Tannhäuserova brána

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.
Uživatelský avatar
Jerson
Inženýr z Ocelového města
Příspěvky: 22593
Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
Bydliště: České Budějovice
Kontaktovat uživatele:

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Jerson »

(pokud to nebyl sarkasmus, tak jsem rád přispěl.)

Nepřesnost je taky dobré vysvětlení, že zaměření hyperpohonu je ovlivňováno blízkými zdroji gravitace, takže se dá skákat jen v klidu a o samotě, nebo ve spolupracující skupině, všechno ostatní je risk, kde pak loď skončí, protože malá odchylka na začátku může znamenat obrovskou odchylku na konci cesty. Nebo se to dá spojit, takže pak je možné skočit odkudkoliv kamkoliv, ale z prázdného libračního bodu do jiného libračního bodu je to jak jet po kosmické dálnici, zatímco skákání kdekoliv na oběžné dráze či dokonce při přechodu na jinou dráhu a s cizí lodí v zádech je jako létání vrtulníkem v tornádu.
Sosacek
Příspěvky: 25732
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Sosacek »

Nebyl.

Zrychlený zapis:

- Kapitán si zavolal Sergeje a chtěl vědět, co se tady děje - TCA mu kladla velmi podivné otázky. Jako jestli má v posádce nějaké sensitivní jedince. Co to jsou sensitivní jedinci? Nebo jestli něco odnesli z Úsvitu, nějakou technologii Nepřítele. Nechtěl o tom nic vědět, aby mohl v budoucnu odpovídat pravdu, že o tom nic nevěděl.

- Sergej si zavolal Gwen a rešil s ní, že má speciální schopnosti. Zkusil z ní dostat přiznání, ale Gwen na všechno říkala ne. (Věděl to tak, že v minulé session se Gwen mimoděk ohlédla směrem k místu, kde vstoupila do systému loď ... pár sekund před tím, než se to stalo. Sergei si toho všiml. Hups.)

- Týpci z TCA vyslechli celou posádku, a dělali si poznámky.

- William na rozkaz Sergeje nahackoval síť TCA a odposlouchával je. Dvojice mluvila s někým třetím. Procházeli Úsvit, nic nenašli, ten třetí řekl, že něco cítí, ale musel by se podívat osobně. Vyměnili se, a třetí říkal, že tam definitivně cítí stopy po Černém slunci, a že všechno o čem ví, nasvědčuje, že počítač uspěl v pokusu to zničit a je to i konzistentní s výpověďmi posádky (Gwen, Alison, XO a William si informaci o záporném hyperprostoru nechali pro sebe).

Řekl, že necítí to replikační jádro. Nemají dost lidí, aby Úsvit prohledali detailně, takže budou muset sledovat další vývoj, a případně to chytit v civilizaci. A že nemůže vyloučit že tu je někdo sensitivní, ale nemá čas skenovat celou posádku.

- TCA odletěli. Před odletem informovali posádku, že uznávají Úsvit jako legitimate salvage, ale pokud by tam přewcejen něco našli, nějakou technologii Nepřítele, tak jí mají vyhodit do vesmíru a nahlásit, a rozhodně si s ní nehrát.

- Gwen svolala "senior crew" do jídelny a udělala chlastačku. Měla kufřík s chlastem. Řešili, jak šílené je to, co se stalo - mimozemská forma života, záporný hyperprostor ... Will popsal, o čem se bavili TCA a co to asi znamená.

Alison a Gwen si přehazovaly službu sem tam, aby technicky vzato ani jedna nepila ve službě, což pilot samozřejmě nemůže. Gwen vyzvídala co a jak, až ji Alison obvinila z toho, že je špión, protože pořádá chlastačky a pak mluví o zajímavých věcech, a protože má kufřík s chlastem - Alison už při studiu zažila jak někdo nejspíš vyzvídal a taky měl kufřík s chlastem. Teda neměl.

Sergej pak řekl, že to stačilo.

- Sergej chtěl po Gwen, ať zkusí najít tu věc, co hledali TCA. Nepovedlo se jí to, jenom se zamotala do psionické záclony nebo čeho, která ji pak všude následovala.

- William byl úspěšnější - našel kus lodi, kde nefungují interní senzory, i když pro to není důvod - jenom si toho nikdo nevšiml, protože je to blízko poškozené sekce. Místo dveří tam byla příčka. Po prořezání příčky postavy našly podivnou zabalenou věc.

William použil připojený terminál, a zkusil si s věcí povídat. Gwen mezitím pro jistotu separovala lodě, a připravila hyperpohon, kdyby je ta věc začala nějak ohrožovat. Naplánovala kurz do hvězdy. Když to Alison viděla, zasáhlo jí to, a poradila Gwen kde najde nouzový katapult.

Věc si s Williamem povídala. Řekla o sobě, že je Replikační jádro, že jeho prací je budovat infrastrukturu, že v je připojené na Universal Subspace Bus a v okolí je ještě jedna věc, o které mu nemůže říct.

- Posádka po chvíli experimentování a přemášlení co dál zase schovala jádro, a obě lodi skočily do soustavy Kozoroh Delta 7, kde je malá stanici sloužící jako vesmírná benzínka.

Když Úsvit dorazil, Gwen ucítila silný pulz, a po chvilce tři slabé. Zavolala Williamovi, ať si dá pozor, že ta věc s něčím komunikuje. William chtěl vědět jak to ví, ale připojil se k jádru, a to mu řeklo, že skutečně zkusilo lokalizovat samo sebe, pomoci galaktického pozicovacího systému.

Nakonec se k němu připojil bez terminálu, přímo mozkem. Ocitl se v nekonečném červeném městě (stejnou barvu jako mělo jádro zvenku) a začal si povídat s nějakou entitou. Začal s ní ochodovat. Vyměnil senzorová data z aktuálního systému za ukázku toho, jak vypadá subprostorová sběrnice. Chtěl vědět, jak vypadá ta infrastruktura, co má jádro stavět, ale entita řekla, že to je moc komplikované na vysvětlení.
But nobody came.
Sosacek
Příspěvky: 25732
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Sosacek »

Obrázek
But nobody came.
Sosacek
Příspěvky: 25732
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Sosacek »

(hráč XO nedorazil, takže jsme byli trochu bezprizorní)

Obrázek

88-07-18

Jsme zpátky u Brány. Jádro zas pinglo galaktický pozicovací systém, ale nikdo jiný než já to neslyšel, necítíl, nevnímal, nevím, co za slovo použít. Doufám že neslyšel. Kapitán a velitel nám oznámili, že Úsvit necháme kde je, takže jsem Úroku nakreslila konstantní 0.5 G burn ke stanici a konečně se mohla jít osprchovat.

Napadlo mě, že z toho jak rychle odpovídá ten galaktický pozicovací systém by šlo poznat, kde má ty odpovídače a najít je ... Nepřítel má celogalaktický pozicovací systém, zatímco lidstvo se plácá v jednom rameni, a že dokáže komunikovat z druhé strany galaxie za minutu nebo kolik? Fakt jsme tu válku vyhráli? Ví o nás vůbec?

To je zas myšlenka, ze které nebudu pár dní spát.

Synchronizaci vektoru lodi s asteroidem, přestaveným na stanici, udělala Alison, my už jsme s Eileen čekaly s batohy, a hned se vydaly odpočívat. Tu kavárnu na ochozu levelu L-48 dorekonstruovali, je mnohem útulnější, pojmenovali ji Kávový sen. Což asi znamená, že to co teče na Úroku z automatu je kávová noční můra, nebo kávová spánková paralýza, nebo tak něco. Mají proutěná křesílka a pravé keramické hrnky. Lidstvo se naučilo dělat keramiku na nádobách na jídlo a pítí, a dneska se z ní dělá víc pancéřování lodí a stínění reaktorů, a keramické hrnky jsou ty tam.

Eileen si pustila záznam hokeje a mě nedávalo smysl, co tam chlápci vyrábí na zmrzlý vodě s klackama, ale jí to hrozně zajímalo. Pak se jí dosynchronizoval telefon, a přišel jí konečně oficiálně diplom, z university na Marsu, že je Master of Psychology. Studovala to po večerech co jí znám, a nemůžu to neobdivovat - takováhle vytrvalost a cílevědomost je super, ne jako já, já umím jenom utíkat od věcí.

