od Jerson » 12. 2. 2024, 21:13
Už jsem se dlouho nepodělil o zkušenosti z kroužku, tak zase pár postřehů (= bude to dlouhé)
Pondělní kroužek
Po ukončení příběhu s červovitým démonem z grimoáru si chtěl Jenda alias Simon vyzkoušet s touhle partou hrát DnD. Adam, Filip a Jakub byli pro, obě holky už méně, ale Simon Any přesvědčoval, že bude moct hrát skutečného draka. Schválně jsem do toho nezasahoval. Simon se každého zeptal, co by chtěl hrát, že jim do příště vytvoří postavy. V další hře jim postavy skutečně přinesl a představil - zabralo to něco přes hodinu. (Pro srovnání - když jsem s nimi vytvářel postavy v Omeze Junior podle jejich představ, tak za deset minut jsme už hráli.) Jakub se chytnul rychle, protože DnD už hrál, Adam a Filip potřebovali trochu víc vysvětlování, ale chytali se také, u holek to prostě trvalo dlouho, protože DnD má hromadu parametrů a čísel, a obě něco takového v RPG viděly poprvé. Any byla silně zklamaná, že její "drak" - ve skutečnosti "drakorozený" - nemá křídla a neumí létat, a musela si zvykat na to, že nechrlí oheň, ale led. S čím ale měla velký problém byly parametry neodpovídající vzhledu - má na pohled mohutné tělo, ale přitom jen průměrnou sílu.
Jakub chtěl hrát trpaslíka v sudu - tuším že to viděl v Hobitovi? (ve filmu) Simon mu tedy dal nižší obranu, protože sud je neohebný, a možnost si obranu zvýšit tím, že do sudu zatáhne hlavu a ruce. Defakto schopnost k ničemu, ale představa bojovníka v sudu se mi taky nelíbila. A odehráli zadání úkolu a přesun k hradu, který mají osvobodit. Všichni byli relativně natěšení na další schůzku, že prý je to lepší než Omega. Nevím jak jsem se tvářil, ale Simon se mě ptal, zda mi to nevadí. Jako, nevadilo.
Když na další schůzce začali hrát, poměrně rychle došlo k souboji - ten řešili 45 minut, přičemž Simon všechno popisoval za hráče. Jakub si za celý boj hodil přesně 1× na vyražení dveří (neúspěšně), protože byl v jiné místnosti, nicméně i tak říkal, že se dobře bavil. Abych to upřesnil - po zbytek boje nedělal vůbec nic dalšího, ale i tak se podle svých slov bavil.
Jakmile boj skončil, hráči se zasekli a nevěděli, co dělat dál.
Došlo k jednání s královnou skřítků a zadání dalšího úkolu, tedy sestup do podzemní části hradu.
V této chvíli Any navrhla, zda bychom nemohli střídat DnD s Omegou, protože ji to až tak nebavilo. Filipovi a Jakubovi se víc líbilo DnD a ještě chtěli hrát dál, Adam to viděl zhruba vyrovnaně, tak jsem řekl, ať příště ještě pokračujou.
Na dalším sezení byl boj s krabem, který zabral prakticky celou hodinu a půl. Na konci sezení chtěl dál hrát DnD už jen Jakub. Nemyslím si, že by to bylo Simonovo věděním hry, protože se opravdu snažil popisovat, radit jim, úžasně roleplayoval, což všichni oceňovali, ale prostě za celé sezení se stalo strašně málo věcí. Ona ta hodina a půl je fakt málo, a dostat se během ní čtyřikrát k hodu kostkou asi není úplně uspokojivé. Dále chtěli hrát Omegu, takže jsem opět nabídl vyšetřovatele záhad, tentokrát v předválečném světě - pro ně je jediný rozdíl v tom, že nejsou mobily a kde kdo může nosit zbraň včetně samopalu.
Po Vánocích Simon další účast vzdal - Omega prostě není jeho krevní skupina, a taky si myslím, že hodně dělal věkový rozdíl. Přeci jen mezi hráči ve věku 10 a 16 let je jiný přístup dost znát, když se zrovna nebojuje.
