Pohádky

Literatura, film, hudba, divadlo, opereta a jiné výdobytky civilizace.

Moderátor: Faskal

Uživatelský avatar
Log 1=0
Příspěvky: 2692
Registrován: 20. 7. 2017, 14:06

Re: Pohádky

Příspěvek od Log 1=0 »

Už Strabo pracuje se sandálem, to je přelom letopočtu. I ta čínská verze o pár set let předchází rozšíření té ohavnosti.
You are lords. We are slaves. But slaves of our lords are mightier than lords of your slaves.
***
Chcete nové lidi v RPG? Zabraňte jim potkat Jersona. Nováčci, kteří potkají Jersona, mají vždy mnoho problémů začít hrát. Ti co ho nepotkají, takové problémy nemají.
Uživatelský avatar
Vitus
Příspěvky: 2664
Registrován: 21. 7. 2006, 09:03
Bydliště: Kladno

Re: Pohádky

Příspěvek od Vitus »

Na tohle téma odkud se jaký příběh (alias pohádka) jak šířily, jsem kdysi četl několik zajímavých článků, ale už si vůbec nemůžu vzpomenout, co to bylo (navíc se to občas v poznámkách objevuje v pracích M.Eliadeho), jestli si to dobře pamatuji, tak často ty cesty byly nějak takto:

A) "Keltská", alias starověká: Starověký Egypt + Starověká Indie + Starověké Řecko -> Keltové (přes jejich výboje do Malé Asie) -> Germáni -> Slované

B) "Křižácká", alias středověká: Starověký Egypt + Starověké Řecko + Starověká Indie + Starověká Čína -> Persie -> Pohádky tisíce a jedné noci -> Západní Evropa (návrat křižáků) -> Zbytek Evropy

S největší pravděpodobností těch cest samozřejmě bylo více a někdy i oběma (geografickými, nikoliv časovými :wink: ) směry, a navíc působily najednou.
Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 18505
Registrován: 18. 6. 2003, 21:31
Bydliště: Praha

Re: Pohádky

Příspěvek od Eleshar_Vermillion »

Resurrection píše: 17. 12. 2020, 09:02Co jsem četl některé původní pohádky (respektive původní ve smyslu od těch původních sběračů), tak to jsou docela drsné masakry. To by bylo R-rated prakticky všechno a pro děti ani omylem.
Co vím, tak pohádky jsou specificky určené jako vyprávění pro ženy a děti v oposici vůči vyprávění mýtickému, jež mělo iniciační charakter a bylo určeno jen a pouze pro muže.
boubaque píše: 17. 12. 2020, 12:47Já osobně dělím pohádky* do dvou základních vrstev: "mytologické" (kouzelné) a "barokní". Pokud je v tom čert, knížepán nebo Honza, tak to patří k těm barokním; v těch mytologických je většinou princ.
To je hezké dělení. Nikdy jsem si v mysli slovo "barokní" nevyslovil s takovým despektem :>;o)
Ne croyez pas que les antisémites se méprennent tout à fait sur l'absurdité de ses réponses. Ils savent que leurs discours sont légers, contestables ; mais ils s'en amusent, c'est leur adversaire qui a le devoir d'user sérieusement des mots puisqu'il croit aux mots ; eux, ils ont le droit de jouer. Ils aiment même à jouer avec le discours car, en donnant des raisons bouffonnes, ils jettent le discrédit sur le sérieux de leur interlocuteur ; ils sont de mauvaise foi avec délices, car il s'agit pour eux, non pas de persuader par de bons arguments, mais d'intimider ou de désorienter. Si vous les pressez trop vivement, ils se ferment, ils vous signifient d'un mot superbe que le temps d'argumenter est passé.
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Pohádky

Příspěvek od Argonantus »

Procházeje s velkým odstupem od začátku debaty bych připojil pár tlachů:
1) Pamatuji si, že jsem tohle téma chtěl založit celé roky, neb ve skladbě fantastických stylů povážlivě chybí (“bezďák pohádka“ pravila někde trefně Raven), nicméně jsem dlouho hledal startovací ranvej, odkud se k tématu dostat.