Takže se to muselo oslavit.

William se dohodl s Felicity na pokec v baru. Byl to vojenský bar, ve stylu důstojnického klubu, žádná výlevna mariňáků. Felicity pila horký a velmi alkoholický nástroj.

William se omluvil, že Felicity napadl. Vysvětlil jí, že ho ovládl počítač, protože má hromadu implantátů nejrůznějšího druhu. Sám moc neví jakých. Chtěl by někde udělat "diagnostiku", ale nemá peníze, a taky moc neví, komu může věřit. Felicity říkala, že jí někdo napadá, ale je to trochu moc fanoušek a mohl by se do toho moc zabrat.


Nakonec jsme se šly podívat i na Williama a Felicity do baru, ale byla pokročilá hodina, a nebyla s nima sranda a Eileen usnula, a já nevím, jestli jsem jim nepokazila večer.

Vzala jsem Eileen spát, tam co si normálně pronajímáme pokoj, malý i proti kajutě na Úroku. Lehla jsem si, a zkusila se nechat uspat hudbou vesmíru. Pak jsem ucítila hyperprostorový skok - vedoucí přímo do stanice.

Nic nevybuchlo, nic se neotřáslo, nic se nezačlo katastroficky rozpadat. Něco skočilo přímo do stanice, a bylo to blízko, a to pole bylo menší, než dává smysl, aby se do něj vešel hyperpohon.

Vyděsila jsem se, a napsala Williamovi smsku "něco je špatně špatně špatně ŠPATNĚ" a pak jí zase smazala, ale on si jí zřejmě přečetl, protože mi volal a já mu řekla co se stalo a že tu věc jdu hledat. A William se rozhodl, že musí jít se mnou. Nastavila jsem mobil, ať mu posílá mojí lokaci, a vydala se na cestu.

Obrázek

88-07-19

Cesta vedla dovnitř stanice, do vnitřního okruhu, W-22 zóny. Oficiálně je neobývaná, ve skutečnosti jsou to slumy. Blíž k jádru asteroidu už jsou jenom nepoužívané sklady, nádrže chemikálií a reaktor.

Prolétala jsem se krabicemi a hromadami harampádí. Telefon ztratil signál, osvětlení bylo sporadické, vzduch horký, vlhký a vydýchaný, jakoby z podpory života někdo ukradl všechny filtry. Místní, v otrhaném a špinavém oblečení, se ohlíželi.

Následovala jsem vzpomínku skoku kam až to šlo, do slepé uličky. Oslovila mě místní žena. "Holčičko, ty jsi daleko od domova, co tady někdo jako ty dělá." Hlas zněl jak zvuk otevíraného nože. Jako ten co měla v ruce.

Měla pravdu, nebylo to místo, kam jsem se měla vydávat. Předstírala jsme nonšalanci a ale snad úspěšně se mi podařilo předstírat sebejistotu a nonšalanci. Jakože tu nejsem vlastně omylem, ale schválně, a jsem dost drsná, abych věděla co a jak - jinak bych tu přece nebyla.

Nevím, jak moc to fungovalo, ale úspěšně jsem od ní koupila dvě informace: Něco se tu semlelo - nějakej chlápek tu byl, hledal asi totéž co já, a dal po hubě místnímu gangu co se mu postavil do cesty. A kde ten chlápek je - nad trhem, o patro nahoru, kde bydlí původní správce.

William se na kraji podezřelé zóny rozloučil s Felicity. Procházel kudy to šlo, a dorazil na trh.

Zahlédl Gwen, nebo někoho velmi podobného, jak zachází do místního drogového doupětě. Uvnitř bylo šero, jediné světlo tvořily ukradené svítící cedule nouzových východů. Na zemi byly polštáře, vodní dýmky, a ve vzduchu byl kouř. Zahlédl Gwen mizet dozadu.

Žena s umělýma očima, co vypadaly jak staré foťáky, mu nabídla pití. Chutnalo domácí výrobou.

Vydal se dozadu, a někdo ho zatáhl do budky a dal mu nůž na krk. Nebyla to Gwen, i když jí byla podobná, podobně vysoká a stavěná, ale v obličeji a v očích měla něco jiného. Chtěla vědět, proč ji sleduje.

William jí zkusil vysvětlit, že je to omyl. Vypadalo to, že ho nechá jít, ale když se otočil zády, skočila na něj a začala ho škrtit, mnohem větší silnou než by dávalo smysl. Šest sekund vědomí, řekl mu implantát. Zlomil jí prst, vysmekl se, a po pár krocích zjistil, že má v sobě nůž.

Vypotácel se ven. Zeptal se na trhu, kde je nejbližší doktor, a jeden stánkař ho poslal k "zubaři". Ordinace víc připomínala dílnu. Zubař měl špinavý bílý plášť a roušku přes něco, co nemohl být lidský obličej. Posadil Williama do starého masážního křesla s pouty, polil mu ránu alkoholem z lahve, a začal opalovat nástroje autogenem.


Staré sklady potravin, kam údajně odešel, ten kdo hledal to co já, byly opuštěné. Až moc opuštěné v tomhle přelidněném místě. Všichni si dávali pozor, aby jim nevěnovali pozornost. Někde za hlídačskou budkou se svítilo, za prorezlými dveřmi do skladů byla tma. Kamery dávno někdo rozmontoval.

Měla jsem si vzít nějakou zbraň? "Nezapomeň, že i když nemáš zbraň, tvoje mysl je zbraň," mi říkali, a moje mysl mi velmi efektivně poskytla představu, jak mě tu chytí místní gang, kdo ví co se mnou provedou, a mé nebohlé rozlámané tělo hodí do recyklační šachty.

Zkusila jsem zalomcovat dveřmi do skladu a schovat se, jestli někdo přijde, abych měla představu, komu sklad patří, ale nikdo nevyšel. Pak mě vyrušil křik ze spodního patra.

Sešla jsem po rampě dolů, a uviděla číslo 22. Málem jsem zmrzla hrůzou, ale povedlo se mi se ovládnout. Zkusila jsem jí sledovat, cestou jsem si koupila ve stánku nějaké kusy masa na dlouhé kovové jehlici. Nakonec jsme stály pár metrů od sebe.

"Ahoj Gwen," řekla mi, jako by pro ní jména něco znamenaly. Jako kdyby mě nezkusila zabít, když jsme se naposledy viděly. Jako kdyby se jí to málem nepovedlo. Měla snad ještě studenější oči než předtím, možná trochu zchladnou pokaždé když někoho zabije. Ne, to je blbost, to by se dávno koukala na vesmír očima teploty absolutní nuly. Pod místním potrhaným oblečením, nijak nevybočujícím z davu, měla technický overal, stejný jako já, a o dost lepší boty než si mohou místní dovolit. Neviděla jsem žádnou zbraň.

Zeptala jsem se, jestli mě zase zkusí zabít. Asi to nebylo nejdiplomatičtější. Ale měla jsem co dělat, abych se nezačala třást, a před ní kdybych ukázala slabost, tak mě zabije bez mrknutí absolutně nulového oka.

Vypadala stejně překvapeně jako já. Ptala se, jestli jí hledám, takže asi nehledala ona mě. Neřekla proč je tady, a v hlavě se mi spustil kolotoč teorií a možností - byla tu kvůli tomu skoku? Ale ona by tohle neměla cítit, protože to potřebuje empatii a ona je psychopat. Nebo sem něco skočilo za ní? A kdo je ten chlápek, byl součástí toho skoku, nebo ho taky hledal? Je taky jeden z nás? Nebo něco horšího? Nepřítel?

Z úvah a nikam nevedoucího opatrného rozhovoru mě vyrušil křik. Williamův křik.

Rozešly jsme se, obě ustupujíc pozadu, než mezi námi byla dostatečná vzdálenost, a já se rozběhla za Williamem. Nejsem blbá, abych se k ní otočila zády. Místní doktor Wilovi zrovna lepil ránu na břiše lepidlem.
Byl překvapený, že jsme mu zaplatili. "Přijďte zas!" volal syntetickým hlasem. Ne, díky.