S ostatními jsem odehrál pátrání po Slendermanovi v malém americkém městečku. Any měla opět možnost měnit se do draka. Strašně moc chtěla nějakou akci, měla plamenný meč. Za celou hru se do draka změnila jednou, když potřebovala vyletět k oknu, aby ostatním řekla, ať ji pustí do pokoje. A když jim do pokoje vtrhnul muž s mačetou, tak se schovávala pod postelí a odmítala vylézt, až jsem jí musel prakticky donutit, aby vylezla a tedy bojovala, když celou dobu to akci chtěla.
Adam hrál jiný přístup než ostatní - neměl problém při přesvědčování servírky vytáhnout pistoli a hrozit jí zastřelením, když s ním nepůjde vykopávat hrob, a následně na hřbitově střelil hrobníka do ruky. Kate a Filipovi se tohle chování jeho postavy vůbec nelíbilo a říkali, že s ním nechtějí mít nic společného - a to přesto, že Filip mě také bojovou a ozbrojenou postavu.
Mechanika jim vyhovovala víc než DnD, nicméně pokud přes nimi nebyla jedna až tři jasně řečené možnosti, co můžou dělat dál, tak všechny jejich akce byly "objednám si jídlo, a zaplatím, a jdu spát, a pak jdu zase spát, tedy většinou se projevovali dost pasivně. Pokud to někomu přijde normální s tím, že děti se proaktivnímu stylu musí naučit, tak to si nemyslím - když jsem minulý rok hrál s osmiletými, a ještě rok předtím zkoušel krátké hry s třiceti dětmi ve věku 6 - 13 let, tak do osmi devíti let byly děti samy od sebe docel dost aktivní. Nevím, zda v nich proaktivitu ubíjí hry na mobilu, ve které jsou akce jasně dané, nebo škola (přičemž Kate a Any chodí na Waldorfskou školu a spolu hrají RPG každou chvíli), nebo to je způsobeno něčím jiným, ale pravidla ani prostředí hry na to nejspíš nemají moc velký vliv.
Každopádně jejich představa neustále byla, že Slendarmana najdou, zjistí, kam tahá unesené lidi, a zastřelí / rozsekají ho. Představa, že by byl nezranitelný útoky a vůbec by se nedal zabít jim přišla neuvěřitelná, takže jsem nakonec jeho podstatu změnil na čistě fyzickou a došlo k regulérnímu boji nablízko, kdy ho odzbrojili a odmaskovali.
Jakubova postava odešla v noci ven do písečné bouře (sám se tak rozhodl), a Jakub vypadal, že ho tahle hra moc nezaujala, ale když jsem řekl, že se z něj nejspíše stal nový Slenderman, tak se hned se zájem zeptal, zda by takovou postavu nemohl hrát. I když mě moc nenapadá, jak bych to udělal.
Každopádně ve zbylém čase jsem se jich zeptal, co by se jim líbilo hrát. Any by si chtěla zkusit vést hru. Jakub následně prohlásil, že by tedy už nechodil, Any zase že by to nevadilo, že by přivedla kamarádku. Vzhledem k tomu, že nechci, aby někdo další odcházel z kroužku, protože se nudí, tak jsem nevrhnul, že Any si může zkusit vedení hry, když by Jakub na nějaký kroužek nemohl přijít.
Teď na poslední hodině mi prozměnu řekla Any, že by příští rok nechodila na kroužek RPG, ale raději na kroužek kreslení. ˇ6e jí nejvíc bavila první hra a poslední už moc ne.
Takže jsem měl štěstí, že jsem byl připraven a navrhnul jsem, abychom hráli "skutečně dospělé RPG (myšleno Omegu)" - tedy s vytištěnými kartičkami schopností a předmětů, plná pravidla Omegy s použitím Rezerv, atd. To zaujalo všechny. Tvorba postavy jim trvala déle, hlavně proto, že někteří (jako Any) museli projít všechny karty schopností a nabrat si každou myslitelnou schopnost, která by se jí mohla hodit. (Byť si nemyslím, že by byla munchkin nebo powerplayer. Ano, pořád chce mít silnou postavu, i když to zrovna není drak, ale přitom své schopnosti ve hře využívá dost málo a spíše k drobnostem, které by šly v pohodě udělat i bez dračí podoby nebo magie.)