2) Kamil Fila se mi nabídl výtečnou demonstrací problému, že dnešní mladší publikum, navzdory tomu, že prudce intelektuální, už vůbec nezná starší pohádky, ale zabývá se pouze pohádkou normalizační a znormalizovanou působením paní Jordánové (tahle paní je překvapivě vlivná, jak zjistíte z csfd). Filova polemika s tím, že je tento typ pohádky je poněkud infantilní, jen pro děti, nepodstatný a jaksi domestikovaný (to slovo mu vysloveně chybí), není polemikou s pohádkou jako takovou, ale právě s tou normalizovanou pozdní podobou ala Jordánová. Dojem, že typická pohádka je Krkonošská pohádka, naše paní Liška nebo libovolná Troškova pohádka, nebo konečně Anděl páně 2, není jen problém Kamila Fily - je plno lidí, co si myslí, že je to fakt normální pohádka.

3) V debatě se později odhalilo zásluhou Bubákovou, že toto drastické kulturní bombardování pohádky proběhlo nejméně podruhé, protože už ti zdánlivě původní (=tím, že to poprvé zapsali) badatelé si dělali svůj vlastní výběr, a za pohádku tak nějak podsunuli to, co se líbilo jim, bez ohledu na to, nakolik to bylo skutečně typické. Takže odtud ta Němcová, která zdůraznila vlivy prostonárodní, lidové a tak nějak foklórní, potlačujíc aristokracii a rytířující rytíře a korouhvící korouhve, co na nich ujíždí Scott Walter sir, Tolkien John Ronald Reuel nebo Argonantus nic dalšího. Samo o sobě by byla Němcová neškodná anomálie vkusu, snadno eliminovatelná četbou konkurenčního Erbena nebo Horáka, ale vražednou se stala tím, že byla dokonale synergická s tím komunistickým směrem a Jordánovou. Tím se třeba stalo, že se všechny zfilmované pohádky skoro povinně odehrávají v roce 1800, nikoli dříve (odtud to Bubákovo baroko, vskutečnosti spíše klasicismus).

4) Nahlédnutím do dob ještě starších a světových nalezneme mocné a klassické prameny, před kterými moc nevíme neb se nepsalo, arabskou Tisíc a jednu noc, bratry Grimmy nebo Perraulta coby asi nejklasičtější sběratele těch nejslavnějších světových fláků (Popelka, Karkulka, Sněhurka a tak podobně).

5) Zjistíme spolu s Bubákem, že je to často velmi syrové a stručné, právě jako dochované záznamy starých pověstí, ježto to původně někomu někdo povídal a většinou nebyl literát a tak moc si toho zase nepamatoval. Umožňuje to vršit na to původní jádro nejrůznější obalový fluff, který ovšem nezastíní nikdy to, že v jádru furt běží pohádka jako lusk, která je motorem děje a je na tom nakonec úplně nejzajímavější, je to to, co zapaluje srdce davůch.

6) Zjistíme také, že pohádky vesele hybridizují a procházejí složitou evolucí, právě jako Covid 19. Chvíli nedáváte pozor, a tu se zkříží dva příběhy, nedbajje toho, že jeden má být ten aristoikratický a jeden ten plebejský, nebo že jeden je jasná Arábie a jeden je severský, takže dnes máme Persea s Krakenem, a nikomu to nepřipadá divné. (až na mne, teda). Pro pohádku není vůbec žádný problém nasát prvky okolojdoucí scifi, takže je z toho najednou Epizoda IV Star Wars,m a odtud samostatná evoluční větev. Nebo to sežere geny nějakého hororu, takže třeba Jalovec. Nebo totálního cajdáku by Jane Austen, takže modernizovaná Popelka už bez sexu a s důrazem na ty šaty a tance, která se řítí vesele přes Shawova Pygmaliona k My Fair lady a konečně k Pretty woman a je to furt lautr to samý (tam teda ten sex opatrně vrátili).

