[Kolektivní článek] Svět Trives

Odeslat odpověď


Odpověď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:D :) :( :-? 8) :lol: :P :oops: :cry: :roll: ;) :-o :evil: :mad: :-| :clap: :think: :doh: :naughty: :dance: $D :vamp: O-) :eyecrazy: :>;o) :>:o/ :8oO $lol$ $-o :toot: :idea: :arrow? :!: :?:
Zobrazit další smajlíky

BBCode je zapnutý
[img] je vypnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí

Přehled tématu
   

Rozšířit náhled Přehled tématu: [Kolektivní článek] Svět Trives

Re: [Kolektivní článek] Svět Trives

od Ecthelion » 30. 8. 2020, 20:29

Uzávěrka států za 14 dní!

Pokud chcete na svých ještě něco změnit nebo někdo by rád ještě přispěl (budeme moc rádi, když to ještě někoho zláká), teď je vaše příležitost! :wink:

Re: [Kolektivní článek] Svět Trives

od ilgir » 18. 6. 2020, 12:22

Jo, to je dobré.

Re: [Kolektivní článek] Svět Trives

od Ecthelion » 17. 6. 2020, 23:08

ilgir píše: 17. 6. 2020, 20:46Dobré. Pěkně dynamické dějinné pozadí pro zajímavé příběhy.
Moc díky!
ilgir píše: 17. 6. 2020, 20:46Proč je zrovna hathameský dohlížitel tím hlavním? Slovo Hinkeho se etablovalo v císařství?
Původně jsem pro to šel, protože mi přišlo nějak tak nějak pasující, že Dohližitel z jediného císařství vyznávající Slovo by měl mít první slovo nad těmi z království, ale spíš mi přijde zajímavé, kdyby se Hinke narodil v Hathamesu (ještě někdo má pocit, že ten generátor má nějak v oblibě písmeno H? $D).

To by dobře vysvětlovalo úctu, kterou k němu ostatní chovají (od malička dýchal stejný vzduch jako Hinke, chodil po stejné půdě a slýchal stejnou ozvěnu jako Hinke, když jako mladý muž zpíval z útesů moři) a proč vždy mluví první, protože Hinke byl první, kdo skutečně promluvil a pronesl Slova. :think:

Re: [Kolektivní článek] Svět Trives

od ilgir » 17. 6. 2020, 20:46

Dobré. Pěkně dynamické dějinné pozadí pro zajímavé příběhy.

Proč je zrovna hathameský dohlížitel tím hlavním? Slovo Hinkeho se etablovalo v císařství?

Re: [Kolektivní článek] Svět Trives

od Ecthelion » 16. 6. 2020, 23:35

Trochu jsem rozšířil text Chilmondijské diecéze:
Slovo Hinkeho
"Víra vyžaduje vše, co máme." Červená kniha, 18:3:2

Hinke byl prorok, který jako první v odhalil pravdu o světě a kázal Slovo. Jeho učení se brzy rozšířilo po velké části Země spícího hada a Šeptavy. Vykladači jeho slov se už dostali i na západní pevninu a ve větších městech jsou jeho následovníci.

Tím, kdo vykládá Slovo Hinkeho prostým vesničanům i měšťanům je Kazatel. Ten má na starosti většinou jeden kostel nebo kapli. Nad několika Kazateli ve větším území má autoritu Starší, který se opět zodpovídá Dohlížiteli, který má na starosti území celého státu. Nejvyšší autoritou církve je Sbor dohlížitelů a mezi nimi hathamesský Dohlížitel, který je tradičně vnímán jako první mezi rovnými (primus inter pares).

Chilmondijská diecéze
Království chilmondijské drželo území na východní pevnině. Protože se zarputile drželo staré maltonské víry (stejně jako čarodějnice Heptarchie a velkovévodství haremerské, které bylo de facto vazalem chilmondijského krále) a odmítalo moudrost Slova, spojila se proti němu koalice státu vyznávajících Hinkeho učení. Sbor dohlížitelů vyhlásil svatou válku proti maltonským kacířům. V čele invazních oddílů pochodovali Hinkeho zvěstovatelé, vojenské křídlo církve, které do té doby mělo na starosti zpravidla jen ochranu klášterů a osob Starších a Dohližitelů. Poprvé v chilmondijské válce nastoupili Zvěstovatelé jako vojenské jednotky do prvních řad bitev.

Výsledkem svaté války byla úplná porážka „kacířů“. Chilmondijské království bylo vyvráceno, linie králů přetržena. Heremerský velkovévoda raději dobrovolně přijal Hinkeho učení a dovolil Kazatelům, aby šířili Slovo v jeho zemi. Čarodějnice heptarchie stáhly své prořídlé oddíly a uzavřely své hranice všem nově příchozím. Chilmondijská území na pevnině si vítězné státy rozdělily mezi sebe a na ostrově vznikla Chilmondijská diecéze pod správou Zvěstovatelů. Ti se proměnili ve vojenský řád ochotný šířit Slovo ohněm a mečem.