Každopádně jsem nechal vybrat i karty náhody, na kterých mám zobrazené dobové prvky, takže došlo i na otázky, co je to Nacismus, FBI, most Golden Gate, Telepatie, Gestapo, Rasismus, a jak se liší od Rasové segregace. A opravdu poctivě si vybírali věci, ke kterým chtějí mít kladný a ke kterým záporný vztah. Taková výuka zajímavých předválečných reálií během deseti minut.
A hlavně jsem pak vytáhl vytištěné barevné mapy, a padesát kartiček cizích postav a lokací. Z hospody se jim moc nechtělo, opět došlo na kolečko neustálého objednávání jídla, sezení a čekání, co se stane. Přihrál jsem jim tam jednu zajímavou cizí postavu, ale chvíli trvalo, že se odhodlali ji oslovit. Tedy, dlouho dotyčného koukali a snažili se odhadovat, zda by to mohl být primář blázince, se kterým hodlají něco dělat. Ani to že si čte psychiatrický časopis nestačilo. Kate ho pozorovala nejvíc, a když jsem se zeptal, co chce poznat, tak prý se dívá, zda nemá v kufru nějaké zařízení na pokusy na lidech. To lidé obvykle na oběd nenosí, ale dotyčná postava náhodou JE psychiatr, který staví zařízení pro pokusy na lidech, takže jsem mohl popsat, že mu vypadl nějaký náčrtek z kapsy, který Kate mohla nenápadně sebrat a společně ho prozkoumali. Křeslo na elektrické pokusy. Ale ani pak ho nechtěli oslovit přímo, až se tedy Any nahlas (a neúmyslně) prohlásila něco o telepatii, na což už dotyčný psychiatr mohl reagovat, protože šlo o jeho obor.
Pak se ještě - čí spíše opět - projevilo, že Adam nemá sklony hrát s ostatními, protože zkusil psychiatrovi napráskat Kate, že mu ten náčrtek ukradla. Naštěstí se jim to podařilo vysvětlit.
Na konci schůzky byli všichni natěšení na další sezení, tak se budu snažit, aby jim to vydrželo.
Už jsem se dlouho nepodělil o zkušenosti z kroužku, tak zase pár postřehů (= bude to dlouhé)
[b]Pondělní kroužek[/b]
Po ukončení příběhu s červovitým démonem z grimoáru si chtěl Jenda alias Simon vyzkoušet s touhle partou hrát DnD. Adam, Filip a Jakub byli pro, obě holky už méně, ale Simon Any přesvědčoval, že bude moct hrát skutečného draka. Schválně jsem do toho nezasahoval. Simon se každého zeptal, co by chtěl hrát, že jim do příště vytvoří postavy. V další hře jim postavy skutečně přinesl a představil - zabralo to něco přes hodinu. (Pro srovnání - když jsem s nimi [i]vytvářel[/i] postavy v Omeze Junior podle jejich představ, tak za deset minut jsme už hráli.) Jakub se chytnul rychle, protože DnD už hrál, Adam a Filip potřebovali trochu víc vysvětlování, ale chytali se také, u holek to prostě trvalo dlouho, protože DnD má hromadu parametrů a čísel, a obě něco takového v RPG viděly poprvé. Any byla silně zklamaná, že její "drak" - ve skutečnosti "drakorozený" - nemá křídla a neumí létat, a musela si zvykat na to, že nechrlí oheň, ale led. S čím ale měla velký problém byly parametry neodpovídající vzhledu - má na pohled mohutné tělo, ale přitom jen průměrnou sílu.
Jakub chtěl hrát trpaslíka v sudu - tuším že to viděl v Hobitovi? (ve filmu) Simon mu tedy dal nižší obranu, protože sud je neohebný, a možnost si obranu zvýšit tím, že do sudu zatáhne hlavu a ruce. Defakto schopnost k ničemu, ale představa bojovníka v sudu se mi taky nelíbila. A odehráli zadání úkolu a přesun k hradu, který mají osvobodit. Všichni byli relativně natěšení na další schůzku, že prý je to lepší než Omega. Nevím jak jsem se tvářil, ale Simon se mě ptal, zda mi to nevadí. Jako, nevadilo.
