Cyberpunk

[Bifi]

Aha, tak tá žánrová diskusia tu už bola:

V době Terminátora 3, kde byl cool efekt založen na tom, že technika ve filmu se těsně ve dveřích setkávala s aktuální vojenskou technikou, je to dnes nastavené skoro obráceně - reálná vojenská technika je lepší, než ve filmu.

Stran cyberpunku - málokde je tak drasticky vidět vytrácení se punkové předpony. na tomhle už není "punk" vůbec nic, je to nažehlené a sterilní, Dewtroit je velkoměsto s mrakodrapy.

Je docela možné, že cyberpunk mohl opravdu fungovat jen v určité době, v určitém stavu technologie a společnosti. A že všechny další pokusy o tenhle žánr už budou jen nostalgické retro.

To je asi ono.
Ten úžasný pocit intenzivního nebezpečí, že se dívám na něco naprosto ohromujícího a unikátního, ten byl v těch osmdesátkových filmech a pak se začal vytrácet. Informace, že počítač a stroj nejen rychleji počítá, než člověk - to se tak nějak tušilo - ale i rychleji myslí, je silnější, zkrátka, nemáme proti němu šanci, a to tak, že žádnou, ta byla tehdy děsivě nová. A navíc v tom byl zvláštní dotek reality - roboti z šedesátých let byli plechová scifi a byli spíš směšní, kdežto T - 800 a Roy a Robocop dělali dojem, že je za pár let někdo opravdu bude schopen udělat. A fakt nebude na co se těšit.
Dnes je všechno jinak. Různé chytré zaměřovače a střílečka a to, že rychlejší hardware a software je prostě rychlejší, to nikoho nehromí, ty střílecí scény v Robocopovi jsou úžasně sterilní a nudné. Už jsme to viděli milionkrát.
Do jisté míry je to to mnou, že se posunulo moje vnímání a nároky, ale jen do jisté míry, protože i na kdovíkolikáté je Terminátor úplně jiný zážitek, než ty nové retrokopie.

Argo: chápu. Je fakt, že mimo té "špinavosti" je tam ta ryzí/primární (až animální nebo surová) energie, kterou zmiňuješ; což je taky silná vlastnost punku jako takového a mnoha nových věcí tenhle motiv asi může absentovat (ten zmíněný MadMax je v tomhle výjimka)... ale zase, to že tam ten motiv je, z toho nemusí dělat rovnou (kyber)punkovou věc.

V niečom nesúhlasím a nedivím sa, že to Argo nezmieňuje. Redukovať "punk" na špinavosť (alebo "hnusnost a šerosvity") je krátkozraké, je to to isté ako redukovanie cyberpunku na estetiku a štylizáciu.

Termín "cyberpunk" príponu "-punk" preberá s plným vedomím - a tu je aj kľúčová hranica medzi cyberpunkom a sci-fi. Podstatou punku je aktívna spoločenská kritika, spojená s vyhranením sa proti majoritnej spoločnosti. Punk, a raný cyberpunk tiež, boli antikapitalistické hnutia. Cyberpunk predkladá víziu bezútešného víťazstva korporácií, ultimátnej privatizácie a úplného rozpadu štátu. Korporácie sú tie, kto cynicky nastavuje pravidlá a vyvíja nové, odľudšťujúce technológie s cieľom maximalizovať vlastný zisk a prenášať externality na zvyšok spoločnosti. Punks sú tí, ktorí neprijímajú ekonomicky podmienenú spoločenskú hierarchiu a z nej vyplývajúce estetické kritériá - podobne ako raný black metal sa vyčleňujú prijímaním tých symbolov, ktoré pre majoritnú spoločnosť symbolizujú sociálne dno, okraj alebo tabu, čo v extrémnej podobe znamená aj ekonomické a fyzické vyčlenenie sa zo spoločnosti. Tu vzniká ten "život v tieňoch".

Súčasťou kyberpunkovej bezútešnosti je ale aj to, že vyhrať sa už nedá a už prakticky ani nie sú masové hnutia odporu - a preto stojí otázka "viem ako jednotlivec žiť tak, aby som na systéme parazitoval a napriek tomu nebol jeho súčasťou - a viem žiť so svojím svedomím?". (Cyberpunkoví protagonisti sú ako veteráni neúspešných revolúcií - oscilujú medzi rezignáciou, ohraničeným aktivizmom a cynickým komentátorstvom. A rolu masových hnutí prebrali výnimočne talentovaní jednotlivci.) Tou druhou otázkou samozrejme je "od ktorého momentu splynutie so strojom znamená stratu ľudskosti" - a všimni si tú nenáhodnú syntaktickú podobnosť s predchádzajúcou otázkou.