Noví pánové nejsou v zemi, která se do té doby držela svých starých zvyků a hlavami klanů byly tradičně ženy, vůbec oblíbení. Změny, které zavedli a povinná účast na kázáních zvěstujících Slovo obrátila většinu obyvatel proti nim. Země, a především jižní část země, kde jsou staré zvyky nejsilnější a jsou tam husté lesy, jsou pořád ve stavu otevřené vzpoury proti Zvěstovatelům. Povstalci přepadávají Zvěstovatele a jejich pomahače, kdykoli se odváží mimo hrady, města a opevněné osady. V lesích zákony Slova neplatí. Povídají se příběhy o starých modlách maltonské víry, zachráněných ze zkázy posvátných hájů a ukrytých v tajných svatyních v lesích tak hlubokých, že jen málokdo tam zná cestu.

Zvěstovatelé odpovídají na neposlušnost železnou pěstí a popravy skutečných a údajných povstalců a kacířů jsou na denním pořádku, stejně jako vypalování vesnic podezřelých z poskytnutí pomoci. Šeptem se ve vsích ve stínu hradů Zvěstovatelů vypráví příběhy o hrdinech odboje – o Tilovi Rudé ruce, který zabil tolik hikeovců, že jejich krev mu ruce navždy zbarvila na rudo… o Mavu Mstiteli, jehož ženu Zvěstovatelé pošpinili a zabili a on si do štítu přibíjí odznaky, které Zvěstovatelé nosí u sebe a už jich má osm desítek… o Stínovi, který nemá jiné jméno a kterého nikdo nikdy neviděl, ale nechává za sebou zkázu v hradech Zvěstovatelů. Všechny se vypráví šeptem, protože Zvěstovatelé je zakázali vyprávět a všem přistiženým sešijí rty. I mezi vyznavači Slova se říká, že velmistr Zvěstovatelů, starý Khu-na-si, zešílel. Krutosti, kterých se jeho rytíři dopouštějí, se začínají zhoršovat. Pomalu se o nich začíná mluvit i mimo Šeptající ostrov a nikdo neví, co se stane až se ty zprávy dostanou k uším hathamesského Dohlížitele. Khu-na-siho spojenci ve Sboru Dohližitelů byli zatím schopni je cenzurovat, ale donekonečna se to nedá zvládnout.
Co myslíte? Může být takhle? :wink:

Re: [Kolektivní článek] Svět Trives

od Cor » 12. 6. 2020, 13:44

Nj, já vím, že neumím psát stručně, potřeboval bych editota. :-/
Jestli to někdo chcete zkusit zestručnit, tak jen do toho. (Jinak jsou to skoro 3 A4 arialem 10tkou, ale zas je v tom Darbyslandie i zevrubný popis kultury a jakýs takýs popis dvou náboženství...)

Ad měřítko: je mi to asi jedno, v hlavě jsem měl představu spřízněných a kulturně blízkých klanů (díky svým zvykům) roztahaných na obrovském území se spoustou divočiny mezi nimi, může to fugovat i na menším území, než Čína. :)

Ad vztahy s Tagelterii: máš asi pravdu, Ilgire, k mocenským střetům tam asi nedochází, hory jsou přirozená bariéra a Leigridové nejsou povahou dobyvatelé.

Re: [Kolektivní článek] Svět Trives

od Ecthelion » 12. 6. 2020, 12:27

Ha! Dva státy už jsou nahozené! :clap:

Musím si pohnout se svým! :oops:
ilgir píše: 12. 6. 2020, 12:17Cor: Máš to dobré, ale šíleně dlouhé. A jsem si jist, že by to šlo zkrátit, aniž by se ublížilo informační hodnotě.
Je to moc pěkně napsané, ale když bys na to mrknul ještě jednou a zkusil to osekat, mám dojem, že by to pomohlo čitelnosti. Ale jinak obsah je moc pěkný!
ilgir píše: 12. 6. 2020, 12:17E2: Co ten Antharon? Žije ještě? :D
Pingnul jsem ho. $D
ilgir píše: 12. 6. 2020, 12:17Jo a nejsem úplně ok s měřítkem mapy. Podle toho, co napsal Varsuvius o blanlandské republice (vzbouřenci si založili vlastní stát, ovládli úzké a dlouhé území v pohraničí) by člověk získal dojem, je je to něco na způsob Lucemburska, maximálně Švýcarska. Jenže ono je to větší než Itálie. A z Corova popisu si člověk taky neodnese, že jeho stát je velký jako Čína. Nešlo by to měřítko upravit? Třeba na polovinu? Připadá mi to šíleně megalomanské a pro nás tím pádem neuchopitelné.
To měřítko bylo vygenerované, na to jsem nijak nesahal. Ale asi by neměl být problém ho zmenšit na polovinu, aby to bylo lépe uchopitelné... co myslíte ostatní? :think:

Re: [Kolektivní článek] Svět Trives

od ilgir » 12. 6. 2020, 12:17

Cor: Máš to dobré, ale šíleně dlouhé. A jsem si jist, že by to šlo zkrátit, aniž by se ublížilo informační hodnotě.

