[Šílený experiment] {PbP} Karak - Hra

[MarkyParky]

Herní vlákno
Organizační vlákno

Mapa:








Hrajem.

[Jerson]

přesunuto a doplněno

[MarkyParky]

... ve skřetích ubikacích...

Haštara našla u Gontroka dýku, měšec s pár stříbrnými a zlatými mincemi a dva prsteny, jeden zlatý a jeden stříbrný.

Za dveřmi do ložnice šamanů je ticho, jen je slyšet slabé napjaté oddechování posledního sarkona.

[Jerson]

Naproti Razmirovi

Doplněn předchozí popis, pod čarou
1 karta + 3 karty nevýhody za Razmirovu Nepřemožitelost dobrodruhem 3
mám 3 úspěchy a 1 komplikaci, jupí - jen škoda že musím tři úspěchy zahodit, takže mi zůstává jedna komplikace


Ani jsem nečekal, že bych Razmira přesvědčil tak snadno na první pokus. Ostatně jsem hraničář, ne diplomat, nebo mág. Ale mám v zásobě pár argumentů.
"Tvá moc může být velká, právě teď, ale co uděláš, až tví kněží povolají jiné démony, kteří tě budou chtít zničit, nebo hůř, podmanit si tě. Tvé tělo, tvou mysl, nebo toho démona, kterému sloužíš, a který ještě pořád není tak mocný, jak by chtěl. Dobrodruzi tě nemusí porazit, stačí jim, když tě oslabí.

Používám Rozum, tahám 1 kartu - komplikace. Bohužel ho mám vyčerpaný, takže teď mám už dvě komplikace

S Razmirem to ani nehlo a zkouší na svou stranu dostat Cedrika, nebo spíše ho obrátit proti nám.
"Co ti brání? No ... já ti bráním. Nepovolal jsem Cedrika zpět, aby s tebou bojoval. Povolal jsem ho, protože kvůli své přísaze by nikdy nemohl dojít klidu po smrti. Když bych ho nepřivolal já, mohl to udělat jiný člověk za sto, nebo tisíc let, a poslat ho proti nebezpečí, kterému by trpaslíci zrovna čelili, bez ohledu na jeho osud. Ale to tady končí. Sir Erik si zaslouží odejít, v klidu, bez závazků, definitivně. Nepřivolal jsi ho, ani nejsi člověk, nemáš nad ním žádnou moc."
Razmir to neví, ale Meč Cedrika ochrání před jeho náporem magie.

Použiju aspekt meče Odrážím kouzla, tahám dvě karty - jedna za aspekt, druhá za nevýhodu Brutální magie. 1 úspěch, 1 komplikace. Úspěch musím odhodit, aspekt meče vyčerpám, takže žádný posun.

Meč odrazí nejhorší úder, a i když to na okamžik vypadá, že Cedrik podlehne, po chvíli se v jeho očích zeleně zaleskne a pootevře čelist. To má asi znamenat úsměv, že v tomto Razmir selhal. Blbé je, že mi došly argumenty ... alespoň ty z tohoto světa. Ale ještě tu máme legendy.

"Opravdu si myslíš, že nejdůležitější je vítězství, Razmire? Že ti velká moc zaručí nesmrtelnost? Protože, co když je to přesně naopak? Vzpomínáš na legendu o Sauronovi? Byl mnohem straší než ty. Mnohem mocnější, byl dvakrát poražen, než naposledy povstal v pokusu ovládnout Středozemi. Pak ho porazil jeden hobit. Ale víš co je nejdůležitější? Jakkoliv byl Sauron mocný, a zlý, tak ten příběh o něm žije dál. A hlavně ... NESE JEHO JMÉNO. Pán Prstenů, tak se mu říká. Vzývají ho miliony lidí po celém světě, bardi a pohádkáři o něm vypráví, malíři ho kreslí. Tohle je skutečná moc nad světem. Chceš ji?"

Použiju tři rezervy na vytvoření jednorázových aspektů, třeba Síla legend, Moc jména, a Fanoušci zlého pána. Tahám tři karty. 2 úspěchy, 1 komplikace. Jsem celkem na 2 úspěších, 3 komplikacích - pořád málo. Celkem 47/50 úspěchů a 22/50 komplikací.