Začala jsem podpírat Williama, a vypadli jsme z tohohle prokletého místa.

Wil zavolal Felicity, ať ho ještě zkontroluje. Potkali jsme se v nějaké opuštěné klinice. Projela ho autodocem, a řekla mu, že mu asi nic moc nehrozí, jenom to bude bolet, a nemá dělat namáhavé věci.


...


"Podej víno," řekl Wil ve svém bytě, a když jsem otevřela skříňku, na kterou ukázal, vypadla na mě puška. Byla to ta skříňka vedle.

Už cestou mi řekl, že ho pobodala číslo 22 a chtěl vědět, co to má znamenat a tak. Něco jsem mu řekla - číslo 22 je geneticky modifikovaný supervoják a psychopat a má štěstí, že je naživu.

Proč je číslo 22 číslo 22, že já jsem 17, kde jsou ostatní čísla a co znamenají, už jsem mu neřekla.

Tohle bylo poprvé, co mi řekla jménem. Možná nakonec začala věřit na jména.

Pod dveřmi měl vzkaz. Ve zkratce říkal "Víme o tom co jste přivezli, pojďme si popovídat, tady a tehdy." Takže někdo ví o tom jádru. To byla ta chvíle, kdy jsme se obrátili k alkoholu.

Zkusila jsem z něj dostat co on je zač - rozhodně není obyčejný senzorový expert - nahackoval bojový počítač, aniž by mu vojenský firewall usmažil mozek, proboural šifrování TCA jako by to nic nebylo, a zvládl si povídat s replikačním jádrem Nepřítele a dělat s ním kšefty.

Ale nic mi neřekl. Snažila jsem se mu vysvětlit, že když mi pomohl, tak mu musím pomoct taky, a že na to o něm musím vědět. Říkal, že s ničím pomoct nepotřebuje. Jako třeba s tím vzkazem? Ale ne, s Williamem se nedá dohodnout.

Usnula jsem v jeho posteli.
But nobody came.
Uživatelský avatar
PardGalen
Příspěvky: 2105
Registrován: 26. 2. 2006, 21:28

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od PardGalen »

Něco hlášek:
S: Replikačná jádro zbouchlo Williama
S: Oni nejsou homeless oni jsou gravityless
K: Methyl je levnější protože má o uhlík míň
S: Jsi tajemnej jak mlhovina v Karpatech
Always bring a gun to a puppet fight
Uživatelský avatar
PardGalen
Příspěvky: 2105
Registrován: 26. 2. 2006, 21:28

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od PardGalen »

Obrázek
Always bring a gun to a puppet fight
Uživatelský avatar
PardGalen
Příspěvky: 2105
Registrován: 26. 2. 2006, 21:28

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od PardGalen »

Něco hlášek:
K: To klišé je takové sosáčkovské.
K: Too late. Drunk already.
S: Tohle je obchodní schůzka o technologii nepřítele. Pokud někdo neumře do pěti minut, tak děláte něco špatně.
S: píp píp píp píp (spousta sprostých slov)
S: Denně ožralej, denně ožralej, mám velikej skafandr...
C: Jeden chce jádro prodat a druhej ošukat.
K: Ještě by to měl chtít někdo zničit.
K: Jezevec vykřikne nope a vyskočí ze stanice.
Always bring a gun to a puppet fight
Sosacek
Příspěvky: 25732
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Sosacek »

PardGalen píše: 30. 3. 2019, 16:36 Něco hlášek:
K: To klišé je takové sosáčkovské.
K: Too late. Drunk already.
S: Tohle je obchodní schůzka o technologii nepřítele. Pokud někdo neumře do pěti minut, tak děláte něco špatně.
S: píp píp píp píp (spousta sprostých slov)
S: Denně ožralej, denně ožralej, mám velikej skafandr...
C: Jeden chce jádro prodat a druhej ošukat.
K: Ještě by to měl chtít někdo zničit.
K: Jezevec vykřikne nope a vyskočí ze stanice.
To s tim ze jeden chce to jadro prodat a druhy osukat jsem rekl ja. Kapitan byl ten kdo rekl "to by ho mel jeste treti chtit znicit, abychom pokryli vsechny moznosti".

A to druhe bylo:
C: "Takze to jadro chce koupit nekdo dalsi."
K: Kapitan otevre skrin, a vynda jezevce, ktery rekne 'nope nope nope''"
S: A skoci ze stanice.
C: "Joaha tohle, ja myslel, ze ma ve skrini Jezevce."

(TL;DA)
But nobody came.
Uživatelský avatar
PardGalen
Příspěvky: 2105
Registrován: 26. 2. 2006, 21:28

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od PardGalen »

Je to možné, občas se mi ta písmenka popletou. Napiš zápis. :)
Always bring a gun to a puppet fight
Sosacek
Příspěvky: 25732
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Sosacek »

Zapis by nic neobsahoval pac gwen nic nedelala.
But nobody came.
Sosacek
Příspěvky: 25732
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Sosacek »

Obrázek
But nobody came.
Sosacek
Příspěvky: 25732
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Sosacek »

Co nebylo v zápisech z minulých session (lenost, atd).

- Postavy se dohodly, že jádro prodají. Nějakej týpek nabízel Williamovi, že ho koupí. Kapitán ho chtěl prodat Hegemonii.
- Will navrhl, že řekne jádru, ať udělá svoji (nekompletní) kopii a ta se dá týpům a reálná se někde nechá. Jádro bylo pro.
- Will získal od jádra viditelný implantát na dlani levé ruky, aby s ním mohl komunikovat "rezonanční" komunikací.
- Pak Úsvit nějací týpci přepadli a ovládli. Řekli jsme jádru ať aktivuje hyperpohon a skočí kamsi do prdele. Pak jsme loď znovuovládli, shadowunnery pozabíjeli, a pravé jádro schovali. Jeden z Johnů zemřel při přestřelce.
- Když jsme se vrátili a řekli Hegemonii ať si Úsvit s fake jádrem vezme, fake jádro nebylo fake, probralo se, a začlo zdrhat. Gwen spočítala kám skáče, chtěla ho pronásledovat, ale Hegemonie nám to zakázala.
- Kapitánův známý z jedenácté flotily nám doporučil se někam na chvíli zašít, aby nás nemuseli moc důkladně zkoumat.

...

V této epizodě:
- Gwen je smutná.
- William je John Wick.
- Alison vyhraje středoškolskou debatu.
- Williama postřelí.
- Alison postřelí.
- Spousta lidí umře.

...



Obrázek

Dům na pláži

Seděla jsem na terase. Přes stůl odemě seděl Adam, a mluvil o něčem úžasně filozofickém, a moc mi to nedáválo smysl, ale vypadal šťastně. O kousek dál Jean vyráběla zas nějakou sochu, a vypadala do toho hrozně zabraná. Alice vařila superkomplikovanou večeři, a Logan jí do toho kecal, smáli se u toho. Vítr mi čechral vlasy, šaty vlály, slunce nad mořem zapadalo, a všechno bylo v pohodě. Byli tu všichni, a všichni byli šťastní.

Pár dní na to, se mě Adam zeptal, proč vypadám tak melancholicky. Myslel tím smutně, proč vypadám smutně. "To bych ti nedokázala vysvětlit," řekla jsem mu, a asi to byla pravda. Objal mě, řekl mi, že teď už všechno bude v pohodě. Jsme v bezpečí, a svobodní. Skoro jsem mu věřila.

Rackové křičeli, jako by jim to bylo jedno. Bylo jim to jedno.

Paprsky večerního slunce mě nachytalu na vršku útesu. Adam stál za mnou.