Když na další schůzce začali hrát, poměrně rychle došlo k souboji - ten řešili 45 minut, přičemž Simon všechno popisoval za hráče. Jakub si za celý boj hodil přesně 1× na vyražení dveří (neúspěšně), protože byl v jiné místnosti, nicméně i tak říkal, že se dobře bavil. Abych to upřesnil - po zbytek boje nedělal vůbec nic dalšího, ale i tak se podle svých slov bavil.
Jakmile boj skončil, hráči se zasekli a nevěděli, co dělat dál.
Došlo k jednání s královnou skřítků a zadání dalšího úkolu, tedy sestup do podzemní části hradu.
V této chvíli Any navrhla, zda bychom nemohli střídat DnD s Omegou, protože ji to až tak nebavilo. Filipovi a Jakubovi se víc líbilo DnD a ještě chtěli hrát dál, Adam to viděl zhruba vyrovnaně, tak jsem řekl, ať příště ještě pokračujou.
Na dalším sezení byl boj s krabem, který zabral prakticky celou hodinu a půl. Na konci sezení chtěl dál hrát DnD už jen Jakub. Nemyslím si, že by to bylo Simonovo věděním hry, protože se opravdu snažil popisovat, radit jim, úžasně roleplayoval, což všichni oceňovali, ale prostě za celé sezení se stalo strašně málo věcí. Ona ta hodina a půl je fakt málo, a dostat se během ní čtyřikrát k hodu kostkou asi není úplně uspokojivé. Dále chtěli hrát Omegu, takže jsem opět nabídl vyšetřovatele záhad, tentokrát v předválečném světě - pro ně je jediný rozdíl v tom, že nejsou mobily a kde kdo může nosit zbraň včetně samopalu.
Po Vánocích Simon další účast vzdal - Omega prostě není jeho krevní skupina, a taky si myslím, že hodně dělal věkový rozdíl. Přeci jen mezi hráči ve věku 10 a 16 let je jiný přístup dost znát, když se zrovna nebojuje.
S ostatními jsem odehrál pátrání po Slendermanovi v malém americkém městečku. Any měla opět možnost měnit se do draka. Strašně moc chtěla nějakou akci, měla plamenný meč. Za celou hru se do draka změnila jednou, když potřebovala vyletět k oknu, aby ostatním řekla, ať ji pustí do pokoje. A když jim do pokoje vtrhnul muž s mačetou, tak se schovávala pod postelí a odmítala vylézt, až jsem jí musel prakticky donutit, aby vylezla a tedy bojovala, když celou dobu to akci chtěla.
Adam hrál jiný přístup než ostatní - neměl problém při přesvědčování servírky vytáhnout pistoli a hrozit jí zastřelením, když s ním nepůjde vykopávat hrob, a následně na hřbitově střelil hrobníka do ruky. Kate a Filipovi se tohle chování jeho postavy vůbec nelíbilo a říkali, že s ním nechtějí mít nic společného - a to přesto, že Filip mě také bojovou a ozbrojenou postavu.
Mechanika jim vyhovovala víc než DnD, nicméně pokud přes nimi nebyla jedna až tři jasně řečené možnosti, co můžou dělat dál, tak všechny jejich akce byly "objednám si jídlo, a zaplatím, a jdu spát, a pak jdu zase spát, tedy většinou se projevovali dost pasivně. Pokud to někomu přijde normální s tím, že děti se proaktivnímu stylu musí naučit, tak to si nemyslím - když jsem minulý rok hrál s osmiletými, a ještě rok předtím zkoušel krátké hry s třiceti dětmi ve věku 6 - 13 let, tak do osmi devíti let byly děti samy od sebe docel dost aktivní. Nevím, zda v nich proaktivitu ubíjí hry na mobilu, ve které jsou akce jasně dané, nebo škola (přičemž Kate a Any chodí na Waldorfskou školu a spolu hrají RPG každou chvíli), nebo to je způsobeno něčím jiným, ale pravidla ani prostředí hry na to nejspíš nemají moc velký vliv.