_____________________________________________________

Přijde mi, že Razmir už zaváhal, takže pokračuju a nasadím smírnější tón.
"Nejsme tu jako tví nepřátelé. Vlastně jsme o tobě vůbec nevěděli až do královské audience, a ani pak nebylo naším cílem tě porazit. Měli jsme jen probudit Cedrika, aby ... vlastně ani nevím co. Nejspíše aby tě zdržel. A až pak jsme se dozvěděli o Holi, kterou navíc ty ani nemůžeš použít, na rozdíl od Halotana."
Protože všichni jak tu jsme - včetně tebe - jsme jen figurky v něčím velkém plánu. Takže se tě ptám - chceš podle toho plánu hrát? Chceš hrát podle cizích not, nebo bys taky jednou chtěl udělat něco sám za sebe?"

Za Rezervu si vytvořím aspekt Přesvědčování a zároveň použiju Důvěru v Halotana. Tahám dvě další karty.
2 komplikace - vyčerpám důvěru a jednu odhodím, celkem 2 úspěchy a 2 komplikace.

Těžko říct, ke komu teď mluvím, zda k Razmirovi, nebo démonovi, kterému se upsal - nebo démonovi, kterému ten první dluží nějakou službu? V démonech se nevyznám. Nejspíš hraní podle plánů a cizích not je u nich normální. Budu muset sáhnout k těžšímu kalibru. Sáhnu do batohu a vytáhnu tenký, notně odřený spisek, který má na titulní straně trpasličího mudrce, nejspíše sesílající kouzlo z nějaké knihy. Zamávám tím v ruce. Razmir má dobrý zrak, takže určitě zvládne přečíst nápis Prokletí Karaku.
Pálím rezervu na vytvoření předmětu, který jsem mohl mít u sebe ... nejspíše jsem ho bezmyšlenkovitě vzal v trpasličí knihovně, ve které Sigmund našel podobný sešit o Dračím doupěti.
"Víš co to je? Tohle je věštba o Karaku. Dost zmatený popis toho, jak bezejmenní dobrodruzi vstoupí do Karaku, aby ho zachránili, i když o tom vůbec neví. O tobě se v něm píše taky. Chceš vědět co?!"
Samozřejmě nečekám na odpověď, nalistuju poslední stranu a pak postupuju zpět, a hledám věštbu pro naší situaci. Systém označení písmenem a číslem moc nechápu, je to tak strašně zmatené, ale nakonec to najdu.
"Píše se tady: 'Přímo proti vám, přes můstek, jsou otevřena veliká ocelová vrata. Z nich pomalu vychází Razmir. Vypadá jako pět sáhů vysoká postava vyzařující temně rudé světlo. Sir Cedrik tasí Meč Svatého kříže a vrhá se na Razmira. Propuká boj na život a na smrt. Na konci cestičky na severu leží dřevěná ... truhla ... o rozměrech ... 2x1x1 sáh ... To je všechno??"
Začnu listovat spiskem, protože se zdá, že tak neuvěřitelně stručná poznámka překvapila i mě, ale opravdu tu nenajdu nic, jen že družinka má pobít trolly, sebrat hůl a spěchat k trpaslíkům.

Opět vzhlédnu k Razmirovi.
"No ... tedy, nečekal jsem moc, ale že v tomto proroctví budeš odbyt čtyřmi větami, to je fakt slabota. Myslím, že by sis zasloužil mnohem víc. A jestli mi nevěříš, můžeš si to přečíst sám."
Hodím mu spisek k nohám tak, aby zůstal otevřený na věštbě F21. Ani to není poslední věštba - není to ani závěr. Není to nic. Razmir je jen drobná nepříjemnost na cestě pro Hůl, figurka na šachovnici, proti které se postaví figurka Cedrika. Vlastně je mi ho docela líto. Jich obou, ale Razmira víc, protože Cedrik přeci jen dostal nějaké místo.

Tahám kartu za použití této "věštby" a pálím další rezervu za vytvoření aspektu "Figurka Razmir". 2 úspěchy, celkový stav, 49/50 na postup, 23/50 na hrozbu. Zbývá mi poslední rezerva, takže za ni tahám další kartu.

Sáhnu do kapsy a vytáhnu kartu, podobnou té, kterou jsem si lízl ze Zmarova balíčku. Podívám se na ni a nevesele se ušklíbnu, a pak se podívám na Razmira.
"Chtěl jsem se dostat na konec Karaku - jsem tu. Cestou jsem zjistil, že chci, abych sir Cedrik došel klidu po své druhé smrti. To se může stát, trpasličí kněží by to snad mohli dokázat. A teď jsem zjistil, že bych chtěl dát šanci i tobě, Razmire. Podle mě si nezasloužíš skončit jako jeden odstavec nepříliš dobré věštby. Měl bys dostat šanci vyrůst, získat moc ... a kdo ví. Možná, že až přejde šestatřicet let, znovu se setkáme - já na straně Dobra, ty na straně Zla, a než spolu svedeme ultimátní a epický souboj, zavzpomínáme na Karak." Úsklebek se mezitím změnil na téměř přátelský úsměv.