Předpokládám, že naše země moc nepřijdou do styku díky Bouřným štítům (dík za ten název, pokud jsi ho vymyslel ty), takže vzájemné vztahy nemusíme podrobně řešit.

E2:
Co ten Antharon? Žije ještě? :D

Jo a nejsem úplně ok s měřítkem mapy. Podle toho, co napsal Varsuvius o blanlandské republice (vzbouřenci si založili vlastní stát, ovládli úzké a dlouhé území v pohraničí) by člověk získal dojem, je je to něco na způsob Lucemburska, maximálně Švýcarska. Jenže ono je to větší než Itálie. A z Corova popisu si člověk taky neodnese, že jeho stát je velký jako Čína. Nešlo by to měřítko upravit? Třeba na polovinu? Připadá mi to šíleně megalomanské a pro nás tím pádem neuchopitelné.

Re: [Kolektivní článek] Svět Trives

od ilgir » 12. 6. 2020, 11:20

Království Tagelteria

Tagelteria by se dalo do češtiny přeložit jako “Pětiřečí”. Toto jméno odvozuje nejstarší království v oblasti od pěti velkých řek, které protékají jeho územím a vlévají se do Širokého zálivu. Nejhustší lidské osídlení je právě zde, podél pobřeží. Široký záliv je skutečně široce otevřený do oceánu a pobřeží je vystaveno jihozápadním větrům, které přinášejí časté deště. Zdejší přístavy jsou proto chráněny masivními sypanými moly, a lidská sídla se schovávají za valy protipovodňových hrází. Snad každý druhý usedlík se zde živí rybolovem, ti s dobrodružnější povahou se věnují námořnímu obchodu nebo pirátství.

Nejpřívětivější podnebí má jižní cíp království. Zde se dá leccos vypěstovat, a navíc tudy proudí zboží ze zemědělského jihu. Bez midburlandského vína a birijské pšenice by byl jídelníček Tagelterijců o mnoho chudší. Zde také najdeme největší množství hradů a měst tísnících se v kamenných hradbách, neboť vztahy se sousedními zeměmi byly a jsou bouřlivé.

Dál na severu není země příliš úrodná, zato poskytuje nekonečné množství šťavnaté trávy, kterou místní obyvatelé krmí svá stáda ovcí a muflonů. Zdejší tráva má narudlé konce stébel, takže obzvláště za večerního světla vypadají pastviny jakoby zkropené čerstvou krví. Hlavně mezi cizinci se říká, že tráva zrudla krví pobitých v nekonečných kmenových válkách dávnověku. Lidé zde žijí v opevněných dvorcích, které jsou navzájem vzdáleny natolik, aby každý měl dost místa pro svá stáda, ale zase tak blízko, aby v případě potřeby bylo snadné dojít pro pomoc. Lidská společenství jsou zde utvářena složitým předivem příbuzenských a kmenových vztahů, z něhož se odvíjí hierarchie a povstávají regionální vůdci, vladykové.

Čím dále na sever, tím více je země zvrásněná skalnatými kopci a hlubokými roklemi, až nakonec vystoupá do Bouřných štítů tvořících samotnou hranici Tagelterie. Vlci, pumy a medvědi jsou to menší nebezpečí, které zde může poutníka potkat. Trollové, kamenní obři, zlí faunové, oživlé stromy a mnohé jiné stvůry, které ani nemají pojmenování, jsou pány této krajiny.

Společnost Tagelterie byla vždy bojovně naladěná. V dávných dobách uměl každý muž bez výjimky vládnout kopím, jezdit na koni i střílet z luku. Dnes už je mnoho takových , kteří dali přednost klidnému životu a věnují se pouze svému řemeslu. Stále ale platí, že v každém městě, v každé vsi i komunitě, je vždy dost bojeschopných mužů, kteří se dokážou postavit nepříteli. Zároveň stále sílí vrstva válečníků, kteří se věnují pouze boji a žijí z daní vybíraných stále propracovanějším systémem. První mezi válečníky je král, který se svou družinou cestuje mezi několika sídly na různých místech země, hovoří s místními vladyky, přijímá důležitá rozhodnutí, soudí spory, a tak spravuje zemi.

