RPG experimenty na dětech

Odeslat odpověď


Odpověď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:D :) :( :-? 8) :lol: :P :oops: :cry: :roll: ;) :-o :evil: :mad: :-| :clap: :think: :doh: :naughty: :dance: $D :vamp: O-) :eyecrazy: :>;o) :>:o/ :8oO $lol$ $-o :toot: :idea: :arrow? :!: :?:
Zobrazit další smajlíky

BBCode je zapnutý
[img] je vypnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí

Přehled tématu
   

Rozšířit náhled Přehled tématu: RPG experimenty na dětech

Re: RPG experimenty na dětech

od Jerson » 22. 2. 2024, 07:14

Dračí holka nejspíše trpí na to, že a kamarádkou hrajou vyprávěný Dračák každou chvíli a ona tu hru zřejmě pokaždé vede. Takže jasně ví, jakou postavu by chtěla hrát a jaké cool scény by s ní chtěla mít, ale jak najednou nemá nad hrou kontrolu, tak možná neví, jak v takové situaci hrát postavu. Možná že celkově není zvyklá hrát postavu, takže čeká na tu ideální a správnou scénu, ve které může zazářit, ale na kterou nedojde, protože jí do hlavy nevidím a ona mi jí není schopná zformulova.

Což mi přijde jako obecný problém hráčů v tomhle věku - ví, jakého husťáka nebo husťačku by chtěli hrát, ale neví, jak konkrétně by se měl projevit.

Snažím se je chválit za to, co myslím, že oni považujou za dobrou hru, zejména ve chvílích, kdy někteří z ostatních hráčů praskají,, že se jim to nelíbilo. Ale stejně do toho promítám své preference, takže když jeden kluk vytahuje zbraň na každého civila, ostatním i mně to vadí, tak za to ho nechválím.

Jinak hra v pěti dětech je fakt náročná, snažím se přesouvat pozornost, aby si všichni zahráli zhruba stejně dlouho a stejně významně, ale jak se někteří moc neúčastní společných diskusí v roli postav (hrajou to napůl mimo roli,, ale to neřeším), tak se nejspíš zapojují méně.

Jeden kluk využívá metagamingové informace - třeba když jedna z holek sebrala profesorovi lístek s náčrtkem, tak to hned profesorovi napráskal, ač to nemohl vidět - a ostatním to furt vadí. Jak metagamingy tak to že hraje dost na vlastní pěst a že jim i cíleně škodí.

Tady musím říct, že s kluky okolo deseti let se mi celkově hraje tak těžko, jak snadno se mi hraje s holkama ve stejném věku. Kluci - zejména v druhé skupině - spolu neustále soupeří, hádají se, jako postavy, ale hlavně jako hráči, a nedaří se mi je donutit ke spolupráci. Teď tam mám k nim ještě jednu čtrnáctiletou holku původně že čtenářského kroužku, která je trošku zamlklá (i když hraje dobře) a bojím se, aby ji to s nimi nepřestalo bavit.
Celkově musím říct, že se vůbec nedivím, že před třiceti lety holky nezačaly hrát Dračák, protože s klukama ve věku 10 - 16 let (a možná víc) to muselo být hodně náročné.

Re: RPG experimenty na dětech

od Korhul » 22. 2. 2024, 00:03

Jo, ale ještě zjednodušenou, protože aspekty postav řešíme vždycky ad-hoc (i když teď jsme začali vyrábět kartičky postav s ikonkami schopností) a nehrajem na vyčerpání (logicky, protože ty aspekty ještě nemám znázorněné na kartičkách a nemáme to jak trackovat).

Ohledně té pasivity jsem narážel spíš na tu dračí holku. Vytvoří si cool postavu, ale působí to na mě, že se bojí za ni hrát na plný potenciál a že by za tím mohl být nějaký takový strach z chyby nebo posuzování od okolí. Taky nevím, jak z pozice autority pracuješ s povzbuzením a pochvalou za něco, co ty považuješ za dobrou hru. Ale víc se soustředit na pozitivní motivační prvky, čímž myslím především slovně ocenit žádoucí chování u stolu, nemůže uškodit. Neopak negativní zpětnou vazbou šetřit a používat ji opravud jen na ty největší excesy. Ale jako je to těžké. GM má na hrbu už tak dost práce... Na druhou stranu u Omegy mě to přijde ještě docela schůdné, protože jiná zátěž obvyklá u tradičních her u ní není tak velká.

Re: RPG experimenty na dětech

od Jerson » 21. 2. 2024, 18:59

Nemám dojem, že by se zrovna ten pasivní hráč bál chyby nebo posměchu, protože byl schopen několik minut bloudit po městě před zraky ostatních hráčů, přičemž Any (ta dračí holka) říkala, že se nudí. Spíše to bylo jeho povahou.
A řekl jsem mu, až se zeptá svého bráchy, jak loni hodinu bloudili v jedné místnosti při hraní Omegy. :-)
Korhul píše: 21. 2. 2024, 08:31Jinak můj syn se snad každý den dožaduje, abchom hráli "hru s kartama na komplikace a nekomplikace" :-) Momentálně hrajeme buď Ježka Sonica nebo Čtyřlístek.
To zní, jako bys s ním hrál Omegu Junior :-)

Re: RPG experimenty na dětech

od Korhul » 21. 2. 2024, 08:31

Jedním z důvodů pro pasivitu může být strach z toho, že udělám chybu a dostaví se negativní zpětná vazba (trest, posměch od spoluhráčů aj.). To se těžko překonává. Herní prostředí jako takové můžou hráči považovat za cizí a nebezpečné ze své podstaty a to je může svazovat, když se bojí o své postavy. Možná jim zkus povyprávět nějaké historky z vlastních jiných her jak hráči udělali různé fuckupy a jak se z toho jejich postavy dokázaly úspěšně dostat a na tom ilustrovat, že udělat ve hře chybu není žádná tragedie. Taky možná ze začátku nebyýt tak tvrdý v hlášení následků a teprve postupně tlačit na pilu? Ale to je samozřejmě dvousečné. Taky by asi mohlo pomoct zavést u stolu pravidlo, že se nebude během hry hodnotit jak hráč hraje svoji postavu (ať už mechanicky nebo roleplayingově) a spíše na to vyčlenit na konci hry prostor pro řízenou zpětnou vazbu.

