nechá družinu na pokoji. (S tím, že jestli budou chtít, můžou jít později vyrabovat chodbu vedoucí na jih, kam se nikomu moc nechtělo, a do které družina jen zběžně nahlédla.) Psanci se taky dohodli, že rádi prodají nějaké cennosti z Barrowmaze výměnou za jídlo – domluvili se tedy na setkání druhého dne u schodů vedoucích do rokle, kde leží celý pohřební komplex.

Při prozkoumávání dobrodruzi narazili na úzkou puklinu v jednom z pohřebních výklenků, vedoucí do jakéhosi tunelu, jehož struktura vypadala dost jinak, než zbytek Barrowmaze. Namísto chodeb, zjevně vytesaných v pískovcové skále, a občas vyztužených cihlami, nebo podpěrami, vypadala tahle jeskyně takřka přírodně – ale zároveň podivně organicky, jako kdyby ji snad něco vyvrtalo. Tunel pokračoval hluboko na jih, různě se kroutil, a rozšiřoval do mnoha odboček. Družina se opatrně vypravila dovnitř, (s tím, že skupina žoldáků bude hlídat ústupovou cestu, a Krysal bude dělat opatrný průzkum.) Úzký tunel se v jednu chvíli otevřel do větší jeskyně, kde Krysal zahlédl na zemi lesk nějakých drahých kamenů. Jenže taky slyšel podezřelé šustění nahoře u stropu – nakonec se podařilo sedm podivných tvorů připomínajících zároveň pijavice a netopýry zlikvidovat, pobrat kameny, a pokračovat v průzkumu – o něco širším tunelem vedoucím na sever.

Krysal, který šel znovu napřed a nechal zbytek výpravy kousek za sebou, se opatrně plížil kupředu, a narazil na širokou jeskyni, ve které na hromadě kostí ležel stočený nějaký ohromný tvor, a s hlasitým praskáním a srkáním se zjevně něčím krmil. Mezi kostmi se ale leskly mince… Krysal předal informace zbytku skupiny, který se pomalu začal přesouvat na sever a chystat k boji, a sám se s pomocí svých pavoučích rukavic vyšplhal na strop a chystal se ve správnou chvíli spustit ze stropu na nestvůru – která byla více a více vidět ve světle blížících se pochodní – a která připomínala ze všeho nejvíc obřího červa (velký mohl být několik metrů) pokrytého chitinovými pláty.

Když se družina (společně s většinou ozbrojenců) nahrnula s křikem na červa, který se sotva stačil otočit, Krysal udeřil. Jeho krátký meč se zarazil mezi pláty, a zmítající a vřeštící červ s sebou začal škubat, aby malého goblina shodil. Všichni ostatní se nahrnuli do jeskyně a začali do nestvůry bít, a chvíli všechno vypadalo skvěle, jenže pak červ začal zvracet kyselinu a zasáhnul svým útokem hned tři ozbrojence. (Dokonce veterány.) Z těch se začalo kouřit a se strašlivým řevem skonali v příšerných mukách. (Že by to byl právě tenhle kyselinový červ, kdo zde vytvořil tyhle zvláštní chodby? Napadlo později Wulfreda.) To byl pro většinu ostatních vykradačů hrobek šok, několik z nich začalo prchat, ale silná paže Vergevilova a Radnarova magie červa nakonec dorazila.

Určitou útěchou mohlo být, že červ skutečně ležel na hromadě mincí, (a na několika drahokamech.) Každopádně – tři ozbrojenci, to jsou velké ztráty. Družina se tedy rozhodla pro dnešek stáhnout a vrátit do tábora. (Taky bylo potřeba uložit lup.)
V místnosti s obeliskem na ně ale čekalo nepříjemné překvapení – skupina šesti kostlivců. Unavení dobrodruzi se skrze ně nakonec prosekali, ale padli další dva žoldáci. (Tentokrát ti méně schopní ale.)

V táboře nepanovala ta nejlepší nálada. Asi pět mužů onemocnělo, a teď se klepalo v zimnici. Wulfred s Varashi jim pomohli jak mohli, ale několik stále zůstávalo nemocní. Zprávy o mrtvých soudruzích taky nikomu náladu nezvedli – nicméně, se rozšířily zprávy o skvostných pokladech, které výprava přinesla, a to nakonec vyvážilo všechny obavy a pochybnosti. (Družina jim taky uspořádala pěkný pohřeb.)

:arrow? Na třetí výpravu, která byla plánovaná na druhý den, se přihlásilo spoustu dobrovolníků, a rychle zaplnili řady padlých. (Dobrodruzi se rozhodli jít znovu ve stejném složení – družina + 5 lepších žoldáků + méně schopných žoldáků.) Cílem měla být jižní část zvláštních tunelů, do kterých se dnes dostali. Snad tam nečeká žádný další červ!

Další den vydatně pršelo. Družina s doprovodem se setkala u schodů vedoucích do mohylové rokle s Psanci, a dali jim trochu jídla (asi den zásob pro 40 lidí) výměnou za nějaké stříbrné šperky. Ačkoliv si mohli na téhle situaci nahrabat, rozhodli se udělat férový obchod, a prodat jídlo za normální cenu. Dobré vztahy jsou důležitější než pár mincí navíc. (Jen Krysal celou dobu tiše trpěl…)
Do jeskynního systému se dostala výprava bez větších potíží. Radnar ještě vysvětlil žoldákům, že chce ušetřit případné ztráty na životech, a oživil nekromantským kouzlem rytíře zakutého do páchnoucí zbroje, kterého zabili včera. Nikomu to zvlášť nevadilo, nebo to alespoň nedávali najevo. Kymácející se rytíř byl použit jako živý štít, šel těsně za Krysalem, a byl vždycky vstrčen do větších jeskyní a odboček jako první – pro jistotu. To se vyplatilo, když Krysal narazil na poměrně velkou jeskyni, ze které něco podivně smrdělo. Jakmile nemrtvý rytíř vstoupil dovnitř, ze tmy vyletěly jakési pavučiny, a začal si ho k sobě navíjet podivný kříženec mezi obřím pavoukem a krabem. Nicméně byl rychle zpacifikován, (mezi kostmi se válelo pár mincí,) a družina mohla pokračovat dál, na jih, kam se stáčela většina chodeb.

Nakonec se dostali do místnosti, která byla opracovaná a přitesaná – vprostřed jeskynního sálu trůnila železná rakev obmotaná řetězy a popsaná podivnými symboly namalovanými snad zaschlou krví. Radnar i Varashi zpozorněli, jelikož zevnitř cítili magii. Všichni se rozestavěli s připravenými zbraněmi kolem, a chystali se na boj s čímkoliv, co by vyskočilo ven. Vergevil rozrazil svou kouzelnou sekerou řetězy, všichni napřáhli zbraně nad hlavu… A oslepilo je jasné, planoucí světlo. Radnar se s výkřikem svalil k zemi, jako kdyby ho zevnitř sežehl rozžhavený plamen! Cítil, jak se démon v jeho nitru probouzí a pokouší se přebrat kontrolu, ale naštěstí se mu podařilo zatlačit ho silou vůle zpět. Když se všichni rozkoukali, shledali, že uprostřed rakve neleží tělo, nýbrž jakási podivná, lehce světélkující věc organického tvaru, zkroucená a zatočená do sebe. Ze všeho nejvíc připomínala srdce, ale také drahokam, rubín… Varashi i Radnar poznali, že předmět vyzařuje silnou anti-démonickou energii. Radnar měl potíže se k němu vůbec přiblížit, a kdyby se ho pokusil dotknout, nejspíš by ho spálil. Poprvé od svého posednutí půlelfí čaroděj pocítil, jak démon v jeho nitru dostal strach… Je tohle zvláštní srdce (které vypadá tak trochu jako elfí rubín) možným řešením jeho problému?)
Výprava sbalila artefakt a vrátila se zpět do tábora, opět bez větších potíží. Zasedli kolem ohně, počítali poklady, a rozmýšleli co dál. Už teď se celá výprava vyplatila! A mají jídlo ještě na 11 dní… Kam se vypraví příště?

(Příště se můžeme těšit na epickou bitvu s rezavými bratry, masakr velitelů jedné z nejdůležitějších frakcí, co v Barrowmaze máme, a možná i TPK – to uvidíme zítra. Zápis se snad tentokrát dodá dřív než tenhle. 😊 )


LOOT z velké expedice (bude muset být rozdělen s Pollem a Odarem)

20 zlatých
266 stříbrných
128 měděných

malý dramokam x 3
velký rubín x5

slonovinová soška
krabička ze skla
jadeitová soška
zdobený talíř

magický kamínek
stříbrná magická spona ve tvaru stromu

bronzové naušunice
bronzový náramek
bronzový kalich
bronzová čelenka
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 19. 4. 2023, 16:13, celkem upraveno 1 x.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

Osmá výprava / Velká expedice - Pokračování

U snídaně (šunka a placky) se družina rozhodla s Pollem a Odarem, že nejlepší bude asi nakradený lup prostě zakopat na místě v táboře – všichni sice budou vědět kde lup je, ale pokud by se ho někdo pokusil ukrást, musel by třeba hodinu dvě kopat, a to nejde udělat nenápadně. Jak řekli, tak udělali, a kopáči se dali do práce. Na všechno dohlížel Odar.

Celá výprava sice utrpěla nějaké ztráty, ale velení rozhodlo – je čas udeřit na základnu rezavých bratří, jejíž lokaci se Radnarova družina dozvěděla od zajatého rezavého bratra už kdysi dávno, ještě před zimou. Není na co čekat, říkali si družníci – čím déle budou otálet, tím větší je šance, že proti nim rezaví sami vytáhnou.

:arrow? Za lehkého jarního vánku, se tedy směrem k Barrowmaze vypravilo čtrnáct druhů – tajuplný Radnar, věrná Varashi, lstivý Krysal, hrdinný Vergevil a pět „borců“ a pět „debílků,“ jak byli pokřtěni doprovodní žoldáci. Cesta podmáčeným lesem netrvala dlouho, pěšina se brzy stočila nahoru mezi pískovcové skály zarostlé kapradinami a mechem, a dobrodruzi se tiše prodírali napadanými závějemi listí mezi stinnými roklemi a úžlabinami, pozorně se rozhlíželi okolo, a doufali, že z celého tohohle podniku něco kápne. Po několika hodinách cesty se po širokých schodech vytesaných ve skále dostali do rozlehlé rokle, kde se, jako obvykle, převalovaly cáry mlhy. Z bílého oblaku trčely mohyly a černý obelisk.

rust brothers mapa 2.png


Když výprava procházela kolem obelisku, najednou se ozvalo klapání zubů a z mlhy se vynořila skupina kostlivců – dohromady šest. Ačkoliv se pokusili družinu přepadnout, byli rychle zpacifikováni. Vyznamenali se především debílci, kteří hrdinně naběhli na dva kostlivce, povalili je na zem, a rozmlátili na kousíčky za vydatného řevu. Varashi rychle zavelela: „Pod zem,“ a družina prošla tajnou cestou skrze kamenný sarkofág do spodních chodeb půlefího nekromantického pohřebiště – Barrowmaze. Nemeškali čas, a vydali se směrem na sever – k velké chodbě, o které věděli, že se někde za ní má skrývat základna rezavých. Neměli sice docela přesné instrukce, ale nějaké přece:

„Tajné dveře - zaklepeš na velkou fresku 3krát, 2krát, 3krát pak hned doprava pak na konci chodby - tajné dveře pak na sever až dojdeš do místnosti kde jsou další tajné dveře v jihovýchodním rohu - smažeš runy a dveře se otevřou.“

Ke kraji velké chodby vedoucí na severovýchod se družina dostala bez problémů, všimli si ale, že v ústí chodby je ještě jedna menší odbočka vedoucí na jih – a že zpoza rohu vychází nějaké matné světlo, snad světlo pochodní? Rozhodli se opatrně prozkoumat o co jde, aby jim něco nevpadlo do zad, a dostali se do malé místnosti, kde pobíhali asi třicet centimetrů velcí brouci, se svítícími žlázami kolem kusadel. Varashi věděla o co jde – fire beetles! Jedná se spíš o mrchožrouty, nejsou nijak nebezpeční. Vypadali ale vyhládle, a jeden z nich se pokusil vrhnout po Kryselovi, který byl nejvíc vepředu. Na brouka se ale okamžitě svezlo několik ran kopí a palcáty, takže zůstal rozpláclý na podlaze. Zbytek brouků se panicky snažil schovat v druhém rohu. Někdo jim hodil nějaké jídlo, na které se okamžitě vrhli, a nevšímali si už ničeho dalšího.