7) Dávná ozvěna toho, jak lidé vnímali pohádku je třeba patrno z tohoto výtečného dokumentu (vyznání, nebo čeho vlastně) https://www.csfd.cz/film/747101-jiri-tr ... l/prehled/
Kde je docela velký flák času věnován jedinému a ústřednímu Trnkovu filmu, tedy pohádce o princi Bajajovi, v Trnkově verzi, posunuté od té Němcové, která to zase posunula z mnoha starších variant, která vycházejí zejména s dračí odbočky v Tristanovi. Tak nějak to lidi vnímali, v dobách, kdy nebylo ještě tohleto fantazy, nebylo scifi a kdy historický román uvázl v Jiráskovské závěji písmenek. Přesně tohle okouzlení nám Jordánová vzala a její potomci - jako Troška, Konášová a Strach - to nehodlají vrátit.
Uživatelský avatar
Vitus
Příspěvky: 2664
Registrován: 21. 7. 2006, 09:03
Bydliště: Kladno

Re: Pohádky

Příspěvek od Vitus »

Hezky, a proto neuškodí si občas přečíst třeba Mabinogion (tuším, že v těch lepších případech všichni jen umřou) nebo třeba pohádky sibiřských národů :).
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Pohádky

Příspěvek od Vallun »

Argo - dobře napsáno, já jsme hlavně rád, že zazněl taky jiný než nekritický názor na s. Stracha...:/
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Vitus
Příspěvky: 2664
Registrován: 21. 7. 2006, 09:03
Bydliště: Kladno

Re: Pohádky

Příspěvek od Vitus »

Vallun píše: 31. 8. 2021, 20:13 Argo - dobře napsáno, já jsme hlavně rád, že zazněl taky jiný než nekritický názor na s. Stracha...:/
Na toto téma si dovolím citovat, jednoho známého, jenž lakonicky zkonstatoval:

"Troška Strachu neuškodí." :D
Uživatelský avatar
midewiwin
Příspěvky: 4816
Registrován: 18. 12. 2006, 09:56

Re: Pohádky

Příspěvek od midewiwin »

Kdyby ty vrstvy aspoň ctily jednotu...
Ale když prince v kostýmu šlechtice ze 13. století posadí do pseudobarokního křesla a namlouvají mu princeznu v čemsi příšerně růžovém a slohově nepopsatelném, a to všechno v interiéru nějakého zámku, který byl zrovna volný...a to je ještě lepší případ. Horší nastane v ateliéru.
Strašidelný ateliérový příklad je pohádka Paví král, ve které Česká televice zprznila můj oblíbený příběh. Ten kdysi pro české děti objevil František Hrubín /své verze znají i ve Francii a Itálii/.Obrázek
Čas neexistuje.
Uživatelský avatar
Vitus
Příspěvky: 2664
Registrován: 21. 7. 2006, 09:03
Bydliště: Kladno

Re: Pohádky

Příspěvek od Vitus »

midewiwin píše: 1. 9. 2021, 14:52 Kdyby ty vrstvy aspoň ctily jednotu...
Ale když prince v kostýmu šlechtice ze 13. století posadí do pseudobarokního křesla a namlouvají mu princeznu v čemsi příšerně růžovém a slohově nepopsatelném, a to všechno v interiéru nějakého zámku, který byl zrovna volný...a to je ještě lepší případ. Horší nastane v ateliéru.
Když se bavíme tedy v tomto duchu, tak za mne stále asi nejlépe drží pohromadě S čerty nejsou žerty - ten výsledný dojem z pozdního baroka / rokoka není tak zcela nejhorší :).

EDIT: BTW - ze zahraniční tvorby si pamatuji filmové zpracování Roni, dcery loupežníka - to taky drželo docela pokupě...
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Pohádky

Příspěvek od Argonantus »

1) Strach Jiří - stačí si vygooglovat toho Filu stran Anděla Páně 2, ten mu dává značnou sodovku

Já s ním mám problém jakožto s režisérem dlouhodobě, třeba zde
https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 47#p333247

takže rozhodně není jen chvála. Jádro pudla - Strach kráčí přesně v té pro mne trochu problematické české národní linii "laskavý humor" po stopách Svěráka, Wericha nebo Čapka. Jako občas to může fungovat výtečně
- třeba ti Čerti co s nimi nejsou žerty, čili Bočan, čili nyní zřejmě už nejúspěšnější česká pohádka of ever, pomalu předjíždějící Popelku a Pyšnou princeznu, jak rostou nové generace
- nebo Tři veteráni
- nebo Lotrando a Zubejda.