Rovno na prvej strane Sirien:

Ohledně toho "nedá zabránit, koukejte se smířit" - kyberpunk je hodně o fatalismu celku a o hledání vlastní cesty navzdory změně, které se nelze vzepřít. Hrdina kyberpunku je v podstatě nucen integrovat technologii do svého těla, ale snaží se udržet lidskost navzdory tomu. Ta změna je viděná jako nežádoucí, ale nevyhnutelná. Kyberpunk oslavuje drogy a únikové životní strategie jako znouzectnost - svět se na Tebe valí, děláš, co můžeš, ale přesto zvládáš při tom kličkování najít i pár svých momentů štěstí, bez ohledu na jejich povrchnost. Efektivně to je trochu polemika s hloubkou a povrchností smyslu života, takové tvrzení, že to co kdekdo hledá v té hloubce je ve skutečnosti na onom povrchu a že to dodává nějaký umělý bílý prášek tomu nijak neubírá.

... s tým, že ten únik a hľadanie okamihov osobného šťastia je súčasťou rezignácie, ale v pozadí je tam stále tá idea "svet je v sračkách, zlyhali sme".

Cyberpunk nám hovorí, že ak niečo neurobíme teraz (hovoríme o strede 80. rokov, viď Thatcherovú a Reagana a neoliberalizáciu a odstraňovanie prekážok nadnárodným korporáciám...), takto dopadneme. A že sme "takto" aj dopadli - a literatúra cyberpunku sa stáva komentárom súčasnosti - nie je len otázka technologického pokroku. V niečom je súčasnosť menej bezútešná (napr. stále máme, aj keď oslabené, štáty a reguláciu), v niečom viac (technológie sledovania, oligopol až monopol technologických gigantov, absencia tých výnimočných jedincov, ktorí režimu unikajú, environmentálny kolaps a pod.).

Mimochodom, Terminátor je v tomto zmysle cyberpunkový film (na rázcestí stojíme tu a teraz, budúcnosť je bezútešná, výnimočne nadaní jedinci v boji proti systému), ale z iných hľadísk nie je: zlo je "odinakadiaľ", dej sa odohráva v súčasnosti a nie v tej bezútešnej budúcnosti a pod.

[eerieBaatezu]

Vy víte kdo

Tyvolé, Argo je zpátky.

Já jsem na to nornálně ani nešel. Má cenu na to jít? Nějak mě to minulo.


Co se týče toho Camerona, všiml jsem si jakéhosi vzorce jeho chování:

T1 - hororový thriller. (Poprvé mi to pustil tehdejší přítel ségry, když mě museli hlídat. Vlastně takhle jsem viděl naprostou většinu pop-kultovních věcí. Dali mě do pohovky, zatáhli rolety, borec zapnul video, kde byli Terminátoři, Conani, Running Man, Commando a tyhle osmdesátkový věci, zavřeli za mnou dveře od obýváku a na celej den mě měli z krku. A já ve svejch asi tak 9 letech koukal na to, jak ta šílená vraždící mašina leze skrze lis co mu drtí tělo za Sarah a ona mu ne a ne uniknout. A protože nejsem Sadako, ale přecitlivělá duše tak si ty sceny přesně vybavuju do teď, přestože jsem ten film od tý doby viděl snad jen jednou (ta příšera/kouzelník z Conana 2 byl taky masakr). Toť odbočka, kterou mi to právě naevokovalo. Jo a btw jsem viděl Runing Mana před asi půl rokem a je to solidnější zábava a film než polovina vysokorozpočtových věcí, co vychází teď.
A taky musím říct, že mě to vlastně nějak moc neuhranulo. Když jsem ve stejné době viděl Star Wars a Star Trek, tak to mě uchvátilo absolutně, ale Terminátoři a Conani mě nikdy ani jako dítě co milovalo fantasy a sci-fi nějak dech nevyrazili.)
T2 - akční thriller.

Alien - horor s různými překryvy, podivnostmi, zvláštní režií.
Aliens - akční thriller.