V místnosti byly ovšem ještě dveře, vedoucí na jih, do malé chodby s dalšími třemi dveřmi. Do jedněch z nich Krysel jen zběžně nakouknul, zahlídl tam nějakou sochu, ale nic dalšího, tak dveře zase zavřel. Další dveře ovšem vedli do menšího sálu se třemi podivnými bazénky vytesanými v kamenné podlaze. V jednom byla černá, ve druhém fialová, a ve třetím temně rudá kapalina. Všichni se nahrnuli dovnitř a začali podivnou vodu zkoumat. Nejdříve opatrně prohrábli bazénky tyčí – ukázalo se, že nejsou kdoví jak hluboké, rozhodně ne na tolik, aby se v nich dalo pohodlně koupat. Slouží tedy k pití? Ale je bezpečné, vůbec pít takovou divnou vodu…? (Následovala dlouhá debata co můžou být bazénky zač a co s nimi.) Krysel se nakonec zkusil napít černé vody, jen malý doušek. Nejdřív se mu hrozně rozbušilo srdce a myslel si, že umírá, ale nic to nebylo – jen náhlá panika. Voda, ač chutnala trochu zatuchle, na něj neměla žádný efekt. Varashi a Radnar s pomocí kouzel zjistili, že bazénky obsahují nějaké čáry, ale že se člověk asi musí napít ze všech najednou. Nakonec byl přemluven jeden z najatých žoldáků – stařec Ingram pokrytý podivnými nádory. Vybral si náhodný bazének a napil se z červeného. Pak, na Kryselův povel z černého, a nakonec z fialového. Tvrdil, že se cítí skvěle. Skutečně se mu objevila jiskra v oku, a po bližším ohledání Varashi zjistila, že podivné nádory jakoby ustoupili. Je voda snad léčivá? Záleží na pořadí? Radnar rozhodl, že bude lepší zatím ještě nepít, a nechat Ingrama na dlouhodobé pozorování. Nicméně, družina si naplnila lahev z každého bazénku.

Když se přesvědčili, že jim nehrozí z téhle odbočky žádné bezprostřední nebezpečí, vrátili se k velké chodbě a pokračovali skrze ni. Minuli jámu plnou polámaných a páchnoucích těl, a stanuli před velikou freskou, kterou nějakou dobu studovali ve světle pochodní.
285588279_285197913754872_5760394020896764268_n.jpg
Varashi se moc nelíbilo, když si povšimla, že otroci nesoucí na ramenou elfího panovníka jsou zjevně orci… A nikde ani stopa po lidech. Co vlastně freska znamená, a k čemu odkazuje?

Nicméně – podle instrukcí na fresku zaklepali, a jakoby zázrakem se ve zdi objevila díra ve tvaru dveří. V malé místnosti za tajnými dveřmi bylo několik obřích much, ale rychle padli pod násobnou přesilou. Krysel našel ve východní zdi obrys dveří – zjevně tajných, ale maskovaných z druhé strany. Odsud šly jen zatlačením otočit. Družina se octla v další dlouhé chodbě lemované výklenky s lebkami a kostmi. Nezdržovali se prohledáváním, překročili lebku, která se válela uprostřed chodby, a jali se hledat další tajné dveře, podle instrukcí, úplně na severu. Nakonec našli jeden podezřele prázdný a nezaprášený výklenek, kde někdo nahmatal spínač a otevřel další tajné dveře, vedoucí do malé komůrky s dalšími tajnými dveřmi. (Znovu zamaskovanými primárně z druhé strany – družina má usnadněnou práci.) Čekala je další chodba. Jen zběžně nakoukli do odboček – jedny z dveří zde ústili do podivně páchnoucí místnosti plné soch v životní velikosti. Tam se nikomu nechtělo, a tak pokračovali znovu na sever – do menšího sálu, kde se měly nacházet dveře vedoucí na základnu rezavých bratří.

V rohu místnosti byla skutečně stěna popsaná magickými symboly. Podle instrukcí stačí runy smazat, a otevře se brána vedoucí k rezavým – Radnar se ale ošíval. Není možné, že na ně jejich zajatec přeci jen připravil nějakou past? Raději věnoval trochu času podrobnému zkoumání run, a zjistil, že dveře otevírají jen některé runy, zbytek spouští ohnivou past! Naštěstí se mu podařilo všechno odhalit včas, smazal jen ty správné, a část zdi se najednou rozplynula. Skrz několik menších místností se čtrnáct dobrodruhů dostalo do místnosti se spoustou dveří, z nichž většina byla zatuhlých vodou, a kde narazili na velkou železnou mříž, která jim přehradila další cestu. Skrze mříž byla vidět další místnost, a dokonce i dřevěná páka, která snad padací mříž otevírá…?
Možná by bylo mříž možné zvednout i přesto, že je zavřená, ale o slovo se přihlásil Krysal. Zavlnil se jako had, jakýmsi podivným způsobem poskládal končetiny tak, že se dokázal protáhnout i skrze mříž, a dostal se na druhou stranu. Nikomu nebylo příjemné tohle sledovat. (Vysoký level – superschopnosti i v rámci Forbidden Lands.) Zatáhl za páku, mříž se vysunula nahoru, a celá výprava se nahrnula do místnosti. Před nimi stály další dveře…

Které kdosi otevřel a všichni zírali do místnosti, která se hemžila zombíky. Několik jich stálo u dveří a blokovali je, další stáli víc vzadu. Skrze dveře bylo možné i vidět dva rezavé bratry, oba v hnědých róbách, tedy těch nejnižších. „Zabte je!“ ozvalo se zezadu, a začal boj. Vergevil přiskočil ke dveřím a svou mocnou sekerou uťal hlavy několika umrlcům, borci, kteří stáli nejvíc ve předu, se k němu hned přidali. Varashi společně s debílky útočila ze zadu (házela oštěpy a kopí.) V prvních vteřinách padlo několik zombíků střežících dveře, ale jako mnohem nebezpečnější se ukázali ti vzadu – ozbrojení luky. (Což je novinka, v Barrowmaze na takové zombíky ještě družina nenarazila.) Salva šípů sice neměla takový efekt, jelikož ne každý šíp proletěl otevřenými dveřmi a našel svůj cíl, ale přesto si tenhle boj vyžádal první ztrátu – padl žoldák Trevor, bývalý kat, který měl moc rád sekery. (Rozuměli si s Vergevilem.)

Družina ale neváhala. Radnar začal čarovat, vykřikl několik magických slov, a jednomu z akolytů vzadu začal z úst a nosních dírek vycházet kouř. Během chvilky začal příšerně řvát, svíjet se po zemi, a z úst, nosu, a očí mu vyšlehly plameny, které ho ve chvilce strávily zevnitř. Zuhelnatělé tělo sebou přestalo škubat, a Radnar stočil oči k druhému akolytovi… Ten při pohledu na postavu zahalenou v narudlé kápi oněměl hrůzou, rozklepal se, a stočil se do klubíčka v rohu místnosti. (Immolate a Terrify, ve dvou kolech za sebou, chudák druhý akolyta ani nestačil odběhnout spustit alarm…) Radnar v sobě ucítil přítomnost démona – už se chystal začít se bránit proti vnuknutí, ale démon se, poprvé od té doby, co ho posednul, nepokoušel převzít kontrolu. Naopak – tiše předl Radnarovi za ramenem, a zjevně si užíval, co se právě stalo.

Zombíci s luky sice dál pálili, ale jejich soudruzi u dveří už příliš dlouho nevydrželi. Družina prorazila skrz dveře, borci zatlačili zbytek zombíků u dveří do kouta, a Varashi s debílky se nahrnuli na zombíky s luky a zmasakrovali je. Boj byl u konce – ale Trevor už nevstal, a většina borců si odnesla různé drobné šrámy.

Velení se jalo vyslýchat zajatého rezavého bratra – kolik vás je? Kolik nemrtvých, kolik mágů? A tak dále. Ale zastrašování nepomáhalo, akolyta byl zjevně tak vyděšený, že ani nedokázal mluvit. Jen se třásl a choulil v rohu. Krysal to zkusil po dobrém – pár konejšivých slov, (neboj, nezabijeme tě) a něco z něho dostal: „A-asi dvacet br-bratří… A de-deset vlkenů…“ V tu chvíli mu Krysal podřízl hrdlo. „Jdeme dál.“ Radnar by mu normálně možná vyčinil za zabití zajatce, ale opojen přítomností démona a svou mocí všechno ignoroval. Ozvala se ale Varashi: „Co to děláš, Krysal? A navíc – Vergevil je jeden z nich! Viděla jsem na jeho prsou jeho znamení!“ To vyvolalo menší diskuzi, nicméně Vergevil se vehementně obhajoval, že s rezavými nemá nic společného, a je rozhodně na straně družiny. Radnar se nehodlal dále zdržovat. „Varashi, nech ho být, jdeme dál, než si nás všimnou…“ Otevřel dveře vedoucí na východ, a octnul se v dlouhé chodbě, na jejíž konec nedopadalo světlo pochodní. Hned na jihu si všiml křídou napsaných run, podobných, jaké družina viděla předtím, ale méně komplikovaných. Několik jich smazal – a část zdi znovu zmizela…

(Ještě štěstí, že základna rezavých je opravdu rozsáhlá a nikdo nezaslechl křik samovzníceného akolyty…)

rust brothers mapa.png

Chodba, vedoucí na jih, byla taky velmi dlouhá, ale jiná než ty předchozí. Bylo tu o něco tepleji než ve zbytku Barrowmaze, a ve vzduchu byla cítit matná vůně kadidla. Všech (nyní už jenom třináct) lupičů se pomalu sunulo chodbou kupředu, ale zarazili se po několika metrech. Raději vyslali Krysala, který vidí alespoň trochu ve tmě, aby dělal průzkum, s tím, že ho budou s patřičným odstupem následovat. Krysal se dostal až na konec chodby a viděl, že se stáčí na východ – mnohem důležitěji ale vypadaly masivní bronzové dveře na západní stěně, těsně před zatáčkou. Družina se k nim opatrně (jak jen to bylo možné) přiblížila, ale stále se držela o něco víc vzadu. Krysal ovšem pokračoval dále, zahnul za roh, a najednou ztuhnul. V temnotě na konci chodby se něco pohybovalo. Slyšel vrčení, a čenichání… Rychle vyšplhal na strop, a tiše se plížil přitisknutý s pomocí svých kouzelných rukavic úplně nahoře. Minul několik dveří, poslední z nich, úplně na konci chodby, byly pootevřené, a před nimi stál přihrbený vlken. Vlkeni jsou zvláštní rasa, žijí většinou v lesích na jihu, a proslýchá se o nich, že to jsou démoni a slouží rezavým bratrům. Vlken se podezíravě rozhlížel a čenichal, ale zjevně mu nedošlo, že Krysel číhá přímo nad jeho hlavou. Goblin ho nechal poodejít pár metrů, vytáhnul dýku, a spustil se mu přímo na krk! Jenže vlken ho na poslední chvíli setřásl! Krysel na nic nečekal a pelášil chodbou pryč – zpátky k družině. Když mu nevyšlo tohle přepadení, nehodlal se pouštět s mnohem větším protivníkem do rovného boje.
Vlken, přihrbený, slintající, zahalený v potrhaných róbách, strašlivě zařval. „AAAAALÁÁÁÁÁÁRM!!!“ S vrčením se rozběhl za Krysalem – jenže těsně za rohem na něj čekalo připravených tolik kopí, palcátů, palic, seker, a mečů, že se nestihl ani rozkoukat a padl k zemi. Radnar byl připraven velet k ústupu… Ale Krysal ho předběhl. Na chviličku zavřel oči, a najednou vypadal docela jinak – jako jeden z akolytů, které družina zabila před chvílí! Gobliní zlodějíček měl v rukávě další nečekaný trik.

Krysal bez sebemenšího zaváhání otevřel bronzové dveře – a spatřil rozlehlý sál, lemovaný sloupořadím, kterému dominovala ohromná modla železného boha trůnící nad oltářem zbroceným krví. Několik železných nádob s řeřavými uhlíky vydávalo tlumené světlo, a vůně kadidla překrývala jiné, mnohem odpornější pachy… Na druhé straně chrámu Krysal zahlédl tři otvory překryté zataženými žlutými závěsy – ale nebyl zde sám! Před oltářem klečeli dva rytíři, odporně páchnoucí, zakutí do několika vrstev zrezavělé a špinavé zbroje. Právě se zvedali, a ohlíželi se ke dveřím. Krysal, přestrojen za akolytu, nonšalantně vstoupil do chrámu a bez váhání zamířil k jednomu ze závěsů. „Splašil se vlk,“ mávl rukou směrem ke dveřím. A dodal: „Pohodynda.“
Rytíři se zvedli a zamířili k otevřeným dveřím, ze kterých přicházelo, snad nečekané, světlo pochodní. Krysela si ale v tuhle chvíli nikdo nevšímal… Alespoň zatím ne! Než se nad ním rytíři stačili doopravdy zamyslet, už byl na druhém konci sálu – a za otevřenými dveřmi se míhaly další postavy! Oba služebníci železného boha tasili obouruční meče a zamířili ke dveřím…
A Krysal mezitím cupital směrem k prostřední zákristii. Poodhrnul závěs a vstoupil dovnitř – octl se ve vytopené a osvětlené místnosti, v rohu stála postel, po podlaze popsané různými runami a symboly se válely knihy, svitky, a hořící svíce – a na protější stěně stál čtecí pultík, nad kterým se hrbil muž v rudé róbě. Momentálně stál zády ke Krysalovi. Vedle něj stály dvě sochy lvů, více méně v životní velikosti, otočených rovněž ke stěně.

