Filmová hudba - Williams, Zimmer aj.

Literatura, film, hudba, divadlo, opereta a jiné výdobytky civilizace.

Moderátor: Faskal

Uživatelský avatar
boubaque
bubák; Moderátor
Příspěvky: 6644
Registrován: 2. 10. 2006, 19:49
Bydliště: Brno/Ostrava
Kontaktovat uživatele:

Filmová hudba - Williams, Zimmer aj.

Příspěvek od boubaque »

Odděleno z tématu o Star Wars.
MarkyParky píše: 24. 7. 2017, 19:04 Já bych toho Williamse zase nepřechvaloval:

https://youtu.be/CqZpX3QnO3g?t=38
vs
https://youtu.be/ETNoPqYAIPI?t=1838

:D
No jo, Dvořáka Williams vykrádá často, Novosvětskou přímo s oblibou :)
Když se kácí les, lítají kopí — sv. Vojtěch
Bezejmenný hrdina (vlastnoruční komiks)
Hraju/vedu: D&D 5e, Svitky hrdinů, Příběhy Impéria
Další oblíbené hry: Primetime Adventures, Mountain Witch, Wushu
Vlastnoruční heartbreaker: Fossa (Fate to Old School System Adjustment)
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Star Wars

Příspěvek od Argonantus »

Když jste s tím začali - John Williams mne prostě omrzel.
Velmi mnoho souvisí se Spielbergem - dělal zřejmě většinu jeho nejslavnějších soundtracků (Čelisti...!), ve své době to bylo dokonalé zjevení, klasická hudba je většinou nejlepší ze všeho, jak si myslí i velká část jeho konkurentů (on i ten Zimmer postupoval i Pirátů v tomto modu; a Howard Shore u Pána prstenů taky); ale Willimasův operní soundtrack je na scéně už strašně moc let, máločím překvapí a je možná načase se posunout někam jinam.

A nikomu nesvědčí to, že ho chtějí úplně všude, i tam, kam se moc nehodí. Williams je absolutní velikán, ale kdyby toho udělal polovinu, byl by možná ještě větší. To mají s tím Zimmerem společné.
Uživatelský avatar
eerieBaatezu
Příspěvky: 10153
Registrován: 16. 9. 2007, 11:55

Re: Star Wars

Příspěvek od eerieBaatezu »

MarkyParky píše: 24. 7. 2017, 19:04 Já bych toho Williamse zase nepřechvaloval:

https://youtu.be/CqZpX3QnO3g?t=38
vs
https://youtu.be/ETNoPqYAIPI?t=1838

:D
Kromě toho, že ty dvě věci si nejsou až zas tak podobný, de facto jen tím, že v obou je na konci fráze ten tří notovej klesající motiv, tak Williams do Star Wars mnohem víc vykradl Korngolda, Holsta a Stravinskyho, až do tý míry, že je to často skoro zaměnitelný (na YT jsou ukázky a spadne vám čelist, nškterý pasáže jsou fakt skoro stejný), u toho Dvořáka vs Duel je aspoň pořád poznat, že jsou to dva rozdílný kusy.

Však Williamsovi se jednu dobu říkalo John Public Domain Williams, což je dost drsný, ale mělo to své jisté opodstatnění. Na druhou stranu každej skladatel, ať vědomě, či podvědomě, přebírá inspriraci z toho, co kdy v životě slyšel. Je teda fakt, že Star Wars jsou asi dost vědomé a někdy až drzé vybrání nápadů výše zmíněných, ale Mozart ze začátku taky zněl úplně jako Haydn, že ani nevíte koho vlastně posloucháte.

Důležitý rozdíl je v tom, že 1) Williams dokázal z věcí, které mu byly inspirací, udělat něco mnohem víc ikonického, přece jen když si poslechnete ty "originály" a ty jeho věci, tak jeho melodie jsou často mnohem silnější, 2) ale ta nejvíc důležitá věc je, že on k*rva umí fakticky skládat a skládat pro film a je v těhle věcech milion světelných let třeba před takovým Zimmerem.
A) Williams má skoro až neporovnatelně bohatší hudební slovník, jeho harmonie jsou mnohem, mnohem komplexnější a sofistikovanější. B) On umí skládat dlouhý symfonický formy, což je přesně to, co jeho a Goldsmitha (Star Trek, The Planet of the Apes, Alien, Total Recall, atd.), Hornera (Star Trek, Aliens, Avatar, atd.), Shora (The Lord of the Rings) a další golden era/old-school skladatele, dělí od Zimmera a spousty novodobých, že totiž, když si vezmeme jako příklad právě Star Wars, tak tam se motivy a orchestrace totálně mění podle toho, co se děje na plátně, co postavy prožívají, Star Wars nebo LotR jsou v tomhle absolutní učebnicový příklady, silné motivy, které jsou v průběhu filmu obměňovány v důsledku příběhu, je to převedení dramatu do hudební formy. De facto jenom poslechem té hudby můžete prožít ten příběh. Naproti tomu třeba Zimmer v Batman Begins je naprostý opak, ať Bruce prožije cokoliv, hudební téma nezmění ani o píď, hudba nekopíruje drama, což je dost podstatný a poměrně nešťasný rozdíl, který nás vede k tomu, že Williams a staří mistři uměli skládat symfonickou formu. Tzn. umí vzít jeden nápad a udělat z něj půl hodiny hudby, aniž by se ten nápad opakoval v tom samém změní, umí používat orchestraci, modulaci, všechny tyhle věci. Zimmer umí skládat hodně cool rockovou hudbu, kterou pak nechá hrát na housle a žestě, už dost základní rozdíl je třeba v tom, že u Williamse hraje jeho skladby celý orchestr, kdežto u Zimmera se ty soundtracky nahrávají tak, že přijdou smyčce, udělá se nahrávka, přijde žestě, udělá se nahrávka, atd, on vlastně neskládá pro orchestr, nemá sofistikované změny orchestrace a všechno okolo co k tomu patří, on jen chce, aby to znělo jako orchestr. Staří mistři umí skládat pro orchestr a je to úplně jiný skill, než co dělá Zimmer, stejně jako schopnost skládat dlouhé kompozice s horizontální progresí vs Zimmerovo vertikální vršení zvuků na sebe s tím, že to vytváří pocit, že se něco mění, když se facto jen přidává a přidává další zvuky, ale kompozice se nikam nehne. Neříkám, že to nemůže být efektní a efektivní, třeba Time z Inception je JENOM vertikální a je to super úžasná věc, ale prostě hudba, když se to umí, dokáže mnohem víc.
Jenže to, co umí old-school maníci, je záležitost celoživotního učení se dané dovednosti, kdežto vertikální progresi umí každej, protože je to de facto vršení stále stejných hudebních smyček na sebe, protože to nemá horizontální progresi.