"Co blázníš, co to děláš? Proč bys chtěla udělat něco takového?"
"Protože," řekla jsem mu přes slzy, "protože vy všichni jste už roky mrtví, a nic tady není skutečné, a já se potřebuju probudit."
"To je sice pravda," řekl, jako kdyby diskutoval abstraktní morální problém, "ale záleží na tom? Nejsi tu šťastná?"
"Jsem. Víc než kdykoli od té doby, co jsem Tě viděla naposledy. Víc než jsem myslela, že kdy ještě budu. Ale skutečný svět má přednost."
"To mě mrzí," usmál se smutně, "ale chápu Tě."
"Budeš mi hrozně chybět," zlomil se mi hlas.
"Budu tu na Tebe čekat."
Skočila jsem.

...

Probudila jsem se v malé místnosti, osvětlené jen světlem monitorů. Čtyři lékařská lehátka s pouty - já na jednom z nich, Alison, Will a Sergej na těch zbývajících, každý s kanylou v ruce, každý s kovovou páskou na hlavě, s bzučící krabičkou za sebou, a monitorem ukazujícím životní funkce nad hlavou.

Na mém stálo ATUNEMENT ERROR, ATTEMPTING RETUNE. Cítila jsem, jako by mě neskutečná síla chtěla stáhnout zpátky, zavřít mě do toho vězení, které byl dům na pláži. Povedlo se mi vysvobodit ruku, vytrhnout si kanylu, a strhnout si pásku z hlavy. ERROR, SYSTEM DISCONNECTED, řekl monitor.

Chvíli mi trvalo, než jsem se dokázala pohnout. A než jsem přestala brečet.

Pak jsem zkusila vzbudit ostatní - najít jejich vědomí, tu jiskřičku, která odlišuje lidi od ostatní hmoty ve vesmíru. Kterou ty stroje tak krutě zavřely do vězení splněných snů, a přivést ji zpátky. Pomoct jim vzpomenout si na to, kdo a kde jsou.

Bolelo to. Vlastně mě to málem zabilo.

Obrázek

Sakra dobrá párty

William byl na párty. Uprostřed mrakodrapů města, tak vysokých že zem není vidět, svítících neony, v horním patře luxusního hotelu, William byl na párty. Několik jeho starších kolegů "ze kšeftu" odcházelo do důchodu, no do důchodu úplně ne, ale do trochu méně akčních pozic. Hudba, neomezený bar, a drogy v ceně, a spousta lidí se speciálními talenty.

"Čau Williame, dlouho jsme se neviděli," položila mu ruku na rameno Michelle, vysoká, štíhlá, černovlasá, v rudých koktejlových šatech, skleničky v rukou. "Burbon?"

Začali flirtovat, a zanedlouho se vášnivě milovali v hotelovém pokoji. Když bylo po všem, do místnosti vtrhli ozbrojení muži v kuklách, a začali střílet. Postel roztrhaly kulky, ale William i Michelle se odkulili bokem, vytáhli pistole, a BANG BANG BANG, zcela bleskově a profesionálně útočníky zneškodnili.

"Jako za starých časů," řekla Michelle s divokým úsměvem.

William se po vrátil na párty, která vypadala jak kdyby mohla trvat donekonečna. Několik agentů tam mezitím uspořádalo turnaj v páce - soutěž o tom, kdo má lepsi fyzické augmentace. William se zapojil, prákrát vyhrál, a nakonec bojoval s Jonathanem - chlápkem, co si narozdíl od Willa užíval úplně jiné aspekty jejich práce, jako vyslýchání lidí a jiné násilí.

John mu nabídl udělat to zajímavější. Chtěl se vsadit o Michelle, a jako protinávrh ddal starý zlatý pozemský - starožitnost, za kterou by se dala koupit menší loď.

William vyhrál. Jonathan zakřičel "Podvádějící kundo!" a zlomil o něj stůl. Každý se cholili páru noh, a začli s nimi bojovat, jak se sluší na experty v Kali. William po chvíli odzbrojil, znehybnil ho tak, že mu připíchl oblečení k podlaze. Okolní agenti uznale pokývali hlavami - William umí, o tom není pochyb.

William zamrkal. Připíchl Johna k podlaze. Připíchl Johna dřevěnou nohou od stolu k podlaze z dlaždic.

To už mu ale položila ruku na rameno Michelle, vysoká, štíhlá, černovlasá, v rudých koktejlových šatech, skleničky v rukou. "Čau Williame, dlouho jsme se neviděli. Burbon?" William hned přestal myslet na podlahu.

Začali flirtovat, a zanedlouho se vášnivě milovali v hotelovém pokoji. Když bylo po všem, do místnosti vtrhli ozbrojení muži v kuklách, a začali střílet. Postel roztrhaly kulky, ale William i Michelle se odkulili bokem, vytáhli pistole, a BANG BANG BANG, zcela bleskově a profesionálně útočníky zneškodnili.

"Jako za starých časů," řekla Michelle s divokým úsměvem.

William se po chvíli vrátil na párty, která vypadala jak kdyby mohla trvat donekonečna. Několik agentů tam mezitím uspořádalo turnaj v páce - soutěž o tom, kdo má lepsi fyzické augmentace. William se zapojil, prákrát vyhrál, a nakonec bojoval s Jonathanem - chlápkem, co si narozdíl od Willa užíval úplně jiné aspekty jejich práce, jako vyslýchání lidí a jiné násilí.

John mu nabídl udělat to zajímavější. Chtěl se vsadit o Michelle, a jako protinávrh dal starý zlatý pozemský zlatý šperk - starožitnost, za kterou by se dala koupit menší loď.

William vyhrál. Jonathan zakřičel "Podvádějící kundo!" a zlomil o něj stůl. Každý se cholili páru noh, a začli s nimi bojovat, jak se sluší na experty v Kali. William po chvíli odzbrojil, znehybnil ho tak, že mu připíchl oblečení k podlaze. Okolní agenti uznale pokývali hlavami - William umí, o tom není pochyb.

William zamrkal. Připíchl Johna k podlaze. Připíchl Johna dřevěnou nohou od stolu k podlaze z dlaždic. Dlaždice se rozpadly ... na něco, co připomínalo pixely?

To už mu ale položila ruku na rameno Michelle, vysoká, štíhlá, černovlasá, v rudých koktejlových šatech, skleničky v rukou. "Čau Williame, dlouho jsme se neviděli. Burbon?" William skoro přestal myslet na podlahu.

Cestou do pokoje se Willam podíval z panoramatických oken hotelu, a místo, aby viděl mrakodrapy zářící všemi barvami, skládalo se město z rudých bloků, a táhlo se donekonečna - i nahoru. Už to viděl, ale kde?

Když na ně vrhla ozbrojená banda, William potlačil všechny své instinkty a zkusil se nechat zastřelit. Michelle ale útočníky zvládla sama. "Ty seš taky líná kůže, co, tady abych všechno dělala já," uchechtla se, než se začala oblékat.

Zpátky na párty William zahlédl psa. Byl tak černý, jakoby pohlcoval světlo, podivně hranatý, jako by měl málo polygonů, a měl tři hlavy. Will si ho prohlédl, a našel mu za krkem port.

"Čau Williame, dlouho jsme se neviděli. Burbon?" strčila do něj Michelle. "Hej Wilíku, pojď se prát," zamával mu před obličejem nohou od stolu Jonathan. William se připojil k psovi.

Probral se ve virtuální reprezentaci počítačové sítě - poznal síť svých vlastních implantátů. Prozkoumal elektronické okolí, na našel otevřené zařízeni hlásící se jako LOTUS CORPORATION CONTAINMENT DEVICE. Nechtělo heslo. Našel monitor svých vlastní životních funkcí, a tlačitko s deaktivací. Stiskl ho.

...

Probudil se v malé místnosti, osvětlené jen světlem monitorů, připoutaný k lůžku. Nad připoutanou Alison o lůžko vedle stála Gwen, ruku položenou na jejím čele.

"Počkej, hned tě odpoutám," řekla mu.

"Kerberos systém deaktivován," řeklo mu něco jiného.



Obrázek

Zpátky do školy

(tuhle část si tolik nepamatuju, kdyžtak mě opravte)

"... takže bych řekl, že je třeba razantní řešení," řekl student.
Alison se přes kulatý stůl diskusního klubu zamračila.
"Tahle situace chce přesně opak od razantního řešení," řekla, a začala vysvětlovat proč. Student v opozici ale nechtěl poslouchat. "Z teorie her jasně plyne, že ..." Skoro nepustil Alison ke slovu. Alison mu zkusila vysvětlit, že teorie her je zjednodušená, a musí tedy poskytovat zjednodušené výsledky. Studenta ale nepřesvědčila.