Krysel neváhal. Vytáhl meč, přiskočil k veleknězovi železného boha a prostě ho podříznul. Nekromancer Nathaniel, jeden z nejprohnanějších a nejohavnějších čarodějů v Zapovězených zemích se zhroutil k zemi, svíral si hrdlo, chropěl, a během pár vteřin skonal. V tu chvíli se oba lvíčci probudili a jeden z nich sekl Krysala tlapou do ruky – utrhl mu prst. Goblin cítil, jak ho opouští síly a zmocňuje se jej paralýza. Zhroutil se v křeči k zemi a nemohl se dál ani hnout. Lvíčci zvedli hlavy – z chrámu se ozývaly zvuky boje, rachot mečů, a křik. Svého pána už zachránit nedokázali, a vetřelec byl zpacifikován. Rozeběhli se tedy do chrámu.
Tam probíhala menší bitva. Najatí žoldáci doráželi na jednoho z rytířů, který se pokoušel dorážet na Vergevila Válečník se mu ale hbitě vyhýbal, a oplácel mu jeho rány svou sekerou. Varashi bojovala s druhým rytířem, snažila se spíše bránit, ale také se jí podařilo prorazit obranou, a bodnout obrovského rytíře do podpaždí. Oba rytíři ohavně páchli – jako výkaly, pot, a moč. Proti takové přesile ale neměli moc šancí – rychle byli udoláni. Dva železní lvíčci se vrhli mezi vetřelce, ale ani těm se nedařilo rozdat tolik ran, jak by mohli. Ukázali se ale být dost odolní, rány kopími a palicemi jim toho moc nedělali. Z jednoho začala crčet nějaká páchnoucí tekutina – vypadalo to, že jsou plní nějaké nechutné směsi. (Crčelo to z něj jako když v něčem praskne natlakovaná hadička…) Radnar částečně (kouzlem) zapálil druhého, který sice neshořel v záplavě plamenů, ale dost doutnal, a strávil spoustu času tím, že se převaloval sem a tam a snažil se uhasit.

Ze dvou zbývajících zákristií vyběhly další postavy – z té horní dva vlkeni, jeden z mečem, druhý zdobený amulety, a z té dolní žlutě oděný kněz-nekromancer. (Ten vlastně vyběhl o kolo dřív.) Tomu se rozběhla vstříc Varashi. Pokusil se sice něco čarovat, aby běžící a řvoucí orčku zastavil, ale Rsadnar, který i uprostřed bojové vřavy čekal přesně na tenhle okamžik, vymrštil do vzduchu hrst železných pilin a vykřikl pár magických slov. Ať už bylo kouzlo jakékoliv, nebylo dokonáno. Piliny dopadly k zemi, zmagnetizované, v geometrickém obrazci kolem půlelfího čaroděje.
Varashi dorazila k mágovi a začala na něj dorážet – pokoušel se uhnout, spadnul na zem, a snažil se odsunout pryč, ale nestačil uniknout před orčí čepelí. Varashi se ale jen tak tak otočila a vykryla úder obouručním mečem – náčelník vlkenů už byl u ní, a pokoušel se jí rozseknout lebku. Na Radnara se zase otočil druhý vlken – vlastně vlkenka, šamanka, která začala zuřivě gestikulovat. Na Radnara se řítilo další kouzlo – nekromantická ruka smrti. Znovu kolem sebe rozhodil železné piliny a kouzlo zneutralizoval, místo toho aby ho ale poslal pryč, ho otočil, a vrhnul na šamanku zpět. Ta nestihla zareagovat, chytla se za srdce, a svezla se mrtvá k zemi. Radnara ovšem v tu samou chvíli zalila záplava zlatého světla, které viděl jenom on… Protřel si oči, ale shledal, že nic nevidí…

(Mechanicky Radnar jen použil to samé kouzlo, které to samé kolo counterspellnul, ale tohle byl víc cool popis. V tuhle chvíli mimochodem hráči pálili willpower points jako divý, tolik kouzel jsme od Radnara neměli za celou hru.)

V souboji s Varashi (a mám pocit že Radnar tam hodil nějaké kouzlo ještě) padnul vlčí náčelník – a lvíčcci pod determinovaným tlakem a Vergevilovou sekerou nakonec taky povolili. Jednoho z nich Vergevil rozseknul vejpůl – a ke stropu vystříknul gejzír páchnoucí černé tekutiny. Po boji si Vergevil ovšem všiml, že na jeho magické sekeře se udělal zub… To už se jednou stalo, byla sice opravená, ale zjevně ne tak dobře, aby se to nestalo znovu…

Jako zázrakem nikdo z družiny nezemřel. Debílci s jásotem začali lootit. Ale skupinka borců – veteránů – těžce oddychovala, neboť odnesla nejprudší nápor lvíčků a rytířů. Přesunuli se ke dveřím, aby je hlídali. „Varashi, já nevidím!“ vykřikl Radnar. Varashi přiběhla ke svému druhovi, a Vergevil mezitím obíhal zákristie, jestli nenarazí na Krysala. V té nejspodnější našel místnost s postelí a knihami – a především s pitevním (nebo mučícím) stolem, na kterém byl připoutaný jeden z misgrown – zvěrolidí, které družina už předtím potkala a zoufale chrčel. Možná se pokoušel něco říct, ale Vergevil mu nevěnoval pozornost a běžel do té nejhornější zákristie. Tam narazil na pelech, malý oltář zasvěcený nějaké přikrčené ženské postavě, dřevěné modle, které z rukou odkapávala krev, ale především – na tři masivní truhly! Nezkoumal je ovšem dál, a hledal svého gobliního přítele – nakonec ho našel v poslední místnosti. „Je tady!“ zařval, a Varashi, která mezitím zjistila, že Radnar bude snad časem v pořádku, se přesunula i s osleplým čarodějem k Vergevilovi. Pustila Radnara, a začala zkoumat Krysala. Podařilo se jí najít chybějící prst, kouzlem ho přidělat, a začala zjišťovat, jak zbavit Krysala paralýzy. Radnar mezitím ohmatával místnost. Vzhledem k tomu, že jakožto čaroději intuitivně cítí magii, sebral několik magických předmětů z těla mrtvého nekromancera, jeho hůl opřenou opodál, a taky magickou knihu z pultíku.

To všechno se dělo velmi rychle. Boj trval asi pět kol – přesně tolik, kolik trvalo zbytku základny vyhrabat se ze svých postelí, přestat hrát kostky, nasoukat se do zbrojí, a vyběhnout na chodbu ven. (Hodil jsem si 1d6.) Řekl jsem si, že stejně tak dlouho bude trvat, než se zbývající rezavý bratři zformují do oddílů, pošlou ty nejsilnější z nich dopředu, a začnou systematicky organizovat zpětný úder.

(Možná jsem měl být přísnější, a rezaví měli zareagovat rychleji… Nicméně – družina je napadla opravdu velmi nečekaně, jejich první obrana nestihla spustit alarm, a zbytek základny se pravděpodobně věnoval jiným činnostem. Takže z toho nakonec bylo deset kol, které družina zvládla celkem efektivně využít – alespoň zpočátku, bitva v chrámu byla hotová hned. Pak samozřejmě nikoho nenapadlo zjišťovat, co dělá zbytek nepřátel, a raději se sháněli po Krysalovi… No nic…)

Takže zatímco Varashi léčila Krysela a Radnar lootil, ke dveřím, ve kterých stáli jen čtyři žoldáci, se blížilo množství ozbrojenců, dominovalo jim především pět železných rytířů, ale také železní gardisti, (vojáci rezavých bratří v podstatě) a vlkeni. Družina možná měla šanci uniknout a dostat se pryč, ale nyní jim byla ústupová cesta systematicky odřezávána… „Jsme pod útokem!“ ozve se od dveří.

Družina je, takříkajích, v prekérní situaci. Radnar je slepý, Krysal paralyzovaný, žoldáci vyčerpaní, a ústupová cesta odříznutá. Nastane TPK? Uvidíme příště… (Máme odehráno, ale už takhle je ten zápis moc dlouhý.)
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 19. 4. 2023, 16:17, celkem upraveno 1 x.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

Hrdinný goblin


„Jsme pod útokem!“ zaječel jeden z žoldáků, když viděl, co se na ně blíží… To bylo ale poslední, co stihnul říct. Na žoldáky se přihnalo pět rytířů s obouručáky a sekerami, a dva z nich okamžitě padli k zemi. Další vzápětí následoval. Jen poslední z nich, mladý Hanevil, se chvíli držel, ale i ten byl brzy připraven o hlavu.

Varashi, Radnar a Vergevil mezitím reagovali. Orčka s Vergevilem se rozeběhli ke dveřím, aby podpořili vražděné žoldáky. Radnar k sobě zavolal Ingrama, jednoho z debílků, a rozkázal mu, aby ho dovedl k tělům padlých železných rytířů. „Ničeho se neboj, použiju magii, sice temnou, ale není jiný způsob, jak se odsud dostat,“ chroptěl Radnar a rukama přejížděl po páchnoucích tělech. Ty se zvedala, a malátně vyrazila bránit dveře… Zbytek debílků se v panice krčili skrytí za sochou železného boha…

Rytíři dorážející na dveře by pravděpodobně Varashi a Vergevila a oživlé rytíře celkem rychle přemohli. Navíc se za nimi cpala řada dalších nepřátel – byla jich plná chodba. Varashi do ní bleskově nakoukla a viděla, že mezi vlkeny a gardisty se tyčí ohromný rytíř zahalený v oranžovém tabardu, který obepínal podobně rezavou a ohavně špinavou zbroj, jako rytíři, se kterými se bojovalo předtím. Máchal v jedné ruce obouručákem, a v druhé bičem.

mapa boje 1.png

Orčce bylo jasné, že proti takové přesile nemají šanci – ale možná by mohla magie, které se Varashi naučila od Shardmaidens na jejich vzdáleném ostrově (viz flashback, brzy dodám) pomoci. „DOST!“ vykřikla. „Přestaňte bojovat.“ Všichni válečníci, včetně Vergevila, bojující u dveří bezvládně svěsili ruce a podvolili se síle Varashina hlasu. „Chceme vyjednávat.“ (Serenity.)

:!: Kouzlo účinkovalo, železní rytíři se rozestupovali jako beránci, aby pustili kupředu svého vůdce – rytíře s bičem. „Hlupáci,“ zasyčel na ně, a pak se otočil k Varashi a k ostatním hlouběji v chrámu. „Vyjednávat? Pche, ty jsi ta Radnarova děvka, co? Určitě tam bude taky, Radnare, ty hajzle, za tohle znesvěcení tě stáhnu z kůže, vykuchám tě, ošukám tvoje tělo-“

„Chceš mě?“ zvolal Radnar a postavil se na nohy. Sice viděl před očima jen bílé světlo, ale dokázal se trochu orientovat po hlase. „Tak tady jsem!“ Vyslal ze sebe poslední zbyty magie a mentálním rozkazem udeřil na mysl železného rytíře. Ta nevydržela. (Puppeteer.)

:!: Obrněnec se z ničeho nic svezl na kolena a vrazil si vlastní meč hluboko do krku. Pokoušel se něco chroptět, snad proklínat půlelfího čaroděje, ale poslední slova už říct nestihl, jelikož mu Vergevil duchapřítomně uťal hlavu. „Na ně!“ zařval a vrhl se do protiútoku. Demoralizovaní a dezorientovaní železní rytíři se po pádu svého vůdce nezmohli na nic, ale Vergevilovi vyrazilo vstříc několik vlkenů – ti byli ale rychle posekáni a odraženi. Dveře byly volné – nepřátelé zatlačeni o kousek dál do chodby, natolik daleko, že se otevřela ústupová cesta! Radnarovi nemrtví „golemové“ podle nových rozkazů přestali aktivně bojovat, vyrazili ven z dveří a snažili se zatlačit nepřátele co nejdál od dveří do jižní části chodby – a hlavně ji udržet zablokovanou i za cenu vlastní zkázy.