Rambo - mistrovská psychologická studie lidí, doby a veterána z Vietnamu.
Rambo 2 - akční thriller.

WTF, Jime?

Cameron má nějakou úchylku předělávat původně čímsi hluboké a zajímavé věci do akčních thrillerů.
Nápad z T-800 udělat chůvu, jako ok, T-1000 byl hustej a fakt strašidelnej záporák, tady se Cameronovi povedlo tu laťku záporáků držet ba i překročit, ale ten film je mnohem víc akční a blockbusterovej, než hororovej.

To samý Aliens. Vezme monstrum, co je tajemný a vlastně člověk musí i uvažovat, co za typ inteligence to je, pže jsou tam ty sexuální podtexty, apod. a udělá z toho trubce, nějaký hyperzabijácký zvíře, což podle mě Xenomorf z Aliena zas tak není, a narve tam bandu vesmírných mariňáků a je z toho mnohem víc akční a blockbusterovej thriller, než podivnej horor.

To samý Rambo. Film o veteránovi, kterej se dostal do maloměsta, kterýmu velí bigotní, "průměrný" v tom nejhorším slova smyslu šerif a jeho pohůnci, kteří Johna šikanují a zaženou do úzkých, s tím finálním srdceryvným monologem. Cameron přijde a udělá z toho mnohem víc akční a blockbusterovej thriller, než psychologickou studii člověka. Rambo tam kosí enemíky jak ten Švancík v Commandu, což je fakt obrat někam do hajzlu zelenýho. Ve First Blood Rambo praktikoval tu šílenou vietnamskou džunglovní válku nástrah a pastí, ve dvojce běhá polonahej s těžkým kuláskem v jedný ruce a praží to tam hlava nehlava.

A dycky z toho u obecného obecenstva Cameron vyvázl ještě s pochvalou. Když se řekne Rambo, tak lidi nevidí toho zmučeného veterána, ale polonahýho svalouše s kulometem. Aliens i T2 jsou uznávány mezi nejlepší sci-fi všech dob, předbíhajíce oba první díly... A přitom ze všeho kua udělal akčňárnu. On tam dycky nějak zmákne dát nějakou dějovou linku nebo napsaný charaktery tak, že publikum zapomene, co z toho originálu ty filmy ztratily a jásá. Dá tam badass Ripleyovou, a tu její linku proti korporaci a s tím dítětem, Rambovi dá zase tu linku, že ho zradil nadřízenej a dycky z toho vybruslí. A taky asi umí točit , protože ty filmy jsou zábavný a dobře udělaný, ne že ne (Ramba 2 napsal). Ale ten posun u pokračování dycky udělal tím samým směrem. Ještě, že nebude Titanic 2.

[Gediman]

Další článek z mé "popkulturní série" - cyberpunk a odvozené žánry.

http://www.gediman.cz/seznamclanku.php? ... zene-zanry

[jjelen]

teda nevím, Verne moc steam neni, ne? A taková Mumie zas diesel... ale jako jo, mě se ty názvy spojují spíš s "danými epochami" než nějakým techem (nic proti třeba byzantskému steampunku co tu kdysi kdosi navrhoval)
A biopunk... neni vlastně biopunk i Naruto? Posedlost "bloodlinama", pořád si tam někdo implantuje cizí oči nebo buňky aby získal víc kchůl schopnosti, Orochimaru a prokletá pečeť, postavy značně nelidské (ve světě kde by vlastně mimo lidi - a démony?- jiné rasy žít neměli?)

[Rest of me]

On na Bifiho hodně hluboký ponor nikdo nereagoval, ježto nikdo nikoho nečte. Já taky ne; vlastně tu vůbec nejsem. Jen tak jdu okolo.
Ale ježto je tohleto jedno z mých nejoblíbenějších témat, a ten zářez byl opravdu zajímavý, tak přece jen.

Shrnutí cyberpunku, s tím, že vlastně skončil někdy kolem 1990
Ano. Je to tak a nemám námitek. Cyberpunk byl jedním z významných stylů raného postmoderního slohu, bytostně propojený s nástupem IT do lidské civilizace, a v okamžiku, kdy se tato technika stala samozřejmou součástí života, ztratil smysl. Nemůžete varovat lidstvo před topinkovačem. Nebo přesněji, nemůžete ho varovat stále dokola v rozmezí desítek let.