Nakonec je to o tom, že klidně nestoudně vykradu Beethovenovo ta da da dááá, ta da da dááá a teď to dám před skladatele a udělej s tím, co umíš. Beethoven, Williams nebo Goldsmith z toho jedinýho nápadu složí skvělou půlhodinovou symfonii, ostatní nebudou po 8 taktech vědet, co dál, začnou trapně opakovat a různým vrstvením zastírat fakt, že s tím vlastně nic neumí udělat a když se pokusí o to, aby to znělo jako Goldsmith nebo Willims, tak to začne bejt z hlediska struktury tak trapný, že je lepší to Argonantovsky nechat v šuplíku a jít dalších 10 let trénovat. Protože struktura je to, oč tu běží. Vlastně jsou to dvě věci, silný nápad a struktura. Popový, rockový věci mají silný nápady, ale struktura je prostě hodna toho, že ty lidi jednoduše nejsou klasicky trénovaní skladatelé. Kde se to ale všechno protne, je ten vykrádačskej John Public Domain Williams, kterej z původního námětu udělá melodii, kterou si celej svět bude pískat ještě staletí potom, co on tu už nebude a koncerty jeho hudby budou vyprodávat haly staletí potom, co tady on a všechny ty popový hvězdy už nebudou, protože prostě struktura jeho skladeb je zatím nejlepší, na co lidstvo hudebně přišlo, jelikož to vypráví dynamicky příbeh s tím, že je to stále nové, svěží, ale zároveň konzistentní a dává to jako celek smysl. Protože umí vzít nápad a rozvíjet ho, a ne, že po 8 taktech už neví, tak tam hodí úplně jinej riff (asi tak 90 procent popu, rocku a metalu) a nakonec je ta skladba vlastně jen souhrn různých nápadů a ne jeden konzistentní příběh, což, konzistence skrze umění struktury, je to, co celou dobu dělala celá ta tradice klasické hudby, než přišlo 20. století a kde kdo teď může bejt skladatel, přestože umí akorát opakovat riff A čtyřikrát a riff B čtyřikrát.

Čili silný nápad a symfonická forma. A mistr nad mistry v tomhle je právě John, co si půjčil nápad od Dvořáka. $D
Obrázek
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Star Wars

Příspěvek od Argonantus »

je v těhle věcech milion světelných let třeba před takovým Zimmerem.
Mno.
Mám pocit, že tu řešíš ten obrovský schod, který řešila klasická hudba někdy v sedmdesátých letech, kdy už fakticky byla dávno mrtvá a jen dožívala, v operách a divadlech se většinou recyklují velmi staré věci, i ten Stravinský nebo Orff jsou hodně pozdní pokusy. Většina machrů ti řekne, že poslední opravdu veliký symfonik byl Gustav Mahler (a kolikrát jsem ho slyšel použitého coby filmovou hudbu, třeba Vratné lahve).
V těch sedmdesátkách se přes to převalila vlna rocku a pak elektroniky, a vznikly takové postmoderní formy, jako minimalismus, zejména Phillip Glass, který se právě zdánlivě vůbec nemění a nevyvíjí, a trvá spoustu hodin, ale přesto takto spáchal docela úžasné opery, principiálně úplně jiné, než je ta klasika. Předpokládám, že ho znáš, neb jsi daleko větší hudební fanda, než já. A za ním následovala lavina menších duchů, napodobitelů a vypůjčovatelů, jako třeba Vangelis (Blade Runner, taky legendární soundtrack).

Tvrdit, že Zimmer je menší mistr než Williams je IMHO stejná minela, jako že Mies va de Rohe je menší mistr, než Diezenhoffer. Prostě dělají něco jiného a jinak, a ten první tam má daleko víc kudrlinek a jde mu o jiné věci. Neb Williamsovo paradigma vychází právě ze zobrazení konkrétního děje klasickou hudbou, což je hlavně romantismus (Béda Smetana a Vltava, Wagner a Prsten, a tak dále, a taky milionkrát ve filmu - málokterý film o nacistech vynechá jízdů Valkýr), kdežto Zimmer v zásadě rozvíjí "nekonečné" Glassovské téma, nepatrně ho obměňuje, ale hlavně se snaží ho držet, v kontrastu k ději. A je elektrický a v jádru hodně minimální a dost bez kudrlinek. A při tom je taky eklektik a sběratel cizích nápadů, protože třeba zrovna ty Piráty vystřihl naprosto klasicky na způsob toho Willimase a jeho kolegů.

Jinak Howard Shore mne osobně z těch starých bere nejvíc, krom Pána prstenů byly hodně zajímavé jemné ambientní hudby k několika Cronenbergovým filmům.
Jo, a hudba k prvním dvěma Hellraiserům, to je klasické veledílo, i když nevím z hlavy od koho).

Zimmer má díky nadprodukci stejný problém, jako Williams - je ho strašně moc, všichni jeho triky už znají, leckoho nebaví i některá jeho recyklovaná "hrdinská" témata. Batman mohl klidně stačit; hodně se mi líbila hudba k Danu Brownovi, celkem přehlížená, hodně geniální je Interstellar, právě proto, že je dost jiný, no a teď ten Dunkirk, který je zas jako úplně jiný, těsně v okamžiku, kdy vážně hrozilo, že mne Zimmer úplně omrzí (takovou "zvukohudbu" měl třeba Texas Chainsaw Masacre, netuším, od kterého mistra, ale fungovalo to zatraceně hodně).

A koukám, že jsem totál off topic.
Star Wars mají přesně takovou hudbu, jaká k nim patří, ve své době to byla naprostá špička.
Uživatelský avatar
eerieBaatezu
Příspěvky: 10153
Registrován: 16. 9. 2007, 11:55

Re: Star Wars

Příspěvek od eerieBaatezu »

Tak on je rozdíl mezi
...klasickou akademickou hudbou, která se zvrhla do různých atonálních kokotin, co se ani nedají poslouchat, protože ti skladatelé byly prostě akademicky proškolení, uměli skládat podle všech těch pravidel, podle kterých "se má hudba skládat", ale nakonec nebyli ani schopni dát dohromady jednu pořádnou melodii, co by člověku uvízla v hlavě.
...a mezi lidma, co umí skládat symfonickou formou, ovládají orchestraci, dokáží přijít s poutavým nápadem, atd. A to vůbec není o konzervatorním vzdělání, to není nic akademického, je to čistě předávání umu z mistra na učně.
Tihle borci neskládají podle pravidel, nějakých "chord progressions", nějakých stupnic, nějakých tónin, módů, akordů a podobně. To je totiž ten největší šok, to zjištění, že hudební nauka nemá se skladbami Williamse nebo Goldsmitha nebo Shora vůbec co dělat! Cože? WTF? Jo. Tihle maníci totiž jedou free-form, a navíc umí jak psát silné motivy, tak je umí rozvádět a pracovat s nimi.
Argonantus píše: 25. 7. 2017, 09:36Star Wars mají přesně takovou hudbu, jaká k nim patří, ve své době to byla naprostá špička.
Jenže ona to bude špička vždy, protože to má všechny požadavky nadčasovosti. Silné motivy, symfonickou formu a perfektně provedenou orchestraci.