Jediní, kdo v Tagelterii nemohou pozvednout zbraň proti člověku, jsou kněží. Ti se věnují zvířecím obětem a pomáhají lidem vyhnout se hněvu Rozzuřených božstev. Zároveň se věnují léčitelství, magii, a jako nejvzdělanější vrstva obyvatelstva radí ostatním ve složitých životních situacích. Právě kvůli potřebě ochrany bezbranných kněží se vydělila ze společnosti vrstva válečníků.

Historie Tagelterie je plná vnitřních i vnějších krvavých bojů. Nyní se království nachází v křehkém příměří s Harmingií, s níž čile obchoduje. Východní soused Arinlie, země rozvrácená vnitřními boji, se stále více dostává pod vliv Tagelterie, je její hlavní expanzní trasou. To povede k nevyhnutelnému konfliktu s Tarleighijským knížetstvím, které má v Arinlii vlastní zájmy, a navíc se od Tagelterie kulturně i nábožensky liší. Příměří a výměnný obchod funguje i na hranicích s Rockinmem, avšak žádné vyšší diplomatické vztahy zde nejsou kvůli naprosté nepřístupností tajemného rockinmského vládce.

Re: [Kolektivní článek] Svět Trives

od Cor » 11. 6. 2020, 20:55

Tak tady je můj draft (wall'o'text incoming!):

O Darbyslandijské unii a něco málo o henwichismu
Darbyslandijská unie, Darbyslandie či Jednota, jak jí nazývají Leigridové, je poměrně mladým státním útvarem, který si ale rozhodně neklade malé ambice. Původně vznikla jako pokus jednoho z klanových vojvodů sjednotit roztroušené Leigridské klany, divoké i civilizované, do obranné aliance proti vnějším hrozbám, ale postupem času se stala něčím víc. Snem o sjednocení všech Leigridů a nové, lepší budoucnosti.

Leigirdské klany obývaly severní část západního světadílu od nepaměti a kdysi jejich teritoria sahala mnohem víc na jih, ale byly otamtud po staletí postupně vytlačovány a nebo pohlceny dravějšími kulturami. Ač skvělí bojovníci, Leigridové nikdy nebyli z podstaty dobyvatelé a jejich nezávislá nátura a vzájemná odloučenost jednotlivých klanů vedla k mnoha porážkám.

Teprve před sedmdesáti lety vojvoda Garahal Kel‘nor svolal velký klanový sněm na posvátném místě Darbysland, hřbitově obrů, kde se mu podařilo přesvědčit velkou část klanových náčelníků, náčelnic a vojvodů, převážně zjihovýchodních teritorií, aby uzavřeli vzájemný obranný pakt, Darbyslandijskou Jednotu. Garahal byl poté zvolen nominální hlavou celé aliance jako Adar-adarach, Náčelník náčelníků.

Pevnost unie byla od té doby ověřena v mnoha válkách, obranných i útočných, a obstála v nich se ctí. Nejen, že od té doby neztratila ani píď země, ale podařilo se jí dobýt zpět některá ztracená území. Vítězství přilákala do svazku další klany a jak šel čas, území rostlo, organizace se zlepšovala a také se zvýšil objem obchodu a výměny informací. Pro většinu Leigridů se stalo založení Jednoty nečím, co zažehlo jejich národní uvědomění, spojilo je a sjednotilo.

Současný Adar-adarach Merkhan Kel‘nor je, stejně jako byl Garahal, stoupencem henwichismu, a umně kombinuje učení této jižanské filosofie s tradiční Leigridskou vírou a zároveň ho už desítky let využívá k postupné centralizaci a modernizaci země. Merkhanovy reformy práva, administrativy a hospodářství skokově přiblížily úroveň těch vyspělejších leigridských měst a sídel úrovni jižních států. Byly zavedeny nové techniky zemědělství i těžby a zpracování nerostů, vzniklo mnoho henwichistických klášterů, špitálů a skriptorií. Zavládla prosperita, která nemá obdoby. Vznikají nové osady a staré se rozšiřují. Připojení bohaté Chickingie je na dosah ruky a to bude znamenat pro pokladnici Unie velký přírůstek. A Hithamii nejspíš doženou do pevnějšího svazku konflikty s Haytesbijským knížectvím.

Většina obyvatelstva se koncentruje podél řek a pobřeží, kde se dá věnovat i zemědělství a rybolovu a nejen lovu divoké zvěře, dřevorubectví a těžbě nerostů. Řídce osídlené vnitrozemí je potom doménou kočovných polodivokých klanů, které však s usedlými Leigirdy stále pojí bratrství a kulturní vazby. Pro mnohé Leigridy jsou změny posledního století až příliš překotné, ale prozatím má Unie stále širokou podporu i mezi nejzapadlejšími klany.