Jinak můj syn se snad každý den dožaduje, abchom hráli "hru s kartama na komplikace a nekomplikace" :-) Momentálně hrajeme buď Ježka Sonica nebo Čtyřlístek.

Re: RPG experimenty na dětech

od Jerson » 12. 2. 2024, 21:13

Už jsem se dlouho nepodělil o zkušenosti z kroužku, tak zase pár postřehů (= bude to dlouhé)

Pondělní kroužek

Po ukončení příběhu s červovitým démonem z grimoáru si chtěl Jenda alias Simon vyzkoušet s touhle partou hrát DnD. Adam, Filip a Jakub byli pro, obě holky už méně, ale Simon Any přesvědčoval, že bude moct hrát skutečného draka. Schválně jsem do toho nezasahoval. Simon se každého zeptal, co by chtěl hrát, že jim do příště vytvoří postavy. V další hře jim postavy skutečně přinesl a představil - zabralo to něco přes hodinu. (Pro srovnání - když jsem s nimi vytvářel postavy v Omeze Junior podle jejich představ, tak za deset minut jsme už hráli.) Jakub se chytnul rychle, protože DnD už hrál, Adam a Filip potřebovali trochu víc vysvětlování, ale chytali se také, u holek to prostě trvalo dlouho, protože DnD má hromadu parametrů a čísel, a obě něco takového v RPG viděly poprvé. Any byla silně zklamaná, že její "drak" - ve skutečnosti "drakorozený" - nemá křídla a neumí létat, a musela si zvykat na to, že nechrlí oheň, ale led. S čím ale měla velký problém byly parametry neodpovídající vzhledu - má na pohled mohutné tělo, ale přitom jen průměrnou sílu.

Jakub chtěl hrát trpaslíka v sudu - tuším že to viděl v Hobitovi? (ve filmu) Simon mu tedy dal nižší obranu, protože sud je neohebný, a možnost si obranu zvýšit tím, že do sudu zatáhne hlavu a ruce. Defakto schopnost k ničemu, ale představa bojovníka v sudu se mi taky nelíbila. A odehráli zadání úkolu a přesun k hradu, který mají osvobodit. Všichni byli relativně natěšení na další schůzku, že prý je to lepší než Omega. Nevím jak jsem se tvářil, ale Simon se mě ptal, zda mi to nevadí. Jako, nevadilo.

Když na další schůzce začali hrát, poměrně rychle došlo k souboji - ten řešili 45 minut, přičemž Simon všechno popisoval za hráče. Jakub si za celý boj hodil přesně 1× na vyražení dveří (neúspěšně), protože byl v jiné místnosti, nicméně i tak říkal, že se dobře bavil. Abych to upřesnil - po zbytek boje nedělal vůbec nic dalšího, ale i tak se podle svých slov bavil.
Jakmile boj skončil, hráči se zasekli a nevěděli, co dělat dál.
Došlo k jednání s královnou skřítků a zadání dalšího úkolu, tedy sestup do podzemní části hradu.

V této chvíli Any navrhla, zda bychom nemohli střídat DnD s Omegou, protože ji to až tak nebavilo. Filipovi a Jakubovi se víc líbilo DnD a ještě chtěli hrát dál, Adam to viděl zhruba vyrovnaně, tak jsem řekl, ať příště ještě pokračujou.

Na dalším sezení byl boj s krabem, který zabral prakticky celou hodinu a půl. Na konci sezení chtěl dál hrát DnD už jen Jakub. Nemyslím si, že by to bylo Simonovo věděním hry, protože se opravdu snažil popisovat, radit jim, úžasně roleplayoval, což všichni oceňovali, ale prostě za celé sezení se stalo strašně málo věcí. Ona ta hodina a půl je fakt málo, a dostat se během ní čtyřikrát k hodu kostkou asi není úplně uspokojivé. Dále chtěli hrát Omegu, takže jsem opět nabídl vyšetřovatele záhad, tentokrát v předválečném světě - pro ně je jediný rozdíl v tom, že nejsou mobily a kde kdo může nosit zbraň včetně samopalu.

Po Vánocích Simon další účast vzdal - Omega prostě není jeho krevní skupina, a taky si myslím, že hodně dělal věkový rozdíl. Přeci jen mezi hráči ve věku 10 a 16 let je jiný přístup dost znát, když se zrovna nebojuje.

S ostatními jsem odehrál pátrání po Slendermanovi v malém americkém městečku. Any měla opět možnost měnit se do draka. Strašně moc chtěla nějakou akci, měla plamenný meč. Za celou hru se do draka změnila jednou, když potřebovala vyletět k oknu, aby ostatním řekla, ať ji pustí do pokoje. A když jim do pokoje vtrhnul muž s mačetou, tak se schovávala pod postelí a odmítala vylézt, až jsem jí musel prakticky donutit, aby vylezla a tedy bojovala, když celou dobu to akci chtěla.
Adam hrál jiný přístup než ostatní - neměl problém při přesvědčování servírky vytáhnout pistoli a hrozit jí zastřelením, když s ním nepůjde vykopávat hrob, a následně na hřbitově střelil hrobníka do ruky. Kate a Filipovi se tohle chování jeho postavy vůbec nelíbilo a říkali, že s ním nechtějí mít nic společného - a to přesto, že Filip mě také bojovou a ozbrojenou postavu.