Zimmerův Dunkirk si prostě nezabroukáš. Není přenositelný, je to cvakání hodinek a čím dál hlasitější synťáková smyčka bez melodie či výrazného rytmu. Za 5 minut v koncertní síni všichni spí, protože tohle jsme úplně stejně slyšeli už před 5 minutami, akorát to bylo méně hlasité. Ta hudba funguje jako součást filmu. Williamsova hudba funguje jako součást filmu, a to dokonce tak, že je to s tím dějem naprosto provázané a vyvijí se to s jeho postavami, čemuž se prostě z hlediska celku nedá čelit Zimmerovým přístupem, kdy on skládá jednotlivé věci pro jednotlivé okamžiky, ale celek není propojen, je to jen sada cool a hustých hudebních klipů, není to symfonie; tak Williams funguje i jako koncertní hudba naprosto bez filmu.

Ale nechci zobecňovat, i Zimmer má kusy, kde je ta progrese méně lineární a víc muzikální (to jsem na něj hnusnej, co? $D), ale prostě to jsou pořád jen hudební klipy. Něco jako Tolkien vs Howard, symfonická long-form struktura vs. cool jednohubky. Vlastně je to naprosto přesné přirovnání.

Tím nechci Zimmerova nijak shazovat, jeho hudba je hustá, poslouchám ji hodně, a fakticky skvěle se k těm filmům hodí, jen prostě nemá ty atributy, o kterých píšu. A i on sám to ví.

Zimmer má bonus toho, že jeho styl je teď in a on je ten, kdo to umí bezkonkurenční nejlíp. Tady jako není moc nad čím dumat, jeho napodobitelé jsou... oproti němu prostě bída. Kromě těch, které si vycvičil v Remote Control. $D (Některé skladby z Dunkirk jsou kreditovány jeho učňům, čehož si nikdo ani nevšiml a comment section na YT je vesele dál plná "Zimmer je nejlepší". $D)
Na druhou stranu on má tolik napodobitelů proto, že je to milion lehčí, než skládat Williamsovský věci. Protože u levného napodobování Zimmera nemusíš umět skládat, stačí ti opakovat to samé a přihazovat další vrstvy, víc smyčců, víc lesních rohů, víc bubnů.
Při napodobování Williamse končíš po čtyřech taktech. Najednou si uvědomíš, že on uprostřed třetího vlastně už moduloval (což imitátoři Zimmera ani netuší, že něco takového existuje $lol$), ale udělal to tak, aby to nepůsobilo moc nápadně, jenže tím najednou udělal celou věc opět svěží, bez toho, aniž by musel opustit myšlenku, najednou zjistíš, že to, co před chvílí hrály v akordech trombóny, teď hrajou klarinety a hoboje a že proč ty tam už rveš nástroje, co tam po další půl minutu vůbec nejsou třeba a že najednou vůbec nevíš co dál, protože vůbec nemáš nad celou věcí kontrolu. Už nemůžeš jen opakovat riff A 4x a riff B 4x, a vrstvit a vrstvit.
A je to o to těžší, že Williams je minimalista, co se orchestrace týče. Zimmer začne skladbu a už tam jede 10 vrstev. Williams začne a jedou jen violoncella, pak se přidá něco trochu tady, něco trochu támhle. Pak se to celý přesune jinam a najednou zjistíš, že není jak zamaskovat to, že vůbec nevíš co dělat, protože je to tak minimalistický. :D V tom je ten masakr.
A čím je Williams starší, tím štíhlejší a preciznější to celé je, až člověk prostě neví, která bije. A když se dostane do finále, kde hraje všechno, tak to je úplnej konec. Na napodobení tohohle jsou třeba desetiletí zkušeností. To navíc proto, že to není skládáno podle nějakých pravidel, jak jsem psal výše, v tom je prubířský kámen tohohle přístupu. Není na to knížka, musíš to umět. A Williams složil první Star Wars, když mu bylo 45! A to potom teprve přišli Supermani a Indiana Jonesové a Harry Potterové, atd. atd.
Argonantus píše: 25. 7. 2017, 09:36A při tom je taky eklektik a sběratel cizích nápadů, protože třeba zrovna ty Piráty vystřihl naprosto klasicky na způsob toho Willimase a jeho kolegů.
Když to řeknu ošklivě, tak pro netrénované ucho to tak možná zní, ale už při bližším poslechu zjistíš, že je to nebe a dudy. To, že to má zapamatovatelnou melodii, kterou hrajou housle, ještě neznamená, že je to klasicky na způsob Williamse. $D
Obrázek
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Star Wars

Příspěvek od Argonantus »

Eerie:

no, nechci prodlužovat odbočku - někde tu máš nějalou hudbu, pokud chceš jít dál, ale:
- atonální kokotiny právě nastaly po vymření klasické hudby, proto mluvím o Mahlerovi speciálně, a šlo by ještě mluvit o některých málo dalších po něm ve dvacátých a třicátých letech - Prokofjev, Šostakovič, Orff - ale už je to spíš vychytávka a vzpomínání na zašlé časy. Mahlerem skončila hudba, ze které by byli odvaření všichni a zároveň by na ní šli na koncert, jako za Mozarta a Beethovena. Ono se dnes ostatně chodí hlavně na hudbu starší, než asi tak 1910 - na Mahlera, Beethovena a Mozarta.

- filmová hudba je béčko klasiky, nikdy to nebylo brané tak úplně vážně; koncerty filmové hudby jsou v tomhle dost výjimka poslední doby a prorazit zpět do okruhu zájmu publika se podařilo jen několika nejlepším z nejlepších. Právě Williams, a právě Zimmer, a právě Shore.
- stejně je ale strašně málo soundtracků, které bych si byl ochoten pustit místo toho Mahlera (osmá a desátá, a Brukner číslo 9 jsou za mne ultimátní vrchol).
Williams určitě ne, to jsou dost odrhovačky. Zimmera spíš, a určitě ne Piráty a určitě ne Dunkirk. Pána prstenů jo, i když se mi taky dost ohrál. Zimmerův Interstellar, a Hanibala, asi zejména. A Hellraisera (silně Mahlerovitý, zejména ty taneční části).

- hudba u filmu je služebná část díla. To tak prostě je. U dobrého filmu prorazí často i hudba, u špatného je hudba pohřbená, i když byla skvělá. U spousty hororů funguje i velmi minimální hudba - nehudba, třeba Psycho nebo ten Chainsaw masacre. U Star Wars přenášíš svoje pocity z filmu na hudbu, nelze jinak. Já ten film zas až tak nežeru, takže mne moc nebere ani ta hudba. Sorry, fish. Williams toho namastil mraky srovnatelného - Harry Potter, Indiana Jones, Jurský park...

