Wierd pro Jersona

[Pracující logaritmus]

Opravdu velmi rád bych si to zkusil z druhé strany, zda je opravdu tak složité zkoušet něco vymýšlet ve chvíli, kdy na scéně není několik jasných klikatelných předmětů či osob vystupujících z pozadí.

Stojíš uprostřed katedrály. Vitrážovými okny neprochází žádné světlo, ale uvnitř hoří velké množství svic. Nerozeznáš tedy detaily výzdoby, skryté ve stínech desítky kroků od tebe, ale máš dostatek světla pro orientaci. Nezdá se, že by tu byl někdo další. Co uděláš?

[Markus]

Jdu dál.

[Log 1=0]

Jdu dál.

Ha ha.
Popravdě jsem doufal, že Jerson buďto přijme výzvu, nebo alespoň navrhne nějaké pro něj příhodnější podmínky. Celkem by mě zajímalo, jak by to fungovalo.

[PardGalen]

No pokud se mohou přidat i ostatní...

[Log 1=0]

A vlastně proč ne, pokud mi to nepřeroste přes hlavu.

Kdo se chce zapojit, stojí uprostřed výše popsaného chrámu.

[Sosacek]

Chrám je mi povědomý. Ne jako celek, v detailech. Každý kousek jakoby odrážel nějaký jiný chrám který znám, a spoustu těch, které neznám. Chrám chrámů. Možna je pravda to, co se říká.

Vydám se vpřed. Oltář je srdcem chrámu. Ať už jsem tady z jakéhokoli důvodu, odpověď najdu tam.

Jak zní moje kroky na dlažbě? Nebo jsou tam prkna? Je vzduch nehybný, nebo se planemy svic vlní? Co vidím dál?

[Log 1=0]

Chrám je mi povědomý. Ne jako celek, v detailech. Každý kousek jakoby odrážel nějaký jiný chrám který znám, a spoustu těch, které neznám. Chrám chrámů. Možna je pravda to, co se říká.

Vydám se vpřed. Oltář je srdcem chrámu. Ať už jsem tady z jakéhokoli důvodu, odpověď najdu tam.

Jak zní moje kroky na dlažbě? Nebo jsou tam prkna? Je vzduch nehybný, nebo se planemy svic vlní? Co vidím dál?

Tvé kroky jsou tiché, tišší než kroky lovící kočky, jako by sám kámen pohlcoval jejich zvuk. Jak se blížíš k oltáři, světlo svic sílí. Nejenže jsou teď blíž až cítíš podivně uklidňující teplo a snad i lehký pohyb vzduchu, který vyvolává. Nebo je to jen šálení smyslů? Kdo ví. Když zvedneš oči, spatříš na retabulu velký obraz ukřižované ženy.

[Sosacek]

Krok, krok, krok, krok. Bosé nohy skoro nevydávají zvuk, ale přesto jakoby jim planemy svic odpovídaly svým jemným tancem. Pomalu procházím chrámem. Světlo je silnější a silnější. Krok, krok, krok.

Když spatřím obraz, zastavím se.

Pokleknu.

"Má Paní. Proč jsi mě sem zavolala?"

[Log 1=0]

Krok, krok, krok, krok. Bosé nohy skoro nevydávají zvuk, ale přesto jakoby jim planemy svic odpovídaly svým jemným tancem. Pomalu procházím chrámem. Světlo je silnější a silnější. Krok, krok, krok.

Když spatřím obraz, zastavím se.

Pokleknu.

"Má Paní. Proč jsi mě sem zavolala?"

Tvář na obraze jako by se změnila. Už se nedívá do prázdna, ale upírá pohled přímo na tebe. Slyšíš jak ti bije srdce. Zdá se, jako by se ten zvuk rozléhal chrámem. Jako by to byl vnější zvuk, který se přibližuje odkudsi mimo tebe. Náhle utichne jako kroky člověka, který se náhle zastavil. Pozvedneš oči. Obraz zase hledí do prázdna namalovanýma očima. Ale ty cítíš, že ten upřený pohled nezmizel. Vnímáš, lépe než kdybys vnímal hmotu, jak se upírá na tvůj zátylek.

[Sosacek]

Narovnám se. Odhodlaný pohyb jako by mě chtěl zvednout do vzduchu, v tomhle zvláštním snovém místě.

"Kdo je ten, komu se mám postavit čelem, Paní?" zeptám se v duchu, a otočím se.

[Log 1=0]

Narovnám se. Odhodlaný pohyb jako by mě chtěl zvednout do vzduchu, v tomhle zvláštním snovém místě.

"Kdo je ten, komu se mám postavit čelem, Paní?" zeptám se v duchu, a otočím se.

Postava, kterou spatříš, tě zarazí. Není ti neznámá, právě naopak, ale jiná, než jak ses jí navykl vídat. Je mladší. Mladší o pár let a o hodně událostí. Přesto není pochyb, nespletl by ses, ne v téhle osobě.
Jsi to ty sám.

[Jerson]

(Eh, minul jsem někde nějaký odkaz, nebo tak? Kde se tady tohle téma najednou vzalo?)

[Log 1=0]

(Eh, minul jsem někde nějaký odkaz, nebo tak? Kde se tady tohle téma najednou vzalo?)

Myslel jsem, že tě fórum upozorní. Asi jsem si to měl pojistit a dát link.
Ale tak když už o něm víš, můžeš na jeho existenci nějak reagovat.

[Jerson]

Hm, už zase katedrála?, řeknu si sám pro sebe. V katedrále jsem byl přeci nedávno. Nebo to byl chrám? Ale to nemůže být náhoda.
Rozhlédnu se, a když v šeru nic nerozeznám, přejdu ke svíčkám. Chvíli si je prohlížím, abych vybral tu s nejhezčím plamenem a nejméně ohořelou. Někomu můžou připadat všechny plamínky stejné, ale mě ne. Navíc mám vždycky dojem, že na takových místech znamená každá svíčka jeden život a tak si chci vybrat dobře, protože si potřebuju posvítit.
Když si konečně vyberu, vezmu svíčku do ruky a vydám se dopředu. Komu asi tak patříš? Jsi něčí, nebo moje? Nakonec tuhle otázku položím polohlasem, třeba to bude mít účinek.
Až teď mi došlo, jaké je tu ticho, ale zepředu slyším něčí hlas, tak půjdu tím směrem, ale napřed opatrně, abych zjistil, jak se chová svíčka v mých rukách.

[Bifi]

Hm, už zase katedrála?, řeknu si sám pro sebe. V katedrále jsem byl přeci nedávno. Nebo to byl chrám? Ale to nemůže být náhoda.
Rozhlédnu se, a když v šeru nic nerozeznám, přejdu ke svíčkám. Chvíli si je prohlížím, abych vybral tu s nejhezčím plamenem a nejméně ohořelou. Někomu můžou připadat všechny plamínky stejné, ale mě ne. Navíc mám vždycky dojem, že na takových místech znamená každá svíčka jeden život a tak si chci vybrat dobře, protože si potřebuju posvítit.
Když si konečně vyberu, vezmu svíčku do ruky a vydám se dopředu. Komu asi tak patříš? Jsi něčí, nebo moje? Nakonec tuhle otázku položím polohlasem, třeba to bude mít účinek.
Až teď mi došlo, jaké je tu ticho, ale zepředu slyším něčí hlas, tak půjdu tím směrem, ale napřed opatrně, abych zjistil, jak se chová svíčka v mých rukách.

To by u mňa nešlo, to je preberanie obsahových právomocí.