Mechanika jim vyhovovala víc než DnD, nicméně pokud přes nimi nebyla jedna až tři jasně řečené možnosti, co můžou dělat dál, tak všechny jejich akce byly "objednám si jídlo, a zaplatím, a jdu spát, a pak jdu zase spát, tedy většinou se projevovali dost pasivně. Pokud to někomu přijde normální s tím, že děti se proaktivnímu stylu musí naučit, tak to si nemyslím - když jsem minulý rok hrál s osmiletými, a ještě rok předtím zkoušel krátké hry s třiceti dětmi ve věku 6 - 13 let, tak do osmi devíti let byly děti samy od sebe docel dost aktivní. Nevím, zda v nich proaktivitu ubíjí hry na mobilu, ve které jsou akce jasně dané, nebo škola (přičemž Kate a Any chodí na Waldorfskou školu a spolu hrají RPG každou chvíli), nebo to je způsobeno něčím jiným, ale pravidla ani prostředí hry na to nejspíš nemají moc velký vliv.
Každopádně jejich představa neustále byla, že Slendarmana najdou, zjistí, kam tahá unesené lidi, a zastřelí / rozsekají ho. Představa, že by byl nezranitelný útoky a vůbec by se nedal zabít jim přišla neuvěřitelná, takže jsem nakonec jeho podstatu změnil na čistě fyzickou a došlo k regulérnímu boji nablízko, kdy ho odzbrojili a odmaskovali.
Jakubova postava odešla v noci ven do písečné bouře (sám se tak rozhodl), a Jakub vypadal, že ho tahle hra moc nezaujala, ale když jsem řekl, že se z něj nejspíše stal nový Slenderman, tak se hned se zájem zeptal, zda by takovou postavu nemohl hrát. I když mě moc nenapadá, jak bych to udělal.
Každopádně ve zbylém čase jsem se jich zeptal, co by se jim líbilo hrát. Any by si chtěla zkusit vést hru. Jakub následně prohlásil, že by tedy už nechodil, Any zase že by to nevadilo, že by přivedla kamarádku. Vzhledem k tomu, že nechci, aby někdo další odcházel z kroužku, protože se nudí, tak jsem nevrhnul, že Any si může zkusit vedení hry, když by Jakub na nějaký kroužek nemohl přijít.

Teď na poslední hodině mi prozměnu řekla Any, že by příští rok nechodila na kroužek RPG, ale raději na kroužek kreslení. ˇ6e jí nejvíc bavila první hra a poslední už moc ne.

Takže jsem měl štěstí, že jsem byl připraven a navrhnul jsem, abychom hráli "skutečně dospělé RPG (myšleno Omegu)" - tedy s vytištěnými kartičkami schopností a předmětů, plná pravidla Omegy s použitím Rezerv, atd. To zaujalo všechny. Tvorba postavy jim trvala déle, hlavně proto, že někteří (jako Any) museli projít všechny karty schopností a nabrat si každou myslitelnou schopnost, která by se jí mohla hodit. (Byť si nemyslím, že by byla munchkin nebo powerplayer. Ano, pořád chce mít silnou postavu, i když to zrovna není drak, ale přitom své schopnosti ve hře využívá dost málo a spíše k drobnostem, které by šly v pohodě udělat i bez dračí podoby nebo magie.)
Každopádně jsem nechal vybrat i karty náhody, na kterých mám zobrazené dobové prvky, takže došlo i na otázky, co je to Nacismus, FBI, most Golden Gate, Telepatie, Gestapo, Rasismus, a jak se liší od Rasové segregace. A opravdu poctivě si vybírali věci, ke kterým chtějí mít kladný a ke kterým záporný vztah. Taková výuka zajímavých předválečných reálií během deseti minut.

A hlavně jsem pak vytáhl vytištěné barevné mapy, a padesát kartiček cizích postav a lokací. Z hospody se jim moc nechtělo, opět došlo na kolečko neustálého objednávání jídla, sezení a čekání, co se stane. Přihrál jsem jim tam jednu zajímavou cizí postavu, ale chvíli trvalo, že se odhodlali ji oslovit. Tedy, dlouho dotyčného koukali a snažili se odhadovat, zda by to mohl být primář blázince, se kterým hodlají něco dělat. Ani to že si čte psychiatrický časopis nestačilo. Kate ho pozorovala nejvíc, a když jsem se zeptal, co chce poznat, tak prý se dívá, zda nemá v kufru nějaké zařízení na pokusy na lidech. To lidé obvykle na oběd nenosí, ale dotyčná postava náhodou JE psychiatr, který staví zařízení pro pokusy na lidech, takže jsem mohl popsat, že mu vypadl nějaký náčrtek z kapsy, který Kate mohla nenápadně sebrat a společně ho prozkoumali. Křeslo na elektrické pokusy. Ale ani pak ho nechtěli oslovit přímo, až se tedy Any nahlas (a neúmyslně) prohlásila něco o telepatii, na což už dotyčný psychiatr mohl reagovat, protože šlo o jeho obor.
Pak se ještě - čí spíše opět - projevilo, že Adam nemá sklony hrát s ostatními, protože zkusil psychiatrovi napráskat Kate, že mu ten náčrtek ukradla. Naštěstí se jim to podařilo vysvětlit.

Na konci schůzky byli všichni natěšení na další sezení, tak se budu snažit, aby jim to vydrželo.

Re: RPG experimenty na dětech

od Jerson » 14. 12. 2023, 13:45

Snažil jsem se to stříhat rychle, přes deset minut na dvojici či trojici hráčů jsem snad nikdy nešel, a možná jsem se vešel do pěti minut, ale fakt jsem neměl čas to sledovat.
Prostě kolečko "Co děláš ty, co děláš ty? Dobře, hoďte si - ty jsi zapadla, ty jdeš tiše a a jistě, ale kamarádka zaostává. Budeš s tím něco dělat? Dobře, podařilo se ti ji vytáhnout. A teď vaše trojice..."
Už jsem naučený, že mladé hráče, prvohráče a speciálně mladé prvohráče nesmím nechat dlouho jen přihlížet, ale zase je nechci natvrdo nutit zůstat u sebe.

Holky mimo scénu se snažily hlavně metaherně radit a navrhovat možnosti, případně nastiňovaly potíže v plánech postav na scéně, nebo se domlouvaly spolu, co udělají dál. Taky dost často používaly načrtnutou mapu, která byla na stole, chtěl přesně vědět kde jsou, kudy odběhl vlkodlak, zda by někam doběhl rychle... rozhodně se ani tak nenudily. Bylo to dost příjemné překvapení.