"Tak či onak, můj příběh v Karaku končí. Nabízím ti, že můžeš odejít, aby tvůj příběh neskončil, jako když se důlní vozík roztříští o zarážku na konci svých kolejí. Rozhodnutí je na tobě."

Otáčím poslední kartu, úspěch. 50/50.

[Markus]

... mezi mrtvolami skřetů ...

Haštara obrala mrtvého šamana o pár mincí a dva prsteny. Nebyla to žádná sláva. Vstoupila do Karaku s vidinou zbohatnutí, což se tak úplně nesplnilo, ale aspoň něco. Nějaký čas z toho vyžije a potom... kdo ví, co bude potom. Ale ještě nebylo dobojováno.

Kousek od ní sbíral Rangok duše do černého mnohostěnu. Vyčerpaný, vystrašený. Jako ona. Stáli uprostřed bezhlasé bouře rudé smrti, ale teď zrovna byl chvíli klid. V oku hurikánu. Haštara tak moc chtěla skončit, vydechnout si, zachumlat se někde pod deku a týden nevylézt z postele, ale tak daleko ještě nebyli. Obešla těla sarkonů, aby se podívala, jestli nemají nějaké cennosti oni. A pak už jenom mlčky čekala, než goblin dokončí zlověstnou práci. Nic neříkala, jenom ho pozorovala.

Mezitím se rozplynula magická černota v místnosti a odkudsi se ozvalo šoupání nějakého nábytku. To Haštaru probralo - uvědomila si, že na chvíli klimbla vestoje.

Kolik zbývalo času, než se kouzlo rozplyne? Půl hodiny? Možná ani to ne.

„UŽ To máŠ, raNGOKU?“ řekla a cítila, jak se démonův hlas láme a navrací se jí její vlastní. „KOLik mámE DUŠí? Kolik zbÝvá? MusÍME pryČ, DOKUd máme ČAS.“

Rangok zvedl oči od práce a zaváhal. „Rangok si ještě vzít své věci. Ale tam sarkon šuká po světnici,“ ukázal bradou k šamanově ubikaci a jeho neznalost aktuální lidské řeči byla zjevná.

Haštara přikývla. Vrátila se do šamanova předpokoje. Vzala za kliku dveří vedoucích do šamanovy ložnice, ale ty se podle očekávání ani nehly. Zabušila na ně kopím. „TVůj misTR JE mrtý! SARKoni jsoU MRTví,“ zakřičela goblinsky. „ALe TY OTEVřeš a nejSI MRTVÝ. OTEVŘEŠ a JDEŠ, ZLAto necháŠ, NEJSi mrtvý. ZlaTO veZMEŠ, JSI mrtvý. DVEŘe neOTEVŘEŠ, jsi MRTvý. RozUMÍŠ?“

Poodstoupila a poslouchala, co na to sarkon, připravená jednat.

Mám čas přeskupit si mlhu podle potřeby, tak bych chtěl část nechat blokovat únikovou chodbu - někde kolem ohybu cesty, aby Rangok mohl pracovat a zároveň aby nikdo nemohl přijít. Se zbytkem mlhy se nasoukám do místnosti a jestli se začnou otevírat dveře, postavím se do protějšího rohu a mlhu přeskupím ji tak, aby nechávala volný průchod ven z místnosti, ale neumožnila mu přijít ke mně. Rangok ať se postaví, kam uzná za vhodné.

[Log 1=0]

"Co je tohle za nesmysl!?" nesnažím se nic předstírat, mé pobouření a zmatek jsou opravdové. Vrhnu zlý pohled na Edwarda, ale ten vypadá stejně upřímně jako vždy.
"To nemůže být pravda..." trochu se opanuji. Ať je za tím co chce, rozhodně musím pomoct Edwardovu plánu.
"Velemocny, tohle musí být nějaká intrika vašich nepřátel. Ale mocnějších než trpaslíci nebo tenhle dobrodruh. Podle našich zvědů s ním přišla do Karaku kouzelnice společná s démonem. Já... Navrhuji toto: vy se odeberte do démonické sféry a pokusíte se o nalezení původce této situace. Já se odběru ke svým a pokusím se jej vypátrat mystickým uměním. Pokud mi dáte moc vládnout vašim armádám, budu mít více možností a navíc budu moct připravovat svět na váš návrat. Pokud ne, stejně budu hledat, byť s nižší šancí na úspěch."