Se sousedy má Jednota napjaté vztahy, zejména Hayomerijské království se obává možného vpádu na území, které kdysi na klanech vybojovala a kde dodnes žijí potomci Leigridů. Vztahy zatím neochladly úplně, díky úsilí diplomatů, ale v tichosti se obě země připravují na válku. A v té bude Darbyslandie nebezpečným protivníkem. Leigridové mají mistrně zvládnuté zásobovací trasy napříč celým severem, napomáhají tomu i splavné řeky, které se rozbíhají od Bouřných štítů na všechny strany.

Velkého zlepšení se v posledních desetiletích dočkala i výbava a výstroj vojska.
Samotné unijní vojsko spoléhá především na těžkou pěchotu, pikenýry a lukostřelce – Leigridští lučistníci totiž používají dlouhé luky, které by většina jižanů ani nedokázala napnout. Nejsou tak elegantní a přesné, jako buclifské, ale zato dovedou prorazit i plátovou zbroj. Jízdu mají Darbyslandští slabou a nepočetnou, ale proti jižanským rytířům mají jinou zbraň – válečné mamuty z hlubin tajgy, před kterými pěšáci v hrůze prchají a koně se plaší. Na hřbetech těchto obrněných kráčejících kolosů pak bývají buďto lučištníci nebo menší balisty či katapulty. Navzdory obecnému mínění, že jsou Leigridové jen divocí barbaři, používají v boji důmyslné strategie a koordinují jednotky pomocí zvukových signálů a praporců po vzoru jižních států.

Loďstvo má Darbyslandie zatím málo početné a zastaralé. Dž donedávna se lodě plavily především po řekách a podél pobřeží a pravidelný kontakt se zámořím byl navázán jen několik desetiletí nazpět. Očekávané připojení Chickingie ale tuto slabinu napraví, protože malá vazalská země má překvapivě početné a silné loďstvo a zkušené posádky námořníků, zvyklých plavit se do daleka.

Darbyslandie se stala velkým producentem železa, ale většinu z něj spolyká modernizace vojska. Bouřné štíty ale skýtají naleziště i jiných kovů, včetně těch vzácných. Divoké pralesy severu také poskytují obrovské množství kvalitního dřeva, které je tak spolu s kožešinami a mamutovinou jedním z hlavních exportních artiklů. Poslední dobou, zejména díky osvojení nových technologických postupů, nabývají na oblibě Darbyslandské zbraně, zejména veliké obouruční meče se zkosenou záštitou, které se spolu s dlouhými Leigridskými luky staly národními zbraněmi.

Úroveň vzdělání se zlepšuje s každou generací, už teď je běžné, že v městech umí číst většina obyvatel – tedy, číst v jižanské abecedě, která byla pro svou praktičnost a jednoduchost převzata už před sto lety. Starým Leigridským znakovým písmem Ilake, které vycházelo z loveckých značek, vládne už jen málo Leigridů, převážně to jsou příslušníci divokých klanů, staromilci a nebo lovci a cestovatelé, kteří ho mohou ocenit právě na cestách v divočině, protože jsou jím značené bezpečné stezky, útočiště, území klanů a nebo představují varování před nebezpečím.

Spolu s rozvojem henwichistických klášterů přišla i organizovaná výuka a vzdělávání, včetně oficiální výuky magie. Většina společnosti se na kláštery proto stále dívá s nedůvěrou a jistou dávkou podezřívavosti, nicméně po světě už díky nim chodí několik generací vyučených Leigridských magistrů. Někteří slouží v pravidelné Unijní armádě a nebo jako poradci více pokrokových vojvodů. Musí ale často zápasit s vlivem již etablovaných čarodějů či vědem, kteří následují učení podle starší a méně formální tradice. Mezi oběma magickými tradicemi tak panuje hořká rivalita.

Nejrozšířenějším náboženstvím je stále tradiční Leigridská víra v duchy předků, kterou jde ale poměrně dobře zkombinovat s učením Henwichismu, který nabádá k poznávání světa a hledání řádu věcí pomocí rozumu, metafyziky duálního světa protikladů a principu Věčného koloběhu. Smrt je jen protikladem života a tak se skrze věčný koloběh skrze smrt rodí život nový, henwichisté tedy věří v převtělování duší. Proč by se tedy duše po smrti nemohla převtělit do stromu nebo skály? Soužití obou věrouk je poměrně harmonické a dochází tak k synkretismu. Henwichismus také klade důraz na organizaci a řád – protože řád jde ruku v ruce s tvořením a životem, zatímco chaos plodí zmar a smrt. A být v očích svého lidu nositelem řádu, to je mocný nástroj k vládnutí. Část Leigridů, zejména v hraničních jižních oblastech také vyznává lesní božstvo Buclifů, Camridbira. Ani tato víra se neukázala být v přímém rozporu s Leigridskými zvyky a tradicemi a i proto je tato víra tolerována představiteli Unie. Zato Rozzuřená božstva jsou něčím, co se většině Leigridů příčí – nejsou to božstva Leigridů, ale jižanů a jejich bojechtivost a sklon k agresi se příčí pospolitosti a hrdosti sevreských klanů, které nikdy neohýbají hřbet ze strachu – a už vůbec ne před cizími bohy.
O Leigridské kultuře a tradičním náboženství
Leigridové jsou hrdým a sveřepým národem, který si cení nezávislého ducha a schopnosti zdolávat překážky navzdory nepřízni osudu – s nezlomnou hrdostí a stoicismem. Drsná severská tajga plná nebezpečné zvěře z nich udělala rozené válečníky a jejich příběhy a legendy jsou plné hrdinského zápolení a posouvání hranic toho, co může obyčejný smrtelník dokázat.