Můj dodatek, nad kterým se tato debata rozevřela, že cyberpunk byl přítomen na scéně možná už o pár okamžiků dřív, než se všeobecně věří, totiž od konce 70tých let, na Bifiho pozorování nic nemění, protože moje dodatky k cyberpunku ten nejoficiálnější naopak předcházejí. T1 z roku 1984 můj původní článek z roku 1996 končil.

- T2 coby rozbití mýtu
Nad fenoménem T2 se dá plodně strávit daleko delší a komplikovanější odbočka.
Já ho za plnohodnotné pokračování považuji, přestože do cyberpunkové debaty už těžko může něco nového přinést (1991, tedy těsně po), přestože geniálně uzavřenou jedničku nikdy nedokáže napodobit; přestože trochu prázdně estetizuje a že jde směrem od poctivého umění k reklamnímu výrobku.

To, že T2 není tak dobrý jako T1 je pro mne dané tím, že T1 je the best dragon story of ever. Ježto nic na světě není tak dobré jako T1, tak všechno ostatní logicky musí být horší, a výrok nepřináší žádnou novou informaci. A neplyne z toho, že co je horší, než T1, nutně musí být špatné. Asi nikdo není tak přísný, aby tvrdil, že když to drama není dobré jako Hamlet, tak to nemá cenu.

Za pozoruhodné považuji to, že právě proto, jak je T2 nedokonalý, neuzavřený, rozbitý na několik kusů, tak je přístupnější a pochopitelnější, a to je podle mne důvod, proč ho lid miluje daleko víc, než T1. Mimochodem, s Alienem 1 a 2 se to má velice podobně.

T1 naopak svojí ochromující dokonalostí ukazuje lidem jejich malost. Je tam strašně málo slov, žádné není zbytečné, a není na co se chytit. Pokud někoho provokuje, že ho srovnávám s Hamletem, tak za mne je T1 daleko dokonalejší, lépe vybroušený. U Hamleta si lze představit o něco kratší polovinu rozmluv. U T1 není co krátit – nic tam není.

T3 – T6 jsem neviděl.
Z hlediska světovládných významů cyberpunku, smyslu života a vůbec, toho skutečně není třeba, protože se pohybujeme trochu v jiném levelu. Asi jako když se sestoupíme od Hamleta k nějaké jeho moderní recyklaci na způsob Vest Side Story.

Pokračování tohoto druhu není pro filosofy, ale v zásadě pro dvoje publikum:
- Lidi, co je jim v zásadě jedno, na co jdou, ale chtějí, aby se tam děla nějaká akce, svítilo to a bouchalo, a taky tam může být nějaká láska, s trochou té erotiky, a případně i nějaké ty humory. Zkrátka universální Hollywoodský blockbusterový hamburger, ™. U kterého je samozřejmě výhodné, když nese nějakou tu osvědčenou značku. Tihle lidé označili několikrát T2 za „nejlepší akční film všech dob“, z čehož je patrno, že moc nesledovali, o čem vlastně je. Přesto jim budiž přáno.

- Fans daného universa, kteří si hrají s variantami. Na světě jsou malíři, co malují stále ten samý obraz v nekonečných variacích, a také jsou fanové jediné historky. Vyrábějí hry, vlastní encyklopedie, dumají nad účinností Hunter/Killeru nové generace. Tady se přiznám, že jsem k tomuhle měl v jisté fázi sklony taky, divoký střílečkový svět téček mne okouzlil jako jeden z mála, a to do té míry, že mne zlákal až k vlastní fanfiction. Takže pro mne rozhodně mělo cenu sjet všechny díly, a s výjimkou opravdu příšerné T5 jsem nikdy neodešel úplně zklamán. Všude jsem se dozvěděl něco malinko nového, nový úhel pohledu, nové osvětlení scény, něco, co mi dříve unikalo. Tož, evangelium od nově nalezeného autora může být zajímavé, i když je za tím vlastně furt ta samá historka a tak dobré jako Jan to není.

Z příběhového hlediska má prostředí jen význam jako prostředek příběhu.
No, to je tedy slovo do pranice. A po delším přemýšlení nad touto věcí (asi čtyřicetiletým), bych uzavřel, že ne.
Prostředí je v dobrém příběhu plnohodnotný prvek rovnice; dobré prostředí je takové, že ho nemůžeme vyměnit, aniž by se tím příběh podstatně změnil.