Každopádně jejich představa neustále byla, že Slendarmana najdou, zjistí, kam tahá unesené lidi, a zastřelí / rozsekají ho. Představa, že by byl nezranitelný útoky a vůbec by se nedal zabít jim přišla neuvěřitelná, takže jsem nakonec jeho podstatu změnil na čistě fyzickou a došlo k regulérnímu boji nablízko, kdy ho odzbrojili a odmaskovali.
Jakubova postava odešla v noci ven do písečné bouře (sám se tak rozhodl), a Jakub vypadal, že ho tahle hra moc nezaujala, ale když jsem řekl, že se z něj nejspíše stal nový Slenderman, tak se hned se zájem zeptal, zda by takovou postavu nemohl hrát. I když mě moc nenapadá, jak bych to udělal.
Každopádně ve zbylém čase jsem se jich zeptal, co by se jim líbilo hrát. Any by si chtěla zkusit vést hru. Jakub následně prohlásil, že by tedy už nechodil, Any zase že by to nevadilo, že by přivedla kamarádku. Vzhledem k tomu, že nechci, aby někdo další odcházel z kroužku, protože se nudí, tak jsem nevrhnul, že Any si může zkusit vedení hry, když by Jakub na nějaký kroužek nemohl přijít.
Teď na poslední hodině mi prozměnu řekla Any, že by příští rok nechodila na kroužek RPG, ale raději na kroužek kreslení. ˇ6e jí nejvíc bavila první hra a poslední už moc ne.
Takže jsem měl štěstí, že jsem byl připraven a navrhnul jsem, abychom hráli "skutečně dospělé RPG (myšleno Omegu)" - tedy s vytištěnými kartičkami schopností a předmětů, plná pravidla Omegy s použitím Rezerv, atd. To zaujalo všechny. Tvorba postavy jim trvala déle, hlavně proto, že někteří (jako Any) museli projít všechny karty schopností a nabrat si každou myslitelnou schopnost, která by se jí mohla hodit. (Byť si nemyslím, že by byla munchkin nebo powerplayer. Ano, pořád chce mít silnou postavu, i když to zrovna není drak, ale přitom své schopnosti ve hře využívá dost málo a spíše k drobnostem, které by šly v pohodě udělat i bez dračí podoby nebo magie.)
Každopádně jsem nechal vybrat i karty náhody, na kterých mám zobrazené dobové prvky, takže došlo i na otázky, co je to Nacismus, FBI, most Golden Gate, Telepatie, Gestapo, Rasismus, a jak se liší od Rasové segregace. A opravdu poctivě si vybírali věci, ke kterým chtějí mít kladný a ke kterým záporný vztah. Taková výuka zajímavých předválečných reálií během deseti minut.
A hlavně jsem pak vytáhl vytištěné barevné mapy, a padesát kartiček cizích postav a lokací. Z hospody se jim moc nechtělo, opět došlo na kolečko neustálého objednávání jídla, sezení a čekání, co se stane. Přihrál jsem jim tam jednu zajímavou cizí postavu, ale chvíli trvalo, že se odhodlali ji oslovit. Tedy, dlouho dotyčného koukali a snažili se odhadovat, zda by to mohl být primář blázince, se kterým hodlají něco dělat. Ani to že si čte psychiatrický časopis nestačilo. Kate ho pozorovala nejvíc, a když jsem se zeptal, co chce poznat, tak prý se dívá, zda nemá v kufru nějaké zařízení na pokusy na lidech. To lidé obvykle na oběd nenosí, ale dotyčná postava náhodou JE psychiatr, který staví zařízení pro pokusy na lidech, takže jsem mohl popsat, že mu vypadl nějaký náčrtek z kapsy, který Kate mohla nenápadně sebrat a společně ho prozkoumali. Křeslo na elektrické pokusy. Ale ani pak ho nechtěli oslovit přímo, až se tedy Any nahlas (a neúmyslně) prohlásila něco o telepatii, na což už dotyčný psychiatr mohl reagovat, protože šlo o jeho obor.
Pak se ještě - čí spíše opět - projevilo, že Adam nemá sklony hrát s ostatními, protože zkusil psychiatrovi napráskat Kate, že mu ten náčrtek ukradla. Naštěstí se jim to podařilo vysvětlit.
Na konci schůzky byli všichni natěšení na další sezení, tak se budu snažit, aby jim to vydrželo.