Traduje se, že v Leigridských žilách koluje krev dávných obrů, po kterých se dají dodnes najít pradávné ruiny. Možná je na tom alespoň něco málo pravdy – rodilí leigridové bývají často vysocí něco přes dva metry a tíhnou k mohutnějším postavám, než jižané. Jejich kůže bývá hrubší a drsná, lépe odolává nepříznivému podnebí severu. Mívají ostře řezané, jaksi hranaté rysy a jejich uši se protahují dozadu a do špičky. Vlasy i vousi si často splétají do copánků a proplétají ozdobami, těla si pak tradičně zdobí tetováním. Je zvykem, že každý nese alespoň jedno tetování klanu, do kterého se narodil a který ho vychoval.

To, co v Legrdiské společnosti odedávna rozhodovalo, byly nikoliv slova nebo původ, ale hodnoty, kterým se v legridském jazyce říká kahal a vo‘rok. Kahal by se dal vykládat jako reputace, ale nejde o slávu válečníka či pouhou oblíbenost, nýbrž celý soubor ctností - počítá se nejen dobrá pověst, zásluhy nebo odvaha a čest, ale také úspěch ve více oblastech života naráz. Zdatný kovář, který vytvořil legendární zbraň, založil početnou rodinu, vyrábí pro celý klan a bez nároku na odměnu přijímá učedníky může mít daleko větší kahal, než válečník, který sice proslul vítězstvím v boji, ale má pověst sobce, držgrešle a mrzouta. Leigridové jsou dlouhověcí a mají dobrou paměť, prohřešky se zapomínají jen velmi pomalu a pozvolna a proto často není jinou možností, než je zkusit vyvážit nápravou svého kahal. Vo‘rok potom představuje schopnost zachovat si tvář i navzdory porážce nebo utrpení, stoicky snášet obtíže a hlavně – nestěžovat si, nelitovat se a na nic se nevymlouvat. Udržování vo’rok je také důvodem, proč se o Leigridech říká, že jsou chladní, necitelní a pokud vůbec mají smysl pro humor, tak velmi suchý. „Leigridská odpověď“ je mezi jižany pojem a značí úsečné, krátké a často ironické až pohrdavé vyjádření.

Kahal a Vo‘rok jsou integrální součástí Leigridské kultury, a také důvodem, proč se mladí Legridové vydávají na cesty – ať už za dobrodružstvím, na zkušenou a nebo zkrátka jen poznat spřízněné klany. Právě jedinci, kteří mají úctyhodný kahal a vo‘rok jsou vybíráni radou starších jako náčelníci a náčelnice klanů, tento zvyk se z části uchoval i v civilizovaných oblastech kde si „náčelníci“ nechávají říkat „vojvodové“ a své potomky už od mala pohánějí, aby získávali kahal a udržovali si vo‘rok. Jinak by se také mohlo stát, že si nespokojení staršinové vyberou navzdory vůli vojvody někoho z jiné rodiny. Stává se to jen zřídka, ale o to je to větší potupa pro neúspěšného pretendenta.

Vztah k magii a nadpřirozenu je...komplikovaný. Velmi záleží na formě a na tom, jakým způsobem je magie využívána, ale v Leigridské společnosti budí studium nadpřirozena převážně obavy a nedůvěru. Zahrávání si s nadpřirozenými zkrátka kahal neprospívá. Ovládne-li ale dotyčný svou moc natolik, že si díky tomu získá uznání a začne jí používat ve prospěch klanu, například k léčení, ochraně nebo boji s nadpřirozenými hrozbami, může kahal naopak získávat závratnou rychlostí. Zatímco používat čáry a kouzla k osobnímu zisku nebo k usnadnění situací, které by se daly řešit i jinak, je vnímáno jako nečestné a zavrženíhodné. Prostý Leigrid se ale kouzel bojí nebo jimi pohrdá.