Re: RPG experimenty na dětech

od emvee » 14. 12. 2023, 11:10

Jak často si stříhal děj mezi rozdělenými partami? A jak to vnímali ti, kteří zrovna ve scéně neúčinkovali?

Re: RPG experimenty na dětech

od Jerson » 12. 12. 2023, 23:16

Dnešní kroužek dopadl zcela nečekaně. Dva hráči odpadli, takže z mé skupiny přišel jen jeden, Filip. Už jsem myslel, že budeme hrát Panství hrůzy na mobilu, když vedoucí kroužků přivedla další tři holky a po chvíli čtvrtou (dvě devítileté, dvě jedenáctileté), protože jejich instruktorka byla nemocná. Prý že si můžeme zahrát deskovky.
Tak jsem navrhl, že si můžeme zahrát "Dračák", tedy "něco jako Dračák." Jedna věděla, o co jde, i když nikdy nehrála, další tři netušily vůbec. Stručně jsem vysvětlil, o co jde. Dotaz na oblíbený film, seriál nebo knížku se neuchytil, tak jsem navrhnul hrát lovce monster, tedy Příšeru týdne, kterou jsem s klukama začal hrát před dvěma týdny. Představil jsem playbooky, tedy karty postav - archetypů. Netvor - tedy víla, Normál, Nebeská a Mstitel - ale vlastně na tom nezáleželo. Nezdržoval jsem je vybíráním parametrů a vyplňováním, jen jsem řekl, ať se podívají na své tahy, tedy speciální schopnosti, kdyby je chtěly použít. Napadlo mě, že by mohlo jít o hru na letním táboře, přičemž všechny řekly, že už na něm byly, jedna spala ve stanu jedna i v noci v lese jen ve spacáku, další stavěla vlastní přístřešek, a stezka odvahy - takže výchozí situace je, že celá jejich skupina byla vysazena v lese na stezku odvahy s tím, že mají samy dojít do tábora, který je ... někde.
Blbé bylo, že jsem si zapomněl kostky, a měl jsem jen Fate kostky, tedy šestistěnky, které mají na dvou stranách plus, na dvou stranách mínus, a dvě strany prázdné. Celkem jednoduše jsem rozhodl, že budou házet dvěma, plusy a mínusy se sčítají, takže rozsah výsledků je od dvou mínusů do dvou plusů. Čím více, tím lépe.
A scéna začala vzdáleným zavytím.

Napřed si říkaly, že by to mohl být instruktor s reproduktorem a nahrávkou vytí, nicméně jsem je nechal hodit na tah ODhad situace, přečetl jim otázky na výběr, takže odhalily, že to nejspíše nebude instruktor. Můj hráč se pokusil navázat spojení, a jedna hráčka řekla, že je to přeci jasné - vytí, úplněk - bude to vlkodlak. Původně jsem sice pomýšlel na hejkala, ale vlkodlak je klasika, a když ho hráčky chtějí, tak proč jim ho nedat.

Hned na začátku se rozdělily, dvě zamířily po pěšině dolů k řece, dvě spolu s hráčem následovaly odjíždějící auto. Vytí a pohybující se tvor se přibližovali, až zahlédly vysoký tmavý stín, kdy bylo jasné, že to opravdu není člověk. Pak jsem už nepoužíval tahy z pravidel, prostě když chtěly udělat nějakou důležitou akci, nechal jsem je hodit a vyhodnotili jsme to podle výsledku hodu - plusy = povedlo se, nula = tak napůl, mínusy = potíže. Filipovi jsem přivolal halucinace, tedy pocit tvora za sebou (vybral si je při předchozí tvorbě postavy), takže na ni zaútočil svou telekinezí (dvě holky znaly Stranger Things a Eleven, tak si to představily snadno) - nicméně zničil jen stromek.

První skupina dorazila k řece, chvíli hledaly strom, který by povalily přes řeku, pak se rozmýšlely, zda přeplavou, ale na druhé straně nebylo kde vylézt (všechno na základě hodů). Strom našly, ale pokácení by dělalo hluk, tak šly po proudu, a Normálka chtěla najít přechod přes řeku, tak našla provazový most - to bylo asi jedné jejich použití tahů z příruček. Tedy ještě víla se chystala létat, ale šetřila si to na nejhorší chvíli.

Druhá skupina zatím šla jinudy, pak je napadlo hledat kytku proti vlkodlakům, tedy vlčí mor, což se jim podařilo. Vlkodlak se objevil, blízko, ale zase zmizel v lese. Tak jedna z holek zapálila louči, kterou si vyrobila. Sice měly baterky, ale oheň na klacku byl lepší. A prý třeba i zapálí les.

První skupina přešla zpuchřelý provazový most, který plánovaly přeříznout, ale za nimi spadl sám, takže když druhá skupina dorazila k řece, už neměli jak přejít a měly podezření, že ve vodě taky bude něco číhat (na odhad nebezpečí padly dva mínusy). A když se ozvalo zavytí i na druhé straně řeky, tak první skupina se začala vracet proti proudu zpět, aby sledovala druhou skupinu s pochodní, která se vracela také. U suchého stromu zapálily křoví a připravily se na konfrontaci, skupina na druhém břehu se začala škrabat na strom. Filip si mezitím půjčil pravidla (neměl jsem čas tomu věnovat tolik pozornosti) a přišel s tím, že na vlkodlaka vlčí mor stejně fungovat nebude, a komentoval ještě další parametry vlkodlaků z pravidel. Musím říct, že tohle už vypadalo skoro jako podvádění - zejména když se pochlubil, že si to "tajně" přečetl - byť jsem neměl v úmyslu držet se textu pravidel.