Profesor s pleší si povzdech, a tlesknutím rozpustil hodinu.

...

Alison stála v knihovně, a prožívala frustraci. Takhle to dopadá vždycky. Argumenty na některé lidi prostě nefungují. Rodiče ji poslali na jednu z nejlepších středních škol na Zemi, z jejích spolužáků se budou rekrutovat budoucí politici a CEO megakorporací, ale teď zrovna to pro lidstvo nevypadá moc dobře. Rozhodla se vyčistit si hlavu, a projít se po městě, kousek od školy.

Kousek od oblíbené kavárny jí potkal John, kluk, co se jí líbil. "Nechceš se projít?" zeptal se.

Povídali si o životě, Alison si stěžovala na fungování politiky, a na válku. Alison toho o válce moc nevěděla, a přesto se nemohla zbavit dojmu, že vlastně ano?

Druhý den se sešli v literárním klubu, aby mohli pracovat na společném projektu - trochu rande, trochu ne, ale víc jo. Povídali si snad hodiny, a čas jakoby nebežel, zapadající slunce za zdobeným oknem jakoby stálo, a koupalo je v tekutém zlatě. Nakonec si řekli, že už musí udělat tu věc do školy.

"Už jsem něco rozpracoval," řekl John, a vytáhl výkres. Byla na něm nakreslená - správně označená a okótovaná, jak se pro hodiny strojařiny hodí - nějaká oválná rudá věc. Alison si uvědomila, že to je něco divného, cizího, nebezpečného ... a že to ví, a přesto to nikdy neviděla. Je to jádro ... jádro čeho?

"Ah, počkej, to není ono," řekl John, vykres zahodil někam bokem, a vyndal jiný - chladící systém vesmírné lodi. Alison se ohlédla po odhozeném výkresu, a ten jakoby zmizel.

"Víš co, doprovodím tě domů," navrhl John.

...

"... takže bych řekl, že je třeba razantní řešení," řekl student.
Alison se přes kulatý stůl diskusního klubu zamračila.
"Tahle situace chce přesně opak od razantního řešení," řekla, a začala vysvětlovat proč. Student v opozici ale nechtěl poslouchat. "Z teorie her jasně plyne, že ..." Skoro nepustil Alison ke slovu.

Alison mu zkusila vysvětlit, že teorie her je zjednodušená, a musí tedy poskytovat zjednodušené výsledky.
"To dává smysl," řekl po krátkém zamyšlení. "Navíc pro long-term scénáře je lepší spolupracovat. Musím uznat, že máš pravdu."

Profesor s pleší uznale přikývl. "Dobrá argumentace, Alison. Sejdeme se zítra ve čtrnáct nula nula."

Alison se nemohla zbavit pocitu, že je něco špatně.

...

"Přemýšlím, že bych šla na akademii. Vojenskou, myslím," řekla na procházce s Jackem, klukem, co se jí líbil.
"Pokud tě to udělá šťastnou, tak proč ne."
"Neudělá."
"Jak to můžeš vědět?"
"Protože už jsem tam byla," řekla Alison, a uvědomila si, jaký je to nesmysl. Je na střední škole. Co by dělala na akademii? Jack nevrušeně pokrčil rameny.

V kavárně při čtení knížky Alison nemohla přeslechnout ženský hlas rozčíleně argumentující o ekonomii. "To je právě ten problém," říkala, "kdybychom se vykašlali na zbrojení, a věnovali zdroje na něco užitečného, dávno jsme mohli být post-scarcity society."

Alison se ohlédla, protože jí ten argument připadal povědomý. Něco takového by sama řekla. A skutečně uviděla sebe sama, jak to vysvětluje studentům u vedlejšího stolu.

Utekla na záchod, aby se na sebe mohla podívat do zrcadla. "Všechno v pohodě?" chtěl vědět Jason, kluk co se jí líbil. Seděl tam vůbec před chvílí?

V zrcadle Alison viděla sebe sama. Sedmnáctiletou Alison, kterou rodiče poslali na jednu z nejprestižnějšch středních škol na planetě, s dlouhou politickou dráhou před sebou. Ale to se nestane, že ne? Se vším sekne, půjde na vojenskou akademii, a ... a jak to ví?

Z jedné z kabinek vyšla žena, aspoň o deset let starší než Alison, v bílých letních šatech nad kolena, bosá a s pistolí v ruce.

"Ahoj Alison," řekla nevzrušeně. Když viděla Alisonino znepokojení, dodala "ty si myslíš, že mě neznáš, ale ve skutečnosti se známe." Alison to moc neuklidnilo.

"Problém je v tom, že jsi tu v pasti, a nic tu není skutečné, a je potřeba, aby ses probudila. A říkala jsem si, že tohle by mohlo pomoct." Při vysvětlování gestikulovala pistolí, jak kdyby to bylo ukazováto a neohrožovala tím Alison na životě. Rozhodla se, že že musí být na drogách. Proč ale vypadá tak povědomě?

"Všechno v pohodě?" zeptal se přes dveře Jack? John? Jason?

"Ale to bys asi musela udělat sama," zamávala žena pistolí. "Napadá mě něco jiného. Pojď blíž, zkusím tě odsud odnést." Objala Alison, a všechno se propadlo do tmy.


...

Alison se začala probouzet. Udělala jsem pár kroků dozadu, opřela se o zeď, svezla se po ní na zem. William začal Alison odpoutávat. Něco mi teklo z nosu. Krev. Zkusila jsem ji otřít, a místo toho jsem si jí rozmazala po půlce obličeje.


Sergeje jsem vzbudit nedokázala. I po odpojení nešel probrat. Nevím, jestli to bylo únavou, nebo mi chybělo nějaké pouto, které mám s Alison a Williamem.


Obrázek
(to je na atmosféru, ten bordel tam nebyl)

Have fun storming the ship

Byli jsme na lodi, v hyperprostoru. To bylo jasné z hučení motoru, pokud mi jenom nehučelo v hlavě, a z podivného pocitu gravitace, ktera jakoby se sledovala sinusovou křivku. Pokud se se mnou všechno nehoupalo z jiného důvodu. Ale Alison si to myslela taky, a podle zrychlující frekvence ve fluktuacích gravitace to vypadalo, že jsme blízko cíli.

"Co je to poslední, co si pamatujete?" zeptala se Alison. Pamatovala si vyhlášení poplachu na Úsvitu. Já si pamatovala kavárnu na stanici. William nic neřekl.

"To je jednoduchý," řekla jsem, "musíme se zmocnit lodi." Zkusila jsem vstát, a upadla, když se všechno začalo točit. "Musíte se zmocnit lodi."

William zkusil otevřít kovové transportní krabice - jedinou další věc v místnosti, krom lůžek a dveří. Jedna ho málem usmažila, rudý mimozemský implantát v ruce ho dost možná zachránil. Jednu otevřel, bylo v ní jen další Lotosové lůžko.

Všechno ztratilo váhu, jak lod vystoupila z hyperprostoru. Zkusila jsem se propadnout do vesmíru, a přijít na to kde jsme, a bolelo to. Byli jsme ve skoro prázdném systému, bez planet a s pomalu umírající hvězdou. Nikdy jsem tu nebyla.

Gravitace postupně začala znovu, jak loď nastartovala hlavní motory. Přišlo mi to jako asi 0.5 G - buďto jsme blízko cíle, nebo loď nemá kam spěchat.

Alison a William se vydali na průzkum, a po chvili se vrátili s nějakým zbraněmi a oblečením - pánskou košilí, která mi byla velká, ale ve studené lodi byla lepší než jenom prádlo. Pak se vydali zmocnit lodi, a nechali mě v kajutě se Sergejem.

...

Alison a William se vydali ven z místnosti. Chodba vypadala jako obytná sekce malé lodi, a na stěně stálo ANUBIS, Horus class, built by Toha Heavy Industries.

