od boubaque » 17. 3. 2011, 13:28
Všem díky za pochvalné reakce, jsem rád, že se vám hra líbí
Tindo:
Tindo píše:Velice moc se mi líbí systém vyhodnocování pomocí kamenů dvou barev. Je to ve své jednoduchosti geniální.
Abych si tady nepřipisoval kredit někoho jiného — tuhle mechaniku jsem jen trochu oprášil a upravil, aby mi víc vyhovovala, jinak už ji použil Jiron v
prvním ročníku Kuchyně. Potřeboval jsem nějaké vyhodnocení, které se dá použít v noci u ohně (což se o kostkách moc říct nedá), a tohle byla ideální možnost.
Tindo píše:Přičítám to nejasnosti úvodu, kdy je jen naznačen děj, ale není napsáno, co přesně od hry očekávat. Kdyby tam byly zdůrazněny přednosti hry, byla by tak aspoň pro mne lákavější i při pouhém rychlém nakouknutí.
Úvodní text je spíš než "motivační" jen pro vzbuzení zájmu a hrátky s kořenem
prav- Máš pravdu, že by to chtělo nějak uvést, aby člověk věděl, co čte. Jenže kdybych takový úvod napsal, tak bych asi pak nepokračoval příkladem, ale pravidly, bylo by to abstraktní a obtížně uchopitelné a nakonec by mi nezbyla energie na příklad ze hry (ostatně jako ve všech předchozích ročnících RPGK
).
V pravidlech jsem narazil na jednu nejasnost. Jak se určuje, kdo je zrovna správce ohně? Ještě jsem si po přečtení hry několikrát samostatně prolétl sloupeček pravidel, jestli jsem to tam jen nepřehlédl, ale nenašel jsem to. Jestli to tam někde v pravidlech uvedeno je a já jsem jen slepý, tak se moc omlouvám.
Nejsi slepý, opravdu to tam není. A je na tom vidět, jak mi některé koncepty připadají tak samozřejmé, že už se o nich ani nezmiňuju — teoreticky se to dá vyčíst z příkladu, ale není to tam úplně jasně podané: Správce ohně určuje stařešina, který může také stříhat mezi jednotlivými scénami a pak se k nim vracet, ale nikdy nemůže přidělit scénu jinému člověku než tomu, který si ji uvedl. Takže stařešina někoho pověří tím, aby uvedl scénu — tím se ten hráč stane správcem ohně. Když přenese stařešina pozornost jinam, správcem ohně bude v tu chvíli zase ten, komu "patří" daná scéna, ke které je přenesena pozornost.
V příkladu to tedy znamená, že nejdřív jsou postupně všichni hráči správci ohně, když popisují své postavy. Potom je správcem Ernest, který uvedl scénu s kamennými sloupy, než mu Senex vezme slovo a předá ho Hekle, která se v tu chvíli stává správcem ohně. V půlce její scény se zase pozornost přenese do Ernestovy scény, a tak je správcem zase Ernest. Když se scéna uzavře, předává nakonec Senex slovo Govindovi, čímž se stává správcem ohně zase on. Tzn. správcem ohně je ten, kdo současnu scénu uvedl, bez ohledu na to, jestli se mezitím vyprávěla i nějaká jiná scéna.
Kelton: díky
Mně bylo snad u každé hry z předchozích ročníků vyčítáno, že jí chybí příklady (což byla ostatně pravda). A když jsem si uvědomil, že pravidla vlastně nezaberou tolik prostoru, když jsou podána jako komentáře k příkladům, byl rozsáhlý příklad jasnou volbou, protože rovnou ukazuje, jak může hra vypadat. U rozsáhlejších her bych si taky nebyl jistý, jestli je to použitelné, ale aspoň částečně by to snad nějak použít šlo
ilgir: Potřeboval jsem, aby měli hráči možnost přidávat do hry fakta, i když zrovna není "jejich tah". Ale chtěl jsem, aby to příliš zneužívali a nevzniklo tak překřikování, kdy nakonec není jasné, co se stalo, nebo nakonec bylo ve hře tolik věcí, že to není po chuti nikomu, jen proto, že to každá ta součástka přišla někomu cool. A veršování byl ideální prostředek. V podtsatě jde o to, že když chci přidat něco mimo svoje běžné pravomoci, musí mě to stát úsilí, a tím pádem mi na tom musí záležet. Ten příklad je ale taky možná už přehnaný — není to sice nic umělecky hodnotného (ostatně vymýšlel jsem to v jednu v noci
), ale šest veršů už je hodně. Běžně si to představuju tak, že budou tři verše, nebo čtyři, z nichž se rýmují druhý a čtvrtý — což jsou věci, které se dají vyrobit i zpatra.
Každopádně koukám, že jsem k tomu zapomněl napsat jednu důležitou věc: to veršování je totiž "citace" ze ságy, tj. pravdivé vyprávění, předávané po staletí předky potomkům. A přesné citaci pasáže z hrdinských písní se přece nedá odporovat!