Potíž je v tom, že toto pojetí vylučuje gore hardcore drsné starodávné pohádky, třeba tady často chválený Herz - Panna a netvor, nebo něco na způsob Zlatého kolovratu a vůbec Erbena, kde teče krev a je občas ublíženo nějakému zvířátku.

No a ten Anděl páně, to je přímo na komoru, neb to napsala Konášová, což je nové vtělení Jordánové. Ta paní dělá výhradně strašné věci a velké scény jsou z principu vyloučeny. Jestliže si Strach je schopný vybrat takovou scénáristku, vidí svět s některými lidmi zcela nekompatibilně, jakkoli se zdá být podobný (samá fantastická historická fikce).

2) Slohová čistota - no, pakliže se za sto milionů prasí historické reálie v Hollywoodu v údajně historických filmech (s mým oblíbeným Lvem v zimě na vlajce https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 77#p382077 a https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 19#p382119 ), pak samozřejmě není divu, že Čechové s méně penězi a méně pečlivostí ve všem prasí nezodpovědný žánr pohádky. Tiše zakryji obličej tógou, bych skonal; s tím se nic nedá dělat.
Můj oblíbený hit jsou ty pozdně gotické střílny, určené ke střelbě flintami - např. zrovna Lev v zimě nebo První rytíř. Anachronismus jak prase, daný čistě neznalostí.
Případně levnými divadelními papundekly, které vládnou, protože na dětech samozřejmě nezáleží.
No a oblečení, to už je úplné WTF.

Co chtít od jedinců, odkojených Naší Paní Liškou, zde už mnohokrát obdivovanou (doporučuji galerii na csfd, stran oblečení, to je fakt nářez, jako snad úplně všechno v tomto nesmrtelném díle).
Uživatelský avatar
ilgir
pěšák
Příspěvky: 10160
Registrován: 22. 1. 2007, 13:48
Bydliště: nejkrásnější město světa

Re: Pohádky

Příspěvek od ilgir »

Strach na Labyrintu dvojce ukázal, že režírovat jakž takž umí. Že natočil i "pohádku" Anděl Páně, a nedal tam gore prvky a krev, mu těžko vyčítat. Tento žánr "české komedie s pohádkovými prvky" existoval už dávno před ním a je stále velmi žádaný, jde spíš o to, jak kvalitní je ten který snímek. Co my víme, třeba má na pohádky úplně stejný náhled jako Argonantus, ale taky je realista, který rozumí tržnímu prostředí.

Díky za tip na Lišku, to mi nějak úplně uniklo.
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Pohádky

Příspěvek od Argonantus »

Ještě pro připomenutí, tady byla ta smyčka s Liškou, kde byla připomenuta celá série pohádek (zejména by Sadako)
https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 28#p380028

S tím Labyrintem dvojkou je to jak s Ďáblovou lstí na jednom z předchozích odkazů - pokud je to detektivka prostá, s lehce mysteriózními prvky, pak to chodí.
Jeho potíž je v tom, že je úzce závislý na předloze (právě jako jakýkoli jiný režisér) a nepozná, zda je ta předloha dobrá. A i když třeba náhodou je, není s ní schopen naložit jinak, než ji narvat do svých obvyklých schémat.
Uživatelský avatar
Vaarsuvis
Příspěvky: 689
Registrován: 15. 2. 2008, 10:42

Re: Pohádky

Příspěvek od Vaarsuvis »

Vím, že jsem to už dával do obrázků, ale myslím, že by se to hodilo i sem. Horské kvítí Jiřího Kajera (1948) je krásná poválečná propaganda plná protiněmectví a chodského nacionalismu.
Oskenoval jsem ty "zajímavé" ilustrace (1. část):
Přílohy
img20210823_11561966.png
img20210823_11533098.png
Uživatelský avatar
Vaarsuvis
Příspěvky: 689
Registrován: 15. 2. 2008, 10:42

Re: Pohádky

Příspěvek od Vaarsuvis »

A tady je 2. část:
Přílohy
img20210823_12011413.png
img20210823_11590863.png
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Pohádky

Příspěvek od Argonantus »

Máznu to sem, neb je to sice recenze konkrétní věci, ale je to vlastně vystavěno kolem pohádky.