William se připojil k lodní síti, a našel ji skoro nezabezpečenou. Byla to malá loď, vyrobená na konci války pro Hegemonii, ale zřejmě se nikdy nedostala do služby. Transpondér tvrdil, že jde o nevojenské kurýrní plavidlo
New Beginning, ale seznam dostupných systému ho usvědčoval ze lži.

Kajuty kolem byly nezamčené, a vypadaly, že v nich nikdo nebydlí dlouho. Will s Alison se oblékli, ozbrojili (puškami a zbrojemi, který jim neseděly), donesli Gwen pistoli a korporátní košili.

William tam narazil na jeden zvláštní kufřík - vypadal na pohled jako bomba, ale tam kde by bomba měla konvenční nálož, měl nějaký krystal. William ho nechal ležet.

Na všech monitorech lodi se rozsvítilo varování - loď za dvě minuty vypne motory, aby se mohla otočit a začít brzdit. Rozhodli se toho momentu využít.

Anubis nebyl velký, takže o jeden žebřík později byli na chodbě před můstkem (přesněji CIC). Tam se William málem srazil s černovlasou ženou v kombinéze, která vyšla ze dveří. William se rozhodl jí nezastřelit - a praštil jí puškou. Oba napůl vpadli napůl vletěli do místnosti, ze které vyšla.

Žena se natáhla po terminálu na zápěstí, a William jí do něj praštil, až se rozpadl na kusy. Něco ale zřejmě stihla udělat - už tak spoře osvětlená loď zrudla, a začla psát INTRUDER ALERT na snad všech monitorech.

Všechno ztratilo váhu, a začalo plout bokem, jak se loď začala pomalu otáčet.

Alison se přesunula ke dveřím na můstek, trochu bokem, přesně jak ji to učili. Ne že by to někdy dělala, jinak než v simulaci. William ještě jednou prašti neozbrojenou ženu, zamkl zvenku dveře, a zůstal viset ve vzduchu na chodbě, přesně ve chvíli, kdy se dveře na můstek otevřely.

Byli v nich dva muži v kombinézách s puškami. Alison vystřelila z boku, a nechala se zpětným rázem unést pryč. William vystřelil dvě krátké dávky, dva zásahy, dvě v beztížném stavu rozkvetlé květiny krve. Nestihli ani naposledy vydechnout, než je rotace lodi odnesla bokem. Pušky zněly jako řev rozzuřeného zvířete, tak nahlas až to bolelo, a pak všichni slyšeli jen pískání.

William si všiml zranění na noze. Nic, co by ho zatím zastavilo, ale ztrácel dost krve.

Skrytý za křeslem uprostřed můstku začal střílet z pistole muž v obleku. Pak přestal střílet, schoval se za křeslem, a začal něco dělat. William po něm vystřelil, ale křeslo se mu nepodařilo prostřelit.

Alison vtrhla na můstek, a všimla si, že pilotka, krom muže v obleku poslední žijící osoba na můstku, se připravuje spustit 8 G zrychlení - dost na to, aby to Alison i Williama zabilo, pokud nebudou v křeslech. Vypálila na ovládací panel. Pilotka vyděšeně ucukla.

Pak se Alison odrazila, a vplula nad muže s obleku. Vystřelili najednou. Dávka z pušky muže roztrhala na kusy. Alison cítila, jak do ní něco vrazilo, z boku, všimla si, že ve vzduchu kolem je najednou spousta krve, a ztratila vědomí.

William byl hned na můstku. Alison se nehýbala, a vypadala, že každou chvíli vykrvácí. Will zakřičel na pilotku, ať zahodí zbraně a vezme Alison na ošetřovnu. Na chodbě potkal černovlasou ženu, kterou zamkl v kajutě, a taky jí zajal.

Podle autodocu byla Alison stabilni - a po chvíli se dokonce probrala. William připojil k druhému lůžku sám sebe, protože se mu noha krvácela, pomalu se mu začalo zužovat zorné pole.

Vyhráli. Ale těsně.

(konec session)


------------------------
Notes to self (obsahuje spoilery):
New Beginning, Saratoga, Pennsylvania, Zephyr
Ivanov, Lopez, Venetto, Fren, Lou, Muhammad
Morning Star, Vengeance class cruiser, built by WY consorcium for Hegemony Expeditionary Fleet
But nobody came.
Sosacek
Příspěvky: 25732
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Sosacek »

Uf, hotovo. Peklo.

EDIT: mel jsem pocit, ze se toho za tu session zas tolik nezvladlo, ale ten zapis rika opak.
But nobody came.
Sosacek
Příspěvky: 25732
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Sosacek »

V dnesni epizode "cool scifi veci nesouvisejici s branou" tenhle videoklip je (vizualne a stylizaci) lepsi nez nektere stomilionove hollywoody: https://www.youtube.com/watch?v=J9Q3i5w6-Ug
But nobody came.
Sosacek
Příspěvky: 25732
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Sosacek »

Obrázek

Sergej stál na můstku vlajkové lodi. Flotila zrovna vedla útok na poslední baštu Nepřítele. Jeho flotila.

Poslední nepřátelké lodě padly. Zbyla jen planeta - kdyz obydlená kolonie, dnes bizarní transformovaná troska plná zvláštních konstrukcí, pastí a nebezpečné technologie. Byla třeba uklidit, jedno pro vždy. Někdo musel udělat ten rozhodný krok, a přikázat palbu na dříve lidmi obydlenou planetu. Jen tím bude nepřítel konečně poražen, a lidstvo bude v bezpečí.

Sergej nezaváhal.

...

Sergej byl ve slavnostním sídle Hegemonie. Stála tu řada válečných hrdinů, a Sergej byl první z nich - muž, který vyhrál válku, který zachránil lidstvo. Generální tajemník Hegemonie mu předával medajli. Jako odměnu - ne jen za zásluhy, ale protože ukázal, že je na to ten nejvhodnější - mu dali velení páté flotily. Té nejkompetitivnější a nejprestižnejší organizaci v Hegemonii. Té flotily, o které sní každý kadet.

...

Na bohaté diplomatické večeři - dorazili dokonce diplomati z Věčného císařství, a řekli Sergejovi, že se stal vzorem pro jejich námořnictvo a učí se o něm na akademiích - uviděl na záchodě místo svého dorazu něco, co vypadalo jako video. Muž z můstku lodi křičel a volal, ale místo jeho hlasu byly slyšet podivné nelidské zvuky. Sergej zamrkal, a viděl sám sebe.

...

Doma Sergeje přivítala jeho žena - mladá, černovlasá, atletická s jasně modrýma očima (tj. Gwen). "Stavíš se za Sylvií? Nechce dělat věci do školy, a myslím, že potřebuje otcovské slovo."

Hned jak uviděl pokoj, bylo mu jasné, že dcera trucuje. "Nemluvím s Tebou," řekla mu. "Ale právě jsi se mnou mluvila," zkusil to, ale Sylvie se nenechala nachytat. "Nemluvím s Tebou, protože jsi je všechny zabil." Ukázala mu tablet.

Na tabletu bylo video, na kterém Sergej přikázal zničit civilní loď, i když ho kapitán prosil. Sergej potřásl hlavou, a na tabletu byl domácí úkol z matematiky.

...

Ve war roomu páté flotily - místa pro ty nejlepší, místa, kde se dělají nejzásadnější rozhodnutí Hegemonie, ne jako jedenáctá flotila, které se hodí tak k hlídání díry, jako je Brána - probíhal neoficiální vojenský soud.

Důstojník velící torpédoborci zničil civilní loď, protože byla údajně nakažená? Nebylo ale jasné čím. Viceadmirálové a jiní důležití mužové rozhodovali co s ním. Na obrazovce běžel záznam všeho co se stalo, včetně záznamu jak muž na můstku volá o pomoc, a potom na můstek někdo vtrhne, spojení se přeruší, a důstojník přikázal střílet.

Dohodli se, že ho vyhodí, a incident zametou pod koberec. Důkladné vyšetřování by nikomu neprospělo.