Když se vlkodlak objevil, zase ho zkusil zabít telekineticky, ale jeden útok rozhodně nestačil. Víla utíkala pryč, jedna z dívek začala šplhat na strom, ale vlkodlak je celkem snadno strhnul dolů, a druhá dvojice spadla před druhého vlkodlaka sama. Filip se napřed zeptal, jak přesný ten jeho telekinetický úder je, a když jsem řekl, že může zasáhnout i lidi okolo tak řekl jen "sorry, stejně to zkusím, kdyžtak máš smůlu), což jeho spoluhráčku pod vlkodlakem moc nepotěšilo. O to větší radost měla, když se mu kouzle nepovedlo a téměř na sebe skácel ten strom.

A když to vypadalo, že už dojde k boji na smrt, tak se vlkodlaci zeptali, co holky dělají samy v lese. Pak se zamýšleli, zda je sežrat, ale hráčky se zeptaly, zda by jim vlkodlaci nepomohli, a došlo i na nějaký pokus o uplácení. Nakonec se ukázalo, že vlkodlaci prostě nejsou zabijáčtí lovci, a jen nechtěli, aby slečny spadly do řeky nebo do bažiny. Takže k boji nedošlo, a jen jim ukázali směr k táboru, kam všech pět nakonec došlo.

O tím závěrečném boji jsem přemýšlel, ale byly dvě a tři, neměly žádné zbraně (kromě vlčího moru a pochodně) a jen na hodech jsem to nechávat nechtěl, navíc nám zbývalo jen deset minut. To že vlkodlaci nemusí být zlí bylo pro všechny příjemným překvapením.

Co je podstatné - všechny čtyři řekly, že se jim to velmi líbilo a že by si zahrály znovu. Na improvizované a uzavřené herní sezení pod dvě hodiny to byl nečekaně dobrý úspěch.

Pokud bych měl zhodnotit pravidla, tak něco málo jsem použil, ale na hlubší studování nebyl čas, a prakticky všechny se chovaly jako běžní lidé, a kromě Filipa žádná z nich nepoužila nic nadpřirozeného. Naopak dvě Fate kostky se ukázaly jako dobrý generátor náhody, lepší než klasické d6 a pro takhle rychlou hru asi i lepší než karty. Systém, kdy řeknu "ano, můžeš to udělat / máš to u sebe", nebo nechám hráčku hodit a vyhodnotíme situaci na základě hodu se docela osvědčil. Ani nebylo třeba dávat jim nějakou schopnost, kterou by mohly hod modifikovat. To bych mohl použít v případné další hře.

Re: RPG experimenty na dětech

od Jerson » 20. 11. 2023, 10:46

Shrnutí po dvou měsících – pondělní kroužek

Tenhle kroužek je komplikovaný. Jednak je v něm šest hráčů, což je strašně moc, a pak je to hodně nesourodá skupina, kdy každý chce hrát něco jiného a to co hrajeme teď vlastně není pro nikoho ideální.

Zkusil jsem každému hráči dát vlastní příběhovou linku, které bych následně spojoval. Funguje to tak napůl. Any a Kate se dost aktivně chytly linky s knihou, kterou získal Jenda alias Simon. Obě dívky šli Simona navštívit a zajímaly se, co vlastně dělá. Hráčky se snažily dostat do Simonovy tajné studovny, o které metaherně věděly a která jim přišla zajímavá, zatímco Jenda se jim v tom snažil zabránit a odmítal prozradit víc, než bylo nutné. Nevím, zda se projevilo slabé provázání postav, nebo příliš velký věkový rozdíl (patnáctiletý hráč a dvě desetileté hráčky nejsou úplně kompatibilní skupina, i když to nebylo ani zdaleka tak strašné, jak jsem očekával. Holky se v tomto směru dost snažily.) Každopádně když Simon omylem z knihy vyvolal nestvůru složenou z mnoha červů a musel tuhle situaci řešit, tak Any a Kate využily příležitosti, pronikly do jeho pracovny také a společně se pokusili onoho démona zlikvidovat. To se jim sice úplně nepodařilo, a navíc u toho část pracovny zapálily (protože dračice chrlící plameny a sbírka starých knih nejdou moc dohromady), ale démona se jim podařilo zahnat. Na dějovou linku s magickým kamenem půjčeným od čarodějek došlo jen v jedné scéně.

Adam, Filip a Jakub zatím řešili vlastní zápletku. Linku s Youtubery a jejich kanadskými žerty jsem zkusil rozvinout, ale když opět Adama napadli, tak ani on, ani Filip jim vlastně nijak nezkusili bránit, a musela zasáhnout až Any, která na ně v dračí podobě vysypala odpadky.

Jakub nedokázal vymyslet vůbec nic, co by jeho Dimitrij jako vědec a technik mohl vyrobit, aby to bylo užitečné na kosmické stanici, i když oba kluci mu pár věcí navrhli. Tak jsem mu pomohl tím, že po něm ruská skupina chce, aby vyrobil velmi účinnou bombu, kterou by tu stanici mohli zničit. Kate mu v tu chvíli mávala před nosem poznámkou se vzorcem velmi silné hořlaviny, který získala v knize o chemii, ale Jakub ji ignoroval se slovy „moje postava o tom neví.“ Když ho Filip šel navštívit, aby se zeptal na postup práce, tak mu Dimitrij řekl, že ještě nic nemá. Když ho Filip pozval do restaurace, aby situaci probrali, tak Dimitrij řekl, že napít se může i doma. A když už jsem je všechny posunul do stejného místa, tak Dimitrij šel pryč. Takže jsem sáhl k bagrování – tedy popsal jsem projíždějící návěs s bagrem. Hráči jsem vysvětlil, že bagrování v RPG to znamená, že postava bude „nabrána na lžíci bagru“ a přenesena na místo, kde je potřeba, takže by nemusel opakovaně sabotovat naše společné snahy dostat ho do děje. Tenhle přístup všechny hráče pobavil, ale stejně jsem musel bagr na návěsu popsat jako součást scény v dalších dvou případech, abych ho upozornil, že opět odchází ze scény, ve které se s ním ostatní snaží interagovat.

S hráči ve věku 13 let jsem se setkal jen málo, a můj dojem byl, že pasivita je u nich častější než u jiných skupin (a to i když hrajou hru podle jejich preferencí), ale myslel jsem, že to pět dalších aktivních postav dokáže přebít. Nicméně v tomto případě jsem se bohužel spletl.