Leigridové sice rozlišují mezi ženskou a mužskou rolí v uspořádání klanu, ale není nic neslýchaného, když se někdo rozhodne jich nedržet – jen to s sebou může nést ztrátu kahal v případě neúspěchu. Ženy bývají tradičně farmářky, správkyně, vědmy a smírčí soudkyně, zatímco od mužů se očekává, že se budou věnovat řemeslům, těžbě, lovu a válečnému umění. Klany také vedou nikoliv jen náčelníci, ale vůdčí pár – náčelník a náčelnice, kteří vládnou ruku v ruce a dělí si zodpovědnosti mezi sebe. To je také jediný případ sňatků „z rozumu“, nebo spíše „z vůle předků“, protože zatímco obyčejní Leigridové se berou a rozcházejí volně, náčelníkům je jejich druh nebo družka vybrána staršími a svazek je požehnán předky.

Typický Leigridský klan není složený jen z příslušníků jedné krve, naopak, mladí jsou podporováni v tom, aby cestovali, vydávali se do světa a chtějí-li, klidně i nakonec zakotvili u jiného klanu. Díky tomu mají klany po celém severu jakýsi pocit spřízněnosti, sounáležitosti a bratrství a jen málokdy spolu vedly opravdové války. Klany v různých oblastech se často setkávají u příležitostí svátků a oslav, jedním z nejdůležitějších je Klání, kam každý klan posílá své zástupce, aby zápolili v nejrůznějších disciplínách. Náčelníci a někteří vojvodové využívají Klání i jako místo, kde se srovnávají účty a napravují křivdy, často skrze různé zápasy.

Většina leigridů, i v civilizovanějších oblastech kolem řek a pobřeží, má silný vztah k zemi a přírodě, která je obklopuje. Dle tradiční Leigridské víry mohou totiž duchové vážených a mocných předků po smrti prostoupit do stromů, skal nebo řek a stát se tak duchovními ochránci klanů. Bývá zvykem, že každý klan obhospodařuje několik takovýchto posvátných míst, kde předkové promlouvají skrze šumění korun stromů, zurčení potoka nebo burácení peřejí. Na takových místech se konají důležité obřady, jako je volba náčelníka, vítání jara a loučení s létem, žehnání svazku nebo sudba narozeným. Leigridové obvykle pohřbívají žehem – jednak má oheň očistné účinky a druhak má napomoci tomu, aby se duch oprostil od těla a odešel do zásvětí nebo se stal ochráncem klanu.

Re: [Kolektivní článek] Svět Trives

od Vaarsuvis » 4. 6. 2020, 10:47

Ecthelion píše: 4. 6. 2020, 10:16 Tím pádem jsou thomasiáni takoví lehcí kacíři v rámci Slova? Hlásají trochu odlišný výklad Hinkeho posleství?
Tak, viděl bych je jako reformátory, vnímají se nadále jako pravověrní Hinkovci, ale odmítají některé spisy vydané Sborem a jeho nezpochybnitelnou autoritu, ale Sbor je stále jejich hlavou církve.
Jsou trochu legitimní díky nadpřirozeným událostem, kterým docházelo ke konfliktům, ale je otázkou, jestli skutečně požívali boží milosti, Thomas byl klerik 20. úrovně, Blanlandani objevili na svém území zdroj magické síly, či byli ze zákulisí podporování Brastabiánskými druidy/šamany.
Celkově mě tento koncept napadl při pohledu na mapu, přijde mi, že tvar Republiky je tak asi výhodný, jako má Chorvatsko: úzký, dlouhý, hranice sdílená se třemi rovnými či silnějšími sousedy, pět kultur na krku, takže proto nápad o protestním hnutí za účelem tvorby mostu mezi Západem a Východem, chráněném mezinárodními dohodami.
Ecthelion píše: 4. 6. 2020, 10:16 Klidně to tak můžeme udělat. Za sebe bych určitě nechal i to běžné pojmenování "východní pevnina" pro jednoduchost v popisech, ale jako poetické jméno/synonymum to může být bez problému "Země spícího hada" nebo "Země spícího draka"?
Souhlasím.