Debílci, jakmile pochopili, že je cesta volná, se okamžitě vrhli ke dveřím a snažili se utíkat. Radnar se křečovitě držel Ingmara a nechal se táhnout pryč. Varashi s Vergevilem se mezitím rozeběhli zpátky pro Krysala, Vergevil si ho přehodil přes rameno a chystali se následovat zbytek výpravy. „Ale neeee!!!“ ozývalo se mezitím z chodby. „Čekají tu na nás nemrtví, všichni umřeme!“ „Jsme ztraceni!“ ječeli debílci. Radnar sice nic neviděl, ale chápal, že jim rezaví nějak museli odříznout ústupovou cestu. V křiku a chaosu zaslechl i další hlasy – „Na ně, zabte je!“ ječel někdo před ním, nejspíš nějaký další rezavý bratr, který velel zombiím. Radnar byl už opravdu na pokraji sil, ale ještě jednou se vzchopil. „Vážně si myslíte, že nás můžete zastavit?“ zasyčel. „Zabili jsme Rudou róbu a zabijeme i tebe!“ Vložil do výhrůžky všechnu zlobu a vztek, ale pak už nebyl schopen ničeho dalšího, než se nechat táhnout žoldáky a doufat, že zastrašování alespoň k něčemu bylo.

(Rezaví se samozřejmě pokusili vetřelce obklíčit – z jedné strany vyrazila hlavní síla, z druhé zombíci vedení akolyty. Radnar se sice zlomil – nicméně se mu ještě povedlo zastrašit akolytu, který velel téhle skupině zombíků a tím podstatně zvýšit šance na přežití skupiny.)

mapa boje 2.png

Nicméně – ústup se zdál být stále dost komplikovaným. Pět žoldáků + Radnar se třásli uprostřed chodby, z jedné strany na ně dotírali zombíci, z druhé strany se valil příval nepřátel – a ten jen tak tak drželi zpátky dva nemrtví rytíři, pracovně přezdívaní „golemové.“ Situaci opět zachránil Vergevil, který se svou sekerou skočil mezi zombíky a několik jich skolil – debílci se přidali k boji a začali se probíjet ven. Varashi se mezitím podařilo Krysala postavit na (pořád poněkud vratké) nohy a probrat ho z paralýzy kouzlem. Jenže i jí výbuch uvolněné magie najednou připravil (snad jen dočasně) o zrak. „Krysale, žiješ? Slyšíš mě? Musíš mě dovézt ven, já nic nevidím…“

Jenže goblin, který byl celou dobu při smyslech, a chápal, že situace je opravdu vážná, se Varashi pustil. S pomocí svých rukavic může přece vyšplhat na strop a prolézt všem nad hlavami, uprchnout nahoru, ven, na denní světlo, přežít… Krysal se rozeběhnul kupředu a…

V tu samou chvíli se několik zombíků vrhlo na Vergevila a povalili ho na zem. Debílci je sice odehnali a zatlačili na zpět, (a zachránili tak Vergevila před úplným roztrháním,) ale válečník se nehýbal. „Vergevil! Vergevil padl!“ volali. „Krysale! KDE JE VERGEVIL, DOVEĎ MĚ K NĚMU!“ křičela orčka. Krysal zaváhal. Má uprchnout s pomocí svých zlodějských dovedností a kouzelných rukavic – nebo zachránit své přátele. Žádný jiný goblin by nad tím asi takhle nepřemýšlel, a prostě si zachránil krk. Přel se v něm instinkt a rozum, civilizace, a pud. Nakonec se rozeběhl zpátky – popadl Varashi za ruku a dotáhnul jí k Vergevilovi. Ta zamumlala několik magických slov a postavila ho zpátky na nohy. Vergevil, potrhaný a pokousaný, se potácivě zvedl, a znovu se pustil do boje. Nakonec se podařilo prorazit řadou zombíků a pokračovat západními dveřmi – ven – pryč odsud – do místnosti, kterou uzavírala padací mříž. Poslední, kdo zůstal v dlouhé chodbě, byl Krysal. Otočil se, právě v čas aby viděl, jak se oba nemrtví „golemové“ konečně řítí k zemi – a jak se k němu řítí horda vlkenů, rezavých bratří, železných gardistů… Ještě naposledy se je pokusil zdržet – znovu se proměnil, tentokrát v nekromanta v rudé róbě, kterého před chviličkou zabil, otočil se, a zvolal: „Stát, to vše byla jen zkouška, nechte už-“ Pár vlkenů se zmateně zastavilo, ale ti ostatní řvali: „Iluze! Zabijte toho skrčka! Na ně!“ Goblin se tedy otočil, a prchal pryč.

V místnosti s padacími dveřmi (které se ovládají pákou, která je na stěně blíž k základně rezavých) bylo ještě několik zombíků – ale ti rychle padli. Debílci, i osleplí čarodějové rychle probíhali mříží dál, Vergevil hned za nimi, ale Krysalovi bylo jasné, že dřív nebo později je v chodbách Barrowmaze jejich nepřátelé dostihnou. Pokud je něco nezdrží.

Hlavou se mu honil šílený plán – pokud pákou zavře padací mříž, a pak se mu podaří zablokovat mechanismus, který je otevírá – družina bude mít šanci uniknout. A on sám se může díky svým nadpřirozeným zlodějským schopnostem prosmýknout mezi mříží bez větších potíží… Musel jednat rychle. Jakmile byl Vergevil na druhé straně, Krysal zatáhl za páku. Mříž se s rachotem svezla k zemi, goblin přesekl svým krátkým mečem dřevěnou páku tak, že se nedala pořádně chytit a nešlo za ní zatáhnout a chystal se utíkat, když v tom zaslechl strašlivý řev přímo za sebou, tak tak se stačil otočit a uskočit…

Jen aby se mu obouruční meč železného rytíře zaryl do nohy a přesekl šlachy. Krysal se zhroutil k zemi, snažil se plazit pryč, ale marně. Obr zakutý v páchnoucí zbroji mu dupnul na hruď, a goblin cítil, jak mu se mu kolem krku sevřely železné rukavice a začínají mu drtit hrdlo. Rezavá, špinavá, zakutá helma byla to poslední, co na tomto světě viděl.

:!: Krysal byl mrtev.

Jeho zkázu viděl jen Vergevil, který stál na druhém konci dveří. Neztrácel ale čas truchlením a raději prchal pryč. Družina doběhla do místnosti s tajnými dveřmi – v chodbě vedoucí na sever se tlačil zástup zombíků, a z nimi Vergevil zahlédl i nějaké muže ve žlutých róbách. Nicméně – dveře vedoucí na jih a do (relativního) bezpečí, byly volné, tak se osm přeživších vrhlo k nim a utíkalo zpět stejnou cestou, jakou přišli. Jako zázrakem jim nezhasli pochodně, a nevyrušili žádného z nemrtvých obyvatel Barrowmaze. Ve velké chodbě s elfí freskou se na chvíli zastavili a vydechli, Varashi si vzpomněla, že hned vedle ní je ještě jeden východ, kterým by se možná mohli dostat ven. (Během nějaké předchozí výpravy tam málem zahynula.) Minule s sebou neměli kladivo, takže se nedalo dostat skrze kamenný blok zakrývající mohylu, ale tentokrát kladivo mají! Můžou zahnout v podstatě za roh a dostat se ven.

Jak řekli, tak udělali. Za rohem odbočili do menší chodby, vyběhli po schodech nahoru, a dostali se před cihlovou zeď. Tu Vergevil rozbil kladivem, a octli se v kruhové mohyle – uprostřed stál kamenný oltář na kterém ležel meč zdobený klenoty, a kolem dokola bylo několik výklenků, v každém z nich nehybný kostlivec. Nikoho, ani debílky, naštěstí nenapadlo sahat na meč veprostřed. Všichni chtěli hlavně ven. Jeden z výklenků byl prázdný a větší než ostatní – zjevně východ. Kladivem rozlámali kamenný blok a uvítalo je sluneční světlo. Octli se někde mezi mohylami a okamžitě se řítili ke schodům vedoucím pryč z prokletého údolí. Mezi mohylami se motalo pár umrlců, ale k prchající družině (respektive jejím zbytkům) se ani nestačili přiblížit.

mapa boje 3.png

„Kde je Krysal,“ zeptala se Varashi, když se dole v lese přepočítali. „Víš, Varashi… Krysal to… nezvládl. Krysal tam zůstal,“ řekl s těžkým srdcem Vergevil. „Cože? Byl zajat?“ „Ne tak docela…“

Ukanulo několik mužných slz. Orčka ale věděla, že existují i taková kouzla, že by bylo možné přivést zabitého zloděje k životu – jen by se k němu museli dostat nejpozději do týdne. Družina se nicméně teď vrátila do tábora, aby se přeskupila a domluvila co dál. Tam nebyla morálka úplně nejlepší. Další padlí? A žádné zlato. Vergevil sice vyprávěl o dubových truhlách, které viděl u rezavých, a o tom, že už je stačí jen dorazit, ale nezdálo se, že by se do takové výpravy hrnulo hodně dobrovolníků. Hrdinové tedy vyplatili týdenní mzdy (a výplaty za předchozí výpravy) už teď – a přidali ještě nějaký ten bonus, aby zvedli morálku. (Což nevím, jestli bylo tak chytré, protože teď mají jejich žoldáci vyděláno, a možná se na to vyserou…) Počkali jsme ještě jeden den, aby se Radnarovi a Varashi vrátil zrak – a příště se bude plánovat odvetná výprava. Je potřeba dorazit rezavé, sebrat jim poklady, a hlavně – získat zpět Krysalovo tělo aby mohl být vzkříšen!
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 19. 4. 2023, 16:20, celkem upraveno 2 x.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

Odfláknutý zápis - paranoidní intermezzo

b8b9d64c658f11e2d69cfc9abc0a7c2c.jpg

Družina se v táboře lízala z ran. Radnar, který (možná kvůli našeptávání démona) čaroval v podzemním chrámu víc než kdy jindy, si odnášel nepříjemný pocit, že je ve skupině jisto jistě zrádce – a to konkrétně Vergevil! Radnar si dopodrobna vybavoval, že slyšel, jak mu železný rytíř, který nalehl na vlastní meč, rozkazuje, aby zasadil ránu z milosti. Vše je jasné! Vergevil zavedl družinu do pasti, mumlal si Radnar pod vousy, a rozhodl se jednat. Přikázal Vergevila svázat a přivázat ke sloupu, kde bude vyslýchán. Jakkoliv většina najatých žoldáků moc nechápala, co se přesně děje, Radnara poslechli. Varashi byla zmatená. Radnar má sice vždycky pravdu, ale že by snad Vergevil byl zrádcem a spolupracoval s železnými? Nepopiratelným důkazem je samozřejmě znamení železného boha, které má Vergevil vypálené na hrudi…

„Jsou to heretici,“ vrčel Vergevil připoutaný ke sloupu. „Ty se můžou zabíjet!“ Lehké kapky deště dopadaly na jeho vypracované svaly, (svázán byl samozřejmě bez košile), hrudník se mu dmul, a emoce jen vřely – ach, jak ohromná křivda se mu právě stala! Výslech se moc nikam neposouval, Radnar trval na tom, že Vergevil je zrádce, Vergevil trval na tom, že není, Varashi to nedávalo smysl, ale důvěřovala Radnarovi… Nakonec zůstal Vergevil přivázaný přes noc, a Radnar se s Varashi domluvil, že budou muset přistoupit k mučení, aby z něj dostali pravdu.

(Varashi pak myslím odtáhla Vergevila do svého stanu a vyslýchala ho osobně – nakonec dospěla k tomu, že Vergevil je skutečně nevinný a Radnar doopravdy říká nesmysly, ale Vergevil přesto pár ran bičem dostal, „aby to nebylo Radnarovi podezřelé.“)
Ráno paranoia vyvolaná nepovedeným kouzlem Radnara ještě pořád neopustila. S nebohým Vergevilem, znovu připoutaným ke sloupu, se chystal soud. Většina žoldáků stála spíš na straně válečníka, než čaroděje, ale vzhledem k Radnarově reputaci se neodvažovali nic říct. Situace nevypadala dobře. Radnar dále obviňoval (naprosto nespravedlivě) svého druha, až Vergevil nakonec napnul všechny svaly a roztrhl provazy, které ho poutaly. Jeden z žoldáků mu hbitě hodil jeho sekeru. Schylovalo se ke střetu – když v tom do tábora vkročil, nikým nepozorován, železný bratr! V hnědé róbě a železné masce, ale s rozpaženýma rukama, a provoláváním míru.

Byl to Hardar Šedoplášť, vyslanec železných. Mohutný starý chlap, pořád ve formě, ale už s notně prošedivělými vlasy. „Přicházím jako vyslanec od církve Železného boha, čaroději Radnare. Mohli bychom si být navzájem užiteční! Sloužím pravé církvi, ne těm kacířům, kteří se skrývají v Barrowmaze – mohli bychom je zničit společně…“ A tak dále – vyslanec nakonec obratně domluvil s Radnarem určitou alianci. (Je přece jedno, jakému bohu sloužíme…) Navíc dost důrazně naznačoval, že církev by si přála nahradit Bryndeho, pána Mudtownu, někým… jiným.