V další fázi hry se Adam s panickým strachem z ohně pokusil jen tak zapálit svíčku (Adam jako hráč zapomněl, že tenhle strach své postavě dal). Výsledek řady tažených komplikací jsem interpretoval tak, že Adam (jako postava) je schopen vyvolávat magický oheň, který nemá pod kontrolou, a naznačil jsem, že možná způsobil i požár jako dítě, ve kterém přišel o rodiče. (Nutno říct, že hráč to vzal celkem klidně.) Když už magicky hořel celý dům, na scénu dorazil Simon, který oheň nasál do magické láhve od ginu. (To zase byl výsledek jiné scény – když se snažil uplatit čarodějky za to, že zničil jejich kámen, zeptal jsem se hráče, zda jim chce dát to nejcennější ze svého majetku. Jenda to odmítl, a dal jim „druhou nejlepší věc“, kterou vlastnil. A když se objevil u požáru, tak se zeptal, zda by jeho nejcennější a nejlepší věc nemohlo být něco, co by ten požár zvládlo. Následně chtěl mít láhev s džinem (myšleno s tím kouzelným tvorem plnícím přání), ale na použití magických efektů si vytáhl samé komplikace, takže jsem z jeho nejcennější věci udělal láhev ze zbytkem ginu – nicméně se schopností nasát a udržet jakoukoliv magickou entitu.

Poslední scéna nastala, když všichni šli se Simonem tuto láhev uložit do jeho pracovny, a poradit se, co budou dělat dál. V pracovně se pak objevil démon složený z červů, na kterého všichni začali útočit při pokusu ho rozsekat nebo spálit. Tohoto démona jsem vytvořil na základě Murphyho zákona „Jak jednou otevřete plechovku s červy, jediný způsob, jak je dostat zpět, je použít větší plechovku“. Nemám hráčům za zlé, že se tenhle zákon neznají, aniž že se nepokusili vymyslet jiný způsob likvidace, než „rozsekat a spálit“ – což u postavy tvořené malými červy nemělo definitivní účinek. Nicméně když dosáhli dostatečného počtu úspěchů (jeden za každou postavu), tam jsem jim možnost vybrat si, kdo z nich se obětuje, tedy do koho démon vstoupí. A aby to bylo zajímavější, řešili jsme to tajnou volnou na papírkách. Jakub (Dimitrij) hlasoval pro Adama, Adam hlasoval pro Kate. Filip hlasoval pro Any, Any hlasovala pro Filipa. (Po hlasování jsem je nechal uvést důvody – většinou hlasovali pro postavu, se kterou měli během hry nejméně interakcí). Simon hlasoval sám pro sebe. Kate také hlasovala sama pro sebe, čímž jako jediná měla dva hlasy a démon vstoupil do ní. Až následně jsem řekl, že to postavu nezabije, jen získá nějaké další vlastnosti. A pak Kate předvedla tak maniakální smích hlavního záporáka, který jsem snad ještě u žádné ženské postavy neviděl (ani ve filmu) a který bych rozhodně nečekal od desetileté holky. Dal bych jí deset bodů z deseti za roleplaying – kdybych si byl jistý, že šlo jen o roleplaying 😊

Každopádně jsem jim řekl, že tohle můžou brát jako úvod do kampaně. Na příštích několik sezení si Jenda připraví hru v DnD, kterou povede, aby si všichni vyzkoušeli i jiný styl hry. Následně Any přišla s tím, že pak by si také chtěla vyzkoušet vedení hry podle pravidel.

Ještě jsem se jich zeptal, co se jim na hře líbilo a co nelíbilo, a jak se staví k možnosti smrti své postavy. V první fázi Any a Kate jednoznačně tuhle možnost nechtěly. Jakubovi by to nevadilo kdykoliv (už dřív mu postava několikrát zemřela), Adam a Filip by to nějak zvládli. Jedna řekl, že by mu vadila, leda by šlo o nějaký epický moment, a sám by se mohl rozhodnout – jako třeba ve scéně s démonem (kdyby věděl, že jeho postava zemře). Poté i ostatní změnili názor, že když už by na smrt postavy mělo dojít, tak v opravdu silné scéně a z rozhodnutí hráče. Jen Jakubovi by to stále bylo jedno. V každém případě mám ale argument proti tvrzení, že u nových hráčů nevadí TPK v prvním střetu, že by si prostě udělali nové postavy.

Re: RPG experimenty na dětech

od Jerson » 31. 10. 2023, 22:51

Korhule, soucítím s tebou. Nicméně je třeba se srovnat s tím, že malé děti chtějí opakovat a potažmo prožívat hlavně příběhy, které znají, znovu a znovu. Což už není ani tak RPG, jako spíše ... hraný příběh? Nevím jak to přesně nazvat. Ale zase můžeš být rád, že se ti to nestává u dvacetileté přítelkyně, jako se to stalo mně. Hrál jsem sto šedesát her na téma "drsný válečník a dívka, do které se zamiluje" :-D Děti z toho spíše vyrostou :-)

Nicméně jak psal Mag - mohl bys zkusit vzít nějaké obrázkové karty, které máš doma - asi je jedno jaké to budou, Magic, Dixit, Space Alert... prostě aby v nich byly situace, kterých se dá chytit - a ty náhodně otáčet během hraní, aby se toho syn mohl chytit a aby se hra mohla vyvinout jiným směrem než obvykle.

Omagu Junior nemusíš hackovat, je dělaná tak, aby si děti mohly aspekty svých postav nakreslit, když ještě neumí psát - a nebo taky můžeš použít nějaké vhodné obrázkové karty. Ale podle toho co píšeš, tak máš tvůrčího syna, který si ledacos nakreslí sám.

A co bys mohl zkusit (sám to vyzkoušené nemám), že bys tažené karty opravdu vykládal a až by jich byl předem určený počet, případně až by fyzicky dosáhly předem určeného bodu (jak je budeš pokládat na stůl vedle sebe), tak zkusíš synovi vysvětlit, že v té chvíli se záměr podařil, a stopovaný tvor byl nalezen. Případně že on je opravdu ten zloděj.