- dimenze, kolik dá práce udělat hudbu je zas něco úplně jiného. Asi o tom víš víc. Ale rozhodne to není tak, že co dá víc práce, je lepší. To v umění nefunguje.
- zkus někdy toho Glasse, pokud neznáš. To je podle mne Zimmerův skutečný velký učitel.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32275
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Star Wars

Příspěvek od Vallun »

Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
boubaque
bubák; Moderátor
Příspěvky: 6644
Registrován: 2. 10. 2006, 19:49
Bydliště: Brno/Ostrava
Kontaktovat uživatele:

Re: Star Wars

Příspěvek od boubaque »

Přiznám se, že filmovou hudbu moc neznám, protože ve filmech hudbu nevnímám (a to jsem myslím velmi hudebně založený člověk), přinejmenším ne mimo celek, tedy jako výlučnou jednotlivost. Pokud ji vnímám, ve velké většině případů je něco velmi špatně. A poslouchání soundtracků je pro mě většinou dost utrpení, právě proto, že nemám hudbu spojenou se zážitkem z filmu či dané scény (právě vinou výše popsaného), nebo obráceně.

Williamse nechci nějak shazovat, ale je to přesně jak píše Argo: Skládá hudbu služebnou filmu. A je to na tom hrozně poznat, ale je otázka, kdyby dostal volnou ruku (a inspiraci nepocházející z filmu), zda by dokázal něco smysluplného stvořit. Protože...
Argonantus píše: 25. 7. 2017, 18:07Williams (...), to jsou dost odrhovačky.
+100

Jeho postup třeba ve Star Wars je až průzračně zjevný (a nefunkční), pokud tu hudbu posloucháš bez filmu. Na začátku pár taktů přípravy, pak hlavní motiv v celé své kráse... a pak už zbývá jen jedna ze dbou variant: modulovat (a modulovat do zblbnutí či případného návratu do hlavního motivu), nebo změnit atmosféru.

Problém toho prvního postupu je zřejmý, zvlášť když si vyplácá hlavní motiv na začátku (srovnej např. Tábor od Smetany, kde se to postupně skládá a kde se pracuje s cimrmanovským motivem neustálého očekávání a následného zklamání). Problém druhého postupu je ten, že ty přechody se změnou atmosféry jsou strašně umělé - nevychází to z hudby samotné, ale ze změny scény ve filmu. Je třeba reagovat na změněnou událost, už není čas připravit si přechod. A z mého osobního pohledu má Williams při skládání ještě jeden problém, který ale také vyplývá z toho, že skládá filmovou hudbu - jeho melodie jsou většinou velmi chytlavé, sladké a leckdy až kýčové (což je třeba u mě problém místy i u Mahlera, např.*), a pokud z takových melodií tohle poskládá celou skladbu (Princess Leia's Theme), dost trpím.

Williamsovi je třeba přiznat dvě věci: Umí napsat chytlavou a leckdy až geniální melodii (resp. často ji vytvořit úpravou z nějaké již existující melodie), a nebojí se netradičních harmonií, resp. akordů/souzvuků, čímž trochu komplikuje a oslabuje tu svou sladkost a kýčovitost. Ale srovnání s klasiky bohužel opravdu nesnese, a to nemusíme ani chodit až k Mozartovi (kterého mimochodem taky moc rád nemám, s výjimkou 40. symfonie a některých částí oper), Dvořákovi nebo Mahlerovi, ale stačí třeba Brahms (kterému by prý podle jeho slov stačily Dvořákovy vedlejší motivy jako motivy hlavní) nebo Williamsův současník (i když o něco starší) Šostakovič. I to je prostě jiná liga, hraničící s jiným sportem.

_____________________________
* ovšem jindy je zase Mahler tak nemelodický, až mě to taky leckdy nebaví
Když se kácí les, lítají kopí — sv. Vojtěch
Bezejmenný hrdina (vlastnoruční komiks)
Hraju/vedu: D&D 5e, Svitky hrdinů, Příběhy Impéria
Další oblíbené hry: Primetime Adventures, Mountain Witch, Wushu
Vlastnoruční heartbreaker: Fossa (Fate to Old School System Adjustment)
Uživatelský avatar
eerieBaatezu
Příspěvky: 10153
Registrován: 16. 9. 2007, 11:55

Re: Star Wars

Příspěvek od eerieBaatezu »

Argonantus píše: 25. 7. 2017, 18:07- filmová hudba je béčko klasiky, nikdy to nebylo brané tak úplně vážně;
Což je ale dost pomýlený názor, který nevím, kde se vzal, protože když srovnáš klasiku a filmovou hudbu lidí, kteří umí skládat, tak co do komplexnosti je to stejné, klasika není v ničem lepší, ba naopak, je často mnohem nudnější, protože Williams, Shore nebo Goldsmith umí složit melodie, které jsou mnohem silnější, než co udělala spousta klasiků.
Jerry právě vytírá podlahu s 90 procenty "vážné" hudby... https://youtu.be/rzHw3W_7Ft8?t=3m12s

A navíc tou hudbou musí umět zároveň vyprávět příběh toho filmu, čili je to ještě těžší, než si jen sednout a mít volnou ruku.
Když si vezmeš opery, balety nebo filmovou hudbu, rozdíl de facto nenajdeš, pokud to skládal někdo, kdo to umí.
Argonantus píše: 25. 7. 2017, 18:07koncerty filmové hudby jsou v tomhle dost výjimka poslední doby a prorazit zpět do okruhu zájmu publika se podařilo jen několika nejlepším z nejlepších. Právě Williams, a právě Zimmer, a právě Shore.
Zimmer hraje na Lollapalooza, tam fakt Williamse a Shora neuslyšíš. A to dost potvrzuje celou tu tezi o struktuře, Zimmer skládá rockové skladby, akorát že to hraje orchestr, neskládá orchestrální skladby s vývojem.
Argonantus píše: 25. 7. 2017, 18:07 Já ten film zas až tak nežeru, takže mne moc nebere ani ta hudba. Sorry, fish. Williams toho namastil mraky srovnatelného - Harry Potter, Indiana Jones, Jurský park...
Jednoduše, nemusí Tě vůbec zajímat ty filmy, ta hudba je špičková právě sama o sobě. A zrovna jsi nastřelil ty špičky, ještě Superman. Potter, Jones, Jurský park, Star Wars a Superman, ta hudba ty filmy přesahuje.
A srovnatelný to je, tím, že je to všechno hustý. A pak má taky hafo věcí, který jsou hustý jen strukturně a extra silný motivy tam nemá, ale tak to je u každýho skladatele. Jen některý to tam občas umí fakt napálit a jinejm to moc nejde konstantně.


boubaque:
Chápu, o čem mluvíš. U Williamse jsou přechody opravdu iniciovány dějem ve filmu, takže mohou být opravdu bleskurychlé (hlavně v akčních scénách, kdy se prolíná víc rovin jako v Návratu Jedie). Je to trade-off, na jednu stranu to vypráví příběh, ale na druhou stranu to vypráví příběh, no... $D Což může být na druhou stranu výhoda, protože klasické kusy se někdy poněkud fádně vlečou.
Jinak ale máš pořád OST, kde jsou ty skladby "v čisté" podobě, takže si můžeš dát Duel of the Fates bez toho, že tam napochoduje armáda driodů. :D Čili není nad čím brečet.