Hardar se také zastával Vergevila, prý o žádném nasazeném špehovi neví, že je to určitě omyl, a jestli prý chtějí soudit svého druha jen za to, že je uctívačem Železného boha. „Kdo z vás tady uctívá Železného?“ ptal se Hardar žoldáků – ruce zvedla skoro polovina z nich. Radnar nakonec svolil, že Vergevila nechá volně v táboře, ale beze zbraní, a pod stráží, dokud se situace nevyjasní.

Což se stalo někdy kolem poledne, když Radnarovi konečně ustoupila jeho paranoidní fantasmagorie o zrádci Vergevilovi. Radnar si okamžitě uvědomil co se stalo, a že jeho mysl byla pomatená magií. Zavolal k sobě Varashi a vše jí vysvětlil, nakonec vymysleli nějaké vysvětlení celé téhle aféry pro zbytek tábora, (které si už nepamatuju) a Vergevilovi se Radnar osobně omluvil a nabídnul mu, že mu přenechá svůj podíl zlata z této výpravy.

Druhý den ráno byla družina už připravena vyrazit znovu do hlubin – pro Krysalovo tělo, aby ho Varashi mohla přivézt zpět k životu. Cestou narazili jen na pár orků, se kterými mluvila Varashi, (sledují jejich tábor, ale dokud je s nimi Varashi, útočit samozřejmě nebudou,) a sestoupili skrze mohyly dolů, pod zem. (Hardar šel s nimi, neboť chtěl dohlédnout na „zničení těch heretiků.“)

Tam zamířili už známou cestou, nejprve na západ, pak chodbou na sever, skrze komnatu, kde kdysi hlídal obří had, a dál, směrem k základně Rezavých. V jednu chvíli Radnar, který šel vepředu, zpozorněl – čekalo na ně nějaké nebezpečí! Po chvíli se ukázalo, že na ně číhá skupina pokřivenců – snad aby je přepadla. Dost vrčeli, křičeli „vrazi, vrazi,“ a ukazovali na Radnarovu róbu. Podařilo se ale nakonec (díky Varashi myslím?) nakonec domluvit s jejich vůdcem (prasečí hlava, jmenoval se Uruuruuruuru), že družina nejsou rezaví bratři, na které měli pokřivenci spadeno – právě naopak, chystají se je jít zabít. Domluvila se tedy určitá aliance, a k družině (Radnar, Varashi, Vergevil, Hardar, Wulfred + 10 žoldáků) se připojilo ještě 10 dalších pokřivenců.
Pokřivenci obratně dovedli celou výpravu na kraj základny rezavých, Radnar smazal několik run nakreslených na stěně, otevřely se kouzelné dveře, a vstup dovnitř byl volný…

Co naše hrdiny čeká v chrámu rezavých? Uvidíme příště…
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 19. 4. 2023, 16:21, celkem upraveno 2 x.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

Družina žije! Boj pokračuje!

921ffdc1f685a8bb98b1220f617cda1f.png

Za těmito tajnými dveřmi se ještě hned tajný chrám kacířských rezavých nenachází, je potřeba projít třemi dalšími místnostmi – ve třetí z nich je padací mříž (kterou minule tak obratně prolezl Krysel) a pak několik dalších kobek, a ještě jedny tajné dveře. Družina se tedy, obezřetně, chystala vyrazit do tmavých, právě otevřených dveřích, ale Radnar je ještě zarazil.
Pokusí se připravit si nějaké kouzla navíc – udělá to sám s Varashi (kdyby se náhodou něco semlelo) kousek stranou. To ovšem nedopadlo úplně dobře (zatím skoro vždycky když máme nějaké low-stake magické hody tak přijde mishap) a Radnar se začal divně svíjet, pak škubat, a nakonec hrozivě křičet. Mlátil sebou o stěny, Varashi se ho pokoušela držet, ale bez většího výsledku. Nakonec záchvat ustal, Radnar se postavil na nohy, a dobelhal se zpátky ke skupině. (Tohle nevím jak se přesně odehrálo, mám pocit, že to možná bylo nějak jinak ještě…)

Zatímco se družina v doprovodu dalších dvaceti lidí „tiše“ dohadovala co dál, někdo si povšimnul, že z otevřených tajných dveří vykukuje železná maska – už bůhví jak dlouho je špehuje rezavý bratr! Vergevil vykřikl a pustil se za ním, a akolyta vystřelil nazpět! Válečník ho nakonec dostihl a setnul mu hlavu ještě předtím, než se mu podařilo proběhnout pod rychle padací mříží.
Za mříží čekal připravený odpor – zombíci, (5) kteří drželi dveře, akolyté, (5) a za nimi ještě jedna řada zombií (5) tentokrát s luky. V první linii bojovali především zvěrolidi, a dost to odnesli, zombíci za mříží i létající šípy jim způsobili těžké ztráty, a nebozí mutanti se brzy dali na útěk. Nicméně se podařilo odehnat zombíky od mříže a s Vergevilovou pomocí ji zvednout – a jakmile se dostali za mříž žoldáci s Vergevilem (a za vydatné podpory kouzelníků), zombíci a akolyté se nedokázali moc dlouho udržet.

Nicméně nebyl čas na oslavy. Dveřmi na východě se do kobky okamžitě cpali další nepřátelé – železní rytíři v páchnoucích, masivních zbrojích. (5) Žoldáci se drželi zpátky, v první linii byl především (opět) Vergevil se svou magickou sekerou. Radnar, který v sobě cítil, jak se démon v jeho nitru zase pozvedává, se ho pokusil spoutat kouzlem (bind demon) a najednou cítil, jak ho zaplavuje nová vlna síly. Hned ji využil a jednoho z rytířů nechal magicky zestárnout o několik desítek let. Rezavá zbroj se s rachotem zhroutila k zemi a sypaly se z ní kosti a prach. Další rytíř padnul pod náporem Vergevila a Ingmara, který se velmi vyznamenal se svým kopím. Avšak běda, přestože železní rytíři ustupovali zpátky do chodby, jejich sekery a palcáty tvrdě dopadaly na naše hrdiny! Vergevil se pod jejich ranami svezl na zem, jeho přilba pukla, a po tváři mu stékal vyhřezlý mozek. Vergevil padl!

Jenže naštěstí hned za ním stála Varashi. Popadla svého druha, vykřikla magická slova, a zalila ho životní silou. Vergevil se potácivě postavil na nohy. Sice byl na druhé straně jen pár vteřin, ale i to ho změnilo… Olízl si mozek ze rtů, zlověstně se zachechtal, a znovu se vrhl do té nejhorší řeže… Kolem něj létaly kletby vysílané Radnarem, kopí, šípy…
(Tady jsme si udělali houserule, že vzkříšení nebude snižovat empatii o 1, ale na 1. Takže se dá použít jenom jednou, jinak by to bylo fakt moc silné…)

Nakonec byli rytíři poraženi, a v chodbě za nimi čekali ještě další vojáci železné církve, tentokrát s kušemi a dlouhými meči. Ale i ti neudrželi odpor příliš dlouho. Výprava, vedená mocnými hrdiny, se prosekala svými nepřáteli překvapivě snadno! Avšak – Vergevil těžce oddychuje, jeho zbroj je roztrhaná, a šíleně koulí očima… Radnar se v podstatě vydal ze všech svých magických sil. Stejně tak Varashi. Naši hrdinové jsou potrhaní, unavení – a podobně jsou na tom i jejich žoldáci. Padl sice jenom jeden (což je opravdu velmi málo, takže taktika brutforce se znovu vyplatila) ale muži už sotva udrží kopí v rukou…
Nicméně – cesta dál je volná! Vzhůru tedy do vnitřní svatyně. Družina se rozeběhla chodbou vedoucí na jih, (ve které hoří pochodně a je tu větší teplo) a rozrazila s velkým hlaholem a řevem dvoukřídlé bronzové dveře. Za nimi spatřili už známou místnost – modlu železného boha, oltář, a sloupořadí, zavalil je pach krve a kadidla…

Na oltáři leželo tělo oblečené v rudé róbě – nekromant, kterého zabil Krysel. Malý goblin ležel hned vedle něj, pohozený vedle oltáře, jedna z jeho paží končila pahýlem. Gobliní ruku, tu ruku, která vykonala vraždu jeho pána, svíral železný kněz ve žluté róbě stojící za oltářem, a cosi deklamoval. Krom něj je v místnosti ještě jeden další mág, tři akolyté – a především dva železné konstrukty, v podobě gryfa a vlka. S podobnými (akorát v podobě lvů) se družina střetla už předtím. Vypadá to, že družina dorazila právě ve chvíli, kdy zde poslední přeživší z výpravy rezavých bratří provádí nějaký temný rituál.

Je tohle opravdu všechno, co zbylo z následovníků železného boha? Nedorazí posily? Nezmůžou se přeci jen tito „kacíři“ zahnaní do kouta, na větší odpor než doposud? Podaří se vzkřísit Krysela? Uvidíme příště…
Přílohy
barrow.png
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 19. 4. 2023, 16:22, celkem upraveno 1 x.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 20870
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od Markus »

Já jsem se bohužel ztratil někde v minulosti a teď ne a ne najít čas, abych si to tady dočetl a zorientoval se. Tak se orientuju jenom podle map a koukám, že jste s tím pěkně pohnuli a hráči momentálně kosí základnu nekromantů / Rezavých bratří.

Taky jsem zjistil, že už je to skoro dva roky, cos ty zápisy začal posílat. Kolik už za sebou máte sezení? A jaký je dojem z hraní Barrowmaze po takové době? Jedna věc, kterou jsem si u toho modulu nebyl jistý, je, jak dokáže udržet pozornost v delší kampani, protože kvůli konzistentní tématice nemrtvých mu trochu hrozí jednotvárnost (byť frakce to zpestřují). A taky dlouhodobé prolézání dungeonu nemusí vyhovovat všem. Narážíte na delší problém?
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

Ahoj Markusi, chápu že se v tom ztrácíš - míchal jsem často několik sezení dohromady aby to bylo po jednotlivých výpravách a ty posty jsou pak strašně dlouhé a nečitelné. Nicméně snad se k tomu třeba ještě dostaneš. :)

Máš pravdu, že hrajeme fakt dlouho, vlastně i docela pravidelně (ačkoliv samozřejmě nárazově) a pořád se nám daří nějak kampaň držet při životě. Což je, navíc v tomhle počtu hráčů, docela výzva. Myslím ale, že se nám to už pomalu chýlí ke konci, možná ještě budeme dodělávat nějaké osobní linky, ale myslím, že Barrowmaze jsme asi pomalu vytěžili jak jen to šlo...

Bohužel nemám moc srovnání, protože Barrowmaze je vlastně jediný dungeon, který jsem kdy hrál, ale přijde mi, že některé věci dělá fakt dobře. (A jiné asi hůř.) Celkem zásadní mi přijde ten pocit labyrintu, který z toho člověk má. Místností a chodeb a dveří a odboček a tajných dveří je tolik, že se v tom člověk strašně snadno ztratí a vzniká dojem, že je fakt ztracený v nekonečném podzemí, které se táhne na míle daleko. Taky oceňuju mohyly, které jsou strašně super když se třeba nesejde celá družina, nebo jsou hráči / postavy moc unavení a slouží jako takové fajn jednohubky.

Máš pravdu ale, že po nějaké době to začne být trochu nuda a je hodně potřeba začít rozehrávat frakce a nějak předkládat hráčům nové výzvy. Nedávno jsem si tyhle zápisy četl znova, a dost jsem nostalgicky vzpomínal na ty úplné začátky, které byly podle mě asi nejlepší - první rozbíjení kamenných desek kladivem, schovávání se před nepřáteli, vymýšlení píčovin atd... Prostě, když jsou hráči ještě slabí, nevědí co a jak, mají málo vybavení, musí improvizovat, tak je prolézání jeskyní asi nejlepší. Jakmile mají už dost levelů, všechno možné vybavení, mezky na náklady atd, tak to přestává být taková sranda - respektive, byla by to sranda, kdyby se zároveň s růstem vybavenosti a schopnosti postav zvyšovalo i nebezpečí, kterému čelí. Nám se to nakonec podařilo tím, že se družina konečně chytla jedné z frakcí a pustila se do války s rezavými bratry / nekromanty. Takže sice jsme minulé sezení hráli jeden souboj od sedmi do jedné ráno, ale mám z toho teď zase dobrý pocit že o něco jde (což funguje taky hlavně díky tomu že nám konečně zemřela jedna z postav a hráči jí chtějí oživit) a že se někam dál dostáváme, něco pořádně epického se děje atd. Některá sezení předtím byla taková horší, jelikož hráče v té oblasti kde se pohybovali prostě tolik nic neohrožovalo a nebylo tam, alespoň my to tak přišlo, dost výzev (a ani odměn vlastně).

dále SPOILERY

V tomhle asi právě vidím hlavní slabinu Barrowmaze, to že je to takové nepřehledné bludiště, které nemá třeba tradiční levely (jakože několik vrstev podzemí) vede k tomu, že se v tom pak jde hrozně dlouho motat a prozkoumávat spoustu postranních chodeb a místností atd, ale k tomu "zajímavému" obsahu co je hlouběji v dungeonu se hráči nedostanou, jelikož nemají žádné vedení, nebo žádné stopy a náznaky, kam přesně jít dál.