U mého syna to nefungovalo, protože ten odmítá míchat vyprávění příběhu s jakoukoliv určující mechanikou. Takže netuším, jak to reálně bude fungovat, ale třeba by mohlo. Každopádně dej vědět, zajímají mě tvé zkušenosti.

Re: RPG experimenty na dětech

od Mag » 31. 10. 2023, 16:34

Korhul píše: 31. 10. 2023, 15:22 Zároveň si musím připravit nějakou zásobu těch zápletek, abych nevařil z vody, případně je mohl nějak ztvárnit na kartičkách, aby si je syn mohl sám losovat a třeba popisovat. Případně to dotáhnout až do fáze kartičkového generátoru zápletek.
Tady k tomu mě napadlo, nedaly by se na to použít karty z Dixitu? Má to několik různejch "témat" ty obrázky jsou krásný a mohly by zaujmout a zároveň jsou dostatečně abstraktní na to, aby se na ně dalo napasovat kde co.

Re: RPG experimenty na dětech

od Korhul » 31. 10. 2023, 15:22

Nedá mi to, abych nezachytil další progres (nebo spíš regres) našeho domácího hraní. Zároveň si tím potřebuju srovnat myšlenky, abych se nějak v našem hraní pohnul dál :-)

Pozitivní je, že malý je touto aktivitou vyloženě nadšený, chce "hrát příběh" prakticky každý den. Kreslí si na papír postavičky, které si vystřihuje a trvá na jejich použití jako pomůcek ve hře. Nakreslil si tedy příšery z MonsterVerse, barevné draky z DrD, všechny členy tlapkové patroly, nově postavy ze světa Ježka Sonica a animáku o dětských spidermanech. Všechny tyto protagonisty chce spojovat do jednoho společného příběhu, ale už je toho tak moc, že samozřejmě vždycky po počátečním nadšení jich tam zbude jen několik.

Problém je, že ty příběhy začínají být jednotvárné a bez jakéhokoli dějového oblouku, čímž se stávají pro moji dospělou mysl neatraktivní. Hra probíhá takto:

1. fáze - Syn mi řekne, jaké postavy mají být v příběhu a chce, aby uvedl scénu, kde jsou protagonisti někde na základně, v doupěti nebo prostě doma a víceméně žijí svůj běžný život a vykládají si mezi sebou. Takhle začínají běžně ty animáky s tlapkovou patrolou, spidey týmem apod.
2. fáze - Objeví se problém. Většinou je to tak, že když mě už přestane bavit plkání mezi postavičkami (což je brzo :-)), pokusím se nahodit nějakou zápletku. Syn ji většinou odmítne, protože ji ještě nezná, a navrhne opakování něčeho, co jsme už odehráli minule. Ale v příští nebo přespříští hře už chce hrát to, co jsem navrhl.

Současné zápletky mají podobu vyšetřování ztráty něčeho. Například Sonic pořádal pro ostatní oslavu a zmizel dort. Postavičky začnou pátrat v Sonicově doupěti po stopách. A tady se naráží na úskalí, že syn chce kontrolova 100% děj, ale samozřejmě ve svých 4 letech absolutně nemá páru o tom, jak vybudovat vyšetřovatelské dobrodružství. Takže já začnu ovládat jednotlivé postavy a chodit s nimi po lokaci a hledat stopy, dostávám od něj pouze naprosto vágní nebo neužitečná vodítka. Když já navrhnu nějakou stopu typu "na podlaze jsou šlápoty s drápy", nebo zkrátka cokoli konkrétnějšího, dočkám se odmítnutí s argumentem, že pak bychom na to přišli moc brzo. Obdobný problém byl u příběhů cca 14 dní zpátky, kde byla zápletka "Za příšerami přiletěl gryf a žádá je o pomoc s hledáním ztracených vajec." Pak jsme našli stopy (ve smyslu šlápoty) a sledovali je, což se proměnilo v opakující se scény v různých prostředích (les, hory apod.) s překonáváním stále stejných překážek, ale buď jsme nikdy původce stop nedohonili anebo dohonili, ale on řekl, že nic neukradl a že to musel být někdo jiný. Když jsem se ho výslovně ptak, jestli má předem rozmyšleno, kdo způsobil problém, který ve hře řešíme, z jeho odpovědi jsem vyrozuměl, že nemá. To se to pak ale blbě vyšetřuje :-)

Tady trochu podezírám syna, že ta taktika nekončeného prodlužování je prostě vyjádřením jeho obav, že hra skončí a už se budeme věnovat něčemu jinému přízemnímu (večeře, koupání apod.), takže on to chce odsunout co nejdál, aby hra trvala co nejdýl. Většinou to hrajeme, když se vrátím z práce a pak následují tyto nudné večerní aktivity přípravy na spaní.

3. fáze - většinou nic takového ani nenastane. Fáze č. 2 prostě běží do ztracena a příběh se nedaří nijak uzavřít, tak buď syn přesedlá sám na jinou aktivitu, nebo nás něco vyruší a pak už nenavážem.

Když se ještě vrátím k té kontrole děje, jakékoli pokusy budovat ve hře napětí prostým vyprávěním bývají hlasitě negovány s tím, že on má jiný nápad (většinou něco naprosto přízemně nudného). Na druhou stranu, jak už jsem dříve psal, pozitivně vnímá tahání karet jako prvek náhody, takže z toho musím čerpat.

Celkově všechny ty problémy asi pramení z toho, že ta hra je málo sevřená. Vlastně nemám pro sebe žádná formalizovaná pravidla ani přípravu. Chci za tímto účelem hacknout Omegu junior tak, aby to bylo použitelné pro dítě, které ještě neumí číst, tzn. kartičky jen s obrázky. Zároveň si musím připravit nějakou zásobu těch zápletek, abych nevařil z vody, případně je mohl nějak ztvárnit na kartičkách, aby si je syn mohl sám losovat a třeba popisovat. Případně to dotáhnout až do fáze kartičkového generátoru zápletek.