Nalezený přítel, 2019, Joël Farges a Tereza Brdečková, dokument.

Přísně vzato, ne dokument. Dokument, podle obvyklých pravidel a zvyklostí, kdy zcela neutrální a nezainteresovaný pozorovatel nelítostně zamíří oko kamery na umírající děti ve Rwandě a nezúčastněně nám popíše, co se děje – tak ne, tohle přesně tady neuvidíte.
Výborně to vystihl komentář na CSFD - Svrdlín:
Pro širokou veřejnost tento film rozhodně poslouží dobře. Čím víc jste už o Trnkovi věděli, tím méně vás bude film bavit. Mohlo by to znít logicky, ale zásadní nedostatek filmu je, že se těžiště pozornosti nemálo posouvá směrem k interpretům filmu (francouzský režisér a Tereza Brdečková). Tematicky se víc soustředí snímek na Trnku a jeho začlenění do politického kontextu – doby – (ne)spolupráce s režimem, prakticky nijak neřeší řemeslnou dovednost, způsob vyprávění, technologii a animaci jako takovou. (Čili pro skutečné zájemce o animovaný film toto bude projekt notně vyprázdněný.)
Oba tvůrci se tu deklarují naopak jako velmi zainteresované postavy. Farges tvrdí, že ho Trnka ovlivnil v dětství jako máloco jiného. Tereza Brdečková je jako dcera scénáristy Brdečky rovněž jasný insider, a nijak se s tím netají; o neutralitě můžete tak leda snít. Nějaký ten vývoj animovaného filmu je nezajímá; je to srdcařský projekt pro srdcaře.

Ano, forma je hodně samožerná, neřešíme mistrovy řemeslné dovednosti a vynálezy, neřešíme technologii, animaci a způsob vyprávění; naopak řešíme duši Joëla Fargese a Terezy Brdečkové, případně řadu dalších postav okolo, a jen zčásti samotného Trnku.

Takže, navzdory tomu, že jsem také insider a díky tomu vím o Trnkovi hodně, tak mi ta forma naopak naprosto vyhovovala a jsem za ni vděčnější, než za další bezkrevný a trochu zdlouhavý dokument na způsob Trnka z Čech.

O co tedy jde? O další fanovské video nadšenců, jejichž výsledkem je něco jako reklama či hagiografie, jak dopadla velká část starších dokumentů o Trnkovi?
Tak to kupodivu také ne. Vlastně žádný dosavadní film o Trnkovi nepoložil tolik zneklidňujících otázek, které musely napadnout plno lidí i dříve, ale nikdo se na ně neodvážil odpovídat.

Jde o zakázané téma Trnka a politika.
Dokument si konečně všiml – jako jediný a první – že v době Trnkova největšího vzestupu a slávy byla zrovna padesátá léta, lidé kolem se třásli o život, seděli v base a dokonce někteří umírali.
A vedle toho visí rozmarné historky, jak se Trnka honí v Rakousku svým Mercedesem s policií. Na rozdíl od Jana Trnky bych se to dnes už neodvážil vyprávět; závěr, že Trnka musel být s režimem sakra zadobře, když mu něco takového dovolili, je úplně zjevný. Stejně tak je to s připomenutím divného titulu národní umělec – stačí si rozkliknout seznam někde na wikipedii a zhrozit se, co to bylo za lidi, kteří podobné tituly dostávali. Případy jako Trnka, Nezval a Werich, kteří kromě oslavování režimu i něco opravdu uměli, jsou spíše výjimka z pravidla.