Jo, Williamsovy melodie jsou občas děsně sladké a kýčovité a on sám to ví. Třeba u Indiana Jonese na to sám upozorňoval, Spielbergovi se to ale líbilo. Dej si ale do kontrastu jiné věci. Téma pro Harryho Pottera, apod., ta melodie tak skvěle vystihuje celej ten svět, jedna jediná krátká melodie a řekne ti přesně, vo co go. V tom je podstata jeho umění. To samý ten motiv Supermana, to samý Jones, to samý Čelisti, to samý když letí na Jurskej Park vrtulníkem, to samý, když Obi-Wan někoho řeže light-saberem, to samý když Luke kouká na dvě zapadající hvězdy.
A s klidným srdcem Ti můžu říct, že tohle jsou přesně věci, co si lidi pamatujou z kina i po 40 letech. Je to průsečík perfektní hudby s geniální melodií a filmového okamžiku, kterej ti navíc naservíruje někdo jako Spielberg v nejlepších letech, takže to prostě dává.

A si klidně dovolím říct, že bez Williamse by ty filmy byly poloviční. Jako doslova. Často to jsou prostě pulpové dobrodružňárny a on to tou hudbou totálně upgraduje. Myslím, že první Star Wars vůbec vděčí Williamsovi ohromným dílem. Nebo když ve dvojce začne hrát The Imperial March. Nebo vůbec když začnou úvodní titulky a nastoupí na fanfára, dyť to je snad skoro nejsilnější moment z celých Hvězdných Válek. :)
https://youtu.be/x3GGBc1nncw?t=3m19s
https://youtu.be/k_eYiw0Vxcw?t=47s

Jako víš co, tohle nepřekonáš: $D
Star Wars - Opening Scene (1977) [1080p HD]
Obrázek
Uživatelský avatar
eerieBaatezu
Příspěvky: 10153
Registrován: 16. 9. 2007, 11:55

Re: Star Wars

Příspěvek od eerieBaatezu »

Jo a klidně to celý někam odstřihněte.
Obrázek
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Star Wars

Příspěvek od Argonantus »

Tak já budu flameovat, pokud to někdo někam odstřihne.
Star Wars jsou sice plastikový vánoční stromeček, ale tohle si přece jen nezaslouží, aby se tu řešil Zimmer.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32275
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Filmová hudba - Williams, Zimmer aj.

Příspěvek od Vallun »

Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Star Wars

Příspěvek od Argonantus »

Tak jo, díky za oddělení.

Hellraiser - hudba by Christopher Young https://www.csfd.cz/tvurce/62938-christopher-young/ - klasická, silně mahlerovitá (valčík), případ možná nejvymakanější hororové hudby, která postrkuje celý film o kus dál.
A jednu hudební pasáž brutálně oprali v Spidermanovi 2. Není podobná; je totožná. Tím se mi dostala do víc postů tady okolo.
filmová hudba je béčko klasiky, nikdy to nebylo brané tak úplně vážně;
Což je ale dost pomýlený názor, který nevím, kde se vzal
Krčím rameny. Je to estetika.
Stav věcí je takový, že kdyby byla filmová hudba rovna klasice, tak by na Pražském jaru nechali plavat Beethovena a hráli místo toho Williamse, třeba. Což se prostě neděje, ať se ti to líbí, nebo ne. Případy, kdy je tvůrce filmové hudby vzácně vpuštěn do salonu jsou hodné zaznamenání (soundtrack k Pánovi prstenů takto provozován je).
Mezi filmovou a klasickou hudbou je stále zeď, kterou narušují občasné excesy, způsobené tím, že klasická hudba je vpodstatě mrtvá disciplína, která stále bojuje o zájem publika, a občas si šlehne injekci něčeho populárního, aby nechcípla úplně - třeba koncert s rockovou kapelou nebo koncert za nějakých bizarních okolností.
Na druhou stranu, než ctihodní kritici vážné hudby začnou brát vážně cokoli ze světa "venku", tak to dá práci.
Je to hodně podobné, jako hráz mezi "artovými" a "popcornovými" filmy, která je ovšem výrazně méně jasná.

Jiná rovina problému je, že "haute couture" hudby, zejména opera, je asi nejsnobštější forma umění, zamořená lidmi, co si chtějí spíš připadat vznešeně, než že by se jim vážná hudba opravdu líbila a rozuměli jí. Což není vina vážné hudby, ale historie, zřejmě.
klasika není v ničem lepší, ba naopak, je často mnohem nudnější
krčím rameny - svět vážné hudby má jiný názor.
Schizofrenie "lehké" hudby a "vážné klasiky" začala už někde u Offenbacha - právě někdy na začátku 20. století - a už se nikdy nezalepila. Naopak, mnohé ty nové proudy a původně nevážné injekce nové krve jako jazz nebo rock si začaly tvořit jakousi vlastní artovou klasiku (zde velmi doporučuji ten Whiplash, který je speciálně o tomhle, a i o nejvyšším levelu kultury obecně).