Re: RPG experimenty na dětech

od Jezus » 5. 10. 2023, 22:32

Jerson píše: 5. 10. 2023, 22:05 Stejně tak jsou děti, které si chtějí výsledek popsat samy, a nejen svůj, ale i včetně chování NPC a případně i dalších hráčských postav.
Stejně jako u tvých ostatních příkladů - nejen děti, já to taky často rád dělám. Samozřejmě když hraješ jenom "staré hry", kde kostka určí, co ti bude Vypravěč říkat, tak taková věc, jako že si hráči popisují úspěchy (či dokonce neúspěchy :eyecrazy: ), tě může dost vykolejit. Navíc u dětí, které nelibost umí dávat docela najevo a těžko jim budeš vysvětlovat, že by to mělo být jinak, když přece dává dokonalý smysl, že když vypráví o své postavě, že to vypráví v kontextu celé scény, ne? :-)

Re: RPG experimenty na dětech

od Jerson » 5. 10. 2023, 22:05

Bifi píše: 5. 10. 2023, 15:41 Ja som si z tohto vlákna zatiaľ odniesol, že pre deti je ťažké udržať nejakú žánrovú/fikčnú/charakterovú konzistenciu a že ťažko nesú neúspech svojich postáv (resp. chcú sa podieľať aj na rozprávaní výsledku, nielen "pokúsim sa o ... a mechaniky/rozprávač určia, či sa mi to podarilo"). Improvizované kolaboratívne rozprávačstvo je preto intuitívnejšie ako RPG, či?
Nevím, zda to vzniká při čtení mých příspěvků, ale ani ne. "Děti" je strašně široký pojem, jak věkově, tak schopnostmi. Pokud hráči vě věku 12 - 60 let mají nějaké spektrum přístupů, tak děti 5 - 9 let mají to spektrum o řád širší. Někdo dokáže v šesti letech hrát postavu, která je charakterově tak konzistentní, jako by ji hrál třicetiletý zkušený hráč. Někdo to nedokáže ani ve třiceti, a některé děti s tím taky mají potíže - ne že by to nedokázaly, spíše nemají ujasněno, co vlastně chtějí hrát za charakter.
Stejně tak jsou děti, které si chtějí výsledek popsat samy, a nejen svůj, ale i včetně chování NPC a případně i dalších hráčských postav. A z fleku by byly schopné vést hru - sice možná poněkud despoticky a railroadově, ale vedení by to bylo. Jiné děti - paradoxně jsou jak mezi pětiletými holčičkami, tak třináctiletými kluka možná stejně početní - si nedokážou popsat pořád ani co dělají, natož svůj úspěch, a chtějí to nechat na Vypravěči, alespoň zpočátku (uvidíme, co na konci roku). Co mívají společné je, že komplexnější mechaniky a hlavně čísla je vytrhávají z přemýšlení ve fikci a sklouzávání k "deskovce". Ale opět tohle pozoruju i u mnohem starších a zkušenějších hráčů, takže mě to u dětí nijak moc nepřekvapuje. Přičemž některé děti hru do roviny mechanik tahat chtějí, a třeba si chtějí házet pro radost z hodu, a jiné děti naopak mechaniku odmítají používat.

Úspěch a neúspěch vlastní postavy - opět to samé. Někteří dospělí bouchají do stolu, jiní se při neúspěchu smějou. U dětí bych emocy v krajních mezích vynásobil deseti, takže jeden hráč se začne hroutit při slabším hodu a jen náznaku, že věci nedopadly úplně podle něj, zatímco jiný hráč stejného věku je ke komplikaci pro svou postavu vymyslíš ještě dvě další, zabodne nůž a vrtá se s něm, aby zjistil, jak moc a jakým způsobem ho to bude bolet (obrazně řečeno).

To samé nějaká kolaborace. Mám individualisty (-stku), kteří by nejraději nebrali ohled na nikoho jiného a hráli hlavní a jedinou roli. A jiní od začátku do každé scény zapojují své dva kamarády.
Jako GM si u hry s dětmi připadám, jako že bych měl odmontovat brzdy a tlumiče na obou stranách a ani se nesnažit očekávat neočekávatelné, ale prostě brát věci tak jak přijdou. Když popíšu dveře zavřené na petlici, tak jedno dítě půjde k jinému domu, zatímco druhé popíše, jak staví robota, který mu bude otvírat dveře, a začne těmito. A třetí řekne, že ty dveře prostě normálně otevře.

Ale hlavně - pokud si někdo myslí, že je zkušený GM, všechno ví, všechno zná, všude byl dvakrát, tak hru s dětmi - nejlépe s různými a ne nezbytně vlastními - vřele doporučuju. Já po prvních sezeních odcházel z hláškou "Musím se hodně učit, mami, hodně učit."

Re: RPG experimenty na dětech

od Jerson » 5. 10. 2023, 21:45

corbeau píše: 5. 10. 2023, 13:55 Ahoj, nevíte o nějakém RPG, které by se dalo hrát třeba už s tříletým dítětem a nebylo postavené na boji?
Pro tyto účely nabízím Omegu Junior, ale nejsem si jist, zda tříleté děti vůbec potřebují nějaká pravidla. Každopádně na myšlence volby vhodné rozhodovací mechaniky je postavená, takže si můžeš házet kostkou, stejně jako tahat žetony, nebo třeba jako rozhodovací mechaniku použít vhodnou fyzickou aktivitu, která dokáže vygenerovat šanci přibližně 50:50. Ať jde o schovávání dětí, nebo přelézání, házení na cíl, atd.

Nicméně neobsahuje žádný svět, protože dotazy u dětí jsem zjistil, že chtějí hrát různá vlastní témata, která se prakticky nedají unifikovat. Úplně nejsnazší je zeptat se jich, a na jejich nápadech stavět. A když říkám "stavět", tak myslím "vykrádat vhodné pohádky a příběhy". Tedy pokud chce hrát princeznu, tak vykrást třeba Na vlásku, a podobně.

Nahoru