Dokument tohle popsal maximálně poctivě, jak dovedl, a řekl bych, že mu lze vyčítat jen detaily. Trnka se vědomě snažil nevidět, vyhýbat se a proplouvat. Kdos bez viny, hoď kamenem. Všichni jsme nějak proplouvali, málokdo měl odvahu jít do otevřené revolty. V padesátých letech skoro nikdo; a kdo to zkusil, zmizel v kriminále nebo ještě hůře.
Ano, nad Trnkou drželo ochrannou ruku několik naprosto zvláštních okolností; jednak to byla skutečnost, že ho režim potřeboval k dolování valut a slávy, jednak tu byli jeho kamarádi, zejména Nezval, ale možná i Hrubín a nějací další. Je paradox, že se mezi jeho kamarády mísili přesvědčení levičáci a komunisti (Werich nebo ten Nezval) se zjevy až karikaturně buržoazními (Brdečka). Trnka sám nesl jasné rysy obou; byl syn řemeslníka, který se vyšvihl mezi pražskou aristokracii, a při tom byl naprosto apolitický, chtěl si hrát a politika ho v jádru vůbec nezajímala. Zahnali ho do ní.

A je tu zdůrazněna ta zásadní a mocná a pro leckoho překvapivá pointa, kdy se nakonec Trnka rozhodl vyprávět, jak to celé vidí zevnitř. Vznikla Ruka, jeho politická závěť, jedna z nejdrsnějších obžalob režimu, jakou tu kdy kdo natočil. Něco stejně paradoxního jako Vávrovo Kladivo na čarodějnice.

Na mne udělalo největší dojem to Fargesovo přiznání, že díky Ruce přestal komunismu věřit. Pokud je to pravda, a někde zahlédnutý film umělce odněkud zdaleka dokáže takové věci, pak je to Trnkova jasná výhra. Podezírám Fargese, že malinko přehání, a že se na té změně jeho názoru musel podílet i rok 1968, kdy se teprve ukázalo, že je to v té Ruce všechno úplná pravda a komunismus je hrozný podvod, držený pohromadě násilím.

Opatrnější je film stran Trnkova rodinného života. Prostě se přiznává, že se rozvedl, byly nějaké dvě rodiny, a bez dalšího se tu zjevují celkem rovnoměrně tři komentující insideři, Jan Trnka, Zuzana rozená Trnková a Helena provdaná Trnková. Dle mého názoru naprosto reprezentativně vybraná trojice.
To, že je těch postav daleko víc, že se všichni hádali, že je to celé námět na román, to tu chybí. A asi je to dobře. Co je komu do toho. A co by tahle divná historie dokázala přinést vzdálenému pozorovateli, jako je Farges? Autoři to buď celé neznali, nebo volili vědomý kompromis, že se do této trudné odbočky nechtěli pouštět. Ono by se mohlo stát, že film by za chvíli nebyl o ničem jiném, a zbyly by z něj jen drby z vyšší společnosti.

Souhlasím s jejich řešením. Přesto by větší prostor této otázce mohl vysvětlit plno slepých míst v Trnkově díle. Třeba už tu druhou, šíleně dlouho a komplikovanou polovinu Bajaji, kde se neřeší draci a hrdinství, ale jen vztahy mezi mužem a ženou, dětí a rodičů, tak jak by to asi mělo ideálně pohádkově být, ale u Trnky naprosto nebylo.

Co se ušetřilo na rodině nebo na technice animace, zbylo na jádro věci. Okouzlení, které k Trnkovi patří asi ze všeho nejvíc. Vytržení ze všedního světa.

Za mne má Farges nekonečně mnoho bodů, že pochopil, na rozdíl od diváků csfd, že asi nejdůležitějším Trnovým filmem a úplným jádrem jeho výpovědi o světě je Bajaja.
Protože prostonárodní Špalíček nebo Staré pověsti, jakkoli jsou kolosální, jsou přece jen ilustrací kolektivní paměti národa, není to osobní výpověď o vlastním osudu. Stejně tak Švejk nebo Sen noci svatojánské jsou omezeny tím, že jde o výlety do imaginace někoho jiného. Není tu moc prostoru pro nějaké osobní zážitky.
Všechno to, co jsme řešili shora - politika, rodina, osud člověka ve společnosti - to totiž v Bajajovi je.