Viceadmirál Lopez, jeden z nejschopnějších a nejambicióznějších mužů páté flotily, chtěl vyřknout tvrdý rozsudek. Sergej důstojníka obhajoval. Byla to matoucí situace. Dělal co mohl. A pokud byla loď skutečně nakažená nepřítelem, nedalo se nic jiného dělat. Lepší ho propustit se ctí, a incident moc nerozmazávat.

Lopez se zeptal, jestli si zaslouží odpuštění. Sergej řekl, že ano.

Ten důstojník byl Sergej.

...

Sergej se probudil. Nebo aspoň otevřel oči. Ale zhruba v tu chvíli se otevřely dveře, a stála v nich postava ve skafandru s puškou. Lekla jsem se, vystřelila z pistole. Zavrčela jak rozzuřený vlk, byla automatická. Zahlédla jsem pár záblesků, jak dávka zasáhla dveře, stěnu i hrudní plát vojenského skafandru, ve všech případech bez efektu.

Postava odpověděla puškou, a znělo to jak řev nelidského obřího pra-monstra. Tak tak jsem se stihla přikrčit, a zasypaly nás roztrhané úlomky obložení stěny. Uvědomila jsem si, že křičím, ale slyšela jsem jen pískání.

Zahodila jsem pistoli, a začala křičet, že se vzdávám.


...

Na můstku si William všiml červeného nápisu LIFE SUPPORT SYSTEM MANUAL OVERRIDE ENABLED. Pak začlo být slyšet syčení, a hlav s interkomu jim přikázal odložit zbraně a vzdát se. Alison s Williamem se o tom chvilku bavili, nakonec William ztratil vědomí, Alison si na ošetřovně vzala kyslíkovou injekci, ale nakonec odevzdala zbraně černovlasé ženě.

"Dobrá práce, XO," řekla žena interkomu. "Díky, kapitáne," odpověděl jí.
"Lou? Co ti další dva?"
"Mám je tu v pastí, za moment je zabiju," odpověděl další hlas na interkomu.
"Ne," zastavila ho kapitánka. "Zajmi je. Za mrtvoly nám nikdo nezaplatí."

...

Muž ve skafandru mě spoutal. Praštil mi obličejem o stěnu, řekl mi, že pokud něco zkusím, tak mě zabije. V hlase měl smrt. Zněl jako někdo, komu by to udělalo radost. Vyhodil mě na chodbu.

K lůžku připoutanému Sergejovi opřel o nahé břicho rozpálenou hlaveň pušky, a na chvíli se zastavil, jakoby přemýšlel, jestli ho tady a teď zavraždit. Podívala jsem se jinam, ale stejně jsem nedokázala z vyděšené mysli dostat obraz toho, jak by to vypadalo.

Pomalu sundal prst ze spoušti. Nasadil Sergejovi pouta, a odtáhl nás nahoru.

V místnosti s židlemi kolem stolu už na nás čekali William s Alison.

"Kdy je zabijeme?" zeptal se Lou kapitánky, než se dveře zavřely.
"Pokud je pravda to, co nám o nich řekli, tak nic co jim můžeme udělat není horší, než to co je čeká. A pokud je neprodáme, tak je klidně vyhoď z airflocku a střílej do nich railgunem."

"Co se tady doprdele děje," chtěl vědět Sergej, a mě se v poutech špatně krčilo rameny. Opřela jsem hlavu o stůl a odevzdala se bolesti.

...

Posádka Anubise zřejmě moc neuměla kybernetickou bezpečnost, protože William nám dokázal pustit jejich rádio. Vyplynulo z něj, že muž co je najal se jmenoval Johnson, a Alison ho před pár minutami zabila na můstku. A že neví co s námi - neví komu nás měli předat, jen že se mají přiblížit ke stanici a to je všechno.

Po Johnsonovi zbyl terminál, ale nikdo z Anubise se do něj nedokázal dostat.

"Myslíš, že to fakt jsou agenti nepřítele?" ptala se Eva, pilotka, Moniky, kapitánky, když se oblékaly do skafandrů. Kapitánka pokrčila rameny.

Pak je ze stanice někdo kontaktoval. Ne Space Traffic Control, někdo soukromě. Chtěl vědět, jestli je všechno v pořádku, a jestli náhodou nemají balíček nebo někoho, kdo by měl někoho kontaktovat. Kapitánka odpověděla, že mají, ale bohužel průvodce balíčku není schopný odpovídat, ale jinak že je všechno pod kontrolou.

William jim něco udělal s komunikací, ale anonym na stanici stihl poslat souřadnice. Vedly někam do prázdna - do systému na území Hegemonie, ale bez civilizace. Kapitánka přikývla, a Anubis začal startovat hyperpohon. "Přímo tam, nebo kousek bokem?" ptala se Eva, a kapitánka jí řekla, "Přímo tam - kdyby něco, jsme lepší v boji zblízka."

Alison nás zkusila přesvědčit, že pokud nás odevzdají Hegemonii tak se vlastně nic moc nestane. Nikdo z nás jí to nevěřil. Pro mě by to byl konec všeho a Williama by rozmontovali kvůli mimozemskému implantátu na ruce, a to i kdybychom nebyli obvinění ze špionáže. A kdybychom nebyli v jurisdikci páté flotily, která přitahuje namyšlené a předůležité zkurvysyny víc než cokoli v Hegemonii. Kapitán má v Hegemonii kontakty - ale v dost jiné franci, v dost jiné části vesmíru.

Nakonec Sergej a Will přesvědčili kapitánku, že se dokáží dostat do počítače po Johnsonovi - kterého William znal z dřívějška "ze kšeftu". Plánoval přidat tam něco o tom, že je taky plánují zabít, a ukázat to posádce Anubise, ale ani nemusel - v jednom z posledních mailů psal Johnson, že "tahle loď není jenom kurýrní plavidlo a má nějaké podezřelé capability, navrhuji k zajetí a posádku k eliminaci."

Pak Anubis přistál v normálním prostoru. Sto tisíc kilometrů od něj čekala Jitřní hvězda - křižník třídy Pomsta, patřící páté flotile Hegemonie, podobná velikost jako Úsvit, jen víc ozbrojený. Sergej nám z hlavy odcitoval parametry - 11 rychlopalných torpédometů (standardní kompelement přes 400 torpéd), tři dvojité kolejnicové urychlovače, 17 PDC, přes 300 členů posádky.

"Kurýrní lodi Nový začátek, vypněte motory a připravte se na obsazení," oznámili, a hned jak se senzory Anubisu probraly po skoku, začalo několik věcí houkat, protože nás loď zaměřila. Chvíli potom vypustili dva moduly - žádná zásobovací plavidla, ale dva moduly, které se používají pro vásadky mariňáků.

"Tak to jsme v háji," řekl XO kapitánce, "i kdybychom chtěli bojovat, nemáme střelce a EW." Kapitánka si povzdechla. "Hej vy tam, umíte bojovat?" Řekli jsme, že ano.

"Tak se dohodneme. Dostaneme se z tohohle, někde vás vysadíme, a budeme předstírat, že se tohle všechno nestalo."

...

Plán bitvy měla kapitánka připravený, a nikdo nepříšel s ničím lepším - jediná šance na přežití je držet se blízko, kde ty stovky torpéd, které má nepřítel k dispozici, nejsou moc efektivní, používat Anubisův axiální railgun (dost silný na to, aby ublížil i křižníku - vlastně silnejší než ty, kterými je křižník vyzbrojený), a doufat, že vydržíme dost dlouho, abychom jimi otřásli a získali dost času na to aktivovat hyperpohon.

Sergej se chopil zbraní, Alison převzala pilotáž a William se obsluhoval EW. Alison si nechala spočítat, jak dlouho trvá aktivovat hyperpohon, a zjistila, zvláštní věc, počítač psal:

NORMAL MODE - 11.7 minutes
QUICKSTART MODE - 8.7 minutes
GUIDED MODE - 3.5 minutes

o GUIDED MODE Alison nikdy neslyšela, ale vypadal slibně. Když ho zkusila aktivovat, řekl jí počítač ERROR 27143 - Q33 guidance module not present in engine chamber. "Víte někdo, co to znamená?" zeptala se.