Myslím, že to je trochu problém geografie - ono je to trochu tak, že čím dál člověk postupuje na východ, tím těžší příšery a lepší poklady, ale vlastně je dost těžké na tenhle směr jen tak náhodně přijít, a DM nemá zas tolik nástrojů jak tohle naznačit. Možná by celý tenhle koncept podzemního labyrintu fungoval líp, kdyby měl ten labyrint nějaký jasně rozpoznatelný střed - což Barrowmaze bohužel moc nemá. Takže je pak škoda, že ke spoustě obsahu se nemá šanci nikdo dostat, jelikož to prostě přestane být dřív zábava hrát než k tomu člověk dojde. (A nebo se nějak náhodně spustit tou správnou mohylou...) Kdybych to hrál teď, asi bych si to nějak předělal tak, aby celé Barrowmaze bylo spíš více méně kruhové, s tím že "lehčí" části dungeonu (deserted dormitory, haunted tombs, atd) by obklopovaly ty obtížnější, a "závěrečná část" s tabulkou a nemrtvým drakem by byla prostě tak nějak veprostřed aby se k ní dalo dostat ze všech stran - prostě aby bylo jasné, kudy mám jít, když se chci dostat "hlouběji" a "dál."

V úterý budeme mít nějaké delší sezení, tak to možná zkusím rozepsat nějak detailněji až to někdy víc uzavřeme a prodiskutujeme.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

Prach, krev, zlato...

lf.jpg

Družina na nic nečekala a pustila se do lítého boje. Jednomu oddílu žoldáků se podařilo prorazit a zaútočit na mágy čarující u oltáře, ale tři z nich padli – jelikož akolyté železných na ně házeli dýky. Mág ve žluté róbě, s dlouhými mastnými vlasy a vykulenýma očima, pozvedl Kryselovu ruku a zvolal: „Ruka tvého vraha, v oběť přinesená!“ a gobliní ruka vzplála černým plamenem. Radnar a Varashi cítili, jak se v místnosti formuje mocné kouzlo, pokoušeli se ho zlomit, ale marně. Hardar se mezitím probojoval k oltáři, a zabil jednoho z čarodějů, ale ten s posledních sil padl na oltář, zatímco z něj cákala krev, a křičel: „Krvavá oběť, tobě podstoupená!“ a v čarování pokračoval druhý mág (s rasputinovským vousem.) Černokněžník ležící na oltáři se nakonec vznesl do vzduchu, otevřel mrtvolné oči, a vydal táhlý děsivý kvil.

Radnar ho ovšem ihned počasoval kouzlem, takže nemrtvý nekromant vzplanul jako pochodeň. Odkapávalo z něj roztavené maso, až se ve vzduchu vznášela jen chechtající se kostra – pořád vládnoucí mocnou magií. Boj byl lítý – Hardar skončil v bezvědomí, jak ho hořící kostlivec popadnul pod krkem a odhodil stranou, Vergevil myslím taky… Na Radnara poslední přeživší mág zakouzlil samovznícení, takže i čaroděj začal hořet – a cítil, jak ho opouští síly. V tu chvíli se probudil démon, a Radnar přišel o svou vlastní vůli. Démon nakonec sežehnul kostlivého černokněžníka na popel, zatímco Varashi a žoldáci dovraždili zbytek. Bylo dobojováno, rezavý bratři byli poraženi. (Ale nebylo to snadné.)

„Varashi, pojď se mnou,“ mumlal „Radnar.“ „Je to tady blízko, pojď, musíš mě vést, musím se o tebe opírat, musíš mi věřit.“ Varashi nechápala co se děje. Je Radnar při sobě, nebo ne? Nakonec se zeptala na tajné heslo – ale démon byl mazanější, než se zdálo. „Rudá mlha je to nejlepší co se kdy stalo, Varashi,“ řekl démon Radnarovými ústy. „Ano, jsem při sobě. A teď pojď, je tu důležitý úkol, který musíme splnit.“

:arrow? Zatímco se zbytek družiny sbíral na nohy, křísil padlé, a obíral mrtvé, „Radnar“ odvedl Varashi chodbou kamsi dál, hlouběji do Barrowmaze. Nakonec se zastavil na konkrétním místě… „Ano, tady je to! Je blízko, jistě, tady je to místo, cítím jeho přítomnost…“ Varashi si v tu chvíli uvědomila, že nenese žádný zdroj světla… A že z Radnara vychází zlatá záře. Zlatá barva démona.

Orčí čarodějka se svezla na kolena a třesoucí rukou vytasila šavli. Slíbila, že pokud k tomuhle dojde, bude muset Radnara zabít. „Démon…“ zašeptala, a Radnar se na ní zlověstně podíval. Jenže v tu chvíli se podařilo skutečnému Radnarovi na chvíli vybojovat zpět alespoň kousek kontroly. Ještě stále fungovalo spojení (vytvořené kouzlem bind deamon) mezi démonickou energií která plápolala v jeho nitru, a Radnarovou vůli. (Mechanicky to fungovalo tak, že Radnar mohl dělat kouzla na jakékoliv úrovni, ale za cenu masivní korupce na příště.) Varashi najednou cítila, jak se Radnarův pohled změnil – postřehla vůli a záměr svého učitele, který najednou zašeptal pár magických slov… A rozpadnul se na prach. Použil kouzlo, které na těla lidí a půlelfů uvalí tíhu věků, a využil sílu samotného démona k tomu, aby zajistil totální destrukci svého posedlého těla. „Mistře! Neee!“ vykřikla Varashi.
Varashi se octla ve tmě. Se slzami v očích shrábla hromádku popela do svého vaku (pokusí se přeci Radnara vzkřísit, ne?) a pobrala i nějaké Radnarovi věci. Nevěděla, jak dlouho tam plakala, opuštěná svým milovaným mistrem. Když v tom zaslechla ze tmy skřípot, jako kdyby někdo železem přejížděl po kameni. Rychle se zvedla a tasila meč – ze tmy na ní přiletěla kyselinová slina, která jí bolestivě popálila tvář. Varashi se otočila a vystřelila směrem, kterým si myslela, že přišla. (Náhodný hod, kterým směrem půjde na každé křižovatce – Varashi se i přesto dostala do bezpečí.)

Wulfred, Hardar, a Vergevil si mezitím uvědomili, že část družiny chybí. Taky zjistili, že v místnosti, kde předtím byly truhly teď nic není. Hardar alespoň vylootil nějaké svitky a knihy z jedné „zákristie.“ Vydali se hledat Varashi, ale ta k nim dorazila sama. Kde je Radnar…? Radnar… Varashi to nedokázala vyslovit nahlas, ale všichni věděli, že se něco stalo. „Radnar zůstal v Barrowmaze.“

:arrow? Proběhne zběžný průzkum základny rezavých bratrů. Družina našla pár místností, které vypadaly jako kasárna / ubikace, a jednu místnost, kde byly na železných hácích zavěšené mrtvoly v různých stádiích rozkladu – některé z nich byli jejich druzi. Zlato ovšem žádné. Družina tedy naložila alespoň těla padlých, a tělo Krysala, a vypravila se domů.

Ven, mezi mohyly, se dostali bez větších potíží. (Kam se poděli pokřivenci, napadlo možná někoho? Tak jako tak, nenarazili na ně.) Mezi mohylami se stále převaluje mlha, a když se družina vypraví ke schodům vedoucím z údolí dolů, najednou prořízne nepřirozené ticho zvuk mnoha trubek.

:arrow? U černého obelisku, který je blízko východu, stojí několik desítek ozbrojenců, někteří z nich oblečení a ozbrojení podobně jako naši žoldáci, ale mnozí z nich na sobě mají kroužkové zbroje, lesknoucí se přilby, malované štíty, trumpety… A jeden z nich dokonce drží jakousi vlajku. „Ve jménu krále, tato země se stává poddanstvím království Alderlandu!“ V tu chvíli si (asi dvacet) vojáků všimlo naší družiny. „Kdo tam?“ vykřikl jejich kapitán. Z mlhy se vynořil Hardar, kněz železného boha, s obličejem zakrytým kápí. „Tahle země patří Zygoferovi,“ zavrčel. „Kacíři! Bijte je!“ zvolal kapitán, ale najednou jako kdyby spatřil pod Hardarovou kápí umrlčí lebku a se strašlivým výkřikem upustil svoji fangli a prchl kamsi do mlhy. „Utíkejte!“ zavelel Vergevil, kterému bylo jasné, že proti takové přesile nemá unavená a poraněná družina šanci. Družina tedy odhodila většina těl co chtěla pohřbít, (krom Krysalova) a utíkala. Nakonec se posbírali dole u schodů.

Výprava se vrátila do tábora, kde se řešilo, co dál. „Kde je Radnar?“ ptali se žoldáci, a především Odar. „Zůstal v Barrowmaze,“ odpovídala nepřesvědčivě Varashi. „Musel ještě něco zařídit…“ Morálka nebyla ideální. Jednak padli další tři žoldáci, takže jich dohromady zbývá už jen sedmnáct – méně než polovina. (Probíhá totiž i dezerce.) Varashi je v depresi, a Vergevil nevypadá, že je při smyslech. Občas se zlověstně chechtá, slintá, a vůbec – vypadá, že jediné co ho doopravdy zajímá je zabíjení lidí. Tak jako tak, Krysalovo tělo se dostalo zpět, a kacířští rezavý bratři byli vyhubeni. Vergevil a Hardar slibují, že zlato se tam ještě najde – určitě bude v nějaké tajné místnosti. „Vydáme se pro něj zítra! ZLATO, ZLATO, ZLATO!“ křičí Vergevil. Vyvalí se tedy poslední sud piva a poslední zásoby masa, a tábor má malou oslavu. Nicméně je trochu nepříjemné, že mezi navrátivšími družníky propukla nějaká rychlá, ale spalující horečka. Několik si jich jde lehnout dřív, a Hardar s Wulfredem se také necítí nejlépe. (Magical mishap – jedno Hardarovo kouzlo způsobilo magickou nemoc!)


"To je jako když umřel Stalin..."

5xq83r6oxky91.png

Mezitím se dějí věci… S Radnarovou smrtí přišla družina o svého jednoznačného vůdce, a probíhá mocenský boj. Hardar se snaží vetřít Vergevilovi do přízně, Varashi také. Vergevil je úplně mimo. Vzkříšení mu zjevně vlezlo na mozek. Jeho nálada se komíhá mezi záchvaty melancholie a vzteku. Družina řeší, co s Krysalovým tělem – budou se ho taky pokoušet vzkřísit? Hardar je proti, ale navrhuje, že o tom mohou hlasovat – Wulfred, Varashi, a Vergevil ho přehlasují. Wulfred, jakožto hlavní hlas rozumu, dost zklidňuje situaci, a nabádá Vergevila k tomu, aby si vše pečlivě rozmysleli a nepouštěli se do žádných zbrklých rozhodnutí. (Zatímco Hardar na Vergevila pořád tlačí, že by měl více sloužit železnému bohu a podřídit se vlivu církve – dokonce vytahuje různé manipulativní triky, tipu: „Víš, když jsem byl tak o dvacet let mladší, potkal jsem v Mudtownu jednu ženu… Myslím, že jsi můj syn… Nemůžeš věřit nikomu jinému, teď, když je Radnar pryč, kdo ví, co se ta orčka chystá udědlat…“ atd.)

Hardar nicméně tlačí na pilu až moc. Vergevil se nakonec zvedá od ohně, kde se ho rezavý bratr snažil přemluvit k bůhvíčemu, a odebral se do stanu s Varashi. Oba dali konečně plný průchod svému smutku, plakali ve vzájemném obětí, a truchlili nad ztrátou Radnara, ale i nad tím, co se Vergevilovi stalo. „Jsi pořád tam, Vergevile? Co ti je?“ slzela Varashi. „Připadám si, jako kdyby moje duše neseděla na mých kostech, Varashi. Je to hrůza,“ skřehotal válečník, který se vrátil z říše mrtvých. „Já… já nevím, co to se mnou je, hehe, slint, slint, Varashi, to je hrozné…“

Po téhle informaci Varashi dost pochybuje, jestli Krysela křísit. Uléhají ke spánku. Wulfred se třese v zimnici zachumlaný v kožešině ve svém stanu, když v tom… se do jeho stanu přikrade jakási postava. Je to Hardar, rezavý bratr, který se rozhodl využít své šance a zbavit se výmluvného trpaslíka. Je mu jasné, co je potřeba udělat – získat na svou stranu Vergevila, mocného válečníka, a dovést ho zpět do lůna církve. Možná tím připadne Zygoferovi i Mudtown… Tak jako tak, Wulfred mu stojí v cestě.