Já tomu rozumím jako koza petrželi, klasiku jsem systematičtěji poslouchal strašně dávno, teď si už jen občas šlehnu nějakého oblíbence, ale víceméně bych tento oficiální postoj mohl opsat; ve dvacátém století už jen pár osamělých posledních mohykánů skládalo něco, co je bráno úplně vážně. Prokofjev. Martinů. Messiaen a tak. A stav, kdy by někoho ve vzácné shodě uznávala ctihodná akademie machrů a vedle nich i publikum se týká paradoxně nejvíc těch hodně starých, jako Mozart nebo Beethoven. Martinů nebo Messiaen jsou proti nim artové vychytávky.
Do tohoto levelu se žádná opereta, muzikál ani film nikdy neprobil a myslím, že to není na pořadu dne.
A navíc tou hudbou musí umět zároveň vyprávět příběh toho filmu, čili je to ještě těžší, než si jen sednout a mít volnou ruku.
Ehm. Možná tě někdo měl upozornit na vynález jménem "opera", ten je přesně na tohle téma a provozuje se to už delší dobu.
A pak "symfonická báseň", což je případ, kdy někdo usoudil, že hudba je na tom vlastně důležitější, než slova, a libreto úplně vypustil.
Opera je literárně obvykle zastaralá kravina, kde navíc děj zná 90% diváků dopředu, nicméně ta hudba má někdy takovou sílu, že si někteří týpci, co je vizuál až tak nezajímá - a v opeře přímo vadí svojí debilitou - pouštějí opery na gramofonu a CD a rádiu, aby jen poslouchali a neviděli. Nic to nemění na faktu, že hudba tam vyjadřuje nějaký děj, který si lze o to lépe představit.
Když si vezmeš opery, balety nebo filmovou hudbu, rozdíl de facto nenajdeš, pokud to skládal někdo, kdo to umí.
Hm. Opera je haute couture muzikálu a operety; i tady je jasná zeď. Fandové tvrdí, že kvalita operety/muzikálu a kvalita opery je stále ještě dost jinde; já bych se s nimi nehádal. Paradoxně dávám spíš tu operu, kde si zhasnu světlo, než muzikál, kde i po zhasnutí světla většinou zbývá hudba, kterou by bylo taky třeba vypnout pro trapnost.
Muzikály, které se mi líbí, jsou asi tři nebo čtyři, a ty poslouchám jako tu operu, bez vizuálu. Jesus Christ Superstar, třeba.
Zimmer skládá rockové skladby, akorát že to hraje orchestr, neskládá orchestrální skladby s vývojem.
Mám pocit, že tady jsi uvízl v nějakém chybném předpokladu naopak ty.
Rcok nebo jazz mají dávno svoji artovou polohu a není možné hledat ten rozdíl v kvalitě - nebo možná jen přesvědčení nás snobů, těžko říci - v tom, jak se to vyrábí, nebo jestli tam hraje elektrika.
To je úplná volovina.
Už mezi Mozartovým symfonickým orchestrem a Mahlerovým symfonickým orchestrem je technicky obrovský rozdíl, daný hromadou nástrojů, které za Mozarta prostě nebyly vynalezeny.
Již zmíněný Phillip Glass je skladatel vážné hudby, uznávaný kdekým, je úplně elektrický, a přesto léta fušuje do filmové hudby (tedy jaksi proti směru). https://www.csfd.cz/tvurce/50868-philip-glass/
Hans Zimmer má IMHO k nějakému uznání od nějaké komise machrů vážné hudby možná blíž, než Williams. Těžko soudit; ale způsob skládání a technické prostředky dnes už fakt nejsou důležité. Moravanka taky hraje na klasické nástroje, a není jí to nic platné - na pražské jaro jí nepustěj.
Harry Potter, Indiana Jones, Jurský park...
Jednoduše, nemusí Tě vůbec zajímat ty filmy, ta hudba je špičková právě sama o sobě. A zrovna jsi nastřelil ty špičky, ještě Superman. Potter, Jones, Jurský park, Star Wars a Superman, ta hudba ty filmy přesahuje.
Věc názoru.
Indiana Jones se svojí lehkou ironií k tomu Williamsovi za mne sedí úplně nejlépe. Harry Potter je takový školně nudný, právě jako režie Chrise Columba u prvních dílů; teprve když nám dali Cuaróna, ukázalo se, že to celé možná mohlo být o velký kus zajímavější. Byly určitě i jiné možnosti a možná byly lepší.
U Jurského parku se mi soundtrack vysloveně nelíbí od první chvíle. Je absurdně přeslazený, vůbec se k filmu nehodí a skoro určitě tam měla být nějaká hypermoderní elektrika (je to celé o počítačích a virtuálnu).

Ale jak říkám, to je věc názoru a subjektivní pohled - objektivní a hájitelný fakt je, že jsou hlavně všechny tyhle věci lautr stejné, i když jde o jiné filmy s jinou duší. To je důvod, proč mne Williams omrzel, a čím jsem tuhle smyčku začal.
A s klidným srdcem Ti můžu říct, že tohle jsou přesně věci, co si lidi pamatujou z kina i po 40 letech.

Já ti referuju, co si pamatuju po ochodu z kina po shlédnutí originálu, když to bylo in. Jurský park soundtrack nic moc. A samozřejmě, hodně to zanikalo pod daleko výraznějšími dojmy, neb hudba ve filmu je prostě služebná disciplína.
A si klidně dovolím říct, že bez Williamse by ty filmy byly poloviční. Jako doslova.

To narážíme na problém, že v mých očích se ty filmy hodnocením povážlivě liší od začátku. Pokud by měla být vysněnou metou filmu Epizoda IV, pak potěš koště. To je pulpová dobrodružňárna, a ještě hrozně blbě udělaná.

Je plno filmů, co mají nádhernou hudbu, ale jinak nejsou vlastně nic moc (Scottův Gladiátor). A pokud by tu měly padnout příklady, kdy film funguje s hudbou, pak asi zase musím poukázat na ten, co jsem na něj odkázal asi úplně nejčastěji, Film s velkým F, který má jen takovou elektronickou odrhovačku, made by Brad Fiedel, ale dva zámky plný Williamsů vyměním za tuhle věc.
Uživatelský avatar
eerieBaatezu
Příspěvky: 10153
Registrován: 16. 9. 2007, 11:55

Re: Star Wars

Příspěvek od eerieBaatezu »