16+2=18, přesvědčování. Co Razmir?

[Jezus]

... mezi mrtvolami skřetů ...

"Moc duší, paní, moc duší...," začne Rangok kývat. Raději zatím nezmiňuje, že ze zlobřích duší nemá ani jednu, protože se mu obřad dvakrát nevedl - ta pitomá hovada mu dělala naschvály dokonce i po smrti!

"Gontrokova duše kluzká, Rangok chytat opatrně," dodá, když před tím nasměroval Haštaru na kořist v Gontrokově pracovně.

Začne se připravovat, aby provedl obřad znovu, rovnou u tří zbývajících těl. Zatím však čeká, zda Haštara nechá toho čtvrtého pláchnout. Jednak nechce, aby mu rušil rituál, a jednak chce být připraven mu uhnout z cesty do jedné z bočních místností, kdyby prchajícího napadla nějaká hloupost. Vlastně, když už tu je...

PJ? Je něco zajímavého v truhlách v severní místnosti?

[MarkyParky]

Rangok otevřel první truhlu a uviděl v ní 3 stříbrné poháry. Druhá truhla měla víko zkřížené a tak s ním musel trochu zalomcovat, než se otevřelo. Ozvalo se zadrnčení a z pod víka se vymrštila neuměle nastražená rezavá čepel, natažená na kusu zkroucené kůže.

Spustil jsi nástrahu - rezavá čepel > lstivá past na Tělo, způsobí Jizvu "sekanec, který zhnisá"

Ať už past dopadla jakkoliv, v truhle najde složenou velmi pěkně vypracovanou trpasličí zbroj (kvalitní železná) a stříbrnou sekeru (stříbrná sečná).

Třetí truhla je prázdná, až na čtyři safíry pohozené v rohu.

[MarkyParky]

MarkyParky: 2D6 → 10(6 +4) => Dobrá; lepsí nez vychozí, opatrnost, vy-
hybavost, otevrenost k jednání

Haštara chvíli čeká a pak se zpoza dveří ozve vrznutí odtahovaných makavalců. Objeví se malá škvíra a vykoukne hlava sarkona. Když uvidí cestu na západ volnou a smrtící mrak uklizený z cesty, pronese goblinsky: "Jdu. Mám šavli. Umím vrhat."

A začne se sunout do chodby.

[MarkyParky]

... u jezírka v pátém patře ....

Edwarde, Halotane,

na tváři mocného Razmira se vztek mění v zasmušilý smutek. "Co je to za špinavou magii?" vztekle popadne knihu se svědectvím a mrskne s ní do jezírka. Papyr pomalu nasákává vodou a svazek plave na hladině směrem ke středu jezírka, Razmirovi ukazuje tvář čaroděje nad knihou, která je na jeho obálce.

Nedozví se tak, že v knize je mu věnováno mnohem, mnohem víc, než čtyři věty. Jen nelogické uspořádání textu ve svazku mnohé, co je napsáno o jeho moci, motivaci či skonu skrylo a voda, která nyní rozpíjí inkoust na stránkách, se přičiní, že tyto řádky mu zůstanou skryté navždy.

Rezignovaně se otočí k Halotanovi. "Odcházím ... ale jednou se vrátím. Vícekrát. Učiním své jméno slavné nekonečnými návraty. Ale abych tak mohl učinit, trpaslíci nesmí zapečetit bránu do mé sféry. Můj návrat musí být pojištěn. Mé síly sil zde zůstanou a budou bránu do mé sféry chránit - pod vedením nových spojenců, krvavých elfů," přikývne na tvůj návrh.

Svěři ti všechny síly by bylo velké riziko - vyžadovalo by to DC20. Ty máš o dva méně. Užiju volitelného pravidla a nabídnu tedy úspěch za cenu.

"Přesto vím, že to nebude stačit. Trpaslíkům se blíží posily - a kdyby se tyto síly zmocnily Hole, jejich kněží by dokázali bránu mezi sferami opět zapečetit. To se nemůže stát. Hůl v této sféře zůstat nemůže. Musí odejít se mnou."

Významně se odmlčí.

"Pochopím, když stáhneš zpět svou nabídku pomoci a budeš chtít zůstat v čele mých armád, jako velitel a nový spojenec. Pro smrtelníka, jako jsi ty, musí být představa cesty do jiné sféry děsivá.