Historika o drakovi je proti tomu snad nejuniverzálnější příběh světové kultury; On, Ona a Drak, to je Perseus a Andromeda, hvězdný záznam něčeho starého tisíce let. Každý z vypravěčů historky o drakovi si mohl v příběhu zdůraznit vlastní detaily, které s ním nutně spojené nejsou. Bajaja podle Němcové je asi nejvíc ze všeho Tristan, jedna ze ctihodných větví tohoto univerzálního mýtu. Němcová ubrala krvavé detaily s jazyky a zdůraznila tu holčičí část zápletky s němým zahradníkem.

Trnkův Bajaja není němý vůbec; není ani nějak postižený nebo dementně působící, jako ten v následné hrané verzi. Je především příšerně chudý, nikoli ztracený šlechtic, ale obyčejný chasník z chaloupky. Žije tu jen jeho zkrachovalý otec. Brdečková přesně postřehla, že podobnost s chudým otcem v Plzni je nenáhodná. Jinak se tu o otci vlastně celý příběh mlčí. Není to otec, který by dal hrdinovi starý meč, jak se děje v mnoha pohádkových verzích; otec nepomáhá dobrou radou, nepovzbuzuje rytíře, aby šel do toho. Tohle všechno zastane matka, daleko akčnější postava, vtělená do statečného koníka, fungujícího univerzálně a mocně, skoro jako Yvainův lev. Ona tam ve všech těch bojích je. A je vlastně daleko důležitější než princezna, což je dost zneklidňující a jako dítě jsem neměl šanci si toho všimnout. Myslím, že ta zdrcující finální scéna, kdy jí za to všechno hrdina musí useknout hlavu, souvisí s odchodem z toho rodného domu, s pocitem viny, že Trnka musel nechat rodiče doma a že se té veliké slávy už neúčastnili.

Další zvláštnost, která není v dračích příbězích standardní, je ten turnaj, kdy hrdina porazí kromě draků taky všechny svoje soupeře. Pravda, udělal to i Tristan; ale to byl hrdina mnoha dalších činů a pokračování. Bajaja je zvláštní tou dvojicí činů; porazil draky a vyhrál na turnaji. Zdá se dokonce, že tento druhý zápas je pro něho důležitější; teprve tady může hrdě ztrestat princezninu pýchu tím, že ji také odmítne. A tím ji vlastně získá.

Je to dlouhé, asymetricky převážené do druhé poloviny, lze vymyslet plno výhrad, ale mám po strašně moc letech pocity jako pan Farges – ano, je to mistrovské dílo, a ano, tohle má z těch filmů úplně největší cenu. A jen proto, že mají dnešní kluci tisíc a jednu novějších a nablýskanějších verzí tohoto nejzákladnějšího příběhu, tak to dnes už zapadlo za obzor.

I výběr ostatních filmů – kterých je podle Fargese 22, ale já jich napočítal na csfd 25, a to i když beru Špalíček dohromady – je provedený velmi zdařile. Zastávky se týkají jen nejdůležitějších postupných táborů na cestě vzhůru; většina těch drobností je vzata hodně rychle až bleskově. A to je dobře, jinak by z toho byl telefonní seznam.