Markantní je to u scifi. Vernovy příběhy jsou přímo vystavěny na nějaké fantastické kulise, prostředí, změně fyziky nebo jiné podobné okolnost. Dvacet tisíc mil pod mořem nefunguje bez té ponorky, a tím máme zároveň určenu trochu klaustrofobní železnou – vpravdě cyberpunkovou – atmosféru. Prostředí je u Verna podstatnou částí zápletky, a často je dokonce důležitější, než postavy (které by šlo vyměnit snadněji).

Cyberpunk je stále ještě podmnožinou scifi. I když se k mateřskému žánru staví velmi revolučně a kdeco obrací vzhůru nohama, přesto jsou u něj rekvizity a terén naprosto zásadní. Jeho klíčovým vynálezem je právě to, že nemůžeme udělat jasnou čáru mezi postavou a rekvizitou; původní T1 byl právě učebnicová postavo/rekvizita. No, a to prostředí je pro Terminátory jako moře pro piráty; bez něj nedává smysl a nefunguje. Skynet sám je opět učebnicové prostředí tohoto druhu; něco mezi postavou, strojem a počasím.

Prostředí vidíme optikou protagonisty -
Jedna z nejrevolučnějších drobností T1 byly ty pohledy okem terminátora. Nikoli, jak píše Bifi – my už vlastně nejsme s pohledem na svět a události tak monopolně odkázáni na protagonistu, jak bývalo zvykem. V zásadě by šlo udělat celý příběh terminátořím okem (a stalo se, Hardcore Henry).

Dvakrát vstoupit do téže řeky nelze –
No, jasně; to je paradox všech pokračování. Pokud to bude moc jiné, není to pokračování, nebudou tam známé věci a postavy a publikum se naštve (T4). Pokud to bude moc stejné, nemá to žádný smysl, je to vyspoilované dopředu a publikum se naštve (T3).

Pastiš asi přesně není to slovo; Znamení čtyř není pastiš Studie v šarlatové.
Pastiš je něco, co se tváří navenek, že je nové a s originálem nijak nesouvisející, ale je to lautr to samé. Třeba Univerzální voják ve vztahu k Terminátorovi.

Reprodukujeme prostredie a kulisy a chceme v nich rozpovedať nový príbeh a musíme najít nových protagonistov
No, ne tak docela povinně. Pokračování prostě existují, třeba ten Holmes nebo Vinnetou, a často mají dokonce ty samé protagonisty. Tři mušketýři po dvaceti letech. Fenomén pokračování – jakožto autora několika pokračování – mne samozřejmě zajímá přímo zásadně; teoretické odhalení, že pokračování nemůže dávat smysl, z podstaty věci nemohou přijmout, neb bych se zásadně a celoživotně mýlil a dělal nesmyslné věci.

Nic to nemění na tom zjištění, že udělat pokračování je daleko těžší, než nový příběh, protože příběh původní nám spoustu možností vytuneloval a prostor pro řešení podstatně zúžil. Případ T1 a T2 je v tomto poučný jako máloco.

Prostředí jako sebereprodukce a kýč -
Tady tuším, co myslíš. Prostředí se stane kýčem přesně v momentě, kdy ztratí tu vernovskou funkci, že má přímý vliv na děj. Že jinde by to prostě nebylo možné vyprávět.
Tady se vezme známé prostředí ™, dají se tam cool postavy a rekvizity odjinud, a vezme se děj třeba Třech mušketýrů nebo Terminátora, to je jedno, s prostředím ani postavami nijak nesouvisí, ale ježto je to cool, tak to publikum přijme. Snad. Když je to značkový produkt, nemůže to přece být špatné! A jakousi úctu často cítí i různí okolojdoucí kritici. Jak někde psal Tom Hardy – „mé hodnocení mi až vadí, protože by podobný drahý film s tolika talenty neměl dostávat hate známku“. V daném případě sice nešlo o opakování, nýbrž o první díl, ale zjevně byl určen k vytvoření nové značky a k pokračování, a jen katastrofální neúspěch tomu naštěstí zabránil. Případ naznačuje, že hranice trpělivosti publika tedy asi existují, i když jsou hodně volné.