To už byly výsadkové moduly blízko, a bitva začala. Anubis vysunul všechn čtyři PDC - 40mm rychlopalné rotační nejen point-defense kanóny a výsadkové moduly plné mariňáků se rozprskly na kusy. V ten samý moment Anubis zažehl hlavní motory, vystřelil z railgunu a vypálil několik torpéd.

Jeden z výstřelů zasáhl Jitřenku, utrhl kus vnějšího trupu a pancíře, a poškodil jednu z railgunových věží. Loď se od nás začala otáčet poškozenou sekcí, střílet, a akcelerovat.

Ze surreálnosti té situace se mi točila hlava. Střílíme na křižník Hegemonie. Loď se otřásla, jak se jedno torpédo dostalo blízko, a výbuch atomové hlavice nám odpařil kus pancíře, rozezvučel radiační alarm a oslepil senzory na pravoboku. Začali jsme válku, nebo co?

A pak mi Sergej řekl, že mám jít k hyperpohonu. "Cože? Zbláznil ses?"

Alison mi řekla, co objevila, a začalo mi to trochu dávat smysl. "A jak myslíš, že se tam mám dostat?" Akcelerace mě zamáčkla do křesla, když Alison, snad v 7 G, uhýbala railgunu. Loď zaskřípala, jak kdyby se měla rozpadnout, ale to zřejmě v boji dělají všechny.

"Můžu letět tak, že tě to tam donese," navrhla. Loď se roztřásla, výbuch námi hodil do strany. PDC 2 offline, náboje do PDC na 65 %, 16 torpéd ze 40, integrita pancíře na pravoboku 63 %, teplotka 450 K, psal počítač. Sergej zrovna odpaloval torpéda v defenzivním režimu, aby nás kryly záblesky atomových výbuchů, stejně oslepující pro senzory, jako by byly pro lidské oči.

Znělo to zhola šíleně. "Tak jedem!" zakřičela jsem a odpoutala se.

...

Alison dělala co mohla, ale Gwen se cestou do strojovny zblízka seznámila s několika zdmi. Vnejší trupy obou lodí byly nukleárním ohněm rozpálené tak, že svítily ve viditelném spektu. Anubis sebou škubl, radiační alarm zaječel, požární alarm zaječel, alarm podpory života zaječel. Vnější trup 1100 K, pancíř 32 %, 3 ze 4 PDC offline, senzory na pravoboku offline, manévrovací trysky na pravoboku offline, hlavní motor 3 offline, napsal počítač. Přístí salva Jitřní hvězdy bude poslední.

Chyba s Q33 guidance modulem zhasla. Sergej vypálil poslední tři defenzivní torpéda a Alison aktivovala pohon.

"Hele a jak víme, že mě ten motor nezabije?" zeptala se Gwen v interkomu, hyperpohon začal svítit i skrz stítění z exotických materiálů a pak se videofeed ze strojovny milosrdně odpojil.

Loď sebou znovu škubla. Přidal se nový alarm, a počítač napsal "Poškozena integrita reaktoru, provedeno nouzové vypnutí." Z kapacitorů začala rapidně mizet energie. 70 %, 50 %, 30 %, 20 %, ...

Pak loď skočila.

...

Bylo to jako by nás někdo nakrájel na plátky a rozprostřel je v prostoru. Jako kdyby vesmír někdo nakrájel na plátky a rozprostřel je v prostoru. Všechno se rozpadlo na kusy. Všechno se rozpustilo. Něco jako by nás nutilo, nutilo vrhnout se do práznody a přestat existovat.

Svět se rozpadl na geometrické obrazce a psychedelickou barevnou smršť. Realitu jako by někdo rozpáral. Nás jako by někdo rozpáral. Pulzující výbuchy bílé a černé, chaotické diamantové vzory, fialová mřížka pole nebytí. Sedřelo to z nás všechna pouta, všechno a všechny na čem nám záleželo, všechno co z nás dělalo nás.

Konečně jsme byli svobodní. Dalo nám to svobodu před světem, který přestal existovat. Dalo nám to svobodu před námi samými, když jsme přestali existovat. Konečně jsme opustit všechny ty ošklivé věci - ty chuchvalce hlíny, hnoje a hvězd, ze kterých se skládají smrtelné schránky. Všechny ty staré jizvy, bolístký, všechny ty opuštěné sny a co člověk nosí s sebou. Konečně jsme je mohli všechny pustit a zbavit se jich.

Nechat je jít, a rozplynout se v nekonečné prázdnotě, v neexistenci.

Všechno bylo horké, i když jsme neměli těla, která by mohla žhnout, slyšeli jsme zvuk bubnů, i když jsme je neměli čím slyšet.

Trvalo to snad hodiny, dny, týdny, roky.

...

Pak se Anubis objevil v normálním prostoru. Posádka, jak původní, tak dočasná se po sobě otřeseně podívala, jestli se ta psychedelická věc stala.

Jak se loď probouzela, začal počítač hlásit zvláštní věci. Skok trval podle lodních hodin jen několik sekund, i když by měl na tuhle vzdálenost trvat aspoň půl hodiny. V lodi se citelně ochladilo, podle podpory života na 15 stupnů Celsia. Vnejší trup, který byl nedávno rozžhavený do ruda, měl podle počítače 200 K.

Alison objevila, že loď se sama přepla do "tichého módu" - žádné aktivní senzory, vysílání, ani motory. Podle manuálu to byl "standardní proces pro tenhle typ skoku". Loď dorazila snad na metr přesně kam měla, přitom u normálního skoku se drift počítá v desetitisících až statisících kilometrů.

William se podíval na kameru ze strojovny, na Gwen visící ve vzduchu. "Gwen, jsi naživu?" zeptal se. Po chvilce ticha mu odpověděla, "Tyjo, taky jste byli na tripu?"

Alison začala řešit, že loď ztrácí vzduch, Monika restartovala reaktor, zbytek posádky řešil damage control.

"Dívala jsem se," řekla Gwen do interkomu po chvíli, pomalu a opatrně, jakoby mluvila z dálky. "A myslím, že jsme tentokrát žádné černé pasažéry nenabrali." Těžko by se hledal někdo, komu nepřeběhl mráz po zádech.

...

Anubis, teď podle transpondéru kurýrní loď South Luisianna, nás vyložil na transportní stanici Midori u Vegy - skoro v srdci Hegemonie, ale dost daleko od jurisdikce páté flotily. Stáli jsme na ve spojovací trubici mezi lodí a stanicí, s taškami přes ramena - v jedné z beden, ke kterým našel William kód v terminálu Johnsona, byly naše věci.

V očích měli všichni trochu rozpaky - na jednu stranu jsme jim zabili dva kamarády. Na druhou stranu jsme se jenom bránili únosu, a vlastně jsme jim zachránili životy, protože Jitřenka by je určitě jít nenechala. Anubis byl skoro zničený, bez torpéd, s většinou PDC mimo provoz, s odpařenou slušnou částí trupu - ale pokud stojí Lotosová lůžka a psionická bomba tolik peněz, kolik mám pocit, tak na tom škodní nebudou.

Bylo to trochu hořkosladké - byli jsme chvíli nepřátelé a chvíli jedna posádka a bratři ve zbrani. Myslím, že s Evou bych se asi zkamarádila, že Fren byl dobrej chlap, a Monika byla sakra lepší vůdce a kapitán než Sergej.

"Chtěl jsem je zabít," řekl Lou místo rozloučení.
"To já tebe chvílema taky," odpověděla mu Monika přes zuby.

Ale co se stalo s Úsvitem? Kde jsou všichni ostatní? Co s námi dál bude?




----- notes & names ------
Monika, kapitanka
Fren, XO
Eva, pilotka
Lou, curak
Admiral Lopez, velitel pate flotily
Anubis, Horus class
Morning Star, Vengeance class
Midori, transportni stanice (tj. letiste) u Vegy
"dna contains Avant Garde markers, possible Lizardmen involvement, check with Valhalla"
But nobody came.
Odpovědět

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 9 hostů