Takže je tu povinné pokleknutí u Špalíčku, první velké věci.
Je tu Císařův slavík coby politické téma; a všimnutí si významu smrti, byť přes ilustraci pohádky. Té smrti, co Trnku pronásledovala jeho pozdními obrazy, bych asi věnoval ještě víc místa – byla to jedna z jeho hlavních postav. V Císařově slavíku se hlásí poprvé.
Potom Staré pověsti popsané jako technický vynález. Není doceněno, že se tu zjeví Bajajovské hrdinské téma ještě jednou, v tragičtější podobě. Bajaja je nejlepší film jako celek; ale nejlepších dvacet Trnkových filmových minut je Lucká válka.
Švejk coby odbočka, kterou tu sám Trnka překvapivě komentuje, že s ním není úplně spokojen. Jeho důvody jsem neznal, ale souhlasil bych. Prostě to není ono.
Sen noci svatojánské; řekl bych, že komentář je překvapivě bezradný, jakkoli se tentokrát věnuje té animaci a technické stránce. Ani to mne nepřekvapuje; taky si s tím moc nevím rady. Jako poslední Trnkova velká věc mi to připadalo vždycky velmi matoucí.
Z těch menších pak samozřejmě Árie prérie – jinak, u Brdečkovy rodiny – a Ruka, o které už řeč byla. A Kybernetická babička. Jasně, tohle bych asi vybral taky. Snad jen ta Zlatá rybka mi tu chybí, jako asi nejlepší spolupráce s kamarádem Werichem.
A jeho speciální záležitost, Zahrada. Ta je samozřejmě hodně důležitá, i když ji nezfilmoval.

Mravní naučení.
Ona je otázka, jestli je nutné cpát do filmů nějaká mravní naučení; po školení u mistra Tolkiena jsem k tomu dnes už dost skeptický. Mravní naučení vám z toho má vyplynout, a pokud ne, tak taky dobře, pokud jste se u příběhu bavili.
Tereza Brdečková a pan Farges patří ale k opačné škole, a mravní naučení tam pověsili. Prý, že Trnka miloval krásu, kdežto dnešní doba si libuje v ošklivosti.
Přiznám se, že mne to naprosto nepřesvědčilo. Vzbuzuje to ve mně dojem, že „Trnka se mi líbí, tudíž je krásný, a co se mu nepodobá, musí být ošklivé.“ A pak můžeme uvíznout u dlouhé debaty, zda se Tim Burton nebo Terry Gilliam podobá Trnkovi, jakkoli se k němu hlásili oba, a jak moc dělají krásné věci.

Vidím Trnku úplně jinak. Jeho „krásný“ pohádkový svět nebyla žádná cukrová vata, jak je nám často servírováno, zejména s poukazem na rozmilé pajduláky ze Špalíčku a Betlému. Trnkův svět vůbec nebyl jen hezký a útěšný; smrt z Císařově slavíkovi je docela příšerná, čert ve mlýně je docela hnusný a já se ho jako malý bál, Kybernetická babička je podobně strašná jako Terminátor, a Ruka je jeden velký horor, úděsná noční můra, kde není hezkého skoro vůbec nic. A v Zrcadle pozdních obrazů se na nás zubí smrt, a poslední Zelený autoportrét je jedna velká zoufalá příšernost, jakkoli je to možná Trnkův úplně nejlepší obraz.

Protože umění nemůže zobrazovat jenom krásné věci; musí dělat i věci ošklivé a příšerné, jinak by zmizela i ta krása. Kdo jiný by to věděl než takový Shakespeare, autor známých divadelních masakrů, Andersen, z jehož pohádek jsem míval deprese, nebo i básník Vítězslav Nezval, postava netušeně komplikovaná a hluboká. Všichni tři patřili mezi klíčové Trnkovy spolupracovníky i učitele a v názorech na krásu si dost rozuměli.

S tím mravním naučením tedy vůbec nesouhlasím. Nevidím důvod, proč by měl být Trnkův svět nějak krásnější než ten dnešní.
Kdybych měl vyzdvihnout nějakou kvalitu Trnkova díla, pak by to byla asi poctivost. Trnka obvykle velmi věřil tomu, co dělal; považoval myšlenku za důležitou, a snažil se ji zobrazit co nejpřesněji. Nepředváděl se, nedělal filmy a obrazy jen proto, že to uměl, nebo že ho to právě napadlo, ale dával do toho velikánský kus srdce.
Tady ale už odbočuji od Nalezeného přítele; tohle moje mravní naučení tam vysloveno není. Ale šlo by hájit názor, že z něho mezi řádky vyplývá.
Odpovědět

Zpět na „Kultura“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 14 hostů