Na druhou stranu z tebe cítím touhu po poznání. A když půjdeš se mnou, nejen, že budeš moct Hůl zkoumat, přesně jak jsi navrhoval, ale zároveň ti ukážu moc a sílu, o které nemáš tušení. Seznámím tě s démony nižších kruhů, zasvětím tě do jejich uctívání, naučím tě jak je žádat o pomoc a jak oddalovat splátky, kterých se dožadují s pomocí nových úpisů vyšším démonům. Velení mých sil zde pak můžeme svěřit třeba tady Cedrikovy, do doby, než dorazí další z řad tvého lidu, aby se mé armády ujali.

A nebudu tě do ničeho nutit. Rozhodni se sám. Buďto mi vydej Hůl, nebo staň po mém boku na mé cestě zpět, jako její hrdý nositel. Nabádal bych tě ale k tomu druhému.

Vždyť Edward má pravdu. Podívej se na nás dva. Dokázali jsme oba přepsat osud, který nám byl psán. Edward došel na konec Karaku - a při tom napsal vlastní konec tohoto příběhu. A můj příběh - ten je teprve v počátcích - teprve jsem napsal druhou kapitolu ve své knize vedoucí k nesmrtelnosti.

Nepřijde ti lákavé také překročit svůj smrtelný stín? "

Cenou za to, že Razmir se vzdá velení nad svou armádou je, že si při svém odchodu vezme Hůl Svatého kříže. Buďto s ní odejde sám nebo můžeš jít s ním.

Edwarde,
zatímco Razmir láká Halotana do svých tenat, ty cítíš jakousi úlevu. Tohle už není tvůj problém a není to tvůj příběh. Ty už víš, že prožívat příběhy, které si hrdina píše sám a nanejvýš o jeho komplikacích rozhodne balíček karet, je mnohem lepší, než když se hrdina jen snaží hrát řádky, které mu napsal někdo jiný. A jsi s tím spokojený.

[Markus]

... ve skřetích ubikacích ...



Sarkon opatrně vycouval z místnosti, oči opřené na Haštaru, připravený se bránit nebo vrhnout šavli. Ale sotva se prosmýkl dveřmi, otočil se a dal se do běhu.

Nedoběhl daleko. Po pár metrech musel zastavit, protože cestu mu přehrazovalo rudé mračno. Otočil se, co to má znamenat. Bosorka stála na druhém konci chodby, její silueta se rýsovala proti lampě ve dveřích.

„JÁ Říkám, ZLAto necháš,“ zakvílela na něj. „JÁ vím TY ZlaTO máš. DOLŮ. Na ZEM Dej. VŠECHNO.“ A pro jistotu si poklepala na brašnu u pasu a gestem naznačila, jako že z ní vyndavá věci a sype je na zem. Aby to sarkon pochopil. Nevěděla sice, jestli si opravdu něco odnáší, ale překvapilo by ji, kdyby ne.

Hlavně ale potřebovala, aby ho přivedla na jiné myšlenky než na boj. Aby v nestřeženém okamžiku, třeba až se bude vymlouvat a máchat rukama, nebo až se sehne zemi - prostě až nebude mít šavli napřaženou k vrhu -, přivolala mrak blíž a sarkona zadusila.

Ano, byl to podraz. Ale lepší být podrazák než být mrtvý.



Nevím, jestli to vyjde, nechávám otevřené. Po dořešení už jenom vylootovat obě komůrky a ven tajnou chodbou z Karaku. Nebo nám to něco překazí? Marky, máš představu, kolik mi zbývá času?

[MarkyParky]

Sarkon se nechápavě otočil. Měl strach a opravdu v komnatě všechno zlato nechal. Nevěděl, jak to čarodějce dokázat. Ale ani to dělat nemusel.

Rudý mrak ho zezadu obklopil ....

MarkyParky: 1D20 → 16(16)

.... a on se skácel mrtvý na zem.

EDIT: Markus se ptal na trackování času - zde je seznam uběhlých směn.
* Potyčka ve velkém sále
* Potyčky na schodech
* Spící zlobři
* Chvatná cesta ze spodního patra - celá
* Potyčka se sarkony a šamanem
* Lootování + dotažení potyčky s posledním Sarkonem (ona byla časově dost roztahaná)
IMHO až odkončíte lootování, zbude vám posledních 10 minut mraku.

Při ústupu ven tajnou chodbou tak hodím poslední random encounter, jestli náhodou nepotkáte zlobry, co mají střevní potíže.