Hardar bere do ruky polštář, a bez váhání trpaslíka, který sebou háže v horečnatém spánku sem a tam, zadusí. Když vylézá ven, všimne si ho ale lovec Tristan, který má zrovna hlídku.

Ráno je tragické. Varashi s Vergevilem se dozvídají, že Wulfred přes noc zemřel – asi ho skolila horečka. Varashi je na pokraji zhroucení. Nicméně, tábor chce ZLATO, a tak se ona a Vergevil vydávají znovu do Barrowmaze, v doprovodu deseti dalších mužů, aby našli poklady, které rezavý bratři určitě někde schovávají. Hardar, který má také zimnici, zůstává v táboře, i přes svoje protesty. Varashi ho sice (ještě) nepodezírá z toho, že by snad měl ve Wulfredově smrti prsty, ale že by mu úplně věřila se říct nedá…


Vyzvednutí pokladu...

baromapa.png

Cesta do Barowmaze proběhne bez větších událostí, a dole v chodbách narazí výprava znovu na skupinku pokřivenců. Dozvědí se od nich, že v chrámu, který včera vybili, jsou ještě nějací další lidé. (Nejspíš zbytky rezavých, říkají si Varashi a Vergevil…) Domluví se s pokřivenci, že společně zabijí jakékoliv přeživší, rozrazí dveře a…

Naskytne se jim překvapivý pohled! Skutečně, v chrámu jsou rezavý bratři, ale pálí na velké hromadě svitky a knihy, které byly uložené v jedné ze zákristií. Navíc je vede „Vyslanec,“ mohutný kněz železného boha, ohromná postava ověšená lebkami, řetězy, zahalená v mnoha vrstvách rób. Vergevil se s ním už jednou setkal – to on mu vypálil na prsa značku železného boha. (A navíc se jedná o NPC, které velí Hardarovi, ale ten tu teď není…)

„Ách, Vergevile,“ pozdravil výpravu Vyslanec dunivým hlasem. „Výborně, vidím, že jste si s těmi heretiky poradili, podle vůle Železného. My jsme se také střetli s jednou s jejich skupinek, přežil jen tenhle pes -“ a škubne řetězem, na jehož konci je uvázán zbitý muž ve žluté róbě. „Pálíme ty kacířské texty, které tady ti blázni nahromadili. Co vás sem přivádí…“
Začne vyjednávání – Vergevil vysvětluje, že si přišli pro zlato, Vyslanec jim společně s dalšími deseti ozbrojenci, navrhne, že ho můžou hledat spolu – žádné zatím totiž taky nenašli. Družina souhlasí. Nakonec po pečlivém ohledávání a ťukání na zdi skutečně najdou tajnou místnost – a když se do ní všichni nahrnou, žasnou! Je plná pokladů, dominuje jí především ohromný zlatý relikviář, naplněný hromadou mincí a drahokamů! Sláva! Poklad nalezen! Jenže…

Jakmile Vyslanec vidí hromadu zlata, situace se trochu obrátí. „Dostanete svůj podíl, jistě,“ syčí, „ale ten relikviář je majetkem církve!“ Vergevil se ho pokouší přesvědčit, ale Vyslanec na něj zlověstně zavrčí, a z pod jeho masky mu neblaze zablýsknou oči. „Nech to být, Vergevile, a poslouchej svého pána…“ (Kouzlem se pokusil Vergevila breaknout na empathy… Což se povedlo. Nicméně, Vergevil dostal ke svému vzkříšení talent berserker…)

Vergevilovi ukápne slina zpoza železné masky, kterou od svého vzkříšení ještě nesundal. Zachechtá se. Varashi ví, co přijde.
Vergevilova měsíční sekera zasviští, a Vyslanec s výkřikem padá k zemi! Nastává překvapivý boj, kdy se všichni mačkají v malých komůrkách kolem, a 10 rezavých bratří bojuje s 10 žoldáky. Vergevil kolem sebe máchá sekerou hlava nehlava, nedbá na to, kdo je přítel a kdo nepřítel. Varashi se nakonec podaří ho nějak uklidnit. Trvá to několik okamžiků, ale všichni (!) rezavý bratři padnou pod tímto náhlým náporem! Na straně dobrodruhů je jen jeden mrtvý žoldák. Poklady jsou zacákané krví, ale patří nyní družině, ne církvi…

Dobrodruzi ještě dojdou dorazit pět akolytů, kteří pálili svitky v chrámu, a nyní se zoufale schovávají za oltářem. Vergevil se jenom chechtá a popravuje je jednoho po druhém. Masakr přežije jen zajatec ve žluté róbě, nekromant (heretik) který se představí jako Brynd, (ke všeobecnému obveselení) a stane se Varashiným otrokem.

Zlato se vynese na povrch – relikviář je sice šíleně těžký, ale ve skupině se s ním pohnout dá… Zlato si žoldáci nahážou do pytlů, poberou všechno jen tak tak, a dostanou se – jako zázrakem – zpátky do tábora s celým pokladem bez jediného náhodného setkání! (Cestou je v lese potkají orkové, ale ti jsou přátelští, jelikož výpravu doprovází Varashi.)

Uf! Velké drama – dvě mrtvé postavy! Radnarův osud byl završen naprosto parádně – jsem spokojený, že tam došlo k tomu, že hráč na démona takhle pěkně vyzrál. Nebohý Wulfred byl ovšem zabit skutečně zákeřně. Uvidíme, jak bude Hardar s družinou dál interagovat. Není zatím zas tolik důvodů, proč by jeho přítomnost měli tolerovat, zvlášť když se Vergevil rozhodl vysrat na přání církve a dělat si his own thing. Skvělé sezení, každopádně. (Ačkoliv detaily už mizí v mlze času...)

Pokusím se dodat obrázky / mapy nějak brzo. A snad další zápis, blíží se další sešn. Uvidíme, jestli se družině podaří dostat poklad bez nehody domů, jak vyřeší napjatou situaci v Mudtownu, a vůbec… Co bude s Vergevilem a s Varashi? Posledními přeživšími originálními členy družiny?
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 19. 4. 2023, 16:27, celkem upraveno 2 x.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

Na Bahnohrad!

Poklad se podařilo přinést do tábora, ale situace není zrovna nejlepší. Skoro polovina mužstva je pryč – někteří mrtví, jiní dezertovali. Co dál? A kdo povede družinu, když je Radnar pryč? A co s Bryndem?

Z houštin okolo tábora se ozve tajné orčí zaskřehotání, a zatímco Odar, Pollo, a všichni zbylí přeživší členové družiny debatují co dál, se Varashi odplíží hlouběji do lesa. Tam ji čeká skupinka orků, kteří doprovází kněžku Varaga. (Jejím cílem je v Barowmaze najít zdroj podivných hadích snů a vyřešit tak situaci s orky co nectí pravidla války.) Varashi své sestře řekne všechno co se stalo, včetně Radnarovi smrti a jeho démonické posedlosti. Kněžka není úplně spokojená, že Varashi nijak nepomohla s hadím kultem, ale co se dá dělat. Důležité je udržet si stále vliv v Mudtownu – takže ideálně protlačit Vergevila na trůn. „Nicméně, to místo, kde byla cítit silná magie… Jestli se tam skutečně skrývá tajemství Barrowmaze, tak odhalit ho bude nejspíš tvým osudem, Varashi, ne mým.“ Varshi se také dozví, že Arinský les se teď hemží lidmi, je jich příliš mnoho na to, aby se dali bezpečně přepadávat. Jsou zvláštně oblečení, zvláštně mluví, a zvláštně se chovají – pořád máchají nějakými vlajkami a troubí na trubky. (A mají divné kuše.)
Kněžka s sebou taky přivedla zajatce – hobita Berenda, který se potuloval po lese. Ten tvrdí, že hledá Radnarovu družinu, aby se k ní připojil. Je to šikovný řemeslník, který může nabídnout svoje služby, hlavně nacenit poklady a případně je (za nějaký malý peníz) prodat mnohem výhodněji než družina samotná.

:arrow? Hobit Berend je (nová PC po úkladně zavražděném Wulfredovi) ve skutečnosti člen pašerácké bandy! Respektive byl, jeho skupinu podrazila a zlikvidovala konkurence – Harmer Horgeman, který zkonsolidoval moc mezi hobitími a gobliními pašeráky a nyní má monopol na obchod s Alderlandem, zemí ležící na jihu, mimo Zapovězené země. Alderlanďané mají velký zájem o zlato – a jsou ochotní za něj dávat různé cenné zboží. Obecně platí, že zlato má dole na jihu skoro desetkrát větší hodnotu. Hobit teď hledá nový domov a nový zdroj příjmů.

:arrow? Varashi vezme Berenda do zajetí, zatím, dokud nezjistí, co je zač. Brzy dorazí další poselstvo – tentokrát vedené vlkenem jménem Jabari, který se připojil ke skupince psanců. (Nová PC po epicky sebezavražděném Radnarovi.) Psanci odešli z Mudtownu protože jim vadila Bryndeho vláda, teď by se rádi vrátili. Je jich asi 30 (družina má teď 20 mužů) a navrhují spojit síly za podíl na pokladu. S vlkenem se družina dohodne, že může přivést svoje nadřízené a dohodnou se přesné podmínky. Nicméně je tu trochu problém s nedostatkem jídla, tak všichni vyráží na lov. Varashi vlkenovi taky moc nevěří, protože jsou často napojení na rezavé bratry. (Nakonec s vlkeny bojovali v katakombách také…)

Hardar Šedoplášť a vlken Jabari jdou tedy spolu, zatímco Varashi, Vergevil, a hobit Berend utvoří druhou skupinku, a vystopují vzrostlého jelena. Jabari, který je obratný lovec a dobře zachází s lukem, uloví zajíce – nicméně, Hardar mezitím narazí na medvědí stopy, a nakonec i na medvěda. Černokněžník se ho pokusí ulovit mistrně hozenou dýkou, (přesně si spočítá jak na to,) ale bohužel mine a medvěd se na něj vrhne. Vlken nakonec medvěda skolí šípy, a Hardar skončí v bezvědomí, s lehkým šrámem na hlavě.

Každopádně, jídla je dost – koná se hostina, sice bez alkoholu, ale s dostatkem masa. Dorazí na ní většina psanců, a jejich velitelé. Zachmuřený muž Kardeval, vlken Běs, a mladá dívka s velkým mečem Ofata. Vyjednávání jsou dlouhá, ale nakonec dospějí k závěru – pomůže taky mnohomluvný Berend s mrštným jazykem, který ovládá pokročilé matematické operace jako procenta. (Je to v podstatě to stejné jako podíl, Varashi…) Řeší se taky, co s Brydnem. Kdo bude vládnout? Nakonec je zvolen Vergevil, jakožto nejimpozantnější válečník, a také člověk, kterému chlapi důvěřují a mají ho rádi. (Bez ohledu na jeho nestabilní mentální stav…) Psanci jsou příliš kontroverzní, Odar chce být spíš pravou rukou v pozadí, Varashi je orčka, Hardar je příliš mocichtivý a navíc chce být také šedá eminence… Zbývá tedy Vergevil – hrdina z Barrowmaze. Nicméně všichni vědí jak na tom je, a všichni tak trochu počítají s tím, že bude potřebovat věrné rádce – nějakou stabilní radu, která bude rozhodovat o všem důležitém, zatímco Vergevil bude spíš taková ceremoniální pozice.

Dohoda je nakonec taková – každý kdo přísahá Vergevilovi věrnost dostane rovnou teď a tady podíl z pokladu – dva zlaťáky. To je nové dělení, které ruší předchozí dohodu. Bude tak potřeba rozdělit všechny mince, které družina získala, a ještě pár drobností k tomu přihodit, (naštěstí je tu Berend, který umí takové věci dobře nacenit,) ale družině pořád zbydou nějaké drobnější poklady (které se možná budou ještě nějak dělit? Tím si teď nejsem jistý!) a především relikviář – který má (hobit odhaduje) cenu přibližně tak velkou jako zbytek pokladu. (Větší pokud by se prodal někomu koho by zajímala i umělecká hodnota.) Ten ale bude patřit nejspíš městu / respektive se nějak zainvestuje do města.

Žoldáci a psanci se tedy postaví do řady, a za svitu sálajících plamenů uprostřed noci přísahají jeden po druhém věrnost Vergevilovi. Varashi také klesá na kolena a líbá Vergevilovi ruku, ale peníze za to nežádá.