Cyberpunk nemá pohyblivou hranici.
Nemá. Scifi se zřejmě musela zase proměnit a najít jiné styly. Což je na jiné borce, já to moc nesleduju. Poslední dobré příklady scifi byl Blade Runner 2049 a Arrival, což jsou oboje vlastně hodně stará retro témata klasicky zpracovaná (jedno je cyberpunk, to druhé dokonce ještě dříve).

Punk bylo antikapitalistické hnutí.
Eh. Já jsem pankáče na naší východní straně znal, a kdybys o nich tvrdil, že jsou „antikapitalistické hnutí“, asi by ti rozbili hubu hned. V dojemné shodě s nějakým majorem policie, kdyby takového punkera chytili a on jim tvrdil, že je to antikapitalistické hnutí.

Tohle je složitý příklad ideologické deformace myšlení na nějaké povrchní politické kategorie. Punk je „popelnice“, nic víc a nic méně. Punker je samozřejmě proti královně a lordům a velkouzenářům, to je jasné, ale taky bude zřejmě stejně nepřátelský proti odborovým činitelům. Protikapitalistický je jen potud, pokud ten kapitalismus vládne; jinak bude i proti socialismu; on ve vůbec proti jakémukoli establishmentu, řádu, pořádku, klidu a takové té usedlé zaprděnosti. Je to duch permanentní revoluce, takže si ve jménu punku mohou podat ruce Petr Uhl a Magor Jirous (netuším, zda se to stalo, ale dávalo by to smysl).
Punkeři nenechají v klidu vůbec nic. Klid je jim podezřelý. I servírka hamburgerů na skútru u těch hamburgerů nevydrží dlouho. A skútr zmizí někde v ději, teď si nevzpomenu přesně.

Vítězství korporací –
„Evil corp“ je sice hodně oblíbený prvek, ale není jediný a povinný. V T1 korporaci docela slušně zastoupí vláda, která se chová lautr stejně jako ty korporace. Možná to dělá z naivity, možná pro prachy, možná schválně, to je jedno; výsledek je ten samý, vláda se nechá totálně sežrat zevnitř svým vlastním výtvorem, Skynetem. Ten nápad je ostatně daleko starší, vypůjčený od toho A. C. Clarka a možná i Čapka. Aktualizace prastarého strachu z Golema, ze svého vlastního výtvoru.
V Alienech napřed není úplně jasné, zda je to vláda nebo korporace, v druhém díle korporace převládne; ale pro postavy je to úplně jedno, všechno je to neurčitý uzel vztahů za okrajem příběhu, beztvará šedá masa, která je velice nebezpečná tím, jak je mimo kontrolu.

Bifiho pohled s dosazenou marxistickou terminologií vidím jako velmi zužující, a bránící nadčasovému a univerzálnímu mýtickému nadhledu, o kterém si myslím, že je u cyberpunku přirozený, neb pochází vlastně z původní scifi. Neb ta vždycky uvažovala zásadně o lidstvu jakožto celoplanetárním druhu, v rozmezí stovek let, a snažila se oslnit tím, že překládá lidem supermoudrosti, co budou platné ještě v daleké budoucnosti, ať bude vládnout kdokoli. Skynet by teoreticky mohla vyrobit jakákoli vláda kdekoli, s jakýmkoli ideologickým vysvětlením.
Eerie:
Ono je toho tam v obou případech malinko víc, než akční thriller. Tímhle spojením můžeš snadno odstřelit snad úplně všechny cyberpunky včetně Neuromancera, ale tím je strašlivě zjednodušíš, právě jako Bifi tím „antikapitalistickým hnutím“.

[Gediman]

jjelen: Mumii jsem nedával jako příklad dieselpunku, ale jako příklad okultismu v tom období.

[jjelen]

Gediman: jo, promiň

bifi s pozůstatky Arga: nějak se mi k tomu chce neco napsat, ale musím napřed přijít na to co vlastně

zapomenutý eerieho post: s Alienem máš recht, tajemná bytost s náznakem původu ala Lovecraft či Daniken se mi taky líbí daleko víc než vesmírnej superhmyz.
Ale o prvnim Conanovi opatrně, ten je boží (viděno prosím až snad někdy na střední)

[jjelen]

A neni ten předposlední Terminátor (Genisys) od začátku myšlenej jako parodie?