Všem díky za pochvalné reakce, jsem rád, že se vám hra líbí :)
[b]Tindo:[/b]
[quote="Tindo"]Velice moc se mi líbí systém vyhodnocování pomocí kamenů dvou barev. Je to ve své jednoduchosti geniální.[/quote]
Abych si tady nepřipisoval kredit někoho jiného — tuhle mechaniku jsem jen trochu oprášil a upravil, aby mi víc vyhovovala, jinak už ji použil Jiron v [url=http://rpgforum.cz/clanky/rpg-kuchyne-uzavrena]prvním ročníku Kuchyně[/url]. Potřeboval jsem nějaké vyhodnocení, které se dá použít v noci u ohně (což se o kostkách moc říct nedá), a tohle byla ideální možnost.
[quote="Tindo"]Přičítám to nejasnosti úvodu, kdy je jen naznačen děj, ale není napsáno, co přesně od hry očekávat. Kdyby tam byly zdůrazněny přednosti hry, byla by tak aspoň pro mne lákavější i při pouhém rychlém nakouknutí.[/quote]
Úvodní text je spíš než "motivační" jen pro vzbuzení zájmu a hrátky s kořenem [i]prav-[/i] :) Máš pravdu, že by to chtělo nějak uvést, aby člověk věděl, co čte. Jenže kdybych takový úvod napsal, tak bych asi pak nepokračoval příkladem, ale pravidly, bylo by to abstraktní a obtížně uchopitelné a nakonec by mi nezbyla energie na příklad ze hry (ostatně jako ve všech předchozích ročnících RPGK $lol$).
[quote]V pravidlech jsem narazil na jednu nejasnost. Jak se určuje, kdo je zrovna správce ohně? Ještě jsem si po přečtení hry několikrát samostatně prolétl sloupeček pravidel, jestli jsem to tam jen nepřehlédl, ale nenašel jsem to. Jestli to tam někde v pravidlech uvedeno je a já jsem jen slepý, tak se moc omlouvám.[/quote]
Nejsi slepý, opravdu to tam není. A je na tom vidět, jak mi některé koncepty připadají tak samozřejmé, že už se o nich ani nezmiňuju — teoreticky se to dá vyčíst z příkladu, ale není to tam úplně jasně podané: Správce ohně určuje stařešina, který může také stříhat mezi jednotlivými scénami a pak se k nim vracet, ale nikdy nemůže přidělit scénu jinému člověku než tomu, který si ji uvedl. Takže stařešina někoho pověří tím, aby uvedl scénu — tím se ten hráč stane správcem ohně. Když přenese stařešina pozornost jinam, správcem ohně bude v tu chvíli zase ten, komu "patří" daná scéna, ke které je přenesena pozornost.
V příkladu to tedy znamená, že nejdřív jsou postupně všichni hráči správci ohně, když popisují své postavy. Potom je správcem Ernest, který uvedl scénu s kamennými sloupy, než mu Senex vezme slovo a předá ho Hekle, která se v tu chvíli stává správcem ohně. V půlce její scény se zase pozornost přenese do Ernestovy scény, a tak je správcem zase Ernest. Když se scéna uzavře, předává nakonec Senex slovo Govindovi, čímž se stává správcem ohně zase on. Tzn. správcem ohně je ten, kdo současnu scénu uvedl, bez ohledu na to, jestli se mezitím vyprávěla i nějaká jiná scéna.
[b]Kelton:[/b] díky :) Mně bylo snad u každé hry z předchozích ročníků vyčítáno, že jí chybí příklady (což byla ostatně pravda). A když jsem si uvědomil, že pravidla vlastně nezaberou tolik prostoru, když jsou podána jako komentáře k příkladům, byl rozsáhlý příklad jasnou volbou, protože rovnou ukazuje, jak může hra vypadat. U rozsáhlejších her bych si taky nebyl jistý, jestli je to použitelné, ale aspoň částečně by to snad nějak použít šlo :think:
[b]ilgir:[/b] Potřeboval jsem, aby měli hráči možnost přidávat do hry fakta, i když zrovna není "jejich tah". Ale chtěl jsem, aby to příliš zneužívali a nevzniklo tak překřikování, kdy nakonec není jasné, co se stalo, nebo nakonec bylo ve hře tolik věcí, že to není po chuti nikomu, jen proto, že to každá ta součástka přišla někomu cool. A veršování byl ideální prostředek. V podtsatě jde o to, že když chci přidat něco mimo svoje běžné pravomoci, musí mě to stát úsilí, a tím pádem mi na tom musí záležet. Ten příklad je ale taky možná už přehnaný — není to sice nic umělecky hodnotného (ostatně vymýšlel jsem to v jednu v noci ;)), ale šest veršů už je hodně. Běžně si to představuju tak, že budou tři verše, nebo čtyři, z nichž se rýmují druhý a čtvrtý — což jsou věci, které se dají vyrobit i zpatra.
Každopádně koukám, že jsem k tomu zapomněl napsat jednu důležitou věc: to veršování je totiž "citace" ze ságy, tj. pravdivé vyprávění, předávané po staletí předky potomkům. A přesné citaci pasáže z hrdinských písní se přece nedá odporovat! :)