Argonantus píše: 27. 7. 2017, 08:51Stav věcí je takový, že kdyby byla filmová hudba rovna klasice, tak by na Pražském jaru nechali plavat Beethovena a hráli místo toho Williamse, třeba. Což se prostě neděje, ať se ti to líbí, nebo ne
Tak to je hlavně dáno tradicí. Zkus v repertoáru filharmonického orchestru vynechat klasiky, si každej poťuká na čelo, protože je to očekáváno. Fakt jen těžko můžeš nechat plavat zajetou sbírku věcí, co jsou neustále hrány. Uvidíme, no my vlastně ne, co bude za 100 let v takových programech. Dvořák a Mozart tam asi budou pořád, ale nedivil bych se, kdyby se tam začaly objevovat i věci, co jsou dnes novodobé, ale ještě nejsou považovány za klasiku, protože prostě nemají ten punc "složeny v době, kdy ještě nebyl twitter".
Argonantus píše: 27. 7. 2017, 08:51Případy, kdy je tvůrce filmové hudby vzácně vpuštěn do salonu jsou hodné zaznamenání (soundtrack k Pánovi prstenů takto provozován je).
Jo, ono to pomalu začne. Protože filmová hudba Shora, Williamse a Goldsmitha je ekvivalent toho, co tehdejší společnosti servírovali Mozart, Beethove a ostatní.
Argonantus píše: 27. 7. 2017, 08:51Mezi filmovou a klasickou hudbou je stále zeď, kterou narušují občasné excesy, způsobené tím, že klasická hudba je vpodstatě mrtvá disciplína, která stále bojuje o zájem publika, a občas si šlehne injekci něčeho populárního, aby nechcípla úplně
Ta zeď je blbost a bude čím dál slabší, protože zájem publika o právě věci jako koncerty Star Wars nebo LotRa jsou a ty koncerty vyprodávají.
Koukni na tohle https://youtu.be/4wvpdBnfiZo docela zástupy...
Argonantus píše: 27. 7. 2017, 08:51Na druhou stranu, než ctihodní kritici vážné hudby začnou brát vážně cokoli ze světa "venku", tak to dá práci.
Jo, kritici ať si políbí.
Argonantus píše: 27. 7. 2017, 08:51Je to hodně podobné, jako hráz mezi "artovými" a "popcornovými" filmy, která je ovšem výrazně méně jasná.
Proč?
Argonantus píše: 27. 7. 2017, 08:51A stav, kdy by někoho ve vzácné shodě uznávala ctihodná akademie machrů a vedle nich i publikum se týká paradoxně nejvíc těch hodně starých, jako Mozart nebo Beethoven
No však to je právě o tom, že Mozart a Beethoven byli schopni složit hudbu, která měla silné nápady. Já se nedivím, že publikum nebaví nějaký slinty bez nápadu, co se ve dvacátým století prezentovaly jako vážná hudba. A často i věci z dřívější doby, co jsou hrány, nejsou až zas tak záživný. Čili to, že se publikum a akademie shodnou na Mozartovi, není paradox, je to dáno tím, že uměl přijít se záživným nápadem, co baví posluchače, a taky uměl hustě skládat, takže se pobaví i akademie. Pokud tohle umíš, je jedno, jestli skládáš opery, balety nebo filmy.
Argonantus píše:
eerie píše:Zimmer skládá rockové skladby, akorát že to hraje orchestr, neskládá orchestrální skladby s vývojem.
Mám pocit, že tady jsi uvízl v nějakém chybném předpokladu naopak ty.
Rcok nebo jazz mají dávno svoji artovou polohu a není možné hledat ten rozdíl v kvalitě - nebo možná jen přesvědčení nás snobů, těžko říci - v tom, jak se to vyrábí, nebo jestli tam hraje elektrika.
To je úplná volovina.
Tady asi mluvíme každý o něčem jiném. Já jednoduše říkám, že Zimmer prostě nepoužívá postupy psaní orchestrální hudby, protože on jí fakticky nepíše. To není kritika, to je konstatování faktu. On nepíše pro orchestr.
Argonantus píše:Už mezi Mozartovým symfonickým orchestrem a Mahlerovým symfonickým orchestrem je technicky obrovský rozdíl, daný hromadou nástrojů, které za Mozarta prostě nebyly vynalezeny.
To sice ano, ale oni pořád psali orchestrální hudbu. To Zimmer nedělá. Teda teď, dřív psal o dost víc klasičtěji. Od doby Nolana mu jeblo a začal zvuky orchestru používat už jen právě jako zvuky. Nenajdeš u něj orchestraci, která se používá, abys měl stále svěží zvukové barvy a vůbec všechny tyhle věci, co se dělají, když píšeš pro orchestr. On už ani nenahrává orchestrální nástroje pospolu. Pozve si jen smyčce, udělá recording session, za pár dní lesní rohy, nahraje to, a pak to ve studiu zmixuje. To není, že by měl orchestr a vedle něj posadil maníka se synťákem, aby tam občas jebnul pár tónů. Něco takového dělal Goldsmith, ve Star Treku používal sound design věci jako součást skladby a znělo to skvěle: https://youtu.be/rzHw3W_7Ft8?t=22m18s, https://youtu.be/rzHw3W_7Ft8?t=6m30s. To, že tam hraje elektrika nebo to, že tam hraje elektrika, totiž může znamenat dvě dost odlišné věci.
Argonantus píše:Hans Zimmer má IMHO k nějakému uznání od nějaké komise machrů vážné hudby možná blíž, než Williams.
Tady zásadně nesouhlasím. Už jen proto, že Williams skládá symfonicky a orchestrálně a Zimmer ne, docela podstatné detaily.
Argonantus píše:Těžko soudit; ale způsob skládání a technické prostředky dnes už fakt nejsou důležité. Moravanka taky hraje na klasické nástroje, a není jí to nic platné - na pražské jaro jí nepustěj.
Právě způsob skládání dělá ten rozdíl. O tom tu celou dobu mluvím. Popový písničky mají taky super melodie, ale způsob, jakým jsou složeny, stejně jako
A právě proto, že si lidi myslí, že tyhle věci dnes nejsou důležité, skládají dneska hudbu k filmům kdejací neumětelové a diskuzní fóra jsou plná toho, proč dneska nejsou soundtracky už tak super, jako v dobách Star Wars. No protože způsob skládání a dlouholeté zkušenosti a všechny tyhle věci jsou podstatné. Stejně tak moravanka má smůlu, protože "způsob skládání".
Argonantus píše:Harry Potter je takový školně nudný,
Potterovský věci jsou nádherný: Fawkes the Phoenix Krásně hravý: Aunt Marge's Waltz ...Nudný, jo? The Chamber of Secrets Hustý to je jako prase.
Argonantus píše:U Jurského parku se mi soundtrack vysloveně nelíbí od první chvíle. Je absurdně přeslazený, vůbec se k filmu nehodí a skoro určitě tam měla být nějaká hypermoderní elektrika (je to celé o počítačích a virtuálnu).
Zrovna hudba z JP je jedna z věcí, co si z dětství z filmů nejvíc pamatuju, jak přilétají na ten ostrov, totálně majestátní a dobrodružný, tohle eletronickejma věcma nedáš: Journey to the Island
Úplně vidím Spielbergovy závěry tý helikoptéry nad ocenám a jak se z něj začnou zvedat břehy toho ostrova. Jo tohle: https://youtu.be/IpdxcQ1zYN0
Lol, tywe, z těhle pár minut by se tvůrci nehledě na věk a zkušenosti mohli učit, perfektní příklad Spielberg+Williams komba. Na to se nedá nic říct, Steven je prostě machr, ty záběry a střihy a celý to umocněný tou hudbou. Mi to připomíná zapalování majáků v Lotrovi, scéna, dalo by se říct totálně o *****, ve scénáři popis "kamera jede přes hory, zapalujou se hranice", výsledek Jackson + Shore, že u toho člověk bulí, jak želva.

$lol$ Jurassic Park - WITHOUT MUSIC Asi takhle, no.
Podle mě vůbec ty filmy jako první Star Wars nebo Potter vděčí víc než málem za svůj úspěch právě Williamsově hudbě.

IMO měl udělat hafo elektronickou hudbu k Minority Report.