[Argonantus]

Nebo jako noční můra pro lidi, co si mysleli, že takový materiál snad ani pokazit nejde.
https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... ys#p453425

[jjelen]

Protože ano, jako pokračování 1. nebo 2. T. je to absolutní zlo a odpad a kohokoliv kdo na tom pracoval patří asi umlátit železnou tyčí... ale odhlédnuto od toho jsem se chvílemi docela bavil a myslím, že to byl i záměr tvůrců (ještě jsem schopen připustit že nějaké prostší duši mohlo přijít jako dobrý nápad udělat z Daenerys Saru Connorovou, akční hrdinku, ale že bude oslovovat Arnolda zásadně dědečku... to už snad vážně měl být vtip...?
Nakonec, nevydala se touhle cestou už trojka? (což samozřejmě neznamená, že je to cesta dobrá, kdyby mi takto někdo zprznil mojí legendární a uctívanou frančízu, taky ybch se nebavil... nemluvě o tom, jak si od té doby vedl Terminátor v kinech)

[Argonantus]

ale odhlédnuto od toho jsem se chvílemi docela bavil

Mne bavily některé ty honičky a mlátičky na začátku. Kde člověk ještě nevěděl, co se z toho vyvine a doufal. Zvlášť ten easter egg, kterak John Connor popsílá Kyla Reese do minulosti, tam to bylo vlastně kanonické a technicky možná lepší, než T4.
Ale to jsou jen takové záškuby umírajícího, jak se ukáže; čím víc je toho odhaleno, tím je to horší.
Film má obrácenou gradaci, jako zlopověstné Elysium (pro mne asi nový etalon úplně špatného filmu).

Nakonec, nevydala se touhle cestou už trojka?

Vydala, zejména první scénou, ale pak z toho postupně odbruslila. Některé ty scénky byly dostatečně drsné, aby smazaly nepříjemný pocit, že se jen tak blbne (třeba ten milenec rozřezaný rozbrušovačkou či motorovkou, to už si nepamatuju přesně). Nebo scéna u veterináře s klecemi - tam bylo úplně jednoduché Hitchcockovské napětí. Ale bylo.
No a hlavně, ten konec, to je totální zvrat, kvůli kterému to lze brát poměrně vážně.
T4 měl mnohem přesvědčivější začátek, ale konec se vysloveně rozblemcal.

T6 mi taky připadá s odstupem stále problematičtější, nejsem si jist, jestli ta poslední hvězda nebyla z protekce. Možná je to další třiapůlka, úplně stejná, jako T3 a T4. Všechny ty tři filmy někde drhnou, každý jinde; a všechny společně u slabého terminátora.

T5 nedrhne, ten prostě havaruje. Tam se postupně ukáže, že je špatně úplně všechno, na co si člověk vzpomene.
Dvě hvězdy je furt víc, než kdejaký Marvel, ale kdyby se počítalo nějaké skóre očekávání/zklamání, pak je tenhle film pro mne jeden z rekordních případů.

[Argonantus]

Tady jsem náhodou narazil na výbornou eerieho dávnou poznámku, že

Kdyby tohle platilo, tak by všichni filosofové psali akční romány a hle, k prozkoumání tématu jsou mnohem lepší jiné literární prostředky.

https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 69#p465569

Je to přesně tak. Filosofové dnes píšou akční trháky a točí filmy, na praporech maj profesora Tolkiena, profesora Eca a další podobné týpky.
A když se pokouší narvat do příběhu zásadní smysl života, vesmíru a vůbec všeho, tak jim za zadkem sedí redaktor, který vříslá:

Rychleji! Tohle vynech! Tím nezdržuj! To nikoho nezajímá! Rychleji!

.

[Fritzs]

https://www.youtube.com/watch?v=YJg02ivYzSs

realistická vize kyberpunku.

[Eleshar_Vermillion]

"odinakadiaľ"

Kto kadial???

[Bifi]

Slovenské stupňovanie:
Level normal: Kam, kde, tu
Level vysokoškolák: Odkiaľ, inde, niekde
Level červenák: Dakde, tuná, skadiaľ, kamže, kamsi
Level hviezdoslav: Tunáko, inakadiaľ, odkadiaľ, skadeže, tuže, onáko
Level postmodern blog poetry: Odinakadiaľ
Level mojmír pribina: Odakdeinakadiaľ, avyžekamžekam, kamsikdesiskadesi