Re: [Kolektivní článek] Svět Trives

od Ecthelion » 4. 6. 2020, 10:16

Cor píše: 3. 6. 2020, 15:53Celkově to asi bude "říše v rozmachu" tak nějak...přiměřeně ke svým možnostem. Ale dokončení integrace vazalských států by je mohlo o pár příček posunout a postavit na roveň jižním sousedům.
Zní to dobře. Můžou být navíc hodně dobří ve válčení (takoví Mongolové měli taky zemi dost prázdnou a jak zamávali dějinami). $D
Cor píše: 3. 6. 2020, 15:53Pohrávám si ještě s myšlenkou, jestli to budou "čistí lidé", nebo půjde o nějakou subvariantu ("barbaři") nebo by šlo dokonce o jinou rasu (alá krollové/goliath/nová rasa - např. lidé s příměsí krve lesních běsů, rusalek atp.).
Záleží na tobě. :wink:
Vaarsuvis píše: 3. 6. 2020, 16:04Co na to říkate? Je to takový Manifest destiny ve fantasy. :D
Tím pádem jsou thomasiáni takoví lehcí kacíři v rámci Slova? Hlásají trochu odlišný výklad Hinkeho posleství?
Vaarsuvis píše: 3. 6. 2020, 16:17Ecthelion: Co takhle pro Východní pevninu jméno Země (spícího) Hada? Je dlouhá, úzká, klikatá a někteří pohané mohou věřit, že se jedná o obřího hada spícího tísíce let a zemětřesení může být proto, že s sebou hází ve spánku.:)
Klidně to tak můžeme udělat. Za sebe bych určitě nechal i to běžné pojmenování "východní pevnina" pro jednoduchost v popisech, ale jako poetické jméno/synonymum to může být bez problému "Země spícího hada" nebo "Země spícího draka"?

Re: [Kolektivní článek] Svět Trives

od Vaarsuvis » 3. 6. 2020, 16:17

Ecthelion: Co takhle pro Východní pevninu jméno Země (spícího) Hada? Je dlouhá, úzká, klikatá a někteří pohané mohou věřit, že se jedná o obřího hada spícího tísíce let a zemětřesení může být proto, že s sebou hází ve spánku.:)

Re: [Kolektivní článek] Svět Trives

od Vaarsuvis » 3. 6. 2020, 16:04

Blanlandská republika je poměrně novodobý státní útvar. Namísto ní se tu nacházela sporná pohraniční území Brastabianské a Hathameské říše a Herleského království. Hathamesané a Herlesané vedli proti Brastabianům svaté války, aby osvobodili své bratry a sestry od buchtelejských pohanů, naopak Brastabiánci se snažili chránit a sjednotit svůj lid mluvící stejným jazykem. Války střídala krátká období míru, než se jedna ze stran rozhodla znovu zahájit útok a překreslit hranici "tím správným způsobem". Jednoho dne se však mělo změnit.
Thomas Kossick, obyčejný Kazatel ve městě Waford na území Herleského království, napsal svůj spis "Hinkovo slovo v časech dnešních". V něm připomenul, že Hinke kázal o lásce vůči bližnímu a od násilí se naopak distancoval, a vinil Sbor dohlížitelů z překrucovaní Slova ve svůj prospěch. Thomasovo učení se rychle šířilo wafordskými obyvateli a posléze se i do širého okolí, až do Hathameského pohraničí, kde našlo podporu a oblibu u lidí zbídačených zbytečnými válkami, a tak, když Sbor vydal rozkaz pro přivedení Thomase k soudu z důvodu kacířství, byl mu okamžitě poskytnut azyl u wafordského hraběte a jeho stoupenci se semkli k vzájemné solidaritě.
Následoval útok od obou zemí, kterému se vzbouřenci srdnatě ubránili. Mnohé legendy s chutí praví, že na straně Blanlanďanů stál sám Hinke a nepřátele na bojišti sužoval blesky, zemětřesením a jinými pohromami. Je otázkou, nakolik jsou svědectví pravdivá.
Konflikt skončil mírovou dohou umožňující vzbouřencům se odtrhnout a založit vlastní státní celek. Jako hradba dělící Brastabiánce od Hathamanů a Herlesanů se snaží o dodržování náboženského smíru a pravidelně pořádající ve Wafordu mírové konference řešící neshody okolních zemí.
Prozatím se daří dodržovat Slovo. Ale zůstane to tak nadále?
Co na to říkate? Je to takový Manifest destiny ve fantasy. :D

Re: [Kolektivní článek] Svět Trives

od Cor » 3. 6. 2020, 15:53

Jn, díval jsem se na ten detail v tom generátoru a došlo mi, že je to z větší části Tajga a civilizace se soustřeďuje zejména kolem řek a jejich delty a vnitrozemí je hodně prázdné. Říkal jsem si ale, že by ho mohly obývat polodivoké kočovné lovecké klany, které nestaví stálá sídla a vládci Unie podléhají prakticky vzato spíše formálně, než že by odváděli významné daně atp., ale dalo by se s nimi počítat v případě ohrožení.
Celkově to asi bude "říše v rozmachu" tak nějak...přiměřeně ke svým možnostem. Ale dokončení integrace vazalských států by je mohlo o pár příček posunout a postavit na roveň jižním sousedům.

Pohrávám si ještě s myšlenkou, jestli to budou "čistí lidé", nebo půjde o nějakou subvariantu ("barbaři") nebo by šlo dokonce o jinou rasu (alá krollové/goliath/nová rasa - např. lidé s příměsí krve lesních běsů, rusalek atp.).

Nahoru