Tyhle 3 minuty je proč nejsou v dnešní době soundtracky úžasný, protože tohle nikdo nedokáže složit: https://www.youtube.com/watch?v=2IovsY0 ... .be&t=5m7s dost možná už ani Williams $lol$ Nápad, umění orchestrace, struktura kompozice... děte všichni domů.
Obrázek
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Star Wars

Příspěvek od Argonantus »

Tak to je hlavně dáno tradicí. Zkus v repertoáru filharmonického orchestru vynechat klasiky, si každej poťuká na čelo, protože je to očekáváno.

Do klasického repertoáru občas někdo modernější pronikne. Je to vzácné, ale děje se to.
Filmoví, operetní, muzikáloví nebo populární skladatelé jsou to ovšem zcela výjimečně (Bernstein?).
A ten Mahler je taky o sto let novější než Mozart a Beethoven, takže se tam musel dobývat (a dobýval, a trvalo to, než ho uznali). Pohyb tam je, ale strašlivě pomalý. Snad nejpomalejší ze všech umění.
Protože filmová hudba Shora, Williamse a Goldsmitha je ekvivalent toho, co tehdejší společnosti servírovali Mozart, Beethoven a ostatní.
To právě ani náhodou. U lidu jsou populární stejně, ale mezi tou haute couture kritikou si stojí úplně jinak. Z Mozarta byli konkurenti úplně na hrnku (dost pěkně o tom ten Formanův film). Ty tři snad berou na vědomí, občas jim něco zahrajou, aby přišlo publikum, ale vážně je furt moc neberou.
A velmi mírně informovaný laik jako já nebo Boubaque (asi je větší nadšenec, těžko říci) okamžitě tuší, proč to tak je.
Složit chytlavou melodii není podstata klasické hudby. Je to jen jedna z mnoha disciplín.
Existují klasici chytlavých melodií, sto let staří a notoricky známí, ale furt jsou na druhé koleji. Offenbach, například.
Nebo Johann Strauss s těmi valčíky (neplést se Straussem Richardem, to je dnes už jasný klasik).
Ta zeď je blbost a bude čím dál slabší
Můj soud je spíše deskriptivní, než axiologický, já ani ty to nezměníme. Navíc já v tom jistou racionalitu vidím.
Hudba se chová daleko konzervativněji, než výtvarno a literatura, tam je to s těmi zdmi po vpádu postmoderny jinak.
Hudba naopak má jakousi záhadnou tendenci tvořit artovou výlučnou partu i u těch nových forem, viz výše.
Debata by se hodně posunula, kdybys zareagoval na toho Glasse. Je totálně elektronický, ale uznáván je.
Je to hodně podobné, jako hráz mezi "artovými" a "popcornovými" filmy, která je ovšem výrazně méně jasná.
Proč?
složitá otázka. A nemám to odnikud, je to jen vnější dojem.
Během postmoderny proběhly revoluce snad na všech frontách umění, "staré proti novému".
U výtvarna už je to několikátá revoluce, tam jsou tak nějak nejvíc vpředu, hlavní zemětřesení byl vynález abstrakce a odklon od realismu někdy kolem 1900 a po postmoderně se uznávají už opravdu zběsilé věci - třeba Damien Hirst. A rovnou je v haute couture, nic víc nad ním není.
Tam je těžké vůbec nějakou jasnou hranici objevit, kudy přesně vede.

U literatury to vzalo trochu podobný konec; dnes už existují vážně brané detektivky, vážně brané scifi, po Tolkienovi i fantazy, smí se to učit ve škole a dostává to ocenění. Přesto nějaká "haute couture" literatura IMHO stále existuje, ale dost bojuje o život.

U filmu došlo ke zradě v tom, že ti nejvznešenější současní režiséři snad bez výjimky vycházejí původně z těch nejpokleslejších koutů scény. Spielberg, asi nejctihodnější mistr, jakého umím vymyslet, tu revoluci kdysi vedl jako jeden z hlavních rebelů.
Takže dělat artový film dnes lze, ale je to dost složité, nese to s sebou nádech podezřelého hipsterství, moc velký historický základ to nemá (Lars von Trier, ten se za elitu prohlásil hlavně sám, a ne každý tomu věří).
Film byl od počátku trochu plebejská zábava - proti opeře, třeba. Ti jeho největší machři byli odjakživa dost populární.
Já se nedivím, že publikum nebaví nějaký slinty bez nápadu, co se ve dvacátým století prezentovaly jako vážná hudba.
No, pomalu s tou flintou - Bolero od Ravela, Carmina Burana od Orffa, Peer Gynt - to jsou obrovské hity klasiky, a našlo by se jich mnohem víc. A nakonec je někdo použil ve filmu (O fortuna, kolikrát jsem ten nápad už viděl zopakovaný z Excaliburu).
to, že se publikum a akademie shodnou na Mozartovi, není paradox, je to dáno tím, že uměl přijít se záživným nápadem, co baví posluchače, a taky uměl hustě skládat, takže se pobaví i akademie.

Mozart je možná popularitou number one, minimálně medajlista, něco jako Leonardo v malování - toho těžko někdo někdy dostihne. A když ano, stejně bude legenda.
Přesto se dopustím stejného kacířství, které tu naznačil Boubaque - na mne je malinko moc jednoduchý a sladký; nejraději od něho mám Requiem.
Halt jsem hororista; trochu té disharmonie a zlověstna mne obvykle zaujme víc. Odtud ten Mahler a jeho zlověstné valčíky. Ale taky jinak; není nic většího, čistšího a elegantnějšího, než Adagio z desáté (a taky skončil ve filmu, i když je to pro mne příklad nejblběji užité klasiky ve filmu široko daleko).
Já jednoduše říkám, že Zimmer prostě nepoužívá postupy psaní orchestrální hudby
O tom není sporu.
Minela je v tom, že já tvrdím, že toto není znak, který by rozhodoval o tom, zda tě uznají za "vážného skladatele".
Protože Glass a milion jiných moderních elektrických klasiků, které ani neznám.
A naopak, protože Offenbach a Strauss, sto let orchestrální hudby, která přesto není vážná (kankán jistě znáš).

Ve Star Treku je hudba? Vidíš, to jsem si nikdy nevšiml.
Mi to připomíná zapalování majáků v Lotrovi, scéna, dalo by se říct totálně o *****, ve scénáři popis "kamera jede přes hory, zapalujou se hranice", výsledek Jackson + Shore, že u toho člověk bulí, jak želva.
Yes. To bych taky vytáhl jako jeden ze světových rekordů.
Nemáš pravdu jen v tom, že by to bylo o tom, co tvrdíš - je to plné emocí, neb je to volání o pomoc o záchranu světa, nic méně.
Ale za to už hudba nemůže.
nebo Potter vděčí víc než málem za svůj úspěch právě Williamsově hudbě.
si děláš srandu; Potter byl obrovský fenomén už před filmem.
A s tím hudba taky nesouvisí.
Odpovědět

Zpět na „Kultura“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 12 hostů