Druhý den se družina, nyní v doprovodu 50 mužů, přesouvá na kraj lesa, s pokladem a se vším, to trvá celý den. Blíží se soumrak, a k jejich táboru přijíždí další poselstvo – je to skupinka Aslanďanů, které vede kupčice Turgen, nyní ale v kožené zbroji s jezdeckým lukem u sedla. Přináší nabídku od svého pána, krále z Jantarové hory, který za slib vazalství (a díl pokladu) vztáhne na družinu svou ochranu… To se nikomu moc nelíbí. Vazalství? To spíš aliance, ne? Ale než se můžeme pořádně pustit do vyjednávání, zazní z planiny rozkládající se kolem lesa zvuk trubek! Vypadá to, že na místo dorazila ještě další frakce?

Příště, se můžete čekat na (nejspíš) bitvu – uvidíme kolik v ní bude nakonec figurovat armád. Třeba se stihne i pokořit Brynde a korunovat Vergevil, za zpěvu písně, kterou ho často vítají jeho žoldáci: „Je to on, je to on, ten démon…!“
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 19. 4. 2023, 16:28, celkem upraveno 1 x.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

Bitva tří/čtyř/pěti armád
(záleží na úhlu pohledu kolik to přesně vlastně bylo)

Jelikož jsme dlouho nehráli, trochu jsme vrátili čas, a ještě odehráli jedno noční táboření, než se celá skupina dostane na kraj lesa. Král Vergevil pořádal válečnou poradu, kde vrčel skrz železnou masku, co mu přirostla k obličeji, a pokoušel se vypadat jako panovník. (Nakonec docela úspěšně – rozhodlo se, že se musí co nejdříve na Mudtown a osvobodit ho od Bryndeho nadvlády.) To Vergevila vyčerpalo, odpotácel se do tmy a strašlivě toužil do něčeho zaseknout sekeru. Nakonec trochu pořezal sám sebe, a pak ho znovu uklidňovala Varashi. Ta také dala najevo rezavému bratru Hardarovi, že mu vůbec nedůvěřuje.

Výprava se druhý den za vydatného deště dostala na kraj Arinského lesa. Odsud je to k Mudtownu už jen den cesty. Slunce zapadlo, mraky se roztrhaly, a zvědi hlásili, že se k právě vznikajícímu táboru blíží skupinka jezdců. Ukázalo se, že je to obchodnice Turgen, ale v kožené zbroji a s lukem u sedla. Přijela vyjednávat – zastupuje svého pána, čaroděje a krále z Jantarové Hory, který je právoplatným vládcem nad Zapovězenými zeměmi. Za část podílu na nalezeném pokladu (který je dědictvím jejího pána) a slib vazalství, je Turgen ochotná poskytnout svoje síly (30 jezdců) k dobytí Mudtownu.

To vyvolalo vášnivé reakce, především od Vergevila, který trval na tom, že král je přece on. Zbytek družiny byl ale ochoten vyjednávat, přestože si nebyli tak úplně jistí, jestli nabídku přijmout. Turgen nabízela, že její pán – mocný čaroděj, jim určitě pomůže ve všem, co budou potřebovat. Je to ještě mocnější kouzelník než Radnar, může vzít Varashi do učení, a Vergevil může být třeba vladykou, princem, na titulu přece nezáleží. (Z pokladu chtěla 20 %.) Jen s Hardarem měla problém, jelikož její pán nemá rezavé bratry moc v lásce.

Když v tom bylo vyjednávání přerušeno! Blíží se další armáda! Troubí trubky! V rudém světle zapadajícího slunce na podmáčenou pláň napochodovalo 50 mužů, mávali vlajkou Anderlandu, země na jihu, vzdálenému království lidí. Varashi nakonec na nabídku Turgen kývla. (Přes lehké protesty Vergevila – s titulem se to ještě nějak zařídí, ale teď mají společného nepřítele!)

Od nově příchozí armády se vypravila delegace vyjednávačů, dvanáct jezdců, a drobný hobit který klusal vedle nic. Postavili se na pahorek čelící táboru naší družiny, (která teď horečnatě chystala svých 80 můžu k boji) a troubili na trubky.

K vyjednávání se vypravil Vergevil s Varashi. Berend tušil, že hobit bude nejspíš jeho konkurent Harmer Horgeman, který má kontakty na jižany. Ten tam skutečně byl (ale nikdo jiný ho neznal,) doprovázel muže, který se představil jako markýz Algerman, zástupce krále Alginora. Bodyguarda mu dělal ještě další rytíř, sir Alfenor.

Požadavky Algermana byly jednoduché. „Tato země právoplatně náleží králi Alginorovi! (Vidíte přece vlajku, vy žádnou vlajku nemáte.) Králi náleží také veškeré zlato vynesené z hrobek. Nicméně, král je milosrdný a ochoten vám dopřát druhou šanci. Můžete mu přísahat věrnost, a pak se pro vás jistě najde místo – platíme dobře, žold je štědrý, a tady Harmer vám může potvrdit, že vám můžeme zajistit cokoliv, co budete potřebovat. Společně dobyjeme Mudtown, a král bude jistě hledat věrné správce… Navíc si nechcete krále znepřátelit, nejsme poslední výprava, kterou sem vyslal…“ A tak dále. (Jeden hráč popsal Algermana jako: „korporátního zmrdečka.“) Harmer se také pokoušel Vergevilovi a Varashi domluvit – je to vážně výhodná nabídka, budou mít pravidelný žold, není nutné, aby došlo ke konfliktu atd. (Část armády se podařilo ukrýt v lese, možná by nebyli tihle vyslanci tak nafoukaní, kdyby věděli, že nemají přesilu.)

Vergevil chvíli přemýšlel. Pak natáhl ruku. „Dobře, potřeseme si na to.“ V jeho očích byl ovšem zřetelný murderous intent. Nicméně… Když se střetl s pohledem s Algermanem, viděl v jeho očích to samé. I tomu došlo, že vyjednávání nikam nepovede. Oba se pokusili o to samé – vrhnout se na druhého vyjednavače a zasadit mu smrtící ránu. Vergevil byl ovšem rychlejší. Algerman padl k zemi bez hlavy.

Nastal chaos. Vergevil okamžitě dostal válečným kladivem přes pusu od sira Alfenora, který ho poslal do bezvědomí a vyrazil několik zubů. Turgen, (která se také účastnila jednání) začala prchat k jezdcům, kteří jako doprovod stáli opodál. Varashi bránila Vergevila. Harmer Horgeman se vydal na útěk. Rytíři z Alderlandu se rozjeli na Varashi a Vergevila…

Vergevil se postavil na nohy díky své vlastnosti berserk, společně s Varashi se mu podařilo zabít sira Alfenora. Jabari, který vše sledoval schován v poli opodál, odpravil šípem prchajícího hobita. Nejlepší by bylo teď prchat zpátky ke zbytku armády, ale Vergevil byl v rauši a musel se tedy vrhnout vstříc blížícím se rytířům. Varashi běžela s ním. Nájezd ji od jejího nového krále odhodil, Vergevil skončil zase v bezvědomí. Život mu zachránil jen včasný příjezd jízdy na straně družiny, která se začala bitkovat s rytíři. Varashi kouzlem postavila Vergevila na nohy a přidali se k boji.
bitva.png
bitva.png (9.88 KiB) Zobrazeno 327 x
Chumel jezdců mláticí se nad těly vyslanců, a dvě linie – jedna v lese, druhá v podmáčené půdě. Jak Alderlandští viděli padnout své velitele, část z nich se dala na útěk. Část začala pálit arbalety do chumlu jezdců, a oddíl hobitů zamířil směrem k lesu kde zmizel. (A občasnými, ale veskrze neúspěšnými útoky se pokoušeli rozvrátit týl naší družiny a ukradnout jejich relikviář. Nepodařilo se jim to.)

Družina vyslala na pomoc další jezdce a s jízdními lučištníky začala dorážet na ustupující pěchotu. Rytíři nedokázali plně vzdorovat přesile, a tak se rozhodli přeskupit, Aslanďanská jízda toho ovšem využila, rozjela se přímo na albaretisty a rozehnala je. Bitva se začala obracet ve prospěch družiny, ještě pár salv od jízdních lučištníků, a Alderlanďané se začali více méně stahovat / přeskupovat.

Jenže – Jabari si už předtím všimnul, že se od východu blíží nějaká další armáda. Družina se proto také raději stáhla, a vytvořila novou obranou linii na kraji lesa. Na pahorku se brzy objevila armáda (60) trpaslíků, doprovázená troubením na rohy a bušením na štíty. Vedl je Tormund Půlručka! (A doprovázel trpasličí kovář z Mudtownu.) Možná s nimi půjde vyjednávat? Proč jsou vůbec tady?

Tormund Půlručka se rozhlédl a zvolal mocným hlasem:
„Bratři! Pamatujete na staré časy naší slávy. Nyní však naše síně zejí prázdnotou a pohánění se v nich démoni! Na vině jsou jen a jen prokletí lidé. Jsou jako mor, a to oni rozvrátili naši starou říši. Nyní se sem valí z jihu další lidská záplava. Může za to to prokleté zlato, kteří hrabiví lidé nenechali spát v elfích hrobkách. Tomu dnes učiníme přítrž! Zlato a lidi patří pod zem! SMRT LIDEM! SMRT!“

Trpasličí armáda se rozdělila do dvou skupin a každá z nich zaútočila na jedno z lidských vojsk. Nepříliš moudrá taktika, ale mnoha trpaslíkům šla pěna od huby, kouleli očima, strašlivě řvali, a zjevně byli posednutí bojovým duchem svých předků. Tormund vedl 30 trpaslíků co napadli Alderlanďany. Jeho oddíly byly docela úspěšné, trpasličí válečníci na obřích ovcích zabili většinu rytířů, ale nakonec se jim nepodařilo rozrazit linii pěchoty. (Která od této chvíle uspěla skoro ve všech hodech na morálku.) Trpaslíci bojovali statečně a působili těžké ztráty – štítová zeď proti štítové zdi, ale nakonec všichni do jednoho padli. Tormund jako poslední. Z Alderlansdké armády ale zbylo jen pár mužů, kteří se záhy dali na útěk. (Dohromady tuším patnáct?)
Mezitím se vrhla trpasličí armáda vedená kovářem z Mudtownu na kraj lesa. Tam je přivítala salva od jízdních lučištníků a vyrazila proti nim jízda i pěchota. Netrvalo dlouho, a i tihle trpaslíci byli pozabíjeni, vlastně s dost minimálními ztrátami na straně družiny. Vergevilova sekera toho dne měla co pít.
334830711_613211110621587_5848463492895273188_n.jpg
Hardar se rozhodl v lítém boji zabít velitele trpaslíků kouzlem – podařilo se, spálil ho na popel, ale hodil si 66 na magical mishap a posedl ho démon. Všichni jsme měli radost. Blížil se konec kampaně, konflikt mezi Hardarem a zbytkem skupiny byl nevyhnutelný, a tohle byl super závěr. Domluvili jsme se s hráčem, že posednutí nebude chvilku poznat, a že kontrolu nad démonem si ponechá on. Hardar měl v plánu se brzy tajně odtrhnout od skupiny a zamířil do blízké River Keep, kde hodlal převzít kontrolu nad místními rezavými bratry a dobýt Mudtownu pro sebe.

Bylo po bitvě. Zpětně moc nedoporučuju ten systém pro mass combat který jsme používali (odkaz je někde nahoře) – i po pár úpravách to moc nefungovalo, hrozně dlouho trvá než začnou lidi umírat, a pak to zase jde hrozně rychle. Ale bitva byla zábavná, možná se zdá, že hráči zvítězili snadno, ale bylo to hlavně díky jejich dobrým taktickým rozhodnutím, využití jízdy (kvůli které ale nebude Vergevil nakonec králem, jak by si přál,) a velkému štěstí v kostkách. Byly tam situace kdy například Vergevil mohl hodně snadno padnout, to by pak nebylo moc dobré. (A trpaslíci samozřejmě měli úplně hloupou taktiku, ale byl to přeci jen zfanatizovaný kukluxklan, co se toužil vrátit ke starým otrokářským pořádkům a došli sem na ekvivalentu trpasličího pika, tak co čekat. Ale když bojovali proti družině, moc úspěchů jim nepadlo, zabili jen pár lidí.)
Zkusím dodat obrázek bitevního pole. (Nebo možná i více obrázků.) Prosím kdyžtak hráče o doplnění. (Odehrálo se toho spoustu, ale pro větší přehlednost to nechci moc přehánět s popisy atd.)

Příště nás čeká tažení a obležení Mudtownu a závěr kampaně. (Už je to odehrané, jen musím napsat zápis, a radši to budu dodávat po kratších kusech.)
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 15. 4. 2023, 15:30, celkem upraveno 1 x.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Odpovědět

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 hosti