[Log 1=0]

U jezírka
Tak to jsi Halotane tak úplně nezvládl, pomyslím si. Teď si chce Razmir odnést Svatou hůl s sebou. A těžko už můžeš jeho rozhodnutí zvrátit. Tento démon se bude vracet na svět znovu a znovu. Na druhou stranu, není jediný, a kdo ví, jestli by si i bez Svaté hole nenašel cestičku. Pch, našel. A trpasličí kněží jistě i bez hole dovedou jeho návrat oddálit a znesnadnit. Dost alibismu, řeknu si, kdybys do toho tolik nestrkal svůj ambiciozní nos, mohla Svatá hůl zůstat zde. Nebo taky ne. Ale to už je jedno. Situace je, jaká je. Razmir odejde se Svatou holí. A já buďto můžu odejít s ním, mezi démony a bude jen otázkou času, než zjistí, že jsem ho v mnohém klamal, zatímco trpaslíci dobudou Karak silou - bez mocného vůdce nemají skřeti šanci - což si vyžádá hodně krve. Nebo zůstat zde, velet skřetům a zařídit jejich včasný strategický ústup, poklidné převzetí pater s bránou, a využití těchto podivných sil ke změně statutu quo někde jinde, kde to bude mít daleko větší smysl. V plánu, který zraje v mnoha elfích myslích, plánu, který vymysleli naši otcové a matky, aby v něm drasticky selhali. No, zkusíme to my, více či méně přehlížení nebo občas i opovrhovaní synové a dcery. Přivedu na to skřetí armádu.

Otočím se k Razmirovi.
"Děkuji vám za nabídku, velemocný, ale myslím, že spokojenější a užitečnější budu na čele vašich smrtelných vojsk. Koneckonců, jsou i jiné artefakty jako Svatá hůl."
A zatímco ji démonovi podávám, pomyslím si: A jestli nejsou, budu je muset v zájmu všeho světa vyrobit.

Marky, jestli mi skutečně Razmir dá moc velet jeho vojskům, hodlám za ním potichu zavřít dveře, odvést dobyvatele z Karaku a odtáhnout za vlastními plány. Pokud nemáš námitek, popsal bych to jako Halotanův epilog. Můžeš to ale jako PJ samozřejmě vzít jinak.

[MarkyParky]

Halotane, Edwarde.

Razmir vezme hůl a potom se ... s tichým Plop! ... v jeho druhé ruce objeví velká zástava pomalovaná démonickými motivy. "Generále Halotane, spoléhám na tebe v čele svých vojsk. Nenech si žádného z gobliních šamanů nebo trolů přerůst přes hlavu."

To jsou poslední slova, která sdělí vám. Otočí se a zmizí v otvoru, kterým vás sem původně vynesl. Ozvěna k vám donese několik tichých slov, která si mumlá pro sebe. "Pán prstenů říkal? Můj příběh se bude jmenovat Pán Hole..."

Zůstanete s Cedrikem osamělí na břehu jezírka.

Epilog je váš, pánové ...

[Jerson]

"Tak to vypadá, že jsme to nakonec zvládli," obrátím se na Halotana. "Tedy pokud nemáš v úmyslu vzít svou novou armádu a vyříkat si to s trpaslíky. Ale doufám, že ne. Takže pokud začneš vyklízet podzemí, vyřídil bych zbytek."

Nakouknu do otvoru do spodního patra. Původně jsem chtěl vrátit vypůjčené věci na místo, ale pořád nemám klíč od zlaté brány a znovu šplhat dolů a pak nahoru se mi nechce. Nejspíše to vše vrátím trpaslíkům přímo.

Pak se otočím k Cedrikovi. "Nuže, sire Cedriku, myslím, že teď je čas, abychom zašli za trpaslíky. Věřím, že když se setkají se svou ledendou, opětovným zachráncem Karaku, určitě pro vás udělají, co si budete přát. Ať to bude definitivní odchod do zásvětí, ze kterého už vás nikdo nebude moct povolat zpět, nebo třeba nové tělo, abyste tu mohl zůstat a navštívit některá místa. Je to na vás."

[MarkyParky]

"Hm ... nové tělo? Od trpaslíků? Třeba poháněné párou, s rotačními kušemi místo pravé ruky a s mechanickou pilou místo levé? Kryté mohutným pancířem? Stvořené ke kosení nepřátel po stovkách? Zaujal jsi mě ... příteli...."

Ale to už bude jiný příběh ...